Autor neznámý, článek se poprvé objevil ve Watchword Magazine (šéfredaktor – James Begg)

U vyznávajícího křesťana se projevuje mnoho varovných znamení úpadku zbožnosti a duchovního odpadnutí. Znamením úpadku zbožnosti nebo ještě hůř je:

• když se zdráháš zapojit se do duchovní konverzace a společnosti vážně smýšlejících křesťanů s myslí upřenou na nebe, a když se cítíš nejlépe s lidmi tohoto světa;
• když se rozhodneš neúčastnit se modlitebních setkání, omezuješ se na nedělní shromáždění, je jednoduché tě z účasti na nich odvést a snadno si svou nepřítomnost omluvíš;
• když se bojíš brát jisté povinnosti vážně, v případě, že tě tvé svědomí napomíná za tvou nedbalost a nyní trvá na oddanosti;
• když je smyslem tvého vykonání určité povinnosti spíše utišit svědomí než uctít Krista, mít z ní duchovní zisk nebo projevit dobro vůči druhým;
• když projevuješ nadmíru kritického ducha ohledně kázání Kristových služebníků; jsi nespokojen s jejich způsoby – nemají dostatek vkusu, jsou příliš prostí, příliš intelektuální nebo neodpovídají tvému oblíbenému vzoru; nebo jsi nespokojený s tím, že jsou příliš doktrinální nebo příliš direktivní nebo když si stěžuješ, že jsou příliš osobní a přímí;
• když máš větší strach z toho, že tě budou mít za přísného, než z toho, že zhřešíš proti Bohu tím, že zanedbáš praktický život nebo se dopustíš nevěrnosti vůči Kristu;
• když máš jen malý strach z pokušení a bagatelizuješ duchovní nebezpečí;
• když bažíš po souhlasu lidí ze světa a dychtíš po tom, aby ses dozvěděl, co si o tobě myslí nebo říkají, spíše než po tom, abys v jejich očích ctil Spasitele;
• když jsou náboženské skandály spíše předmětem tvé kritiky než tvého skrytého smutku a modlitby k Bohu a věrného úsilí o jejich odstranění;
• když se více bojíš toho, že při napomínání hříchu sklidíš opovržení hřešícího člověka než toho, že svým mlčením urazíš Boha;
• když se víc staráš o to, abys byl bohatý než o to, abys byl svatý;
• když neumíš přijímat pokárání za chyby a nejsi ochoten je vyznat a napravit se;
• když jsi netrpělivý a nedokážeš se zdržet vůči slabostem, chybám a špatným úsudkům druhých;
• když je tvé čtení Bible formální, spěšné, jen v intelektuální rovině a nepropojené s uplatňováním na sobě samém, nebo když čteš téměř každou jinou knihu s větším zájmem než Boží slovo;
• když jsi nábožnější vně a mimo domov, než doma – jsi zjevně zapálený, když tě „vidí lidé“, ale ne když tě vidí jen rodina nebo Bůh;
• když tvá nábožná chuť roste s novými věcmi od lidí než se starými věcmi z pokladu Božího slova;
• Když nazýváš duchovní lenost a nečinnost v křesťanských aktivitách jmény jako obezřetnost a mírumilovnost, zatímco hříšníci jdou do záhuby a Církev trpí úpadkem; a nedbáš, že obezřetnost se může pojit s horlivou oddaností a mírumilovnost s nejusilovnějším hledáním spásy pro lidské duše;
• když kvůli falešné vnější horlivosti nebudeš důvěřovat ani sobě ani ostatním ani usilovat o to, abys byl „vroucího ducha“ a sloužil Pánu“, jak to vyučoval a žil apoštol Pavel;
• když tě v duchu potěší pád některých vyznavačů víry, než abys truchlil nad zraněními, která způsobili Kristu;
• když pod Božím trestem myslíš více na svá utrpení než příčiny a hledáš úlevu místo očištění hříchu;
• když vyznáváš, ale neopouštíš konání hříchu;
• když uznáváš svou povinnost, ale stále ji zanedbáváš.

Pokud se u věřícího nacházejí taková varovná znamení, on nebo ona velice potřebují Boží slitování a obnovující milost. „Smiluj se nade mnou, Bože… Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti. Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha… Dej, ať se zas veselím z tvé spásy.“ Žalm 51,2 11-12 a 14. Ti, kdo vyznávají Kristovo jméno, musejí pro své zachování v každém případě neustále spoléhat na Ochránce Izraele.

www.loughbrickland.org