Můj bratr v Kristu, Petr, mne překvapil otázkou: "Pavle, proč nosíme šaty?"

Dříve, než poznáme, proč nosíme šaty, musím vám rychle představit své prostoduché chápání ducha, duše a těla. Představuji si, že moje dušička je jako salám v rozříznuté žemli. Spodní půlka žemle je mé tělo, vrchní půlka je můj duch. A já, totiž moje duše, je mezi nimi. Spodní půlka žemle je tělo, a to mne propojuje pěti smysly s hmotným světem. Nemám-li všech pět pohromadě, moje spojení s hmotným světem je vrávoravé. Propojení duše s tělem je tělesný život. Když duše ztratí tělo, ztratí tím propojení s hmotným světem a potom hovoříme o tělesné smrti. Jakoby spodní půlka žemle odpadla. A tak, jako tělo propojuje duši dolů, tak duch, vrchní půlka žemle, propojuje moji duši duchovními smysly nahoru k svrchovanému, svébytnému Duchu, totiž Bohu a tím i celému duchovnímu světu. Člověk je jakoby trojvrstvý, trojjediný duch, duše a tělo. Jestliže tělesné antény přestanou plnit svou práci zpravodajů z dolního hmotného světa následkem hniloby tělesného přijímače, umíráme tělesně. Přesně totéž platí o duchu. Jestliže duchovní antény přestanou plnit práci zpravodajů z horního duchovního světa následkem hniloby duchovního přijímače, umíráme duchovně.

Jestliže rozpojení duše s duchem je duchovní smrt a duše s tělem je tělesná smrt, potom bez pochyby propojení duše s duchem a tělem znamená duchovní a tělesný život. Okamžik propojení je narození. Když se narodíme, jsme spojeni s tělem, tělesně živi, ale antény našeho ducha nejsou v pořádku, nepropojují nás s Bohem. Rodíme se duchovně mrtví. Jako by chyběla vrchní půlka žemle a salám odpočíval jen na spodní půlce. Proto, chceme-li být znovuzrozeni, musíme být přikryti řádným zpravodajským duchem, který nás propojí nahoru k Bohu.

Jistě se divíte, jak tohle souvisí s otázkou, proč nosíme šaty. Tělesné a duchovní souběžnosti jsou v bibli nazývány podobenstvími. Například jíst - učit nebo trávit - chápat:

• Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést - ani teď ještě nemůžete, neboť dosud patříte světu. (1K 3,2)

Pavel Korintské krmil jako děti lehce stravitelným mlékem, protože řádný pokrm - maso, hutné učení, nemohli ztrávit. Řádnou nauku by nepochopili, ani by jí neuveřili. Však víte, když chceme vysvětlit něco nepříjemného, jak pravdu ředíme, aby ji dotyčný ztrávil a nevyvrhnul na nás zpět. Bible přirovnává, ale neztotožňuje, zažívací ústrojí s postupem učení a chápání. Zažívání je nejslabší funkce našeho těla. Proto i naše myšlení trpí častými průjmy a zácpami. Tak jako zažívací ústrojí odděluje páchnoucí odpad od životadárných živin, tak i duchovní zažívání by mělo oddělit páchnoucí nauky od jediné, životadarné nauky Ježíše Krista. Proto Pavel prohlásil o své horlivé náboženské činnosti:

• Nýbrž i všecky věci pokládám škodou býti pro vyvýšenost známosti Krista Ježíše, Pána svého, pro nějž jsem to všecko ztratil, a mám to jako za lejna, abych Krista získal. (Fp 3,8 - kral.)

Všechna lidská náboženství spoléhající na dobrotu člověka místo na dokonalé Kristovo očištění by měla z mysli vypadnout jako páchnoucí lejna ze střev. Bible hovoří v souběžných podobenstvích neustále. Například tělesná špína odpovídá v duchovní oblasti hříchu. Proto se židé a muslimové před modlením tělesně obmývají. Podobně při křtu, nejde zajisté o umytí tělesné špíny, ale o duchovní očistný závazek. A tak, když částečně rozumíme pojmům duchovní a tělesné sou.běžnosti, vysvětleme si, proč nosíme šaty.

Zapomeňme na oteplovací službu šatstva. Je mnoho krajin, kde mohou lidé chodit nazí po celý rok. Přesto není lidského kmene, jenž by si alespoň nezakryl svoje pohlaví. Pohlaví si zakrývají všechny kultury. První naháči byli Adam a Eva.

• Bůh člověku řekl: "Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti." (1M 2,17)

Adam si snad neuvědomoval, že propadnout smrti znamenalo rozpojení lidského ducha s Bohem, že vrchní půlka žemle odpadne, že ztratí antény duchovního přijímače, které ho propojovaly nahoru k Bohu. Adam uposlechl svoji ženu a pojedl zakázané ovoce. V tom okamžiku ztratil duchovní spojení s Bohem, propadl duchovní smrti a pozvolnému tělesnému umírání - stárnutí. Jak bible zaznamenala tuto nejkritičtější dějinnou událost lidstva?

• Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. (1M 3,7)

A jsme u šatů. Bůh řekl, že zemřou a oni si přikryli pohlaví. Neměl snad Bůh pravdu? Ale měl! Adam s Evou a my s nimi jsme v jediném okamžiku zemřeli duchovně. Naše duše zůstaly propojené jen s tělem a začali jsme žít pouze tělesný život.

Není to pozoruhodné, že v okamžiku duchovního rozpojení s Bohem se "zostudilo" pohlaví? Proto také Bůh Židům přikázal tu nejtělesnější očistu pohlaví, obřízku. Denně vidím muslimské muže, jak si před modlením omývají přirození. Zde je souběžnost ducha a těla více než na snadě. Jakou funkci mají pohlavní orgány v tělesné, hmotné oblasti? Nejprve začneme myslet na potěšení, radost, příjemnost, zalíbení, rozkoš, požitek, libost a teprve potom na rozmnožování. Jestliže existuje tato krása v tělesné oblasti, co jí potom odpovídá v duchovní bolasti? Duchovní propojení s Bohem se rozpadlo ve stejném okamžiku, kdy se lidská pohlaví stala ostudná. Duchovní propojení s Bohem je zmrzačeno, podobně jako je zmrzačeno naše pohlaví, které nás spojuje tělesně. Proto je zakrýváme. Pohlavní orgány, které přinášejí nejvíce tělesného potěšení, jsou obestřeny záhadným studem. Duchovní orgány, které nás měly propojovat duchovním potěšením s Bohem, jsou ještě ostudnější, nefungují totiž vůbec. Duchovní oblast je kvalitativně nad tělesnou. Dovedeme si vůbec představit, jaké potěšení a radost nás čeká v plném duchovním propojení s Bohem? Proto Bůh hovoří o obmytí ducha a obřízce srdce. Jestliže ve své mysli věnujeme tolik času tělesnému styku, loži, oč důležitější musí být osobní intimní duchovní styk s Bohem.

- pst -