- pokračování -
I osud lidstva by byl pro zastánce vývojových hypotéz ryze evoluční. V křesťanství jeden zemřel, aby mnozí žili, v evoluci mnozí museli umřít, aby jeden žil. V evolučním učení neumožňuje křídlo létání, ale "létání" bez křídel udělá křídlo. Oko neumožňuje vidění, ale výhoda vidění, způsobí vznik oka, a to už v kambriu, záhy po vzniku života z neživota. Každému, kdo věří v evoluci, doporučuji, aby se nebál ani škodlivého záření, ani smogu či kouření. Když nám toto záření dalo život, jak by dnes mohlo škodit? Každému kuřáku dá evoluce časem takový orgán, který bude nikotin zpracovávat a kuřáky dokonce zvýhodňovat před nekuřáky. Pokud by se tak nestalo, tak evoluce rozhodla jinak, vývoj se ubíral jinými cestami, jak říkají evolucionisté. Ani bych se nedivil, kdyby jednou evolucionisté ulovili novou rybu, další "latimerii" a zjistili, že se jí pod ocasní ploutví nalézá "vyvinutý" nápis: "Byla jsem stvořena Bohem." Jistě by došli k závěru, že tento nápis v kožních buňkách daného druhu ryb se vyvinul dlouhodobými mutacemi a selekcí z jednodušších kožních útvarů, a má pro tento druh ryb nesporné vývojové výhody-např. ji z úcty k Bohu neloví věřící rybáři a pod. Proč ne? Mohly-li se v této primitivní logice vyvinout tak složité útvary jako jsou oči, srdce, nebo mozek, takový nápis by byl pro evoluci úplná hračka. Jednou nás evoluce prý všechny změní. Jak konkrétně, o to se vedou četné učené spory, že naši potomci budou moci žít v těch nejzamořenějších místech planety. Pro nové plíce, které nám evoluce dá, to bude přímo pochutnání. Všechny aktivity Zelených jsou jen nesmyslným bojem proti plánům boha-Evoluce. Evoluce si u svých tvorů poradila jak s ustupujícím mořem, tak i nastupujícím mořem. Poradila si s horkem i zimou, nedostatkem potravy i přebytkem, vyzbrojila své děti ve vodě, na souši i ve vzduchu. Evoluce z každé změny vytěží své, žádné strachy. Když na evoluci byla krátká hloupost zvířat, bude na ní i krátká hloupost lidská. Maximálně vyhyneme, ale i to je evoluční výhoda. Přežije jen to nejschopnější, a to je konec konců železobeton. Vidíte, že přežívá to nejlepší, nebo ne? Jedinou nevýhodou evoluce, ovšem výhodou při jejím dokazování, jsou ty příšerně dlouhé věky. Strašně dlouho jí všechno trvá. Pokud byste zadali nějaký problém člověku, dokonce neodborníkovi, snad si s ním ani neporadí. Bude-li na problému pracovat vědec, dosáhne třeba za delší čas úspěchu. Budou-li to řešit celé vědecké týmy, může být věc vyřešena, podle míry obtížnosti, i za několik týdnů. Když něco dělá Bůh, třeba stvoří svět, stačí mu na to šest dnů, a možná by stačilo i méně. Ano, inteligence zkracuje čas. Ovšem evoluce je úžasně hloupá, proto na všechno potřebuje miliardy let. Budou-li lidé dostatečně vytrvalí, v následujícím věku, budou-li běhat a mávat rukama případně klouzavě padat z vyšších míst, je nepochybné, že se ruce přemění v křídla, tak jako se to přihodilo našim vzdáleným předkům, plazům. Nic přitom nedbejme na tvrzení, že evoluční změny jsou nevratné. Někteří savci se také vrátili do moře. Nic nedbejme na tvrzení Izáka Newtona: "Zdali se oko vytvořilo bez znalosti optiky a ucho bez znalosti akustiky?" Evoluční teoretik odpovídá: "Jasně, vytvořilo. Znalostí k tomu není třeba"

Omyl se už vžil, původní "správná" Darwinova myšlenka sedí pevně v srdcích a myslích i takových lidí, kteří se o věc vůbec nezajímají. Mnozí lhostejně spolupracují se světem a říkají si: "Jezme, pijme, zítra zemřeme". To je dávný výrok bible, stejně tak jako její předpovědi, co lidská společnost jednou zažije. Mocné dílo podvodů, bezbožnost, světové války, zemětřesení, hlad, nemoci, lhostejnost vůči Bohu, ateismus. (2. Tes.2, Mt. 24, 2.Tim.3) A předvídá též pro tuto dobu intenzivní kázání evangelia s možností záchrany života před nesmysly, hříchem a Božím soudem. Tato záchrana je ve víře v Ježíše Krista.

Evoluční teisté
Evoluční učení přijaly také do svých výkladů četné církevní organizace, a mnozí kazatelé a faráři. Jako vždy, i zde se církev snaží přizpůsobovat světu a asi zas bude poslední, kdo prohlédne. Evoluční teisté, jak jsou nazýváni lidé, kteří věří v Boha i evoluci, učí, že evoluce je způsob, kterým prý Bůh též mohl pracovat. Nedávno jsem se jednoho odborníka z řad věřících lidí zeptal, jestli věří v evoluci a on mi řekl: "Copak já vím, jak to Bůh udělal?" Zeptal jsem se ho dále, jestli tedy alespoň věří bibli, neboť bible zcela jasně říká, jak to Bůh udělal a nenajdete tam toho nejmenšího náznaku, že člověk byl Bohem vytvořen ze zvířat, ptáci z plazů a ryby z jednobuněčných organismů. Odpověděl mi, že bible je plná obrazů a nedá se vše brát doslovně. Na to mu mohu říci jen jedno - co je v bibli obrazné, je jasné, co je konkrétní, např. historická výpověď, je také jasné. Bere-li někdo zprávu o stvoření světa obrazně, je to jeho právo, ale ať se nediví, že bude obrazně brát i tak náročné věci, jaké učí Ježíš Kristus. A tak to v praxi také vypadá. Beru-li zcela jasnou zprávu v Genesis o tom, že Bůh stvořil svět v šesti dnech jako obrazný výrok o evoluci trvající miliardy let, proč bych neměl brát výroky "udeří-li tě někdo na pravou tvář, nastav i levou" a "milujte nepřátele své" také obrazně? V církvích se opatrnicky učí, že bible není vědeckou učebnicí, přestože se zabývá tisíci popisy různých přírodovědeckých i historických detailů. Kouzelná formulka "jen Kristus," která tak libozvučně zní mnohému uchu a názor, že ve víře nejde o fakta, vede ovšem ve svých důsledcích k víře v "nefaktické," která je dobrým podhoubím všeho neslaného, nemastného křesťanství až po komunismus a fašismus s heslem Gott mit uns. Nezrodil se snad ateismus a všechny ty zrůdné -ismy uprostřed věřících národů? Mohlo by dojít k takovým věcem, jako jsou první a druhá světová válka, kdyby lidé, kteří si říkají věřící, brali bibli vážně a doslova? Vůbec není divu, že národ Lutherův, který měl evolučními nesmysly podlomenou víru v realitu Božího stvoření -"To důležité se v Bibli nese na nepodstatných mýtech"- přijal Hitlera s jeho "vědeckými důkazy" o nadrase, jako svého spasitele. Člověk vždy hledá fakta a nespokojí se dlouhodobě s filozofíí, která se faktům vyhýbá, byť by si říkala křesťanská, nebo jinak. Staří křesťané brali Krista i zprávu o stvoření doslova a také doslova svojí víru žili, prodávali statky, měli všechny věci společné, opouštěli domovy a kázali evangelium.

Důsledkem lhostejnosti vůči pravdě je masová spolupráce všech na zkáze světa. Naplnili jsme zemi zbraněmi a technikou, ničíme přírodu, abychom ve šťastné spolupráci, bez lásky a pravdy, plně vyzbrojeni s naplněnými břichy i hlavami, ale prázdnými srdci, mohli se brzo všichni vrátit hodně osvíceni (ozářeni) do prvotního stavu.

Vývojová teorie je tragikomická pohádka, která mnohým víru podlomila, jiným v ní úplně zabránila. Víra v evoluční učení není jen chybou intelektuální, ale i defektem mravním, kazem na srdci. Ukážu to na příkladu. Když nejen rozumný, ale také slušný člověk přijde po delší době do svého bytu a nalezne jej uklizený, vše čistě umyto, na stole čerstvě napečené buchty a nikde ani zmínka, od koho to vše je, zapřemýšlí a řekne si: "Kdo tu asi byl?" Neřekne si: "Co se tu dělo?" Jinými slovy, komu, ne čemu, mám poděkovat, komu ne čemu projevit vděk, komu ne čemu se odvděčit? Tento rozumný a slušný člověk ví, že ho má někdo rád a bude jej hledat mezi živými lidmi, ne mrtvými věcmi.

Naproti tomu člověk, nejen porušený na mysli, ale i značně nestydatý, bude nalezených věcí užívat bez vděčnosti k dárci a pro uklidnění svého svědomí si musí pořídit náležité vysvětlení původu toho, co ve svém bytě našel. Jde na to hrdě, vědecky. Nejprve vyloučí všechny "metafyzické" výklady, jak došlo k úklidu a napečení buchet (např. milující maminku). Do svého ryze vědeckého smýšlení zahrne jen "přirozené" procesy a výchozí materiál. Stanoví si předem tři základní axiómy - články víry:

• Vše, co jsem nalezl v mém bytě, je hmotné povahy, ve svém základu i původu.
• Vše je v dlouhodobém sebezdokonalování a vytvoření pořádku, napečení buchet atd. vše je výsledkem pouze dlouhodobého pobytu různých hmotných, neinteligentních činitelů v mém bytě.
• Vše je relativní i smysl toho, proč k tomu došlo, i to, jak si s tím mám počínat. Je to jen moje záležitost.

Vyzbrojen těmito "vědeckými" předpoklady uvažuje: Můj byt, to je termodynamicky otevřená soustava, do které může zvenku proudit energie v rozličných formách. Je to tedy jasné (skoro): Nezajištěným oknem začal do bytu vnikat vzduch, došlo k turbulentnímu proudění molekul s vysokou kinetickou energií, které strhly prach ze skříní i podlahy a zanesly jej do vzdálenějších míst s vyšším koeficientem adheze. Laik by řekl průvan tu zametl. Zatékající voda pak vymyla všechnu zbývající špínu a v dlouhém časovém úseku mé nepřítomnosti strhla s sebou též mouku a další komponenty, které nalézám po svém důkladném chemicko-technologickém rozboru buchet. Nic není náhodné, vše je zákonité, je to přece věda. Jak voda postupně ustupovala a vyschla, vytvořily se pre-buchtové těstové folianty, do kterých se opět zákonitě v neustále se měnícím prostředí, v soustavě mého bytu, přimísila povidla. Během další erupce pohybů přesmyků a přesunů došlo k zákonitému vytvoření předposlední fáze, kterou my vědci nazýváme "eobuchtos nonthermos" - buchty nepečené. Zbývá už jen jednoduchý pochod propékání "eobuchet" do zlatova, což vykoná všudepřítomná sluneční energie. Když uvidí tyto buchty laik, bude si naivně myslet, že to musela udělat nějaká rozumná bytost, ale my vědci víme své. Ať si věří na maminky, kdo chce. Je to ovšem nevědecké, no řekněme tedy veřejnosti - "matička příroda," to už by šlo. Pravda, nevíme ještě vše, má to řadu háčků i odpůrců, ale je to tak!

Pohlédneme-li na svět, na krásu květin, množství rozmanitých druhů ovoce, zvířat i rostlin, na samotného člověka, a když přitom zůstaneme jen na půdě seriozní vědy, tedy toho, co se ví, není při tomto pohledu rozumnější, slušnější a hlavně mravnější závěr: "Někdo nás má rád"? Někdo, kdo se snad ani nechce do našeho života vnucovat, ale kdo to každopádně musel na podkladě vysoké inteligence všechno pro nás připravit? Je snad rozumější a vědečtější závěr, že život a jeho pestrost vznikl na zemi tak, jak to bylo popsáno s buchtovědou?

Odvozuje-li někdo z různých defektů, bolestí či smrti, která na světě panuje, že neexistuje Bůh, je to stejně nelogický závěr, jakoby řekl: "Technika kromě radosti a výhod působí též bolest a smrt, proto nemůže být výsledkem žádné rozumné činnosti uvažující bytosti, technika se dělá sama. Při vzniku aut, vlaků a letadel nikdo myslící nebyl, protože by nemohl udělat to, čím lidé přicházejí o život. Musíme vymyslet teorii, jak to vzniklo samo."

O mnoho logičtější je závěr: "Musela to učinit velmi vysoká inteligence, to je při pohledu na svět zcela jasné. Ale někde se stala chyba, to je také jasné. Pojďme tu chybu hledat. Udělal jí konstruktér-Bůh, nebo my? Nevyléváme vaničku s děckem jen proto, že je tu zlo, a to dokonce i v samotné církvi? Hledejme pravdivě příčiny tohoto zla, stejně jako příčinu původu nás samých."

Když už někdo v Boha prostě věřit nechce či nemůže a vybere si k uctívání třeba Hmotu, je to právo jeho osobního názoru a volby. On i já poneseme odpovědnost za to, proč jsme si zrovna tento názor zvolili a jaké důsledky v našem životě měl, stejně jako jeho dopad na okolí. Ale tvrdit dětem a studentům ve školách a lidem ve sdělovacích prostředcích, že věda prokázala, že k současnému stavu světa, k vytvoření vesmíru, přírody a člověka došlo evolučními mechanismy a nedovolit publikace jiných názorů - to je zločin. Poctivé by bylo, když už nic jiného, odpovědět: nevíme. Nevíme, jak se to všechno seběhlo, jak to vzniklo. Ten tvrdí to, ten zas tohle. Poslechněte si jejich argumenty a vyberte si. Přečtěte si jejich knihy a přikloňte se sami k tomu názoru, který podle vás nejlépe odpovídá pravdě. O tom, že je Země kulatá pochybuje dnes málokterý vědec. Ale o tom, že se život na naší planetě vyvinul bez přispění vnější, ve hmotě neobsažené informace, bez inteligence, pochybuje většina nositelů Nobelovy ceny i přes 80% ostatních vědců - podle západních statistik. Z toho plyne toto: Buď je věda na Východě pokročilejší, nebo se nám tu léta lhalo. Musíme i v této oblasti žít dosud v temnosti? Musíme dovolit podvádění svých dětí ve školách všech stupňů? Nesmíme si ani nadále přečíst žádnou knihu věřícího vědce, který není evolucionistou? Marxismus-leninismus se rozsypal jako domeček z karet, ale jeho páteř, evoluční materialismus, drží své oběti pevně.

Padne-li mýtus evoluce, rozsype se s ním i mýtus materialismu a celá řada všeobecně rozšířených pověr a morálních neduhů. Snad by i některým z nás mohlo postupně dojít, že nejsme celkem moc slušní lidé. Nebo i to, že právě my, celkem slušní, kteří nikomu nic zlého neděláme, a ne narkomani a prostitutky, jsme rozpoutali v tomto století dvě světové války, při nichž bylo zabito dalších asi 100 milionů celkem slušných lidí. Tedy mohlo by nám dojít, že průměrná slušnost je k ničemu. A také by mohla padnout pověra, že na co si nesáhnu a co nevidím neexistuje. Ovšem, to se ví, k tomuto prohlédnutí nestačí opustit jen evoluční nesmysly. K tomu je třeba víc. Každý ví, kdo věří v Krista, jak je mezi lidmi rozšířena pověra, že náboženství člověka spoutává, zatímco ateismus osvobozuje. Že je tomu až bolestně naopak, pozná člověk teprve poté, až uvěří. Jsou také pověry, které rozšiřují mnozí evolučně myslící vykladači bible, jak o tom byla již řeč.

Pádem materalismu a uvěřením v Krista padne v mysli člověka také pověra emancipační, v našich zemích silně rozšířená. Tedy to, že muž a žena jsou si ve všem rovni a mají v manželství stejná práva a povinnosti, podobně jako zvrácené názory na výchovu dětí bez použití metly. Také právo rozhodovat o životě a smrti nenarozeného dítěte by poznáním Božích zákonů vzalo za své. Myšlenka komunismu nezačala s Marxem, po případě některými filozofy před ním, ale je stará jako lidstvo samo. Zakládá se na omylu a pověře, že změnou podmínek a okolností, se také změní lidská povaha. Je to silně společné evoluční teorii. Například víra, že když nebude bída, nebudou lidé ani krást, nebo nebudou-li vykořisťovatelé, nebude vykořisťování. V této zvrácené ideologii, která dříme hluboko v každém z nás a bude existovat i po ukončení činnosti všech komunistických stran světa, se topí Východ i Západ. V této víře vlastně žije většina světa, i když pod praporem různých stran - křesťanství, humanismu, komunismu nebo demokracie.

Kristus učí, že nejprve se musí změnit člověk zevnitř, ať žije ve špatných nebo dobrých podmínkách. Řecké metanoia, pokání, znamená doslova nová mysl. V ráji byly ty nejlepší podmínky a nic to nepomohlo. Člověk i v nich selhal, postavil se proti Bohu, zhřešil a zabil druhého člověka i sebe. Také v Babyloně budovali demokracii a toleranci. Byli bohatí a ekonomicky silní, nezapomínali ani na kulturu, náboženství, architekturu. A když bylo nejvíc do zpěvu, přišli o všechno přes jedinou noc. Byl to komunismus jiného typu, ne totalitního, spíše všelidového a prosperujícího charakteru.

Semínko komunismu živené materialismem a falešnou nadějí, že vše je v dobrém vývoji, rozvrátí i tu nejlepší společnost. Jediný Kristus může toto semínko úplně vykořenit z myslí i srdcí lidí. Myšlenka materialismu a komunistického opojení je prostá a jasná. Nejprve se musíme najíst, pak můžeme filozofovat. Chléb a hry. Také církve postupují podobně. Kvalitní budovy, přesné překlady bible, tlustospisy výkladů a pak se bude vařit, jen to bude praštět. A výsledek? Často krásné budovy zejí prázdnotou a nejnovější překlad bible se prolistuje a odloží. Ježíš nás léčí mnoha jasnými slovy, např. výrokem:

• "Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnosti a vše ostatní vám bude přidáno."

Nebo praví:

• "Nejenom chlebem bude živ člověk, ale každým slovem, které vychází z úst Božích."

Také tento výrok je vysoce praktický. Nebylo by chleba, kdyby Boží slova a věty nebyly zakódovány v genetickém předpisu pro růst např. obilního zrna. I genetika hovoří o písmenech a slovech. Tak by šlo potvrdit každý Boží výrok jako vysoce reálný a plný života. O tom se může každý přesvědčit.

- Pavel Kábrt, Na Maninách 44, 17000 Praha 7, Tel.:807 229 -