Kdysi se mně známá, zeptala, zda jsem křesťankou. Samozřejmě, proč?" odpověděla jsem. "Dopředu jsem šla před mnoha lety". Kazatel tehdy hovořil o pekle a mně se tam samozřejmě nechtělo. Co kdyby a tak jsem na kazatelovu výzvu sešla a nechala se pokřtít v ten samý den.

Později jsem již zpívala ve sboru a vyučovala v nedělní škole. I svého muže se mně podařilo přivést ke spáse. Prožil skutečné znovuzrození a já jsem si přála prožít totéž požehnání. Druhý křest jsme prošli spolu, abych se mohla stát členkou církve "The Antioch Baptist". Vyznala jsem své hříchy "Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;" (Římanům 3,23), uvěřila jsem v Pána Ježíše Krista "Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě" (Skutky 16,31) a vyznala Ho před lidmi "Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen." (Římanům 10,9). Nejenom, že jsem uvěřila, ale začala jsem také pilně pracovat, rozdávat traktáty, starat se o to, aby naše děti chodily do nedělní školy a do sboru tak, aby nevynechaly za třináct let ani jednou.

Ale znáte to, problémy v církvích. Došlo k roztržce a my jsme přestali sbor navštěvovat. "Jednou spasen, navždy spasen...", tak o co jde? Nyní je mně téměř 62 let. Myslela jsem si, že se mohu obejít i bez té bandy pokrytců. Můj manžel četl Bibli každý den. Já jsem občas naslouchala, ale Bůh mně nikdy nedal takovou víru, jakou měl on.

"A co Vaše jistota spasení, Vaše osobní zkušenost?", pokračovala známá v dotazech. "Jakápak zkušenost?", odpověděla jsem. Já nebyla totéž co můj manžel. Každý jsme přece jiný. Požádala jsem Ježíše, aby vstoupil do mého srdce. Jestli to neudělal, nebyla to moje chyba. Možná bude mít tuto zkušenost až se s ním setkám a dostanu posvěcené tělo. Možná to je to, co mínil Ježíš když řekl "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." (Jan 3,3) Život šel dál a já jsem s církví nechtěla mít nic společného.

Před lety jsme byli těžce raněni naší "křesťanskou" dcerou. Po dvanáct let mezi námi nepadlo kloudné slovo. Tehdy jsem navštěvovala biblickou hodinu, kterou vedla přítelkyně Janis. V jistém bodě našich úvah nad Božím slovem mně Janis pověděla, že musím odpustit své dceři. "Odpustit jí?", vyjekla jsem. "Ano", řekla, "... a každý z nás, protože vše špatné musí být napraveno, pokud možno." "Ale to ona ublížila mně!, ... proč bych měla odpouštět já?" Ale Janis nepolevila, "... protože totéž udělal Ježíš pro Tebe.

Bez obrácení není odpuštění hříchů. Ale obrácení není jenom vyznání hříchů a lítost. Je to úplné čelem vzad, vydat se jinou cestou, poslouchat Ježíšova přikázání." "Ne, to zkrátka nemohu udělat!", vyšlo ze mne. A pak jsem slyšela, "musíš odpustit, aby i ON odpustil Tobě." "Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení." (Matouš 6,14-15)

Já jsem však od svého přesvědčení neustoupila a nezapomněla ani na druhý den. Poslouchala jsem kazatelův hlas z rádia, který mně ale zasáhl: "... Ježíš to učinil za vás, cožpak to nemůžete vy učinit kvůli němu?" Jistě hovořil ke mně. Po odeslání dopisu adresovaném své dceři, jsem padla na kolena a požádala Ježíše, aby mně odpustil a stal se Pánem mého života. Nikdy předtím jsem nepocítila takovou radost a pokoj. V čem byl tedy rozdíl? Co se vlastně změnilo? Uvědomila jsem si, že teprve nyní byly mé hříchy odpuštěny. Byla jsem novým člověkem, zrozena z Ducha. "Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch." (Jan 3,6).

Když jsem obdržela dopis od dcery, která mně prosila o odpuštění, došlo k našemu setkání po mnoha letech. Usmíření s dcerou jako by nebylo z tohoto světa. Dvanáct let bylo rázem smazáno, jako by nikdy neexistovaly. Dnes jsme si k sobě blíž než kdykoliv předtím. Bylo pro mne nesmírně těžké si uvědomit, že všechny ty roky předtím jsem byla zaslepena falešnou jistotou od Satana, svůdce. Představovala jsem si koho uvidím v nebi a přitom jsem tam vůbec nekráčela. Příští měsíc mi bude 63 let a budu znovu pokřtěna. Mnozí se mně ptali proč se nechávám pokřtít zase. Odpověděla jsem, že musím být pokřtěna na důkaz obrácení a poslušnosti ke Kristu, protože On řekl, "Obraťte se a dejte se pokřtít". Nic náhradního neexistuje. Tentokrát to budu dělat Jeho způsobem, ne proto abych neskončila v pekle, ale proto, že chci vyznávat svou cestu nového života v Něm.

Bůh přivedl Russela i mně do "Foothills" shromáždění, které nás učí hluboké křesťanské lásce. Nyní zde sloužíme jako jeho členové. Začínám chápat, co to znamená být skutečným dítětem Krále. Jsem nové stvoření s novými tužbami. Chci se líbit svému Pánu z celého srdce a oslavovat Jeho jméno. Ani se mi nechce věřit, jaký dar jsem obdržela. Vnitřní boj a nervozita jsou pryč. Problémy a bolesti života však nezmizely. Ale je tu radost a pokoj, který je přemáhá. Jsem osvobozena a volná. Jméno toho Osvoboditele je Ježíš Kristus a já nikdy nebudu totéž co On, ale vím, že budu s Ním.

Proč toto svědectví přináším? Padesát let jsem sloužila Bohu i církvi. Byla jsem pokřtěna, dokonce dvakrát. Litovala jsem svých hříchů, své hříchy jsem přiznala, ale šla jsem stále svojí vlastní cestou. Někdy jsem si v neděli myslela, že bych měla být misionářkou, ale v pondělí jsem patřila světu. Musela jsem osobní svědectví povědět, protože mnoho lidí žije ve falešné jistotě, že samotný křest, slušné chování, církevní práce a touha se vyhnout peklu je dostačující důvod k tomu, aby se počítal do nebeských řad. Bible nám říká: "Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal." (Matouš 28,19-20) Bůh provedl obrovské změny a události v mém životě, proto přináším svědectví, aby oslavilo jméno našeho Pána a zasáhlo další srdce, která dnes, stejně jako já za posledních padesát let, nenašli mír, pokoj a smysl života, který přichází pouze od našeho Stvořitele. Byla jsem pokřtěným členem církve a přitom jsem kráčela po cestě do věčného zatracení. Nám všem patří následující slova: "Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na obdiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích." (Matouš 6,1) Bůh se sklonil a svou milostí přikryl mé hříchy i skutky krví vlastního Syna. Učinil mně svým dítětem a zapsal do Knihy života. Byla jsem zrozena do Jeho království a vím, že s Ním budu navždy.

"A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky." (Jan 11,26)

- Merilyn McQuerry, Tucson, Arizona 1991 -