Dnešní společnosti, odborníkům ministerstev a zdravotnictví, rodičům a dětem často chybí základní morální prvky společenské a křesťanské etiky. Zatím nemáme a nevyučujeme jiný než evoluční model. Nemůžeme se tedy divit, že mládež neuznává žádné autority, pouze právo silnějšího. Těžiště hodnot a zájmů mládeže je od křesťanské morálky na hony vzdáleno. Na první pohled by se mohlo zdát, že svoji Bohem danou úlohu neplní pouze rodiče, ale přímou zodpovědnost za špatnou výchovu mládeže nese i samotná církev. Sonda do duše, článek otištěný v Českém deníku, uvádí následující informace:

"Někteří lidé o nás říkají, že nejsme náboženští, ale jak bychom mohli? Nikdo nás k tomu nevedl." Toto není pouze závěr studentů. Někteří církevní pracovníci mají k problémům dnešní mládeže následující vysvětlení: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Jinými slovy, jaká je společnost, taková je mládež. Existuje společensky vzájemná závislost.

Z celkového počtu 180 studentů sedmi ročníků gymnázia jsou čtyři studenti věřící - tři křesťané a jedna příslušnice Svědků Jehovových. Jednalo se o mládež od 11 do 18 let. Výsledky vyhodnocení odpovědí studentů můžeme rozdělit do dvou kategorií názorů. První část průzkumu provázejí pozitivní slova jako je: POMOC, OCENĚNÍ a prohlášení VÍRA LIDI POSILUJE. Několik studentů považuje za klad církve pomoc postiženým lidem, bezdomovcům a "křesťanskou pomoc bližnímu". Studenti, které křesťanství a církve nezajímají, hodnotí kladně církevní svátky. Není jim proti mysli slavit Vánoce ani Velikonoce. Studenti prohlásili: "Zjednodušeně se dá říci, že děti jsou jen zdokonalený obrázek rodičů." Tam, kde výchovná snaha rodičů pokulhává nebo chybí, nastupuje zákon džungle. Mladá generace je ovlivňována ze všech stran, ale ne vždy ke svému prospěchu či prospěchu společnosti. Mládež se orientuje podle různých módních trendů, které nejen vznikají, ale především k nám pronikají odjinud.

Následující text, který nám zaslali naši čtenáři, varuje i nás.

Pornografické časopisy a reklamy dnes už nikoho nepřekvapí. Staly se běžným jevem. Zatím jediná katolická církev hájila veřejně zásadu, že sex má své místo pouze v manželství a nikde jinde. Proto není přípustná pornografie jakéhokoliv charakteru. Při četbě některých výroků církevních osob má však člověk dojem, že tato samozřejmost už dávno neplatí. A nejedná se o ojedinělé teology, kteří se dostali do křížku s magisteriem, nýbrž o oficiální texty biskupské kurie.

Německý časopis FMG Information ve svém dubnovém čísle (1994) cituje tzv. "Hru pro mládež" v rámci údajných "informací o sexu". Nevydal ji nikdo jiný než prelát Engelbert Preiss, jenž je zodpovědným duchovním pastýřem mládeže v mohučské diecézi v Německu. Prý má pomoci mládeži ke správnému pohledu na sex:

"Vyprávěj nějaký vtip na sexuální téma!" - "Přespal(a) jsi u své přítelkyně (přítele), aniž jsi cokoliv řekl(a) svým rodičům. Přijdeš domů a rodiče jsou kyselí. Zahrej tuto scénku!" - "Tvá přítelkyně (přítel) se tě zeptá, jaký antikoncepční prostředek je dobrý. Poraď jí (mu)!" - "Najdi si v tomto prostoru předmět, který chápeš jako erotický!" - "Znáš situace, kdy máš velkou touhu po sexuálním styku, ale tvá partnerka (tvůj partner) nikoliv?" - "Je ti jedenáct roků. Náhodou jsi viděl rodiče při pohlavním styku. Ptal ses své matky, co to dělala? Zahrej scénku!" - "Je ti jedenáct roků. Tví rodiče objevili ve tvém pokoji pornografický časopis a začali s tebou diskutovat. Zahraj scénku!"

Tak bychom mohli pokračovat dál, těmito dotazy a scénkami se tato hra, vydaná se souhlasem biskupského ordinariátu, jenom hemží. Jak jinak to nazvat než návodem ke smilstvu?

Vraťme se k našemu tématu a zopakujme si pozitivní slova kladného vztahu, která studenti o církvi a křesťanství prohlásili - POMOC, OCENĚNÍ a VÍRA LIDI POSILUJE. Podívejme se na slova, která charakterizují vztah většiny studentů: Nezájem, nevěří, nechápou, neschvalují, neodsuzují, odmítají, nesoudí, JE TO JEDNO, nemají žádný vztah, záporný vztah. Z těchto slov můžeme vycítit emocionální náboj, který každý výraz obsahuje.

Kategorii hodnocení, kterou jsme nazvali "žádný vztah" ke křesťanství vyjadřují slova: osobní nezájem, nechápu, neodsuzuji a nesoudím.

Druhou kategorii "Záporný vztah" ke křesťanství vyjadřují slova - neschvaluji, nechci, křesťané jsou pokrytci, odmítám a mám záporný vztah.

Většina studentů - 145 ze 180 nemá k církvi ani ke křesťanství žádný vztah. V mnoha případech se studenti vyjádřili konkrétně: "Nevěřím, protože jinak by přece nebyly války a násilí nebo nevěřím, asi proto, že jsem k tomu nebyl veden doma ani ve škole." "Nechápu - jak někdo může věřit v něco nebo v někoho, koho nebo co vůbec nikdy neviděli." Vědomosti o církvi jsou založeny na tom, co se studenti učili v dějepise. Církev a křesťanství spojují zejména s negativní historií a tvrzením církve, že Země je placatá. Studenti odsuzují bohatství církve, loupení, lži, války ve jménu Boha a boje mezi příslušníky různých vyznání. Kladný vztah mají studenti k osobě Jana Husa, který byl nejen věřícím, ale také kritikem církve. Osobní zkušenost s křesťany má ze studentů málokdo. Ti zasvěcenější dodávají:

• Křesťanství je dobrá myšlenka, ale její vyznavači se jí vždy neřídí, pouze předstírají svou víru.
• Myslím si, že v minulosti a ani dnes církev nemá s Biblí a vírou nic společného.
• Církve mi připadají ustrnulé, odměřené, mám pocit, že se snaží nahnat věřícím strach.
• O křesťanství se vůbec nemluví, a když, tak většinou záporně. Asi proto jsem si už v dětství zafixoval, že je církev a víra v Boha špatná.

To, co vyslovili studenti, kteří nemají k církvi žádný vztah, vypovídá více o nás, o generaci rodičů, vychovatelů a církvích více, než o studentech samotných. Rádi bychom přesunuli odpovědnost za chování a názory dnešní generace na mladé a mládež, na společnost, ale zodpovědnost za jejich chování, za to, jaké jim předáme kulturní a křesťanské dědictví, náleží každému jednomu z nás. Ve výchově dětí neplatí kolektivní vina. Nakonec můžeme být rádi, že většina studentů a mladých nemá k církvi a křesťanství ještě vyhraněně záporný vztah. Slova nevěřím, nezájem, nechápu, neodsuzuji a nesoudím jsou nám výzvou, abychom vysvětlili a ukázali, že křesťanství nejsou prázdná, nic neříkající slova. O  to větší zodpovědnost máme pro budoucnost. Potvrdíme, že křesťané jsou skutečně pokrytci a pleticháři toužící po moci a majetku? Nebo ukážeme, že umíme rozdávat lásku, sloužit ostatním a především milovat své děti a rodiny tak, aby si nevěřící svět chtěl brát příklad z našich životů.

Abychom celé skutečnosti porozuměli ještě lépe, podívejme se na poslední část studentů - tedy ti, kteří mají k církvi a křesťanství záporný vztah.

"Záporný vztah" ke křesťanství vyjadřují slova - neschvaluji, nechci, křesťané jsou pokrytci, odmítám a mám záporný vztah. Podívejme se, co se skrývá pod těmito pojmy:

• Nechtěl bych se krčit v rohu a říkat, že Bůh je víc než já.
• Vůbec bych nechtěl uznávat nějakého Boha a modlit se.
• Kdyby byl Bůh, tak proč se válčí?
• Jak by mohl stvořit Zemi z ničeho?
• S církví nechci mít nic společného, protože církev v minulosti lhala, kradla, loupila.
• Církev je jako politická strana, myslí jen na prospěch svých představitelů a ostatní se mohou mít dobře až v nebi.
• Církev - je to zbytečné, akorát z lidí tahají peníze a straší peklem.
• Křesťanství není nic jiného než pusté oblbování lidí.
• Každé náboženství je demagogie, já věřím pouze sám v sebe.
• V církvi je řada lidí, kteří nechtějí pracovat.

Skupina studentů - ti, kteří mají k církvi a ke křesťanství záporný vztah, by nás měla motivovat k tomu, abychom hledali cesty, jak se přiblížit k  těm, kteří potřebují pomoc, aby dokázali žít ve společnosti, která má pochopení pro různorodost názorů. Jinak stojíme na pokraji nového teroru, kde si nebude člověk jistý životem.

Závěr - podtrženo a sečteno: ze všech 180 studentů, kteří se zúčastnili ankety "Jaký je můj vztah ke křesťanství?", má kladný vztah k církvi 11 studentů, 23 studentů má záporný vztah a absolutní většina - 145 studentů - nemá ke křesťanství žádný vztah. Zamysleme se nad stavem našeho národa, našich církví a nad stavem naší mládeže. Nepromarněme tuto jedinečnou příležitost, která před námi leží. Samotná tradice, ba ani ta křesťanská, nám nepomůže. Bible nám ukazuje jinou cestu než je ta, kterou se žene dnešní společnost. Písmo říká:

Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost svého trápení. (Matouš 6:33)

- Zpracováno podle článku v Českém Deníku -