Pokračujme dnes už devátým pořadem o Ježíši Kristu. Stále dokazujeme, že Ježíš Kristus je Bůh. Pokračujme dnes naposled tím, jak Ježíš vyplnil na Sobě proroctví o Mesiášovi. Tak tedy:

14. Jedno z nejvýznamnějších proroctví Starého zákona, které Ježíš Kristus vyplnil, bylo, že vstal z mrtvých, že byl vzkříšen. O tom prorokuje i Starý zákon:

...neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný (lépe svatý) octl v jámě. (Žalmy 16:10)

Ježíš mimo tělo totiž sestoupil do podsvětí vyhlásit vítězství a vzal s Sebou z Ráje Své spasené. Ježíšovo vzkříšení je v Novém zákonu stěžejní dobrá novina. Vždyť v Jeho vzkříšení máme naději. Bez Jeho zmrtvýchvstání nevstaneme ani my. On byl prvotinou. Nový zákon přímo potvrzuje předešlý žalm, protože David, který jej napsal:

...viděl do budoucnosti a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach. (Skutky 2:31)

Snad ani nevěřícímu nemusíme připomínat, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Jen jeden verš pro úplnost:

Řekl jim: " Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. (Marek 16:6)

15. Další významné proroctví o Ježíši Kristu, o Mesiášovi, je, že po Svém vzkříšení v těle vystoupí na Nebesa. Nejen to, ale vezme s Sebou starozákonní spasené z podsvětí, z Ráje, do "nadsvětí", do Nebe:

Božích vozů jsou desetitisíce, tisíce tisíců. Panovník je mezi nimi, ze Sínaje táhne do svatyně. Vystoupil jsi na výšinu, ty, kdo byli v zajetí, jsi vedl, mnohé z lidí přijals darem, odbojníci však museli zůstat v poušti, Hospodine, Bože! (Žalmy 68:18-19)

Nový zákon jistě nemůže jinak než toto proroctví potvrdit:

Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. (Skutky 1:9)

Ježíš Kristus byl vzat do třetího nebe, do nebe, kde sídlí Bůh.

16. Další významné proroctví o Ježíši Kristu, o Mesiášovi, je, že zasedne po pravici Boha Otce:

Davidův žalm. Výrok Hospodinův mému pánu: "Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám." Hospodin vztáhne žezlo tvé moci ze Sijónu. Panuj uprostřed svých nepřátel! (Žalmy 110:1-2)

Nový zákon tuto Kristovu výsadu plně potvrzuje:

On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech (Židům 1:3)

Není možné, aby Ježíš Kristus byl obyčejný člověk a Svoji roli jen okoukal ze Starého zákona, a pak ji sehrál. Musíme si uvědomit, že všechna tato mesiášská proroctví byla napsána staletí před Ježíšovým narozením. I ti nejliberálnější kritici Bible přiznávají, že knihy obsahující tato proroctví byly napsány nejméně 400 let před Kristovým narozením. Ve skutečnosti některé žalmy a časní proroci byli napsáni osm i devět století před Kristem. V podstatě je to jedno. Vyplněná předpověď stará 400 let je stejně dobrá jako vyplněná předpověď stará 900 let. V každém případě bez ohledu na staletí takováto proroctví vyžadují Boží prozřetelnost.

Zdaleka jsme nevyčerpali všechna mesiášská proroctví, jichž je kolem třistatřiceti. Není zde k tomu místo a nemohu vás tolika verši unavovat, přestože jejich objevování a zažívání je dobrodružství nad jakékoliv jiné napětí.

Někteří kritikové vyhledávají přirozené vysvětlení pro prorocké naplnění v Novém zákoně. Ježíš prý tato proroctví vyplnil jen náhodou. Prostě byl v ten pravý čas na pravém místě. Tito skeptici však opomíjejí zázraky, které Ježíše obklopovaly. Což se může mrtvý obyčejný člověk sám vzkřísit? Může obyčejný člověk konat takové zázraky jako Ježíš? Ty se přece nedají předstírat! Aby navrátil zrak, kráčel po moři, atd. Zázraky, které Ježíše obklopovaly, rozhodně nejsou nahodilé jevy. Protože existuje Bůh, vládce všeho viditelného i neviditelného, potom jakékoliv nahodilosti, jak si vše vysvětlují skeptici, musí být zamítnuty.

Když vyloučíme zázraky, potom musíme přiznat, že je logicky možné, aby se všechny předpovědi vyplnily v jednom člověkovi. Ale na druhé straně je to veskrze nepravděpodobné. Matematici ve Spojených státech si s tímto problém pohráli a vypočítali, že vyplnění jen 16 proroctví v jednom člověku je nemyslitelné, protože taková náhoda by se přihodila jen jednomu z 1045 lidí. Jedničku s 45 nulami si neumíme vůbec představit. Kdyby se jednalo jen o 48 proroctví, potom jejich náhodné vyplnění v jednom člověku by odpovídalo jednomu z 10157. O takovém počtu lidí, jednička následovaná 157 nulami, nemusíme ani diskutovat. Jednička následovaná jen 80 nulami je prý odhadnutý počet elektronů v celém známém vesmíru. Tolik elementárních stavebních součástek vůbec ani neexistuje. Teorie je jedna věc, praxe druhá. My ovšem vylučujeme zázraky a mluvíme asi o 330 mesiášských vyplněných proroctví v jednom člověku! Jakákoliv podpora nahodilého vyplnění těchto všech proroctví v jednom člověku patří do arény nerozumnosti.

Nejkrásnější nakonec. Není to logická nepravděpodobnost, která vylučuje tuto teorii náhodného vyplnění. Co ji vylučuje, je mravní nutnost našeho Boha, jenž je všemocný. Bůh nemůže pustit otěže historie a nechat vše odvíjet nahodile systémem Monte Carlo nebo Las Vegas. Bůh má mravní závazek vyplnit vše, co předpověděl. Všichni proroci mluvili v Bibli z popudu Ducha svatého. Bůh nemůže lhát, ani porušit slib. Proto v Něm máme jistotu.

A tak tyto dvě nezměnitelné věci, v nichž Bůh přece nemůže lhát, jsou mocným povzbuzením pro nás, kteří jsme nalezli útočiště v naději nám dané. (Židům 6:18)

Z pozice Boží mravní nutnosti, ne že musí, ale že chce, je nemyslitelné, aby Bůh dovolil nemožné, totiž nahodilou hru v kostky v případě vyplnění mesiášských proroctví, která se týkají Ježíše Krista. Ani jedno biblické proroctví se nevyplnilo náhodně. Všechna se vyplnila prozřetelně. Proto nikdy nepřeji lidem mnoho štěstí, jež je náhodné; vždy jim přeji mnoho prozřetelnosti, jež je ovládána samotným Bohem.

Až dosud jsme si probírali ve třech pokračováních vyplnění mesiášských proroctví. Pojďme a podívejme se nyní na:

>ZÁZRAČNÝ A BEZHŘÍŠNÝ ŽIVOT JEŽÍŠE KRISTA

Způsob Kristova života prokazuje Jeho tvrzení, že je Bůh.

Žít bezhříšný život ještě nedokazuje božství, přestože byl Ježíš jediným člověkem po Adamově pádu, kdo bezhříšně žil. Avšak nárokovat si božství jako Kristus a dokázat jej bezhříšným životem, je věc druhá.

Ti, kteří chtěli vidět Ježíše Krista raději mrtvého než živého, žalovali na Něj u Piláta. Pilát však měl větší smysl pro spravedlnost než mnozí náboženští vůdcové a lid:

Pilát řekl velekněžím a zástupům: "Já na tomto člověku žádnou vinu neshledávám." (Lukáš 23:4)

Římskému vojákovi pod křížem bylo jasné, že Ježíš Kristus byl nevinný:

Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl vskutku spravedlivý." (Lukáš 23:47)

Co bylo jasné vojákovi, objasnilo se během krátké doby i ukřižovanému lotru po Kristově pravici, neboť řekl lotru po Kristově levici:

A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal." (Lukáš 23:41)

Ježíšovu bezhříšnost ovšem nemůžeme stavět na prohlášeních Piláta, římského setníka nebo lotra. Ti nám jenom dokazují, že si Kristovy bezhříšné nebo lépe nevinné podstaty všimli.

Ježíšovu bezhříšnost však můžeme prokázat z toho, jak Jeho nejbližší učedníci, kteří Jej znali nejdůvěrněji, chápali Jeho podstatu.

Petr například o svém Pánu prohlásil toto:

Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny (1Pt 1:18-19)

A aby bylo každému z nás jasné, kdo Ježíš Kristus je, tak Petr ještě dodává:

On hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest. (1Pt 2:22)

Jan nazývá Ježíše Krista spravedlivým. To v podstatě znamená bezhříšný:

Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. (1. Janův 2:1)

A znovu to opakuje v tomto následujícím verši:

Dítky, ať vás nikdo neklame: Spravedlivý je ten, kdo činí spravedlnost, tak jako on je spravedlivý. (1. Janův 3:7)

Pavel v dopise Korintským jasně osvědčuje Ježíše Krista jako toho, který nepoznal hřích:

Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.(2. Korintským 5:21)

Pisatel dopisu židům je absolutní. Ten přímo píše, že se Ježíš nedopustil hříchu.

Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabosti; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. (Židům 4:15)

Ani samotní farizeové nebyli schopni jmenovat jeden jediný hřích, kromě toho, že se Ježíš činil roven Bohu. A to by opravdu byl hřích hříchů, kdyby skutečně Ježíš Kristus Bohem nebyl. Ale On je Bůh!

Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte. Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte? (Jan 8:45-46)

Nikdo Jej z hříchu usvědčit nemohl, ani Jeho nepřátelé. To nám dává také jistotu, že byl Bůh, když to o Sobě tvrdil. Nalézt v někom, v kterémkoli člověku hřích, je přece ta nejjednodušší záležitost. Farizeové však nemohli přijít s žádným jiným obviněním než tímto:

... "Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh." (Jan 10:33)

Vedle mravních hledisek, jako je Jeho bezhříšnost, můžeme si udělat i přehled Jeho zázraků. Není zde místo k tomu, abychom zkoumali, proč Ježíš Kristus učinil právě takový zázrak a ne jiný. To by byl pořad na každý specifický zázrak.

1. Ježíš proměnil na svatbě vodu ve víno:

Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno, nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli ... (Jan 2:7-9)

2. Ježíš kráčel po moři.

K ránu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. (Matouš 14:25-26)

3. Ježíš zmnožil chleby a ryby.

Oni odpověděli: " Máme tu jen pět chlebů a dvě ryby." Poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům. I jedli všichni a nasytili se; a sebrali nalámaných chlebů, které zbyly, dvanáct plných košů. A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí. (Matouš 14:17-21)

4. Ježíš uzdravoval chromé. Zde bych chtěl připomenout, že není v Bibli zaznamenán jediný případ, kdy by Ježíš uzdravil někoho z infekční choroby. Účinek uzdravení totiž musel přesvědčit Kristovu Boží autentičnost. Zázraky potvrzovaly, že Ježíš Kristus je Mesiáš, že je Bůh:

Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy", tu řekne ochrnutému: "Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!" On vstal a odešel domů. (Matouš 9:6-7)

Ještě jednou. Hlavní důvod proč Ježíš uzdravoval, nebylo samotné zdraví uzdraveného, to bylo až druhotné. Hlavní důvod zázraku byl důkaz pro nevěřící, že On, Bůh, má moc odpouštět hříchy a tím spasit ztracence jako jsme my všichni.

5. Ježíš vracel zrak slepým. Nikdo nemohl přejít zázrak navrácení zraku. Vyléčení z bolení hlavy by si nikdo nevšiml.

Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit." Odpověděli mu: "Celý ses narodil v hříchu a nás chceš poučovat?" A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?" Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?" Ježíš mu řekl: "Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví." On na to řekl: "Věřím, Pane," a padl před ním na kolena. (Jan 9:32-38)

Který zrak byl důležitější? Ten oční, který viděl jen tělo Krista, nebo ten duchovní, který viděl Syna člověka? Proč dal Kristus slepému zrak, aby viděl svět nebo aby viděl Mesiáše? Myslím, že nám to poví sama Bible.

Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla. (Matouš 18:9)

Lépe je být tedy na obě oči slepý, než být navěky v ohnivém jezeře, kde bude pláč a skřípění zubů. Seřaďme si priority, moji milení. Opravdu vás miluji. - Zdař Bůh!