Nejprve si musíme připomenout okolnosti, které se týkají tohoto příběhu. Hlavní postavou, kolem které se točí celé dění, je Abrahamův vnuk Jákob. Jákob několikrát přelstil svého staršího bratra, své dvojče, Ezaua, a Ezau se tak rozzlobil, že se rozhodl, že Jákoba zabije. Jeho rozhodnutí bylo nezvratné, a dobře si uvědomoval, že svým činem způsobí bolest jak svému otci, který ho miloval, tak své matce, která milovala Jákoba.

• I zanevřel Ezau na Jákoba pro požehnání, jímž mu jeho otec požehnal. A řekl sám k sobě: „Mému otci se blíží dny truchlení; zabiji svého bratra Jákoba.“ (Gn 27,41)

Vztahy v rodině se velmi zhoršily a byly napjaté k prasknutí. Rebeka, manželka Izáka, si řekla, že je lepší, aby Jákob odešel z domu svého otce a navlékla všechno tak, aby to bylo Izákovo rozhodnutí.

Izák si zavolal Jákoba, dal mu znovu své požehnání, tentokrát právoplatné požehnání, které bylo požehnáním Abrahama. Jákob ho dostal jako právoplatný dědic. Izák tak naplnil to, co Bůh řekl ještě před narozením obou bratrů – že mladší z nich, tedy Jákob, obdrží toto požehnání.

Jákobovi bylo 77 let, když opustil otcův dům a vydal se do Cháranu, aby si tam našel manželku z domu své matky a nikoliv Kenaánku, jako to udělal jeho bratr Ezau.

Jákob vyrazil z otcova domu sám a hned na začátku své cesty, ještě dříve než se dostal na hranice Kenaánu, se setkává s Bohem. Toto setkání proběhlo v noci, když měl Jákob sen, který byl Božím viděním. A to už jsme u textu, který jsme četli. V tomto Jákobově snu je celá řada věcí, které se můžeme naučit o Bohu. Dneska se společně podíváme na tři z těchto věcí: Bůh, s nímž se zde Jákob setkává, je Bůh, který je vyvýšený nade všechno, dále je to Bůh živých, jak to říká Pán Ježíš Kristus, když používá frázi, která je v našem textu a nakonec uvidíme, že Bůh je Bohem žehnajícím. Bůh žehná, dává své požehnání, ukazuje svoji dobrotu a svou milost, protože tyto dvě Boží charakteristiky jsou základem veškerého požehnání. Z těchto dvou Božích vlastností vychází jakékoliv požehnání. Bůh je dobrý, Bůh miluje a odpouští.

I. Vyvýšený Bůh

Jákob ve svém snu viděl otevřené nebe a žebřík, nebo schody, prostě nějaké stupně, po nichž sestupovali a vystupovali Boží andělé. Nad tím vším potom stál Bůh:

• Nad ním stojí Hospodin… (Gn 28,13)

Jákob vidí Boha, který je vyvýšený nade všechno. Bůh stojí nad veškerým shonem světa, nad fyzickým shonem i nad duchovním shonem. Andělé spěchali po schodišti nahoru a dolu, ale nad tím vším andělským hemžením stojí Bůh. Stojí pevně a klidně a dívá se dolů. Podívejme se alespoň na dvě věci z toho, co to znamená, když říkáme, že Bůh je vyvýšený:

A. Lidé Ho mají poslouchat

Bůh je tou nejvyšší autoritou a to znamená, že je třeba Boha poslouchat. Ve chvíli, kdy začínáme rozumět tomu, že Bůh je vyvýšený, tak to zákonitě musí věst také k tomu, že začínáme rozumět tomu, že Boha je třeba poslouchat.

Není nikdo, kdo by byl větší než Bůh. Takto to zpíváme v jedné písni: Nikdy nebyl a nebude více nikdo, jako jsi Ty. Bůh je na samotném vrcholu všeho. Všechno má svůj počátek, ale Bůh existoval vždycky. Všechno má své omezení, ale Bůh je nekonečný, je bez jakéhokoliv omezení.

On je Stvořitel, my jsme stvoření. A to znamená, že potřebujeme poslouchat Boha. Nejenom, že musíme, ale především potřebujeme. A Bůh hledá ty, kdo ho budou poslouchat. Poslechněte si, co popisuje král David:

• Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli. (Ž 14,2)

Jákob byl přesně v takové situaci. Udělal celou řadu hloupostí. Využil slabost svého bratra, aby ho připravil o prvorozenectí. Když byl Ezau hladový a vyčerpaný, nabídl mu misku voňavého pokrmu – pod podmínkou, že se provorozený Ezau vzdá svého prvorozenectví. A Ezau podlehl této nabídce, i když později toho hořce litoval.

Jákob poslechl matku, když ho navedla, jak podvodně získat otcovo požehnání. To byl hlavní důvod, proč nyní utíkal z domu svého otce. Jákob je tady jako ten, kdo nemá rozum, tedy spíš ten, kdo ho dosud neměl. Ale nyní ho začíná získávat. A to vždycky souvisí s poznáním Boha. Tam, kde člověk poznává Boha, poznává také pravdu, a to jak o sobě, tak i o světě kolem sebe a tak získává rozum.

• Lidé zlí nerozumějí právu, kdežto ti, kdo hledají Hospodina, rozumějí všemu. (Př 28,5)

To je cesta poslušnosti. Bůh je vyvýšený a to znamená, že Ho musíme poslouchat. Ale kromě toho tato skutečnost ukazuje také na to, že:

B. Lidé Ho mají uctívat

Člověk ze sebe dělá střed celého vesmíru. A to nemyslím nějak obecně, ale zcela konkrétně. Na první místo ve svém životě člověk staví sám sebe. Ale Boží slovo nám ukazuje, že Bůh je vyvýšený nade všechno a proto musí první místo vždycky patřit jenom Jemu. O tom je také první přikázání desatera:

• Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. (Ex 20,2-3)

Cokoliv je na tom místě, kde má být Bůh, to je modlou. To je to, co doopravdy uctíváme. Ale pro Boha je něco takového odporné. Zakazuje, aby člověk měl ve svém životě něco důležitějšího, než je Bůh sám.

Je to o tom, čemu dáváme přednost. Dáváme přednost Bohu? Je věrnost důležitější než naše zájmy? Je oddanost Bohu větší než oddanost našim vlastním touhám? Skutečně je Bůh vyvýšený nade všechno? Chci se vás zeptat, zda skutečně uctíváte Boha? Celým srdcem, celou svou myslí, ze vší své síly a z celé své duše? Je tohle ten způsob, jak žijete s Bohem každý den? Je to ten způsob, jak hledáte Boží království?

Bůh je vyvýšený a toto své místo se nebude s nikým dělit. Ale cokoliv by se v pošetilé snaze snažilo postavit na roveň Jeho velikosti, to smete.

Co to pro vás znamená, že je Bůh vyvýšený? A znamená to vůbec něco? Jak se ve vašem každodenním chození s Bohem projevuje tato skutečnost, že Bůh je vyvýšený? Posloucháte Ho? Posloucháte Jeho Slovo? Uctíváte Ho? Děláte to tak, jak se to líbí Bohu, nebo tak jak se líbí především vám?

Bůh, který se zjevil Jákobovi ve snu, byl skutečně vyvýšený Bůh, ale Jákob byl tvrdý muž a ačkoliv už měl věk, kdy by měl mít mnoho zkušeností, tak mu stejně trvalo dalších dvacet let, než se cele odevzdal Boží vůli a začal poslouchat Boha, uctívat Ho a vyvyšovat. Celou tu dobu Bůh v jeho životě pracoval a dával se mu stále více poznat. Jak?

II. Promlouvající Bůh

• Nad ním stojí Hospodin a praví… (Gn 28,13)

Bůh se zjevil Jákobovi ve snu. Později k Jákobovi promlouval různým způsobem a dával se mu poznat skrze různé okolnosti v jeho životě. Jákob neměl nic jiného, než podobné věci, jako byly sny. A mohu vám říci, milí přátelé, že lidé dnes touží po tom, aby se jim Bůh dával poznávat takovým způsobem. Ale je to skutečně to nejlepší, co můžeme mít?

Jákob se mohl pouze dohadovat o tom, co po něm Bůh chce. Boží slovo nám jasně dosvědčuje, že lidské srdce je úplně převrácené a je ochotné vydávat své vlastní smyšlenky, výmysly za dílo Boží. Nemůžeme se na něj spolehnout. Kromě toho je tady také satan, padlý anděl, který se převléká za anděla světla a chce svést lidi, chce je odvést od Boha a využít je pro své vlastní cíle a ke svému vlastnímu oslavení.

Přesto je hluboko v našem srdci touha mít takové vize, jako měl Jákob v Gn 28,13. Ano, on tam viděl Boha a bylo mu to jasné. Přesto – všechno ostatní bylo založené pouze a jenom na dohadech. Když se později vracel k této své zkušenosti, tak mohl velmi snadno pochybovat o tom, zda to bylo skutečné, či nikoliv, zda ten sen nebyl jen výplodem jeho mysli. Jákob znal Boha, ale poznával Ho jenom ve svých zkušenostech. Jeho poznání Boha bylo nesrovnatelné s tím, jak moc a jak úžasně a pravdivě můžeme poznávat Boha my v dnešní době. Bůh nám totiž dává něco mnohem pevnějšího a jistějšího, dává nám své svaté Slovo – Slovo svatého Boha.

Je to přesně to, o čem mluví náš text – Bůh promlouvá. Zde Bůh mluví k Jákobovi, ale trochu jiným způsobem Bůh promlouvá také k nám a to nepřetržitě. Když promlouvá Bůh, tak zde máme Boží slovo. Boží slovo to je zvláštní zjevení Boha samotného a má dvojí charakter:

A. Boží slovo - Kristus

• Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. (Žd 1,1-2)

Bůh se lidem dával poznat mnoha různými způsoby, ale v posledním čase, který začal před dvěma tisíci lety, se nám dal poznat v Pánu Ježíši Kristu. Ježíš Kristus je tím posledním slovem, které Bůh vyslovil – v Něm se nám dal poznat naprosto dokonale. Na prosbu učedníků, aby jim ukázal Otce, Ježíš odpovídá:

• Kdo vidí mne, vidí Otce. (J 14,9)

V Kristu se Bůh zjevil naprosto dokonale. Apoštol Pavel říká:

• On je obraz Boha neviditelného. (Ko 1,15)
• On [je] odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty. (Žd 1,3)

Kristus je slovo, které se stalo tělem. Ježíš Kristus je Boží slovo v samotné své podstatě. Je to zhmotnělé Boží slovo. Jenom tak můžeme rozumět takovým slovům Písma, která říkají, že skrze Něj, skrze Krista, byl stvořen svět (J 1, 3), že všechno bylo stvořeno v Něm, a pro Něj (Ko 1,16), a jiným podobným místům.

B. Boží slovo - Písmo

Tím druhým způsobem, kterým k nám Bůh promluvil a promlouvá, je Písmo. Jákob žádné Písmo neměl. Měl jenom svědectví svého otce Izáka a svého dědečka Abrahama. Měl sen, v němž se mu zjevil Bůh. Ale neměl Boží slovo. Neměl nepochybné, pravdivé a dokonalé slovo Boží. Slovo, které přináší život. Slovo, které ukazuje na Krista.

Král David napsal v Žalmu 19:

• Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. (Ž 19,8)

A Pán Ježíš Kristus vysvětloval Židům, kteří zkoumali Písma:

• Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. (J 5,39)

Písma svědčí o Kristu. Ukazují na Něj. Přinášejí nám pravdu o Bohu. Bez Písma budeme odkázáni na své vlastní myšlení, na svůj vlastní úsudek, na vlastní zkušenosti, na zážitky. Nic z toho nám ale nemůže zprostředkovat pravdivé poznání o Bohu.

Proto reformátoři v 16. století odmítli všechny další možnosti a potvrdili biblický princip – Sola scriptura, jedině Písmo. Což znamená, že jedině z Písma se můžeme dozvědět pravdu o Bohu a dojít ke spasení.

Proto klademe v našem sboru takový důraz na Boží slovo, na Písmo a společně s apoštolem Pavlem tvrdíme, že:

• Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2Tm 3,16-17)

Bůh promluvil ve svém Slově a promlouvá v něm neustále. Pokud chcete slyšet jasný Boží hlas, stačí, když otevřete Písmo. Tady se dozvídáte přesně to, co Bůh chtěl, abychom věděli o Něm samotném. Chcete poznat Boha? Jděte do Písma! Chcete nalézt věčný život? Jděte do Písma. Bůh je Bohem Písma.

Bůh se skrze Písmo dává poznat lidem a dává jim porozumět cestě spasení. Ale náš verš tady pokračuje a ukazuje nám, že Bůh, který se ve snu setkal s Jákobem a dal se mu poznat, je nejenom vyvýšený Bůh, není jenom Bohem, který promluvil ve svém milovaném Synu a stále k nám promlouvá skrze slova Písma, ale že náš Bůh, je také:

III. Bůh živých

• …Hospodin praví: Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. (Gn 28,13)

Bůh se dal poznat Jákobovi a představuje se mu, jako Bůh Abrahamův a Bůh Izákův. Je to trochu zvláštní, že se Bůh takto představuje, ale ukazuje nám to přesně na to, o čem jsme mluvili před chvilkou. Jákob neměl Boží slovo a o Bohu se mohl dozvědět z vidění nebo od druhých lidí. Něco věděl o Bohu svého otce Izáka a o Bohu svého dědečka Abrahama. A tento Bůh se nyní zjevuje také jemu.

Bůh je Bohem živých a my tomu můžeme rozumět ve dvojím smyslu:

A. Každý předstoupí před Boha

Pán Ježíš Kristus použil tato slova při jedné příležitosti, kdy se ho snažili nachytat a dokázat tak, že není tím, za koho se vydává. Přišli za Ním lidé, kteří sice mluvili o tom, že věří v Boha, dokonce používali Písmo, ale to bylo asi tak všechno. Tito lidé měli velkou politickou moc a Ježíšovo učení jim velice vadilo. Proto přišli za Ježíšem a položili mu rafinovanou otázku, kterou chtěli dokázat, že neexistuje vzkříšení z mrtvých a tak ho naprosto zdiskreditovat. Jednalo se o teoretickou otázku ze života, která měla přesah do věčnosti – byla o tom, komu bude při vzkříšení patřit žena, která několikrát ovdověla a znovu se vdala. Kterému z těch mužů, kteří s ní za svého života žili. Ježíš jim odpověděl:

• Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží! … A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!“ (Mk 12,24.26-27)

Ježíš je znovu odkazuje na Písmo a potom ve své odpovědi používá příběh, který se stal o něco později, když se Bůh zjevil Mojžíšovi. Ale ten příběh začíná zde – v knize Genesis setkáním Jákoba s Bohem.

Když se zde Jákob setkává s Bohem, tak se mu Bůh představuje a říká mu, že je Bohem jeho otce Abrahama – je tam myšleno slovo otec ve smyslu jeho předka, a Bůh Izáka. Abraham už byl v tuto chvíli řadu let mrtvý. A Ježíš používá tuto ilustraci ještě později, kdy se Bůh setkává s Mojžíšem a říká, že je Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, kteří ale v té době byli již několik století po smrti. Ježíš tím ukazuje, že tito lidé stojí před Bohem a stejně tak se před Něj postaví také všichni ostatní.

• …každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud. (Žd 9,27)

Úplně každý člověk se jednoho dne postaví před Boha. Bůh ho buď na základě jeho víry v Krista přijme a oslaví, nebo – pokud taková víra na člověku nebude nalezena – ho na základě jeho skutků odsoudí. Tato slova nás vedou k tomu dalšímu bodu, který nám ukazuje, co to znamená, že Bůh je Bohem živých.

B. Bůh dává život

Bůh je zdrojem života. Když stvořil člověka v ráji, tak vdechl v jeho chřípí dech života. Ježíš o sobě říká:

• Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14,6)
• A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.  (J 11,26)

Ježíš tehdy odpovídal na otázku Marty, které zemřel její bratr Lazar. A položil Martě otázku: Věříš tomu?

Stejnou otázku musím položit i já vám – věříte tomu? Ježíš je skutečně zdrojem života a v příběhu Marty to velice brzy prokázal tím, že čtyři dny mrtvého Lazara vzkřísil z mrtvých a vrátil ho jeho sestrám.

Ježíš dává život každému, kdo k Němu přijde. Nikoho nevyžene ven. Apoštol Jan o tom napsal v závěru svého evangelia následující slova – vysvětluje v nich, proč si dal tolik práce s tím, aby všechno, co zažil s Ježíšem, zapsal:

• Tato [znamení] však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu. (J 20,31)

Bůh se setkal s Jákobem, představil se mu a dal se mu poznat. Vidíme, že z kratičkého verše můžeme vyčíst mnoho o tom, kdo Bůh je. Tou poslední charakteristikou, kterou chci zmínit, je, že Bůh je:

IV. Žehnající Bůh

• Nad ním stojí Hospodin a praví: Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. (Gn 28,13)

Náš text v Genesis 28 pokračuje dalším požehnáním. Ale nechci se zabývat tímto konkrétním požehnáním, spíše chci, abychom si uvědomili, že Bůh je ten, kdo žehná. Boží požehnání je součástí Boží přirozenosti. Bůh je na rozdíl od nás dobrý ve své nejvnitřnější podstatě a jeho požehnání znamená, že se tato dobrota projevuje navenek. Mohli bychom říci, že přetéká z Jeho nitra ven. Podívejme se v rychlosti na několik věcí:

A. Boží požehnání má vést k životu

Bůh je dobrý a v jeho nitru není nejmenší zlo. Nepřeje si, aby svévolník zemřel a byl odsouzen podle svých skutků. Proto lidem žehná. Proto lidem dává dobré věci, aby je přivedl k poznání sebe samého.

• Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání? (Ř 2,4)

Boží dobrota nás chce vést k pokání, k tomu, aby člověk vyznal své hříchy před Bohem, litoval jich a spolehl se cele na Kristovu oběť na kříži. Ale člověk zatvrzuje své srdce a vzdoruje Bohu. Odmítá si připustit, že tady je nějaký dárce a místo toho, aby se klaněl Stvořiteli, uctívá stvoření.

To je pohrdání, jak napsal Pavel, je to rouhání a hnusná vzpoura proti Bohu. Místo toho, aby se člověk pokořil před Bohem, tak mu vzdoruje.

B. Některá Boží požehnání jsou pro každého

Toto své požehnání dává Bůh úplně všem lidem na celém světě. Není nikdo, kdo by něco z tohoto Božího požehnání nezakusil. Musíme si uvědomit, že nemusí jít nutně o nějaké ohromné věci – text v listu Římanům, z něhož jsem citoval, mluví o stvoření, o tomto skvělém Božím díle, které je všude kolem nás. Nejen že ho můžeme vidět, ale i ten kdo nevidí, ho může nahmatat, může ho cítit, může ho slyšet. Tímto způsobem se Bůh dává poznat všem lidem na celém světě, takže není nikdo, kdo by měl před Bohem výmluvu.

Ale je tady ještě zvláštní Boží požehnání.

C. Duchovní Boží požehnání je jenom v Kristu

Nedávno jsme si z listu Galatským ukazovali, co to je Abrahamovo požehnání. A vysvětlovali jsme si, že tímto požehnáním je Pán Ježíš Kristus. Potomek Abrahama, Izáka a Jákoba. A o Kristu čteme, že nás v Něm Bůh:

• …obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů. (Ef 1,3)

Veškeré duchovní požehnání je v Kristu. Mimo něj ho nenalezneme nikde. Můžeme nalézt různé náhražky a falzifikáty, které se vydávají za duchovní věci, ale nejsou jimi. Nejsou pravé, protože nepocházejí z Krista.

Mohli bychom skutečně strávit hodiny tím, že budeme mluvit o některých duchovních požehnáních, která máme v Kristu. A byli bychom stále na začátku. Dneska tady ale skončíme.

Závěr

Ukázali jsme si z našeho textu, kdo je to Bůh. A před námi je otázka – co s tím uděláme? Jak naložíme s tímto porozuměním tomu, kdo je to Bůh? Toto porozumění nás může vést ke třem věcem:

1. Odmítneme to. Už jsme o tom mluvili – je to postoj lidského srdce, které není znovuzrozené. Které v sobě nemá nový život, život z Boha. Takový člověk možná přikývne na to, co slyšel, ale jeho život půjde dál stejným směrem.

2. Budeme činit pokání. Bůh nás svou láskou volá k pokání. Chce, abychom se před Ním pokořili a vyznali, že On je Pán, viděli, že je svatý a spravedlivý, že je soudce, který má právo nás odsoudit a my jsme zcela závislí na Jeho milosti a slitování. Dobrotivost Boží nás chce přivést k pokání. Znamená to, že budeme litovat své vzpoury proti Bohu a spolehneme se na Kristovo dílo na kříži. K tomu nás volá Písmo, k tomu nás volá pochopení toho, kdo je Bůh.

3. Budeme uctívat Boha. Bůh je vyvýšený a jako takový je hoden vší chvály, jak jsme to viděli. Celé stvoření Mu vzdává chválu, jenom lidské srdce se zatvrzuje proti Němu. Ale Bohem obnovené srdce Mu vzdává chválu bez přestání. Je naplněné láskou ke Stvořiteli, je naplněné neutuchající touhou uctívat Boha.

• A viděl jsem, jak kolem trůnu a těch bytostí i starců stojí množství andělů - bylo jich na tisíce a na statisíce; slyšel jsem je mocným hlasem volat: „Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení.“ A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: „Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!“ (Zj 5,11-13)

Amen.