Snaha 1947

1. Volba textu

Tento spisek má posloužit všem začátečníkům při službě Slovem Božím. Obsahuje stručné pokyny zvláště pro mladé dělníky na vinici Páně.

Nejprve si řekneme, jak postupovat při volbě textu. Tu rozhoduje mnoho okolností. Rozlišujeme totiž texty dvojí: volné a postupné.

I. Texty volné

Při jejich výběru přijdou v úvahu různí činitelé, kteří při volbě textu zvlášť spolurozhodují.

1.   Posluchači. Jinak mluvíme k dítkám, jinak k mládeži nebo dospělým. V proslovech k lidem světským, neobráceným volíme texty evangelizační. Pro začátečníky na cestě za Pánem se hodí texty vyučující („mléko“). Starším u víře předkládáme texty prohlubující („pokrm hrubší“, Žid 5,12-14). Zpravidla jsou posluchači všelijak promíchaní. Nutno tedy v proslovu zvlášť na všechny pamatovat.

2. Svátky: advent, vánoce, Nový rok, velikonoce, letnice.

3. Památné dny: národní (7. III., 9. V., 21. VI., 28. X., 8.           XI.), církevní (6. VIl., 13. X., 31. X., Velký pátek) a j.

4. Roční období: jaro—setí, léto—žeň, podzim—ovoce, zima—spánek. (Jr 8,7.20¨; Gal 5,22; 6,8; Iz 55,10.)

5. Denní četba z Bible dává náměty, jež smíme zachycovat, promýšlet a použít.

6. Týdenní události: stalo-li se co důležitého, neštěstí, sucho, katastrofy, volby, evangelizace apod.

7. Zvláštní pokyny Páně. Záleží na tom, jak se dáme vést Duchu sv. (výzva k pokání, obětavosti, misijní práci, modlitební horlivosti aj.).

II. Texty postupné.

1. Probíráme určitou biblickou knihu: evangelium, epištolu, žalmy, kázání na hoře atd. Nebo jednotlivé kapitoly verš za veršem: 1 K 13; Ř 8; J 15; Žd 11; aj.

2. Řídíme se podle „perikop“. To jsou církví křesťanskou vybrané statě z evangelií a epištol na každou neděli.

3. Uvažujeme o biblických postavách. Probíráme životopisy: Abraham, Mojžíš, Eliáš, Daniel, Petr, Pavel atd.

4. Vyhledáváme podobenství, zaslíbení, hlavní myšlenky jednotlivých kapitol, projdeme Starý i Nový zákon.

5. Volíme postup dogmatický: Bůh – stvoření, andělé – satan, pád člověka – hřích, cesta spasení – Kristus, Duch sv., církev, svátosti, příchod Páně, poslední soud, věčnost.

6. Určujeme texty podle hesel: hřích, pokání, víra, obrácení, ospravedlnění, posvěcení, vyznávání Krista, vzkříšení, krev Kristova, modlitba aj.

7. Bereme celé stati: Otčenáš, Vyznám víry, Desatero, katechismus, Kristus v obětech SZ, stánek úmluvy, rozbor písní apod.

Přednost postupných textů spočívá v tom, že se proberou všechna, i ta nejtěžší místa Písma sv. Přijde se na mnohé neznámé pravdy, vzácné objevy. Jsme dlužní svým posluchačům, uvést je do celého Písma. (Sk 20,20) Nejkrásnější texty jsou texty vyprošené.

2. Příprava textu

Máš-li text vybraný, věnuj se důkladné přípravě. Obrazně řečeno: Jsi na staveništi. Tvým úkolem je svážet příhodný materiál potřebný k stavbě. Jak se to dělá?

1. Pročti si text více krát za sebou. Cele si ho osvoj, podle možnosti se mu nauč zpaměti.

2. Vyhledej si paralelní místa, citáty pod veršem. Měj proto biblickou konkordanci stále po ruce.

3. Nejasná místa porovnej s různými překlady (Žilka, Scofield, Menge, Luther, Karafiátův opravený atd.). Znáš-li původní jazyky (hebrejštinu, řečtinu), použij originálu. Jenom text, kterému sám rozumíš, budeš moci objasnit i druhým.

4. Přečti si text v celé souvislosti s verši předcházejícími a následujícími. Dbej, aby vynětím ze souvislosti, neutrpěl jeho výklad. Je to nesmírně důležité.

5. Nahlédni také do vhodných výkladů, komentářů, postily, biblického slovníku apod. Uved’ vhodná místa, na př.: Luther praví, Kalvín vysvětluje takto atd.

6. Rozpomeň se na vhodné příklady, obrazy, přirovnání, bud’ z Bible samé nebo z vlastního života, z vypravování jiných, z příhodně literatury atd.

7. Připravuj se na kolenou. Od samého počátku volby textu až do jeho konečného vypracováni nechť je tvé přemýšleni neseno duchem opravdové modlitby, ztišení, naslouchání Božímu hlasu. Nech „vyladit“ přijímač svého srdce na ten hlas „tichý a jemný“. Modlitbou pronikneš do hlubin Slova. Duch sv. tě uvede ve všelikou pravdu a dá i slovní vyjádření: J 16,13; 2 K 2,13. Na kázání se pozná, zda bylo připraveno na modlitbách.

8. Text promítej nejprve do svého života. Okus prvý jeho obsah (1 K 9,7). Do jaké míry poslouží kázání tobě, do té míry poslouží i jiným. Nechtěj kázat jen pro druhé (1 K 9,27).

9. Kázání si piš. Je to dobré pro sebekontrolu hlavně u začátečníků. Nauč se ho však zpaměti, ne otrocky slovo za slovem, ale zcela volně, myšlenkově. Později ti dostačí mluvit z pouhých poznámek, disposic nebo vůbec bez nich. Nevýhoda čtených kázání je v tom, že ztrácejí na živosti, bezprostřední svěžesti a vzniká nebezpečí, že posluchače brzy unaví a často nudí. Nahlížením do poznámek se ruší pozornost. Petr si svá kázání jistě nepsal, a jakou měla moc! Jaké přinesla ovoce! Čím to bylo? Byl plný Ducha svátého! Jeho srdce přetékalo. Byl uchvácen sám, a proto uchvacoval jiné. Při jednom jeho kázání uvěřilo 3000 duší. Dnes? Při 3000 kázání sotva jedna.

Pros o tuto moc s výsosti! Pros o plnost Božích darů. Čeho je srdce plné, tím i přetéká. Pak budeš mluvit – nevystačíš s psaním – a poznáš, že v tom tkví celé tajemství kazatelského (i řečnického) umění!

S přípravou začni vždy včas, ať se text rozleží v tvé duši a osvědčí svou moc nejprve v tvém životě!

3. Téma textu

Máš-li připravený materiál – dobré je mít na to zvláštní sešit – přistup tedy k vlastnímu rozboru textu. Nejprve si najdi hlavni myšlenku textu a zkus ji vyjádřit stručným heslem. Tím dostaneš tzv. téma – nadpis celého kázání.

1. Téma udává obsah, smysl i poslání textu. Může býti vyjádřeno otázkou („Co já mám činiti, abych spasen byl?“), výzvou („Vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili!“), napomenutím („Pomněte na Lotovu ženu!“), radou („Těš se v Hospodinu a dá tobě žádosti srdce tvého!“), slovem potěšení, povzbuzení, výtky apod.

2. Téma budiž vždy výstižné, zajímavé, přitažlivé (tajemné), zvláště má-li býti ohlášeno nebo otištěno na pozvánkách, plakátech, evangelizačních programech apod. Na př.: „Nejdůležitější otázka všech dob!“ (Sk 16, 31) „Jediná cesta ke zdroji pravého štěstí.“ (Mt 11,28) „Pravé a nepravé náboženství.“ (Lk 18,9-14)

(Stewart: „Bůh a atomová puma.“ – „Půlnoční scéna.“ – „Pět minut po smrti.“)

3. Téma je osou celého kázání. Z něho vycházejí jednotlivé části proslovu (disposice) jako paprsky ze slunce. Správná volba tématu je základním kazatelským uměním, činí kázání celistvým a spořádaným.

4. Téma je často dáno přímo textem: „Čeho se mi ještě nedostává?“ (Mt 10,20), „Jednoho jest potřebí!“ (Lk 10,42), „Ty pojď za Mnou!“ (J 21,22), „Neboj se, toliko věř!“ (Mk 5,36).

5. Téma pochybené. Zásadně chybujeme, určíme-li si téma příliš malé rozsahem aneb příliš velké. Téma lze přirovnat ke střeše nebo klobouku. Má krýt všechny části disposice. Musí se dát dobře rozvést a musí být rozvedením probráno. Např.: Jan 8,34-36. Zvolíme-li si téma: „člověk — služebník hříchu“, je rozsahem malé. Nezahrnuje v sobě totiž druhou polovici textu: vysvobození z hříchu. Zvolíme-li za téma jen heslo: „Moc hříchu“, je téma příliš rozsáhlé a zahrnuje v sobě celou řadu jiných biblických míst. Nejlépe by se hodilo téma: „Zrušené otroctví“, nebo „K nejvyšší svobodě“ apod.

6. A musíme míti vždy nějaké téma? Není to předpis. Kdybys měl hledat dlouho nějaké téma, nezdržuj se tím! Hlavně, aby vždy vynikl biblický text. Např. Ef 5,14: Probuď se! Vstaň z mrtvých! Zasvítí se tobě Kristus! Podobně J 14,6; Ř 12,12 aj.

7. Příklady témat a jejich disposice.

Ko 1,14: „Naše vykoupení“ – I. O vykoupených. II. O Vykupiteli, III. O výkupném.

2 K 8,9: „Vánoční překvapení“, I. O vánocích někdo velmi zchudl (Pán nebes i země), II. O vánocích někdo velmi zbohatl (Můžeš to býti právě ty!).

Ž 50,15: „Ráda všem tmícím“. I. Boží pokyn: Vzývej Mne! II. Boží zaslíbení: Vytrhnu tě! III. Boží požadavek: Budeš Mne slaviti!

4. Disposice textu

Máš-li vytčenou hlavní myšlenku, rozděl si text na několik hlavních dílů, díly pak na jednotlivé části. Obrazně řečeno: rozřež kmen na kusy, kusy na špalíky, špalíky na malá polínka. Tak tvoříš disposice celého kázání. Je to práce, vyžadující myšlenkové důkladnosti a logické přesnosti. Uvedeme několik hlavních pokynů.

1. Disposice jsou dány často přímo textem.

Iz 59,1: „Slovo jedinečného povzbuzení“. I. Není ukrácena ruka Hospodinova. II. Není obtíženo Jeho ucho.

Mt 13,1-9: „Čtyři obrazy lidského srdce“. I. Srdce – cesta. II. Srdce – skála. III. Srdce – trní! IV. Srdce – úrodná země.

1 Tm 2,4-6: „Spasení všech lidí“. I. Je obsaženo v Boží vůli. II. Podmíněno poznáním pravdy. III. Zosobněno v Prostředníku. IV. Uskutečněno na kříži. V. Zvěstováno časem svým.

1 K 3,10-15: „Jsme stavitelé“. I. Základ naší stavby. II. Různost naší stavby. III. Zkouška naší stavby.

2. Disposice tvoříme pádovými nebo příslovečnými otázkami: Kdo – co ? Koho – čeho ? Kdy, kde, proč, jak? Ptáme se po příčině, důvodech, podmínkách, důsledcích atd.

Mt 11,38: „Převzácné pozvání“. I. Kdo zve? II. Koho zve? III. Proč zve? Podobně lze rozvést: J 3,18; Lk 12,32; Lk 19,10; Zj 1,5-6 a celou řadu jiných. Pokus se o to!

3. Disposice nesmí překročit rámec zvoleného textu. Chybná by byla tato disposice:

Ž 23,1: „Zdroj mého štěstí“. I. Hospodin jest můj Pastýř! II. Nebudu míti nedostatku. III. Modlím se k Němu v duchu a v pravdě. – Pozor, o tom v textu není ani slova!

Nebo: Mt 11,29: „Znaky Ježíšova učedníka.“ I. Nese Jeho jho. II. Učí se od Něho. III. Vyznává svého Pána. – Pozor, o tom není v textu zmínky, naopak o tichosti, pokoře, odpočinuti.

4. Kolik částí má mít disposice? Stačí úplně tři. Mohou býti dvě, může jich býti mnohem více. Záleží na tom, jak velký text jsme si zvolili a mnoho-li z něho vyvážíme. Tu je třeba malého upozornění. Víš-Ii předem, že nevyčerpáš celý oddíl zvoleného textu, ani jej tak dlouhý neodměřuj, ani nečti. Je např. zbytečné čisti celou 8. kap. k Římanům, chceš-li hovořit pouze na v. 14, o vedení Duchem sv. Naopak zase není dobře čisti pouze verš: „Vstana, půjdu k otci svému!", ale přečíst celé podobenství. Někde pro souvislost lze čisti delší oddíl, např. Iz 7,1-9, ale připomenout: Náš text je udán slovy verše 9: „Jestliže nevěříte, neostojíte!“

5. Příklady disposic veršovaných od super. Dr. Císaře:

Lk 13,16-21: „Špatný hospodář.“ I. Hle, jak je bohat, a přec, jaká při něm nouze! II. Zdá se být rozšafným a je blázen pouze. III. Zdál se pojištěn, však věru, ne dlouze.

V tvoření disposic nutno se stále cvičit. Cvik dělá mistra. Kazatel E. docílil deseti různých rozborů na jeden text.

5. Přednosti děleného textu

Správně disponovaný text přináší mnoho výhod. Spočívá v něm jedno z hlavních tajemství kazatelského umění.

1. Na rozdělený text se snáze mluví. Myšlenky jsou logicky uspořádané, jedna část vyplývá z druhé a vše tvoří harmonický celek.

2. Posluchači si lépe takové kázání pamatují. Disposici, kterou můžeme ještě zvlášť vyzvednout, odnášejí si ve své paměti a jsou za ni vděčni.

3. Text náležitě vyčerpáme. Kdo nedisponuje, používá textu často jenom jako odrazového můstku. Odrazí se od něj, a v dalším kázání hovoří o zcela jiném předmětu. Jiný je v nebezpečí, že místo jednoho textu nakusuje v kázání celou řadu testů jiných. Načíná vždy z nového soudku. Řekl mnohé, ale ne mnoho.

4. Neopakujeme se, ale ustavičně pokračujeme. Proto má disposice zvláštní cenu pro toho, kdo si nepíše celé kázání doslova. Jediný pohled na disposici rozvíjí další nit započatého proslovu. Není v nebezpečí, že vyjde z konceptu.

Tři důležitá upozornění

1. Drž se přesně daného textu! Něco lepšího, než praví Bůh svým Slovem, nemůžeš říci. Nevkládej tedy do textu, co tam není a nepatří!

2. Soustřeď se v textu na jednu myšlenku, která je vlastní, neopakovatelná právě ve zvoleném oddíle! Taž se: Co je v tomto textu zcela jedinečné, specielní, charakteristické jenom pro toto biblické místo? Dva příklady:

Lk 7,47: „Komu se málo odpouští, málo miluje.“ Nebudeme při tomto textu mluvit povšechně o lásce, že je např. trpělivá, dobrotivá, nebo že nemáme ztratit tu první lásku apod. Ale zdůrazníme tu zvláštní myšlenku: Láska je závislá na odpuštění! Že je trpělivá, řekneme při rozboru 1 K 13. Že ji nemáme ztratit, při výkladu Zj 3,4.

Ž 119,71: „K dobrému je mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.“ V rozboru textu nemluvíme, že soužení je trestem za hříchy, přečišťujícím ohněm naší víry, nebo projevem Boží výchovy apod., ale specielně o tom, že soužení má také ten krásný účel: uvést nás hlouběji do Písma. Uvedené myšlenky probereme při textech: Job 5,17; 1 Pt 1,6-7; Žd 12,5 aj.

3. Pamatuj, že každé kázání má míti ve své vnitřní podstatě dvě důležité části. Jednu naučnou, v níž vykládáme text, vysvětlujeme děj, objasňujeme slova, myšlenky a vnitřní hodnoty Písma. Tomu se říká exegese. Je to část více teoretická, objektivní. A druhou část praktickou, subjektivní, která obsahuje převedení Božích pravd, příkazů, rad, napomenuti do života. Tomu se říká homílie. V kázání můžeme buď část textu vysvětlit a hned promítnout do praktického života, anebo převedení celého textu necháme až na konec.

6. Ilustrace a příklady k textu

Důležitým činitelem v kázání jsou příklady. Uvedeme několik základních pokynů o tomto předmětu.

1. Příklady nemají v proslovu chyběti. Kázání bez příkladů bývá abstraktní, suché, exegeticky snad správné, ale jednotvárné a únavné.

2. Jsou dány často textem samým, je-li text živý, názorný, zajímavý svým dějem (podobenství apod.), historická událost (vyvedení Izraele z Egypta, cesta pouští aj.), živé vyprávění z evangelia (utišení bouře apod.).

3. Bereme je především z jiných míst Bible. Proto je nejvýš důležité znáti Bibli do všech podrobností, osvojit si všechno její vyprávění. Nesmíme však z použitého přikladu dělat nové kázání, ale vzít z něho jen to, čeho je potřebí k osvětlení probíraného textu.

4. Užijme za příklad vlastních zkušeností. Jsou často nejživější a nejpůsobivější ilustrací a zanechávají nejtrvalejší stopy. Co chvíli prožíváme něco pěkného, co se dá příležitostně zhodnotit a biblicky osvětlit.

5. Čerpáme je z knih, časopisů, přírody, ale také z událostí dne, různých setkání, rozmluv apod. Pánu Ježíši příkladů v kázání nechybělo. Mluvil o ptactvu, hledači perel, kvasu, záplatování, červáncích na nebi, o aktualitě dne: spadlé věži v Siloe. Vše k němu promlouvalo duchovní řečí. Mějme i my otevřené oči pro život okolo nás.

6. Příkladů v kázání nemá být mnoho. Mohla by se stát, že samými příklady bude umlčen hlas probíraného textu. S příklady je to jako s okny: nesmí jich býti v domě málo, jinak je v něm přítmí. Nesmí jich býti mnoho, jinak je to špatně řešený byt, kde pro jasná okna nelze umístit potřebný nábytek. Dva, tři příklady úplně stačí.

7. Jaké jsou přednosti kázání s příklady? Usnadňují zapamatování textu. Příklad si i po létech pamatujeme a pomůže nám oživit v mysli i text. Udržuje při kázání pozornost a osvěžuje mysl posluchačů. Vhodně volený příklad, přirovnání, ilustrace vydá často za dlouhé vysvětlování. Přesvědč se o tom!

8. Nebezpečí v používání příkladů. Nikdy v nich nevyjevuj rodinná nebo jiná tajemství. Nevybírej je tak, aby každý věděl, že ukazuješ na někoho nepřímo prstem. Nedávej v kázání do pořádku své účty s kýmkoliv.

9. Důležité upozornění. Pokud to jen jde, uveď vždy pramen, odkud příklad máš. Střež se výroků: Jakýsi muž řekl… Jedna paní povídala… Takové příklady ztrácejí důvěru a znehodnocují kázání.

10. Kde vzít dobré příklady? Nutno je postupně shromažďovat, z různých pramenů ihned po přečtení zapisovat, třídit: zvlášť příklady o víře, lásce, pokoře, trpělivosti, vyslyšeni modliteb atd. Není dobrým svědectvím pro sloužícího Slovem, má-li jen deset příkladů, které neustále opakuje. Co se oposlouchá, nepůsobí.

7. Úvod a zakončení textu

1. Úvod ber přímo z textové souvislosti. Při podobenství o rozsévači: Pán Ježíš často hovoříval v podobenstvích. Jedno z nich zaznívá z našeho textu. Nebo začni líčením z denního života: Je jaro. Hospodář vyjíždí na pole, aby kypřil a rozséval. Je doba žni. (Jr 8,20; Mt 9,37) Nebo: Slyšíme často okřídlené slovo: Budujeme! Stavíme od základu! Práce, práce! (Mt 11,28; 1 K 3,11) – Slavíme den osvobození. (Ž 126; J 8,28) Můžeš začít příkladem: Četl jsem v minulých dnech zajímavou událost… Měl jsem rozhovor ve vlaku… Osvědčuje se, začít vhodnou otázkou: Uvažovali jste již, co je smysl vašeho života? (J 17,4) – Nabízejí se vám vedoucí různých stran, slyšíte náborová hesla. Ke komu tedy půjdete? (J 6,63)

2. Účel úvodu je připravit a soustředit všelijak rozptýlené posluchače ke slyšení Slova. Musí proto co nejvíce zaujmout a strhnout všechnu pozornost hned od samého počátku. Má vždycky vyústit do textu. Nikdy nesmí býti úvod kázáním sám pro sebe.

3. Délka úvodu se řídí podle délky celého proslovu nebo kázání. Pravidlem zůstává: Čím kratší, tím lepší. Trapně působí, jestliže posluchači po půlhodinovém proslovu uslyší: A nyní přistoupíme k rozboru našeho textu.

Zakončení

Záleží-li mnoho na úvodu, záleží tím více na zakončení. Nadarmo se neříká: Dobrý konec, dobré všecko. I zakončení patří ke kázání a musí býti spolu s ním připraveno. Nestačí si říci: Nu, však nějak skončím. Až nebudu vědět, co mám dál povědět, tedy řeknu amen.

1. Co obsahuje zakončení? Shrnutí všech hlavních myšlenek textu s praktickým použitím pro posluchače (aplikací). Dá se to učinit tak, že ještě nakonec zopakujeme celou disposici a jednou dvěma větami vytýčíme konečnou výslednici celého kázání. Má utkvět v srdci, mysli, svědomí a pohnout vůlí k činu. Má zasáhnout celého člověka po stránce rozumové, citové, volní i v hlubinách svědomí.

2. Jakým způsobem končíme kázání? Možno tak učinit různě: a) Přáním: Kéž jsme i my takoví! Kéž se Pán oslaví! b) Otázkou: Chceš odkládat? Miluješ Pána? Ke komu půjdeš? c) Výzvou: Jdi i ty, učiň též! Pojď za Ním! Vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili! d) Příkazem, napomenutím, vybídnutím, radou, podle toho, jaký máme právě text a jaký cíl sledujeme.

Luther dal svým žákům jednu přiléhavou radu: Pevně povstaň! Otevři ústa! Brzy přestaň! To znamená: Řekni jasně a určitě, jistě a se vší přesvědčivostí, co máš na srdci (Sk 4,13) a zakonči. Kdo nemůže najiti konec kázání, zřejmě se špatně připravil, přilévá vodu do vína a oslabuje tak účinek svého kázáni.

Dej se i v tom vyučit Duchu Božímu!

8. Světlo a stíny při službě Slova

Nejprve něco o těch stínech. Je velice málo skutečně na slovo vzatých kazatelů – služebníků Slova. Při každém se vyskytuje nějaký nedostatek. Jsou při nich vady rázu pouze vnějšího: užívají příliš výrazných gest, mluví tiše, přednášejí monotónně nebo příliš cizím, „kazatelským“ tónem atd.

Vady mohou býti i rázu vnitřního a týkají se charakteru kazatele a jeho vlastností (ctižádostivost, panovačnost, nedůtklivost, pohodlnost, přijímání darů, pochvaly atd.). Každý sloužící Slovem nechť se v tomto ohledu upřímně zkušuje, kontroluje, koří a nese k dokonalosti.

Členové sboru nechť nikdy nemluví o svém kazateli jinak než pěkně, především ve styku s lidmi světskými. Hlavně nechť neustávají za něho prosit. Vždyť na dítky Boží, stojící v popředí díla Páně, má nepřítel nejvíce namířeno. Pochvala nebo kritika by jim mohla uškoditi (i když má od případu k případu své oprávnění!), modlitba nikoliv. I Mojžíš potřeboval podporu Arona a Chúra! Díky Bohu za všechny, kteří tak činí!

A nyní o tom světle. Zvěstovat Boží Slovo, svědčit o nesmírné Boží milosti a lásce, zjevené v Ježíši Kristu, být Božím poslem, toť nejkrásnější úkol, jaký byl kdy člověku svěřen. Ty smíš mluvit na místě Božím jako Jeho poslanec, aby se duše obrátily k Němu, aby pak také byly u víře prohlubovány. Jaká to vznešená výsada!

Je to ale také služba odpovědná. Jde o duši, jde o věčnost. Pamatuješ na to? Jak úzkostlivě se budeš pak připravovat k službě Slovem. Kéž je tato odpovědnost důležitým činitelem tvé služby, každého proslovu a rozmluvy! Buď Božími ústy! (Jr 15,16.19) Ale jsou vždy čistá? Nelekáš se jako Izajáš: „Běda mně, jsem člověk poskvrněné rty maje!“? Pamatuj na stálé očišťování skrze krev Kristovu!

Služba Slovem přinese bohatou odměnu. Již zde sklízí služebník Páně hojné požehnání: radost, jistotu, vzrůst víry a lásky k Pánu. A co jej čeká tam na věčnosti! „Ale ti, kteříž jiné vyučují, stkvíti se budou jako blesk oblohy a kteříž k spravedlnosti přivozují mnohé, jako hvězdy na věčné věky.“ (Dn 12,3) – „Kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-Ii mi kdo sloužiti, poctí ho Otec.“ (J 12,26)

„Pilně se snažuj vydati sebe Bohu milého dělníka, za nějž by se nebylo proč styděti, kterýž by právě slovo pravdy rozděloval.“ (2 Tm 2,15)

Věříme, že tento spisek splní své poslání a dobře poslouží všem, kteří s Izajášem ochotně volají; „Aj já, Pane, pošli mne!“ (Iz 6,8)

 Vydala »Snaha« v Pardubicích. – Tiskl F. Hummelhans a spol. v Pardubicích.