Ranní horský vánek nesl spásnou novinu pod širým nebem Cripple Creeku v Kolorádu. Obchodní magnát, miliardář, jihoafričan Noel Anderson se vzdal všeho, aby mohl šířit "dobrou novinu" celým světem.

Bylo mi právě devatenáct, o prázdninách mezi semestrem na fakultě, když jsem putoval sám Skalistými horami, když jsem myslel spíš na sjíždění peřejí a slézání hor. Přesto jsem vyslechl rozhodné vyzvání, abych se odvrátil od hříchu k víře v Pána Boha a jeho spásnou novinu. Po chvilce uvažování, plný dobrodružných snů, jsem pokračoval dál, širokou cestou života.

O týden později jsem založil tábořiště pod večerní hrozivou oblohou západního svahu San Juan pohoří v Kolorádu. Vybral jsem si nádherné místo v Priest Gulch, které tvořilo skvělý přístřešek z tyčících se borovic. Postavil jsem stan na břehu horského potoka a těšil se na zdravý spánek. Ráno jsem měl v plánu výstup. Hodil jsem si batoh na záda a začal stoupat podél proudu říčky. V údolí se začala snášet mlha. Tiše se plazila mezi borovicemi. Po další míli se změnila v plískanici, právě když jsem překračoval louku za lesem. Vstoupil jsem do dalšího stromoví. Úzký potok se stáčel vzhůru a mně se naskytl úchvatný pohled. Přírodní řemeslník - bobr, vybudoval komplex přehrad plných až po okraj vody a ta se s hukotem přelévala a řítila dolů.

Se zahřměním se spustil liják a bubnoval do hlubokých tůní s vzrůstající intenzitou. Prudké, krátkodobé záplavy jsou denní realitou hor a začal jsem mít obavy. Přehrady se mohly prudkým lijákem protrhnout a znemožnit mi cestu zpět k tábořišti. S blížícím se soumrakem jsem byl vystaven volbě. Strávit noc nad přehradami, nebo běžet zpět a přemístit stan na vyšší místo. K mému překvapení jsem začal spoléhat na Boží ochranu. Proč nejít s vírou zpět? A proč vůbec běžet? A nakonec proč klidně nespat na témže místě, blízko potoka?

Když šedočerné bouřkové mraky vychrlily další proudy deště, začalo mi být docela divné, že jsem tak zaměstnaný myšlenkami o Bohu. Znovu jsem se zamyslel. Proč nevěřit Jeho péči? Náhle, ukolébán vlnou pochybností, jsem prudce vyrazil k tábořišti bez jakékoliv víry v Boží ochranu. Během několika vteřin liják propukl ve zběsilou vřavu. Když jsem přebíhal louku, prudký závan větru mne povalil na zem. V panice jsem se obrátil a prchal hledat ochranu mezi stromy. Světlo blesku ozářilo les. Padl jsem k zemi, oči pevně zavřené. Další blesk sežehl místo, blízko něhož jsem ležel. Přes dešťovou stěnu jsem viděl padlé stromy. Uvědomil jsem si, že údolí přitahuje elektřinu. Třetí blesk rozpůlil a spálil nedalekou borovici. Začal jsem se plazit zpět k louce. V tu chvíli mi přišlo na rozum Andersonovo kázání v Cripple Creeku. Po kolenou jsem se krok po krůčku blížil k velké skále. V duchu jsem prosil Pána Boha za odpuštění nedávného hříchu - úplné nevěry v Jeho pomoc. Bouře zuřila. Zvažoval jsem Andersonova slova a uvědomil si, že jsem nikdy opravdově nepřijal, nevyznal ani nepřiznal svou víru. Začal jsem k Němu mluvit a děkovat. Věděl jsem, že jsem se Mu nikdy neoddal, ač jsem měl mnoho příležitostí. Slíbil jsem, že jestli mě zachrání z této zuřivé bouře, budu Mu sloužit z plných sil a schopností.

Odpověděl okamžitě. Dokud jsem byl k Bohu obrácený zády, bouře zuřila stále víc. Nyní, když jsem se k Bohu obrátil, vřava ustala. Žádné hřmění, blesky, či liják. Jenom ticho a kolena tuhá bolestí. S hlavou v dlaních jsem sebral poslední zbytky energie a pohlédl vzhůru. Nejdříve se objevila skála, pak matná tráva táhnoucí se až k potoku. Mokré borovice a jehličnaté lesy se vypínaly na protějším svahu. Oči šplhaly po kůře, přes šišky až k horizontu. Nad vrcholky stromů jsem uviděl modrou oblohu. Žádné zlověstné mraky, které visely kolem ještě před chvílí. Zvedl jsem hlavu vysoko k nebi. Můj zrak se střetl s pohledem s tisíckrát větší intenzitou než byla zuřivá bouře. Pán napsal svou odpověď na obloze. Jediné dva plachtovité mraky spolu s blankytem modrých nebes zformovaly obraz kříže. "Ne, tomu nemohu věřit" koktal jsem v úžasu. Na vteřinu jsem si protřel oči. Bílé mraky se ještě chvíli vznášely, abych skutečně uvěřil, a pak pomalu splývaly s modrou oblohou.

Zvedl jsem se, opřel o skálu a vnímal očistu a radost. Za hřejivých paprsků slunce jsem se vydal na dlouhou cestu zpět k tábořišti potoka. Strávil jsem klidnou noc s vírou a v bezpečí u Boha.

Člověk by mohl reagovat na tento příběh, jehož důvěryhodnost spočívá na víře osamoceného, očitého svědka, který byl zavázán zázraku skrze velkolepé přírodní divadlo plné představivosti dokončené a pečlivě vytvarované v následujících myšlenkách ...

• A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. (Jan 19:35)

Mike Jackoboice, svobodný nezávislý žurnalista a spisovatel, pochází z bohaté rodiny v Grand Rapids. V minulých letech pracoval a pracuje jako misionář v Asii, Jižní Americe. Předchozí svědectví patří Mikovu otci.

- přeložil Pavel Bartoš -