Týraní pastoři (5)
V posledním článku této řady začínám tam, kde jsem ve čtvrté části přestal.
4. Udělejte si čas a přečtěte si díla týraných pastorů a také knihy o nich.
Všichni pastoři potřebují soucit. To platí obzvláště o týraných pastorech, kteří se ze studu uzavřou do sebe. Právě v těchto chvílích potřebuje vědět, že není sám. Věnujte čas čtení svědectví pastorů, kteří zakusili velikou bolest, ale přesto vydrželi. Potřebujeme příběhy těchto mužů, kteří vytrvali. Obzvláště potřebujeme příběhy těch pastorů, kteří vydrželi navzdory osobním útokům, zradám, zaryté kritice a pomluvám.
Seznamte se s následujícími pracemi:
The Roots of Endurance (Kořen vytrvalosti) od Johna Pipera. Když jsem procházel svou vlastní zkušeností týraného pastora, tato kniha se stala mým velmi dobrým přítelem. Kapitola o Charlesi Simeonovi je dost ohmataná. Také budete chtít naslouchat (stále dokola) vynikajícím autobiografickým přednáškám Dr. Pipera o Charlesi Simeonovi a Charlesi Spurgeonovi. Jsou studnicí střízlivého myšlení a povzbuzení.
The Full Harvest (Vrchovatá žeň) od Charlese Spurgeona. Pastor Londýnského metropolitního stánku jde do zkrušujících podrobností ohledně strašlivých pomluv namířených proti němu. Byl týrán lidmi zvenčí v tisku, lidmi, kteří se dopouštěli doktrinálních kompromisů v rámci jeho denominace, fyzickými neduhy a tragickou událostí, která ho pronásledovala až do dne jeho smrti.
Lectures to My Students (Lekce mým studentům) od Charlese Spurgeona. Kapitola s názvem „The Minister´s Fainting Fits (Mdloby služebníka)“ stojí za cenu té knihy.
New Life in the Wasteland (Nový život v pustině) od Douglase Kellyho. Tento malý výklad 2. Korintským se věnuje Pavlovu utrpení coby pastora. Velice doporučuji.
5. Vyhýbej se sebeobraně
V knize Čtyři lásky píše C. S. Lewis: „Miluj někoho a tvé srdce to vyždímá a možná i zlomí.“ Milovat znamená odzbrojit se. Milovat tedy znamená, že zcela jistě dojdete k úhoně. Nedivím se, že budhisté učí: „Kdo má mnoho lásky, má mnoho trápení. Kdo nemá lásku, nemá trápení.“ Křesťan však ochotně, dokonce nadšeně vstupuje do bolesti a ztráty, čemuž milování ostatních nevyhnutelně podléhá. Děláme to hlavně proto, že Bůh je láska. A Bůh nás miloval láskou, která Ho stála mnoho. Jeho úsilí o hříšníky pověsilo Jeho Syna na kříž.
Je pochopitelné, proč týraní pastoři inklinují k uzavírání se do sebe a začínají se vyhýbat lidem. Bolest ze zrady, podrývání a pomluv ze strany křesťanů je tak veliká, že stranit se lidem se jeví jako moudré. Ale tento druh sebeobrany je smrtelný. Je vlastně selháním lásky. Je také selháním v prokazování Boha, který je láska.
Toto byl jeden z hříchů, z kterých jsem během doby svého týrání musel činit pokání. Nedokázal jsem milovat spousty lidí, protože ve své bolesti jsem se stáhl a začal jsem se stranit. Tímto způsobem jsem zklamal muže i ženy ve sboru, a co bylo pro mě nejbolestnější, svou vlastní ženu a děti. Lewis popisuje, co se děje s láskou, když ji začneme ve svých srdcích blokovat: „Můžete své srdce zahrnout přepychem a svými zájmy, a tak, jak je, ho vložit do zlaté rakve, ale v rakvi se promění a stane se v podstatě nezlomitelným a nevykupitelným (citace z Kellyho, 46).
Buďte v tomto bodu opatrní. Apoštol Pavel je jasným vzorem lásky, jež se obětovala pro ty, kterým sloužil, a přesto neváhal varovat před těmi, kdo ho velmi poškodili jako v případě kováře Alexandra (2Tm 4,14). Výzva k milování není výzvou k bláhovosti. Důvěřovat těm, kdo usilují o váš konec, není žádná ctnost.
6. Usilujte o jiné místo.
Není důvod, abyste dobrovolně setrvávali ve sboru, který týrá své(ho) pastora/y. Pravděpodobně nejste první pastor, kterého vyhnali ze svého středu, a asi nebudete ani poslední. Pokud jste ženatý, vaše rodina by neměla být svědkem vašeho konce v rukou zlých lidí ze sboru. Jsem přesvědčen, že jedním z důvodů, proč se některé děti pastorů vzpírají církvi, je ten, že viděli, jak bylo jejich otcům ublíženo.
Tím netvrdím, že rodina pastora by měla být izolována od nepříjemných věcí ve sboru. Musí se jako my všichni naučit milovat sbor navzdory jeho chybám. Rodina pastora se jako všechny křesťanské rodiny musí naučit, že jejich hříchy stejně jako hříchy všech ostatních jsou součástí slabosti církve.
I když všechny sbory bojují s vlastní hříšností, existují některé obzvláště toxické. Navrhuji, že by bylo nemoudré (neláskyplné), aby pastor nechal svou rodinu příliš dlouho v toxickém sboru. Je pravda, že pastorova žena a děti musí nést určitá břemena, ale neměly by přihlížet jeho pomalé popravě.
Píšu samozřejmě všeobecně. Jsou chvíle, kdy Bůh ze svých moudrých a dobrých důvodů nechá pastora v rukou jeho tyranů. Avšak tato možnost by vás neměla odradit od usilování o místo jinde. Pokud je už jasné, že ti, kdo vás ničí, vyhráli, pak byste se měli přesunout (nebo alespoň se o to pokusit). Vezměte si k srdci Ježíšův pokyn jeho učedníkům ohledně těch, kdo je odmítli: Setřeste prach ze svých bot jako svědectví proti nim a jděte k těm, kdo mají uši k slyšení.
7. Buďte připraveni přijmout možnost, že se vaše okolnosti nemusí změnit.
Konec konců, nemůžeme Boží ruku k něčemu nutit. Všechny vaše snahy opustit současnou situaci mohou být frustrující. Bůh může opravdu říkat: „Ještě ne.“ Pán mi poskytl poměrně rychlou záchranu ze situace, ve které jsem byl týrán. Vůbec nevím, proč tomu tak bylo. Možná proto, že jsem obzvláště křehce emocionálně založený. Podstatné je: kdo dokáže vystopovat Hospodinovu moudrou prozřetelnost? Jeden pastor je týrán dva roky, zatímco jiný vydrží celá desetiletí (Charles Simeon).
Nejsem si jistý původním zdrojem, ale v jednom puritánském pojednání je nádherná věta: „Z lisů bolesti vychází to nejlepší víno duše.“ Spolehni se na to, bratře. Možná to nyní nevidíš, ale Pán si používá hříchy páchané proti tobě, aby přinesly dobré víno.
„Dobrořečil jsem Bohu za to, že moje hrozivá zkušenost mě přivedla k tomu, abych soucítil... Šel jsem stokrát do hloubky, abych rozveselil skleslého ducha. Je dobře, že jsem prošel utrpením, abych věděl, jak v takové chvíli promluvit k vyčerpanému člověku.“ Charles H. Spurgeon, The Full Harvest (Vrchovatá žeň)
Překlad Julie Petrecká