Máme zde sedm charakteristik duchovní zralosti mladších žen, sedm postojů, vlastností, sedm věcí, které popisují, jak by měla vypadat zbožná mladá žena, zvláště taková žena, která žije v manželství.

Podobně jako ve druhém verši i tady Boží slovo znovu používá infinitiv slovesa být, který může znamenat, jak přání – „kéž by takové byly“, nebo určitou míru povinnosti – „měly by takové být, mají být“, nebo přímo závazek, rozkaz, normu – „musí být“. A první verš druhé kapitoly nám říká, že nejde o přání ani o nějaký ideál, ale že jde o normu. Titus má učit zdravé učení, doktrínu. A to není něco, co by vedlo k nějakým utopiím, ale to je normativní, autoritativní, závazné slovo Boží. Před námi není možnost! Mladá křesťanka si nemůže zvolit, jestli taková bude nebo nebude. Boží slovo tady říká, že taková prostě být má. Tohle je cíl, ke kterému starší ženy mají vést ženy mladší. Což mimochodem neznamená nic méně, než že na starších ženách, které povedou mladší, budou tyto charakteristiky vidět. O jaké vlastnosti se jedná?

1. Miluje svého muže

Pavel začíná v srdci mezilidských vztahů – vztahem mezi manželem a manželkou. Žena má být milovnicí svého manžela. Zde je to první místo, kde se bude projevovat Kristova láska, kde se bude projevovat znovuzrozené srdce. To není o politickém soužití dvou lidí, není o tom, že se dva lidé snaží spolu vyjít, tedy urvat si co nejvíc pro sebe tak, aby to ten druhý ještě unesl. Toto je o skutečné křesťanské lásce. Žena nemá být jako manželka krále Davida Míkal, která svým mužem ve svém srdci pohrdla, protože jí jako král připadal málo důstojný, když uctíval Hospodina a s tancem se radoval z toho, že Boží schrána byla přestěhována do Jeruzaléma. Tato charakteristika je na prvním místě o lásce – právě o té lásce, o které čteme ve známém textu:

• Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. (1K 13,4-7)

Taková láska má být prioritou ženy. Mimochodem – taková láska je přímým příkazem pro manžela, jak říká Ef 5,25. A zjevně je také normou pro manželku. Když Písmo říká, že žena má mít ráda svého muže, mluví také o oddanosti, což velice úzce souvisí s láskou. Žena má být oddaná svému manželovi. Podobně má být oddaná také svým dětem – a to je druhá charakteristika.

2. Miluje své děti

Je zde použité skoro stejné slovo jako v předchozím případě. V řečtině je v obou případech použité jedno slovo, které spojuje mít rád a v prvním případě manžela a v druhém případě děti. Mohli bychom také říci, že bude milovnicí svých dětí, bude mít ráda své děti.

Možná si řeknete, co by to bylo za matku, která by neměla ráda své děti. A možná vám na mysl přijdou nějaké matky, které použijí babybox, kam odloží své nově narozené dítě. Ale to není to, o čem je tady řeč. Tady řeč o matkách, které skutečně milují své děti, a to znamená, že pro ně chtějí opravdové dobro – takové dobro, které je dobrem také v Božích očích.

To nejsou matky, které své děti rozmazlují nebo jim dovolí všechno, co chtějí. Matka, která miluje své dítě, je matkou, která své dítě vychovává v bázni před Bohem, učí ho znát Boha takového, jaký doopravdy je – tedy v Jeho milosti i v Jeho soudu a svatosti. Nejde o opičí lásku, ale jde o lásku, která je z Boha, která se obětuje pro dobro svých dětí. Takovou láskou si Bůh zamiloval nás a takovou lásku máme milovat jedni druhé a své děti především.

• V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. (1J 4,10)

Mladší žena má být vedena, připravována, vyučována, trénována a cvičena v tom, aby milovala svého manžela a své děti. Láska se neděje jen tak, ale je potřeba se v ní cvičit.

Další charakteristika, k níž starší ženy mají vést mladší, je:

3. Rozumná (rozvážná, šlechetná)

Slovo, které je zde, ukazuje na člověka, který je pomalý k vynášení soudů. Toto slovo zdůrazňuje sebeovládání a jednotlivé české překlady ho překládají také jako rozvážná nebo šlechetná, střízlivá nebo zdrženlivá. Stojí za tím představa ženy, která není impulsivní nebo náladová, není zmítána tím, co zrovna vidí a slyší, nenechá se jen tak ovládnout emocemi, ale je rozvážná a přemýšlí o věcech, snaží se najít nejlepší řešení.

Důraz je potom položen na sebeovládání – je to tedy žena, která nepůjde do nějakých extrémů, bude jednat moudře a prozíravě. Je to žena, která promýšlí věci, která plánuje, je aktivní a snaží se předejít případným problémům a starostem. Je to žena z Přísloví 31, která ví, co bude potřeba za několik měsíců a s čím může s Boží pomocí počítat v budoucnosti.

4. Cudná (čistá, svatá, nevinná)

České překlady zde vesměs jednotně překládají řecké slovo άγνος (hagnos) jako cudný. Je to slovo, které znamená čistý, riutálně čistý, očištěný, tedy nevinný, jde o člověka, který je zdrženlivý, morálně bezúhonný, neobvinitelný.

V našem chápání se často slovo cudný spojuje s oblékáním, ale to není jeho hlavní význam. Jde o postoj srdce, jde o jednání, které vyplývá z tohoto postoje. To se samozřejmě bude projevovat i v oblékání, ale nejenom – bude se to projevovat v celém způsobu života. Takové slovo potom popisuje člověka, nebo v našem případě mladší ženu, která se uchovává v čistotě, snaží se vyhnout každé nemorálnosti, každému hříchu – jak v řeči, tak v jednání i v myšlení a v postojích. Bude se vyhýbat všemu, co by mohlo vést k problémům, co by nějak souviselo s pokušením, co by mohlo vést k pokušení nebo dokonce k hříchu, co by mohlo vrhnout nějaký stín nebo podezření na její pověst, na její charakter nebo na pověst její rodiny.

Toto slovo dobře popisuje charakter Pána Ježíše Krista. Bylo mnoho náboženských lidí, které Ježíš svým jednáním pohoršoval. Ale byly to věci lidské tradice, kultury a lidského náboženství, které bez rozpaků porušoval – např. když stoloval s hříšníky, s celníky nebo si nechal mýt nohy od nevěstky. Ale nikdy se nedopustil hříchu. Nikdy nejednal proti Božímu slovu.

K lepšímu porozumění nám může pomoci také protiklad slova cudný, což je necudný, což znamená nemravný, nestoudný, nestydatý nebo sprostý. To je popis toho, jaká by křesťanská žena být neměla. Můžeme tady vidět souvislost s předchozí charakteristikou a i s oněmi dvěma prvními – rozumná žena bude cudná a cudná žena je nepochybně ženou rozumnou. Stejné slovo jako je zde, používá Jakub, kdy popisuje Boží moudrost:

• Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. (Jk 3,17)

Právě takto bychom mohli popsat ženu, která je cudná, čistá, tedy morálně bezúhonná. Je to postoj srdce a s ním souvisí další charakteristika:

5. Stará se o domácnost (netoulavá)

Tady se dostáváme na místo, které je často používané k tomu, aby ukázalo, že ženy by neměly chodit do práce, ale měly by zůstat doma a pracovat doma, tedy starat se o domácnost. Tak to čteme v B21 – pečovat o domácnost, nebo v ČSP – pracovité v domácnosti. Je to o to problematičtější, že zde nacházíme textové varianty v řeckých rukopisech. Zatímco některé rukopisy zde mají slovo, které by se mělo přeložit jako „pracovat doma“, jiné rukopisy mají slovo, které by se dalo spíš přeložit jako „střežit domov“ nebo „zůstávat doma“. Mám za to, že ona druhá varianta je lepší a více odpovídá kontextu pasáže. Zde je několik důvodů, proč si to myslím.

1. Především se jedná o to, že zde máme soubor vlastností. Kdyby šlo o práci doma, měli bychom zde šest vlastností a mezi nimi by bylo místo, kde se má žena zdržovat. Ale pokud jde o střežení domova, potom se jedná opět o charakterovou vlastnost, o postoj srdce, který by měla žena mít, nikoliv o činnost, kterou by měla dělat.

2. Druhým důvodem je historický kontext. V době apoštola Pavla bylo jen málo prací, které lidé dělali mimo domov. Byla zde skupina nádeníků – především v zemědělských oblastech. To byli lidé, kteří pracovali za denní mzdu, byli to ti nejchudší, kteří neměli vůbec nic a museli prodávat sami sebe za mzdu. Ale takových lidí nebylo v té době příliš mnoho. V řecko-římské společnosti většina práce, kterou dělali takoví nádeníci, byla zajištěna otroky. Pokud měli lidé své pole, pracovala celá rodina na poli – pracoval tam muž, pracovala tam žena a pracovali tam také děti, případně všichni další, kteří v dané rodině žili. Pokud se někdo živil nějakým řemeslem – jako např. Akvila s Priscillou, kteří dělali stany, oba manželé dělali totéž – a doma. Bylo jenom málo prací, které se dělaly mimo kontext domova. A tak by tato Pavlova slova nedávala příliš velký smysl lidem v tehdejší společnosti.

3. Velkou roli hraje také soudobý kontext. Když se podíváte do starých komentářů z doby před 19. stoletím, až na výjimky tam nenajdete ten výklad, že by žena měla pracovat doma. Je to pochopitelné, protože ženy pracovaly doma. Teprve 18. a 19. století přináší velkou změnu v podobě průmyslové revoluce – vznikají továrny, zefektivňuje se práce a s tím, jak společnost bohatne, se rozvíjí také služby. Teprve tehdy můžeme mluvit více o tom, že ženy začínají pracovat mimo domov. Kromě toho se také teprve v té době objevuje bohatá střední třída, kde muž je schopen ze svého příjmu uživit celou rodinu. To je něco, co v širokém měřítku najdeme teprve v posledních stoletích v západní společnosti.

4. Dále je zde širší biblický kontext. Hodně nám tady může pomoci Kralický překlad, který toto slovo překládá jako „netoulavá“. Když apoštol Pavel psal Timoteovi o vdovách a o tom, jaké vdovy má církev podporovat, mluví o takových vdovách, které byly zjevně zaopatřené. Říká o některých z nich:

• Zároveň si navykají zahálet a chodit po návštěvách. A nejen zahálet, nýbrž i klevetit, plést se do cizích věcí a mluvit, co se nepatří. (1Tm 5,13)

Zvykají si zahálet a chodit po návštěvách. S tím je potom spojena řada dalších věcí, které shrnuje slovy – pletou se do cizích věcí. Pavel pokračuje:

• Chci tedy, aby se mladší vdovy vdávaly, měly děti, vedly domácnost a nedávaly protivníku příležitost k pomluvám. (1Tm 5,14)

Tady je vysvětlení našeho textu. Mladší ženy se mají starat o domácnost a ne se toulat okolo. Není to o tom, jestli budou pracovat nebo ne, ale je to o jejich zaměření – jde o to, jestli se starají o věci kolem, nebo o věci svého domova. Přesně o to jde – o vytvoření domova. O soustředění se na rodinu, na manžela, na děti, na domácnost. Není to jediné místo působnosti ženy, jak to můžeme dobře vidět třeba u chvály ženy statečné v Přísloví 31, ale je to jako v té chvále – je to žena, která dělá všechno pro svou rodinu a svůj dům.

5. Tomu odpovídají i další vlastnosti v našem seznamu. Pokud takto vysvětlíme toto slovo, potom všech sedm vlastností směřuje jediným směrem a vytvářejí ucelený charakter zbožné ženy, která se soustředí na svou rodinu. Podívejme se na další slovo:

6. Laskavá (dobrá, užitečná)

Žena, která miluje dobro, má v něm zalíbení, libuje si v něm a prokazuje ho druhým. Komentátor Hendriksen na jiném místě popisuje toto slovo jako „připravený dělat to, co je k užitku druhým lidem“. Laskavá znamená také příjemná, vlídná, dobrotivá. V rané církvi tomuto slovu rozuměli jako neúnavné aktivitě lásky. A poslední charakteristika nám ukazuje, kam je tato láska, laskavost, dobrota nasměrovaná?

7. Podřízená vlastnímu muži

Náš seznam začíná láskou k vlastnímu muži a končí podřízeností manželovi. Je zarámován do nejdůležitějšího vztahu, který žena má – a tím je vztah s jejím mužem. I tento detail nám ukazuje, že Pavel chtěl, aby se srdce, mysl i jednání mladších žen zaměřovalo jediným směrem – k manželovi a rodině.

Tato poslední charakteristika je něčím, co není přirozené lidské povaze a lidské pýše. Kdykoliv se začne mluvit o podřízenosti ženy muži, najdete lidi, které to pobouří. Může to být oprávněné, protože nejenom v minulosti, ale i dnes se najdou muži, kteří „ve jménu“ tohoto Božího řádu zneužívají ženy a dělají z nich své služky nebo otrokyně. Chtějí být hlavou a panovat, ale ne tak, jak o tom mluví Bible – chtějí ovládat a mít moc nad druhým člověkem. Ale Písmo říká, že muž vede svou ženu a své děti láskou, trpělivostí, vyučováním Božího slova, pokorně a se vší vážností. A úkolem ženy je podřizovat se vlastnímu muži.

Tím nejlepším příkladem je v tom Pán Ježíš Kristus a Jeho podřízenost Otci. Ale Kristova podřízenost nebyla podřízeností sluhy a pána. Nebylo v ní nic mechanického, nic ponižujícího, nebylo v ní nic znevažujícího – byla to radostná a ochotná podřízenost. Syn vždycky oslavoval Otce – a Otec? Oslavil Syna! Právě zde se máme učit, co to znamená podřízenost. Krista musíme mít neustále před svýma očima.