Pokračování z minulého čísla.

Správce si nemůže uzpůsobovat domácnost podle sebe a domácnost si nemůže uzpůsobovat správce podle toho, jak chce. Církev patří Bohu – a to je ten pravý důvod, proč dohlížitelé mají být mravně a duchovně způsobilí. O Boží děti a pravdu evangelia se nebudou starat neschopní a nedůvěryhodní správcové. To nás přivádí ke konkrétním charakteristikám starších – a Pavel vysvětluje Titovi, jaký na prvním místě starší:

Nemá být…

Viděli jsme, co znamená bezúhonnost ve vztahu k církvi – dohlížitel je bezúhonný jako Boží správce. Jeho zájmem je církev a věci Boží. Hezký popis najdeme u Pavla, když posílá Filipským dopis po Timoteovi. Říká o něm:

• Vždyť nemám nikoho, jako je on, kdo by se tak upřímně o vás staral; všichni si hledí jen svého, a ne toho, co je Krista Ježíše. O Timoteovi však dobře víte, jak se osvědčil, když se mnou jako syn s otcem sloužil evangeliu. (Fp 2,20-22)

Bezúhonnost starších vedle věrnosti manželce, rodině a církvi dále spočívá v tom, že se vyvarují některých vlastností. Tady je jejich (rychlý) seznam:

A. Samolibý (ČSP)

Je zde slovo, které se dá přeložit také jako arogantní, svévolný, nadutý, domýšlivý, svémyslný, svéhlavý – tak to překládají různé české překlady.

Jedná se o člověka, který je naprostým opakem toho, co to znamená být mírný (shovívavý). On chce jít svou vlastní cestou. Sami víte dobře, jak těžko se jedná s člověkem, který je samolibý. Takový člověk poslouchá nejraději sám sebe. Je umíněný, domýšlivý, bezohledný vůči názorům druhých lidí, jejich pocitům touhám, tvrdohlavý, nezávislý. Vystupuje tvrdě proti těm, kdo mají jiný názor než on sám. Takový člověk není schopen spolupracovat s druhými, a proto nemůže být starším církve. Svou domýšlivostí rozděluje Boží lid.

B. Vznětlivý (B21)

Popudlivý, prchlivý, hněvivý, zlostný. Jde o člověka, který velmi rychle vzplane. Je to opak toho, jak s námi jedná Bůh – on je vždy pomalý k kněvu. Proto i Boží správcové musí mít stejnou vlastnost. Jakub nám připomíná:

• …vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. (Jk 1,20)

Vznětlivý člověk svými slovy zničí jednotu a pokoj Božího lidu.

• Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků. (Př 29,22)

Za takovým člověkem zůstávají rozbité lidské duše, lidé, kteří se těžko a dlouho dávají zase dohromady.

C. Pijan

Tady se nám naše překlady vzácně víceméně shodují. Opilství je hřích, který je třeba káznit. Boží slovo říká, že opilec nevejde do Božího království (1 K 6,10, Ga 5,21). Petr říká, že pohané si libují v opilství (1 Pt 4,3).

Boží slovo přináší hodně varování proti nebezpečí přílišného pití vína a opojnách nápojů. A zvláště vedoucí jsou varováni:

• Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji, aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných. (Př 31,4-5)

Mimochodem – jak příznačné pro naši politickou scénu, že? Ale všimněte si, že Pavel nezakazuje alkohol, ale ukazuje, že starší se musí umět ovládat a nemůže to být člověk, který má problémy s pitím. Bible neučí abstinenci, byť to někteří křesťané tvrdí (dokonce jsou sbory, kde se členem může stát pouze abstinent – jak „biblická“ podmínka pro přijímání do církve, že?).

D. Rváč (ČEP)

Útočný, násilný, bijec, hrubián. Řecké slovo je odvozené od slovesa uhodit a mluví o násilném člověku, který má sklon řešit věci pěstmi, fyzicky napadat druhé. Zvláště manželky a děti pociťují výbuchy takového člověka. Bojovný člověk ubližuje Pánovým ovečkám.

Starší v církvi se občas dostávají do velmi kritických situací, kdy musí řešit emotivní věci, silně vnímané rozdělení v učení, občas jsou ve středu napjatých situací – a v takových chvílích musí zachovat chladnou hlavu a jedná po způsobu Kristově – mírně, tiše a laskavě.

E. Ziskuchtivý (ČEP)

Zištný, lačný mrzkého zisku, prospěchář, hrabivý. Starší nesmí být člověkem, který pase stádo kvůli zisku, nesmí milovat peníze nebo být chamtivý. Znovu opakuji – všechny tyto vlastnosti platí pro každého křesťana, ale u staršího musí být ve viditelné (nikoliv dokonalé) míře.

• Proto umrtvujte své pozemské sklony: … hrabivost, která je modloslužbou. (Ko 3,5)

Hrabivost je modlářstvím. Boží slovo učí, že starší v církvi – alespoň někteří – mají být – pokud je to jen trochu možné – svou církví finančně podporovaní, aby se mohli cele věnovat své službě. Je to správná věc, když si církev platí své vlastní služebníky. Ale může to být zároveň léčka pro určité lidi, kteří chtějí žít z církve. Proto starší nemá být zištný, nemá svou práci dohlížitele dělat pro peníze, ale z touhy sloužit Bohu. Jak uvidíme dále v první kapitole, tak falešní učitelé se snaží z křesťanů dostat peníze – pro hanebný zisk učí, co se nesluší.

Starší by se měli spokojit s Božím zaopatřením. Možná to bude znamenat, že bude – jako apoštol Pavel – pracovat, aby uživil svou rodinu a ve zbylém čase sloužit Božímu stádu, ale rozhodně to nebude člověk, který je ovládaný touhou vlastnit nebo touhou hromadit. Ani alkohol ani peníze neovládají jeho život. Co ho tedy ovládá? Tady se dostáváme ke druhé skupině vlastností – starší mají být…

(Pokračování příště)