• Za příklad trpělivosti v utrpení si, bratří, vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně. Hle, ‚blahoslavíme ty, kteří vytrvali‘. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť ‚Pán je plný soucitu a slitování‘. (Jk 5,10-11)

Jakub poukazuje na trpělivost proroků, kteří se stali terčem posměchu a znevažování, když hovořili o tom, co jim Bůh přikázal. Lidstvo své proroky nebralo nikdy vážně. Často zažili mnoho ústrků, zloby a dokonce jim šlo i o život. Podívejme se, jak se má věřící zachovat, když se setká s utrpením pro Boží slovo:

1. Následujte příklad proroků

Když se setkáme s utrpením ve službě Pánu, máme následovat příklad proroků, kteří ve službě vytrvali. VMatoušovi je psáno:  

Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a lživě a zle vás pomlouvat kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká. Takto totiž pronásledovali proroky, kteří byli před vámi. (Mt 5,11-12)

Kdo nezná život proroků, nebude připraven na zkoušky, které jej v životě mohou potkat. Bývám udiven, jak málo pozornosti křesťané věnují historii. Proč se máme zabývat písmy Starého zákona?

A. Instrukce ve Staré smlouvě jsou poučným ponaučením.

V listu Římanům je psáno: 

• Všechno, co bylo v minulosti zapsáno, bylo zapsáno pro naše poučení, abychom byli trpěliví a získali v Písmu útěchu a naději. (Ř 15,4)

Podobná slova najdeme v 1K 10,10 i na dalších místech. Z toho vyplývá, že znalost historie a biblických příběhů je důležitá a nutná pro náš růst. Pokud si přečtete o Jeremjášově utrpení a trpělivosti, poznáte, o čem je řeč. Nedovedu si představit, že bych mohl kázat celý život jako on. Jeremjáš nezažil nic jiného než negativní reakce. Je dost těžké slyšet negativní poznámky o tom, co jsem během kázání řekl, nebo když někdo ze sboru odejde, protože to, co ode mne slyšel, se mu nelíbilo. Když se něco takového stane, nebo se o tom dozvím, musím zkoumat své srdce, zda bylo vše z mé strany v souladu s Božím slovem a zda mé kázání je Božímu slovu věrné.

Představa, že Jeremjáše provázely negativní reakce celá léta, by v nás měly vyvolat otázku, kde bral sílu, aby pokračoval? A nejen to, zažil i fyzické pronásledování – byl zbit a uvězněn. Jeremjáš to nevzdal a věrně kázal Boží varování neposlušnému a vzpurnému lidu. Musel čelit falešným prorokům, kteří říkali lidem to, co chtěli slyšet. Falešné učitele poslouchali, v přímém protikladu, co jim Bůh skrze Jeremjáše sděloval a co potřebovali slyšet. Až do samého konce posluchači odmítali vše, co Jeremiáš řekl. I když zůstal Jeruzalém v troskách, měl dostatek vytrvalosti a naděje:

• Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá. (Pl 3,22-23)

Kdo zná život proroků, získává pro praktický život víry novou perspektivu ve vztahu k současnému dění. Kdosi řekl, že ten, kdo opomíjí historii, nebo se historií nezabývá, je odsouzen k tomu, aby opakoval stejné chyby.

B. Historie církve je nám dána abychom se z ní poučili.

Poznání historie a života církve nám může významně pomoci. Ze své zkušenosti vím, že nejvíce duchovního poznání a růstu prožívám, když čtu životopisy velikánů víry. Jedna z mých nejoblíbenějších webových stránek je „dolování zlata“, z níž rád čerpám a podělím se s vámi o tři poučné lekce:

(1) Životopisy křesťanů předávají duchovní dědictví. Pomáhají nám uvádět svůj život a okolnosti do správné perspektivy. Uvědomuji si, jakou cenu zaplatili (často krvavou) naši předchůdci. Předali pochodeň evangelia nám a my máme odpovědnost nést ji další generaci.

(2) Křesťanské životopisy mi dávají teologickou perspektivu a rovnováhu. Všichni jsme ovlivňováni dobou a kulturou víc, než jsme si ochotni přiznat. Generace za generací našich zbožných předchůdců hlásali stejnou pravdu o Božím milosrdenství a doktrínách spasení. Boží slovo posilovalo a pomáhalo svatým každé doby. Všem nám bylo svěřeno stejné Písmo.

(3) Životopisy křesťanů mi pomáhají chápat ostatní a lépe rozumět i sobě samému. Poznávám, že i velcí muži víry měli své slabosti, a Bůh je přesto použil k velkým věcem. Tím nechci omlouvat vlastní nedostatky a omyly, ale uvědomuji si, že mě Bůh může použít, i když si sám nedůvěřuji. Vidím, že moji předchůdci Bohu důvěřovali, a učím se jak se podobným chybám vyvarovat.

C. To, že sloužím Bohu, neznamená, že budu ušetřen zkoušek a nepochopení z vlastních řad.

Z života našich předchůdců vidíme, že mnozí byli pronásledováni právě proto, že kázali věrně Boží slovo. Často stačilo, aby se stáhli do ústraní, stačilo odvolat, přestat kázat to, co lid popuzovalo, a mohli mít pokoj. Například John Bunyan, autor knížky Poutníkova cesta, strávil 12 let v žaláři, za to, že kázal bez licence náboženských autorit. Kdyby slíbil, že se podřídí nařízení a přestane kázat, mohl být propuštěn. Měl ženu a děti, jednou z dětí byla slepá dcerka. Sám vypráví o tom, že když jej v žaláři navštívili a pak odcházeli, cítil jako by mu někdo rval svalstvo od kostí. Přesto neskončil jen proto, aby si zajistil svobodu a normální život pro rodinu. Stejně jako Bunyan a proroci, pokud budete věrně sloužit Bohu, může se stát, že budete pod silnou palbou náboženských vůdců. Jeremjášovi největší odpůrci byli falešní učitelé a proroci, kteří slibovali lidem mír a pokoj tam, kde žádný mír a pokoj nebyl a nemohl být. Svět nikdy nevítal evangelium s otevřenou náručí – právě naopak. Můžete za svoji víru a evangelium trpět posměch ve škole, v zaměstnání. Útoky přicházejí často z vlastních řad, někdo může zaútočit na vaše motivy, jiní začnou za vašimi zády rozšiřovat pomluvy. Pakliže jednáte s dobrým svědomím před Bohem, poznáte, že nejde o váš problém, ale o duchovní zápas, který není z tohoto světa, i když se na něm podílejí lidé. Boží služebník je pouhým nositelem evangelia a proto je jednodušší zaútočit na něj, než si přiznat, že se jedná spíše o vzdor proti Bohu. Pamatujme si, víru a Boží principy nemůžeme nikomu vnutit, můžeme o nich jen povědět. To je vše, co se od vás očekává. Boží se slovo se nikdy nevrátí s prázdnou.

2. „Bezdůvodné“ zkoušky

Když se setkáte se zkouškami bez zřejmých důvodů, vzpomeňte si na Jóba a důvěřujte Bohu a Jeho milosrdenství.

• Víte, že říkáme: „Blaze těm, kteří vytrvali.“ Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, co pro něj nakonec Pán připravil, vždyť „Hospodin je nanejvýš milosrdný a soucitný.“ (Jk 5,11)

Připomínejte si Jóba, který byl spravedlivý muž, což neznamená, že byl veskrze dokonalý, ale víme, že to byl muž čestný. Byl bohatý, vlastnil stáda dobytka a patřili mu mnozí služebníci. Měl sedm synů a tři dcery a pak do jeho života vstoupil Satan. Jób byl před samotným Bohem bez příčiny očerněn a přišel o vše. Ani po tom všem Jóbova víra v Boží dobrotu nebyla otřesena. Zkouška víry ukáže, zda jsme připraveni přijímat od Boha vše, nejen dobré, ale i zkoušky, kterým bychom se raději vyhnuli. Jób Boha chválil za jeho stvořitelské dílo a moudrost za všech okolností. Jób obstál se ctí. Boží jméno bylo oslaveno a tak se stal vzorem víry, věrnosti a vytrvalosti i pro nás. Po všech zkouškách se dožil mnoha dalších požehnání a žil tak dlouho, že ještě viděl čtvrtou generaci svých vnuků. Z Jóbova života si může vzít patero poučení:

A. Bůh žehná těm, kdo vytrvají, ne těm, kdo se vzdají.

Bible klade velký důraz na vytrvalost. Apoštol Pavel zdůrazňuje: 

• …pokud ovšem zůstáváte pevně ukotveni ve víře a neuchylujete se od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo vyhlášeno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já Pavel stal služebníkem. Proto se nyní raduji ve svých utrpeních pro vás, neboť na svém těle nesu část Kristových soužení, jež má nést jeho tělo, totiž církev. (Ko 1,23-24)

Možná vás napadne, proč si zrovna máme brát příklad z těch, jejichž služba je přivedla až na smrt? Autor listu Židům nám dává odpověď:  

• Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce. (Žd 3,14)

Mít účast na Kristu znamená projít i utrpením, ponížením a bolestí. V Kristu nezůstáváme bez naděje i v utrpení:

• Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí. Kristus ale byl vzkříšen jakožto první ze všech zesnulých. Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání. Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí. Každý však ve svém pořadí: Kristus jako první, při jeho příchodu pak ti, kdo jsou Kristovi. Potom přijde konec: až Kristus přemůže veškerou vládu, vrchnost a moc, předá království Bohu a Otci. (1K 15,19,24)

B. Vytrvalost nenaznačuje, že jde o dokonalost, která vyžaduje podřízenost.

Jakub nezdůrazňuje Jóbovu trpělivost, ale vytrvalost. Jób nebyl vždy trpělivý ve zkouškách, které na něj těžce doléhaly, ale vytrval a Bůh jej zkouškami milosrdně provedl a odměnil jej. Kdyby Jób měl vše pod kontrolou, jen těžko bychom se s ním dovedli ztotožnit. Jeho každý lidský zápas povzbuzuje i nás, abychom se Bohu podřídili, důvěřovali, i když naše emoce situaci nezvládají.

C. Podřízenost nutná k vytrvalosti je spojena s pevnou víru v Boží svrchovanost ve všem co nás v životě potká.

Jakub se odkazuje na to, jak Bůh jednal s Jóbem, i když přímým iniciátorem zla byl Satan sám. Jób nevinil Satana, ale řekl:

• Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno. (Jb 2,21)

Nezapomínejme, ževe chvílích soužení a utrpení, viditelně svěřujeme svůj život pod Boží autoritu. Pokud si nás Bůh vybral, abychom prošli soužením, přijímejme to tak, že Bůh používá lidské zlo v našem utrpení a proto tuto skutečnost neodmítejme. Buďme Bohu vděční za každé požehnání a nezapomínejme, čeho nás ušetřil. Stačí se rozhlédnout kolem sebe

D. Boží svrchovanost nad vším děním nám sděluje, že svým záměrem dosáhne svého cíle.

Kdyby Jób nikdy netrpěl, jeho služba v utrpení by pro nás a všechny generace neměla smysl. Protože Jób trpěl a vydržel, stal se příkladem milionům svatých, kteří byli posíleni v dobách nejtěžších. Lidé se na vás mohou dívat jako na podivíny, protože nesnesou zdravé učení Písma. Dnešní moderní křesťanští poradci, kteří si myslí, že jsou moudřejší než Písmo, říkají, že verše Ř 8:28 jsou pro lidi, kteří procházejí zkouškami, necitlivost z naší strany. Přemýšlejme o tom, proč byly napsány, když ne proto, aby posilovaly ty, kteří procházejí utrpením? Právě tyto verše nám potvrzují, že vše se děje z Boží vůle:

Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. (Ř 8,28)

Satanův svod nás zasahuje na rovině našich pocitů, jsou pochybnosti o Boží dobrotě vůči nám. Ani Jób, který je popsán jako bezúhonný Boží služebník, netrpěl nespravedlivě. Pamatujme si, že Bůh nikomu nic nedluží; vše co od něj máme, je z Boží dobroty a štědrosti. Každé požehnání, které z Boží ruky přijímáme, je Jeho milost a milosrdenství.

E. Nikdy bychom neměli pochybovat o Boží dobrotě a lásce, i když nás postihnou těžké zkoušky.

Vše, co v životě máme je nám dočasně propůjčeno. Na věčnost si s sebou nikdo nic nevezme. Bůh nám nedluží nic jiného než soud. Když nás postihne soužení a nepřízeň připomeňme si verše:

• ‚Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?‘ Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen. (Ř 11,35-36)

Na závěr dvě otázky k zamyšlení:

1. Je to špatné, když v těžkých chvílích před Bohem proléváme slzy a voláme k Bohu, aby nám odpověděl, proč trpíme?

2. Proč Bůh neochraňuje před utrpením, zkouškami a pronásledováním ty, kdo mu věrně slouží? Co nás ve zkouškách Bůh učí?