Věrné kázání je výkladové, to znamená, že vysvětluje biblický text v kontextu a aplikuje ho na posluchače. Bývaly však doby, kdy jsem slýchával výkladová kázání, které zmiňovala Pána Ježíše Krista jen málo nebo vůbec (je to smutné, ale dělal jsem to také). Kdyby seděl mezi posluchači nevěřící, neslyšel by z evangelia dost na to, aby ho to dovedlo ke spasení. Kromě toho ani svatí neslyšeli dost o Kristu, aby je to pohnulo k životu a poslušnosti z lásky k Němu. Písmo učí, že každé výkladové kázání by mělo být zaměřené na Krista.

Pravé kázání není:

• výkladové kázání, dokonce ani novozákonního textu, aniž by byl zmíněn Kristus, nepočítaje evangelizační výzvu v závěru
• kázání plné názorných příkladů a humoru, přičemž text a samotný Ježíš Kristus jsou zmíněny jen okrajově
• „praktický seminář“ na téma manželství, radosti atd. bez vysvětlení toho, jak se osoba a dílo Ježíše Krista vztahuje k manželství, radosti atd.
• komentář k textu Písma, který je právě na řadě, aniž by byl kázán Kristus, protože není v textu výslovně zmíněn

Žádný z výše zmíněných příkladů nedosahuje biblických požadavků na kázání. Písmo nám dává jasné instrukce jak kázat. Zamyslete se nad následujícím:

1. Náš Pán Ježíš a Jeho apoštolové praktikovali kázání zaměřené na Krista

Každé slovo vyřčené naším Pánem bylo konec konců o Jeho osobě a díle v roli našeho proroka, kněze a krále, i když vysvětloval starozákonní texty, které Ho výslovně nezmiňují. Kristovi apoštolové následovali ve svých kázáních Jeho příklad. Každé evangelizační kázání ve Skutcích i všechny epištoly byly zaměřené na Ježíše Krista. Epištoly byly čtené sborům jako celek, včetně částí o Kristu a evangeliu. V praktické části každé epištoly je vždy zmínka o Kristu, Jeho osobě a Jeho díle. Neříkám, že byl Ježíš Kristus zmíněn jménem v každém textu Svého kázání a kázání apoštolů. Tvrdím jen, že Kristus byl základem a cílem hlásání každého Božího slova.

 2. Bible nařizuje kázat Krista nevěřícím i věřícím

Zaprvé, je zřejmé, že apoštolové kázali Ježíše Krista jako Pána a Spasitele nevěřícím (Sk 5,42; 8,35; 11,20). Středem jejich sdělení byl Ježíš. Když Pavel přišel poprvé do Korintu, aby kázal evangelium neobráceným, řekl: „Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.“ (1 K 2,2) Ježíš Kristus byl jádrem Pavlova evangelizačního kázání v Korintu. Také Petr kázal Krista v den Letnic stejně jako v ostatních evangelizačních kázáních v rámci Skutků (Sk 2; 10; 17).

Zadruhé, apoštolové kázali Krista věřícím. Apoštolové stále vázali svá napomínání, nabádání a věroučné pokyny na Kristovu osobu a dílo, a to minulé, přítomné i budoucí. Není možné číst epištoly, aniž bychom viděli, že osoba a dílo Ježíše Krista je středobodem spasení a posvěcení. Koloským Pavel popsal, jak káže a vyučuje křesťany: „Jeho posvěcení zvěstujeme, když se vší moudrostí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu.“ (Kol 1,28). Chce to malý průzkum, abychom viděli, jak Pavel spojil své výzvy ke korintským křesťanům s osobou a dílem Krista pro ně. Když je například varoval před cizoložstvím, řekl Pavel: „Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.“ (1 K 6,19-20). Pavel založil své varování před cizoložstvím na Kristově díle. Kristus sám byl jádrem kázání apoštolů jak neobráceným, tak obráceným. Bible přikazuje kázat tak, aby středem byl Kristus, a to jak nevěřícím, tak věřícím.

3. Bible nařizuje kázat Krista v každém kázání na každý text.

V Genesis 3,15 je Ježíš Kristus prohlášen středem Božího zjevení určeného člověku. Adam byl zástupcem všech svých potomků a padl do hříchu, čímž porušil smlouvu skutků, která k tomu, aby mohl žít, vyžadovala dokonalou poslušnost. Ježíš Kristus, poslední Adam, je však jediným prostředníkem mezi Bohem a člověkem. Kristus uspokojil Boží spravedlivý hněv smlouvou o vykoupení a vykonal to, v čem Adam selhal. Ježíš Kristus je jediným Spasitelem a Pánem všech, kdo v Něho věří. Starý zákon zaznamenává v Genesis 3,15 odkrytí slibu ohledně vykoupení v Kristu. A Nový zákon odhaluje, jak Kristus přišel tento první slib z Genesis 3,15 naplnit. Vlastní struktura Bible nám dává teologický příkaz kázat Krista v rámci celého Písma, protože jak Starý, tak Nový zákon jsou teologicky soustředěné na Ježíše Krista.

Kazatelé v Novém zákoně nekázali způsobem, který se stal zvykem pro nás. Nedělali to tak, že by vzali text z Nového zákona, analyzovali by ho, vyložili a pak aplikovali na posluchače. Co kázali? Kázali velikou zprávu, která jim byla svěřena, velké jádro evangelijní pravdy, celou nauku o spasení odkrytou v Písmu od Genesis po Zjevení. Jsem přesvědčen, že právě to bychom měli vždy dělat, třebaže to děláme prostřednictvím jednotlivých výkladů konkrétních textů. To je vztah mezi teologií a kázáním.

Milí bratři, kážete tedy Pána Ježíše Krista v každém výkladovém kázání? Mohl by být nevěřící spasen skrze váš výklad? Může věřící slyšet dost o Kristu, aby ho to pohnulo Ho milovat a poslouchat Ho vírou, jež působí skrze lásku? Kéž nám Bůh pomůže Ho hlásat!

http://blog.founders.org/2013/06/should-we-preach-christ-in-every-sermon.html