V dnešní době nestačí vědět, v co věříme, ale je nezbytně nutné vědět, proč věříme. Ve svém prvním dopise Petr nabádá věřící, aby byli připraveni dát na otázky své víry rozumnou odpověď. Nejsme-li osobně přesvědčeni, že evangelium Ježíše Krista je ta jediná cesta, nebudeme schopni o tom přesvědčit nikoho jiného. Nemůžeme se přinutit dělat něco, o čem nejsme rozumově přesvědčeni.

Zřejmě je mnoho přemýšlejících nevěřících, kteří mají upřímné pochyby o Bibli. Ne, že by někdo měl odpovědi na všechno, ale někdy nás umlčí nevěřící svými otázkami, což považují za důležité potvrzení správnosti svého názoru. Připomíná nám to příběh z 9. kapitoly Jana o slepém muži, kterého Ježíš uzdravil. To jediné, o co se mohl opřít, byl jeho zážitek. Ale v nynější době psychických úkazů a mentální manipulace zážitek není dostačující důkaz. Vidíme, že bez světla Ducha svatého je samotné debatování o víře bezcenné. Jen v Božích rukou může být inteligentní odpověď na otázku nástrojem, který otevře srdce a mysl evangeliu. Pouhé informace, týkající se evangelia Ježíše Krista samy o sobě nepřesvědčí nikoho o pravdě. Jenom nadpřirozený zásah Svatého Ducha vykoná práci na duchu člověka. Obrácení k víře zahrnuje celou osobnost - rozum, vůli a cit. Francouzský filozof Pachal jednou poukázal na to, že hlavním účelem rozumu je ukázat člověku věci, které přesahují rozum. A přece Ježíš řekl:

Poznejte pravdu a pravda vás osvobodí" (J 8:32).

Mistr Jan Hus řekl: "Miluj pravdu, uč se pravdě, prav pravdu, haj pravdu až do smrti." Existují-li některé absolutní pravdy, na kterých život a osud člověka musí být založen; bez nich křesťanství nemá světu co nabídnout. On sám za pravdu Ježíše Krista položil život!

Mnozí považují hledání pravdy za důležité, ale sami se pravdě vyhýbají. Kdyby ji totiž našli, pak by jejich malá hra na schovávanou skončila. Další tvrdí, že pravdivé je jenom to, co člověk sám zjistí. Jiní zcela otevřeně prohlašují nedosažitelnost skutečné pravdy a neexistenci přesné odpovědi na nejdůležitější otázky života. Pomyšlení, že důležité odpovědi na životní problémy jsou nedosažitelné, by bylo nesnesitelné. Byl by to krutý Bůh, kdyby nechal člověka v nejistotě, zmatku a nerozhodném tápání. Být tváří v tvář neznámé budoucnosti je pro člověka neúnosné. Každý z nás má právo vědět, co leží před námi, zvláště po smrti.

Co je tedy pravá cesta k Bohu? Tvrdí-li bibličtí křesťané, že Kristus je jediná cesta a že všechny ostatní cesty jsou klamné, představuje to egoismus nebo předpojatou úzkoprsost? Nemají upřímní mohamedáni, buddhisté a věřící hinduisté tutéž naději jako věřící v Ježíše Krista? Nevzývají toho samého Boha jen jiným jménem a jiným způsobem?

Křesťanům je neustále vytýkáno jak si mohou dovolit tvrdit, že Ježíš Kristus je jediná cesta! Ne všichni si uvědomují, že samotná upřímnost víry netvoří podstatu pravdy. Věřit něčemu ještě neznamená, že to je pravda, zrovna tak jako něčemu nevěřit neznamená, že jde o omyl. Trvají-li křesťané na tvrzení, že Kristus je jediná cesta k Bohu a není to pravda, potom chybují, když tuto víru vnucují druhým. Vnucovat víru je chybné vždy, ale pokud jsme o pravdě přesvědčeni, je naší povinností na ni upozornit a vřele ji doporučit. Křesťanství není náboženská teorie, nebo pouhý způsob života, ale je to historická skutečnost. Není to jen jiný náboženský systém, ale historická objektivní skutečnost, která obsahuje nadpřirozené zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tato skutečnost odděluje křesťanskou víru od všech ostatních. Její zakladatel nyní žije - 2000 let po své smrti! Jeho nynější existence je zjevná v životech miliónů věřících. Víra zahrnuje více než intelekt, bezpodmínečně též zahrnuje morálku. Mnoho lidí odmítá evangelium, protože nechtějí změnit způsob života, nechtějí se podřídit Kristu. Křesťanská víra představuje toto: Kristus je náš Pán. Ti, kdo jej nechtějí přijmout, se stanou protivníky nejen Krista, ale i Boha samotného.

Ostatní náboženství bez Krista si mohou být v něčem nanejvýš podobné, ale nemohou být současně pravdivé. Zamysleme se co Ježíš řekl:

Já jsem ta cesta, pravda, i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (Jan 14:6)

Buď řekl pravdu, nebo byl obyčejný podvodník. Ovšem pouhý intelektuální souhlas o pravdě slov Krista, apoštolů a křesťanů, ještě z člověka neudělá křesťana. Kristus musí být přijat jako Pán a Spasitel. Jenom to způsobí proměnu, o které tolik věřících svědčí. Jen taková víra změní život. Každý, kdo opravdu chce pravdu znát a žít pro ni, může přijmout jednu z posledních vět v Bibli jako osobní vyzvání:

Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať nabere vody života! (Zjevení 22:17)

- J.D.J. -