Minule jsme začali první část praktického vyučování na téma Jak kroti zlý jazyk? Dnes se společně podíváme na Slova moudrosti pro harmonické soužití.

• Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost. Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská. Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj. (Jk 3,13-18)

Kdo z nás by si nepřál, aby mohl žít harmonickým životem, přesto všude kolem sebe vidíme pravý opak. Místem častých konfliktů je nejen svět kolem nás, ale i mnohé církve a naše domovy. Abychom v padlém světě lépe přežili, všichni nosíme masku a snažíme se, aby nás ostatní viděli v lepším světle. Křesťan by měl odložit masku, a pokud je Božím služebníkem, měl by podle toho žít. Podívejme se na Boží moudrost, která nám pomůže, pokud se jí budeme řídit, abychom i my byli v církvi a ve svých domovech spíše mírotvorci, než lidé svárliví. Apoštol Pavel nám radí:

• Služebník Kristův se nemá hádat, nýbrž má být laskavý ke všem, schopný učit a být trpělivý. Má vlídně poučovat odpůrce. Snad jim dá Bůh, že se obrátí, poznají pravdu a vzpamatují se z ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho vůli. (2 Tm 2,24-26)

Pavel neřekl, jak se mnozí dnes domnívají, „nedohaduj se o pravdě, láska je důležitější než doktríny“. Řekl, že máme přistupovat k těm, kteří s naší pravdou nesouhlasí s laskavostí, trpělivostí a mírností. Situace, kterou popisuje Jakub, není hypotetická možnost vývoje situace, ale poukazuje na to, že v církvích byly a jsou konflikty, protože lidé nosí „v srdci hořkou závist a svárlivost“. Boží moudrost je totiž protipól lidské moudrosti, která nedokáže zamezit konfliktům mezi lidmi. Jak tedy na to?

1. Nutnost Boží moudrosti (3:13,17)

Abychom mohli prožívat harmonické vztahy, musíme se řídit Boží moudrostí. Jakoby nás Jakub káral, když říká: „Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný?“. I když se náš text specificky zaměřuje na učitele Božího slova, uvidíme, že stejná měřítka platí pro každého z nás. Většina učitelů doufala, že si Jakub všimne jejich talentu a schopností, místo toho své posluchače vyzývá – ukažte své skutky, jak zvládáte běžné situace.

Harmonický život a skutky, které jsou viditelným obrazem našeho chování, by měly vycházet z pokory a měly by být plné laskavosti a moudrosti. Pokorný člověk není slaboch, ani otloukánek; opravdová pokora se projevuje tím, že je poslušný a zcela podřízený Božímu duchu. Mojžíš byl pokorný a přitom byl silný vůdce. Ježíš sám o sobě říká, že je tichý a má pokorné srdce, přesto s bičem v ruce zakročil vůči prodavačům a směnárníkům v chrámě.

Jakub byl dobrým znalcem Starého zákona, kde hebrejský výraz pro „moudrost“ je nejvýstižněji popsán jako dovednost. Všichni víme, že dovednostem se potřebujeme nejen učit, ale procvičovat je. Opravdová moudrost je však víc, než pokora, znalost a dovednost:

• Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.(Př 9,10)

Jakub nám říká, že zdroj moudrosti přichází shora, proto má Boží moudrost jinou kvalitu, než když hovoříme o lidské moudrosti, ta spíše souvisí s inteligencí a vzdělaností člověka. Cílem hledání Boží moudrosti by měla být touha oslavovat Boha. Podívejme se nejdříve na Boží kvality moudrosti:

(1) Boží moudrost je čistá.

Boží moudrost není ničím poskvrněna, ani ovlivněna. Bez čistoty nemůžeme mluvit o moudrosti shůry. Pokud hledáme moudrost ve svůj prospěch, k tomu, abychom vládli druhým, nebo abychom získali pro sebe nějakou výhodu, pak nemluvíme o čistotě moudrosti. Ve vztahu k ostatním lidem je důležité, abychom se nehádali, abychom druhému člověku naslouchali, abychom byli trpěliví a velkorysí, vždy bez předsudků a přetvářky. Čistá moudrost nezná žárlivost ani sobeckou ctižádost. Pokud tomu tak není, nemusíte být pod vlivem Boží moudrosti, ale svých osobních zájmů a ambicí. Modlete se, aby vás Bůh vedl a dal nám vše potřebné, abychom svými slovy rozsévali slova pravdy a pokoje. Je snadné spor o pravdu vyhrát, ale výhra za každou cenu může napáchat víc škody, než užitku. To bychom měli mít na paměti, obzvláště když jde o doktrinální rozpory. Je pravděpodobné, že pokud budeme stát na Boží straně, může se stát, že v zápalu argumentů ztratíte přátele, nebo zničíte vztah k člověku, o něhož právě jde. Zamyslete se sami nad sebou. Je možné, že moudrost a nápravu potřebujeme my.

Každý ví, jak obtížné je naslouchat a přijmout jiný pohled na věc, než ten náš. Dříve než se do něčeho podobného pustíte, nejdříve se zamyslete, nakolik důležitý je doktrinální spor ve světle Boží slávy a duchovního dobra člověka?

(2) Boží moudrost působí pokoj.

Čistota evangelia je na prvním místě, ale moudrost působí pokoj. Jinými slovy, kdo obětujete čistotu jen pro zachování pokoje, nejedná podle Boží moudrosti. Ten, kdo lpí na pravdě hádavým nebo popudlivým způsobem, nerozsévá pokoj. Snaha o pokojné soužití není v Písmu okrajové téma. Zasahuje každou oblast lidského života. Nejvíce je asi ohrožena na rovině manželské. To, co je z Božího hlediska nemyslitelné, je pro křesťany přijatelné. Dávno jsme zapomněli na rady pro manželství, které najdeme ve verších 1 Pt 3:1-11. Ženám říká:

• … podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, když uvidí váš čistý život v bázni Boží. (1 Pt 3,1-2)

Mužům říká:

• … když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet. (1 Pt 3,7)

Podřizují se ženy mužům a prokazují ženy mužům úctu? Kdyby tomu tak bylo, jistě bychom neměli tolik rozvodů, jako máme. Pojďme dále. Nám všem říká:

• Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov, odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj. (1 Pt 3,8-11)

Kdo se takovými radami dnes řídí? Usilujeme o projevy lásky, milosrdenství a pokory? Kdybychom usilovali aspoň trochu, mezilidské vztahy by vypadaly úplně jinak. V Efezským 4,3je řečeno: – usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. O čem je jednota Ducha? O tom, že nikdy nemáme zkreslovat nebo zamlčovat doktrinální čistotu a zásadní pravdy. Nemáme vyvolávat spory kvůli nepodstatným rozdílům v chápání Písma, které všichni máme, ale máme usilovat o pokoj.

(3) Boží moudrost je vlídná.

Řecký originál významu vlídnosti je termín spíše popisný. Jde o vlídnost, která dovede odpouštět, i když podle samotné litery zákona by člověka mohl druhého člověka zavrhnout. Nezapomínejme, co je psáno:

• Jsme ovšem jenom lidé, ale svůj zápas nevedeme po lidsku. Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. (1 K 10,3-5)

(4) Boží moudrost je logická.

Doslovně to znamená, že je přesvědčivá. Biblicky řečeno, máme být „rychlí k naslouchání, pomalí k mluvení, pomalí k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš“. (Jk 1,19) Obrazně řečeno, pokud jde o důležitost výměny názorů, pro některé pravdy musíme být ochotni svůj názor obětovat, pro jiné to možné není. Moudrý člověk je ochotný naslouchat jiným názorům a změní své postoje, pokud mu někdo ukáže, kde se mýlí. Tímto způsobem můžeme růst v poznání a moudrosti.

(5) Boží milost je plná milosrdenství a dobrého ovoce.

V praktickém životě tyto kvality známe jako ovoce Ducha. Kázání na hoře je plné milosrdenství a blažeností:

• Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. (Matouš 5:7-9, …)

Ježíš sám často zdůrazňoval důležitost milosrdenství. V Lukášovi 6:36-37 čteme:

• Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno.

Být milosrdný znamená mnohem více, než mít soucit s někým, kdo trpí nezaslouženě, za něco, co nezpůsobil; být milosrdný znamená odpouštět a projevovat soucit i s tím, kdo trpí důsledkem své nerozumnosti, hlouposti a neodpovědnosti. Bůh nám prokázal milosrdenství v době, kdy jsme byli hloupí, neodpovědní a vzpurní vůči všemu, co bylo Boží. Vědomí vlastního hříchu, vlastní nehodnosti nás vede ke kříži Pána Ježíše Krista, abychom mu s pokorou děkovali za nezasloužené milosrdenství. Ve stejném duchu máme prokazovat milosrdenství těm, kteří nejsou z lidského hlediska pomilování hodní. Jinými slovy, Boží moudrost není teoretická znalost, ale praktická akceschopnost. Proto si vyhrňme rukávy a dejme se do díla, k němuž nás povolává.

(6) Boží moudrost je neochvějná.

Tento výraz v Bibli nenajdeme nikde jinde, než v Jakubovi. Ve své podstatě to znamená, že Bůh je nezávislý a není zaujatý. Nepřiklání se na jednu či druhou stranu na základě osobních preferencí a bratříčkování se. Boží moudrost s pravdou nepolitikaří, ale neochvějně se drží pravdy v lásce.

(7) Boží moudrost v sobě nemá přetvářku.

Je stálá, pravdivá, průhledná a spolehlivá, můžeme se na ní spolehnout v každé situaci.

Kdybychom se všichni řídili podle těchto sedmi pravidel moudrosti, osobní konflikty by byly omezeny na minimum a harmonické vztahy by měly rostoucí tendenci. Protože všichni bojujeme se světem, naší tělesností a pánem tohoto světa – s ďáblem, všechny tyto síly nás stahují do hlubin světské moudrosti, která je příčinou disharmonických vztahů. Podívejme se na to, jak analyzuje Jakub světskou moudrost. Říká, že:

2. Světská moudrost působí konflikty (3:14-16)

Ten, kdo se řídí světskou moudrostí, stane se sám příčinou konfliktů. Jakub se dotýká pěti světských oblastí, jichž bychom se měli vyvarovat.

(1) Světská moudrost nepřichází shůry.

Vždyť je „přízemní, živočišná, ďábelská. Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost“. Obojí se vztahuje k tomu, co je skryto v našich srdcích.

(2) Světská moudrost je arogantní.

V 1 K 8,1 je psáno: „Poznání však vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje, …“ Toto slova patří i nám věřícím. Mějme se na pozoru, aby se naše poznání nestalo příčinou povýšenosti. Nepoužívejme duchovní poznání k tomu, abychom kohokoliv usadili nebo ponížili.

(3) Světská moudrost popírá pravdu.

Ten, kdo prosazuje sám sebe, popírá podstatu Božího milosrdenství a lásky. Jakub si slova nevybírá, když říká, že:

(4) Světská moudrost je přízemní a ďábelská.

Zdrojem takové moudrosti není Bůh, ale v nejlepším případě jen tělesný člověk, v horším případě Satan sám. Přirozený člověk nemůže nabídnout nic hodného následování – člověk duchovně zralý může mnohé něčemu moudrému přiučit.

3. Pokoj musí být vědomě rozséván a pěstován (3:18)

Kdo rozsévá pokoj, sklidí pokoj, kdo rozsévá sobectví a svár, není nositelem pokoje. Žádný farmář nezaloží ruce v klín a neočekává bohatou úrodu bez vlastního přičinění. Takže, až objevíte sbor nebo rodinu, kde vládne pokoj, vězte, že dotyční usilovně pracovali a používali moudrost shůry, která jim byla svěřena. Trpělivě naslouchají jeden druhému, jeden druhého si váží, odsuzují pouze vlastní sobectví a pýchu.

Na závěr ještě dvě otázky k zamyšlení:

1. Jak poznáme rovnováhu mezi pravdou a láskou?
2. Která ze sedmi kvalit Boží moudrosti vám chybí? Co tento týden pro pokoj a Boží moudrost uděláte?