Jednou z otázek dnešního života veřejného i osobního je otázka církve a státu. Dobře nám poslouží příklad Spojených států amerických, ke kterým mnohý našinec upřeně upíná zrak. Než začne kongres Spojených států projednávat všechna pro a proti určitého návrhu zákona, proběhne řada veřejných diskusí na všech úrovních po celých Státech. Totéž platilo i v otázce sjednocení nebo oddělení církve a státu. Prvním dodatkem zákoníku práv je zákon o církvi shrnutý v klišé - odluka církve od státu. Co to tedy přesně ve Státech znamená? Někteří dali přednost úplné odluce státu a církve, avšak lidé sympatizující s názory, tužbami a ideály prvních osídlenců vědí, že ti na takovou odluku vůbec nepomýšleli. Navíc, odluka církve a státu nikdy neznamenala úplné přerušení vztahů mezi vládou a Bohem. Historická otázka byla, zda ustanovit či neustanovit církev státní, na rozdíl od Anglie. Zde se nejednalo o to, zda lze vyloučit Boha z národního života či ne. K tomu zde, ve srovnání s totalitními režimy, nikdy nedošlo. Dnes, kdy pach ateismu prolnul světem, je situace poněkud jiná. Před pár lety se jistá Madelyn Murray Oharová, Američanka, která imigrovala do Ruska, aby z něj záhy emigrovala, snažila prosadit zrušení nápisu na amerických bankovkách "In God we trust". To se jí nepodařilo, ale podařilo se jí odstranit z amerických škol modlitbu. Dnešní morální základy Spojených států amerických spočívají na zbytcích křesťanství. Mravnost společnosti se změnila k  nepoznání.

Položme si tedy otázku. Zamýšleli zakladatelé Spojených států vytvořit světskou společnost založenou na člověku, nebo věřili, že jejich lid je stvořen ke slávě Boží a proto mají být Spojené státy křesťanskou zemí? Vraťme se proto do historie. První osada na půdě Nového světa vyrostla r. 1607 v James Townu. Ještě před tím, než osadníci opustili Anglii, byla sepsána první charta Virgínie, úřední dokument, který se stal základem pro život a správu první osady. V něm lze nalézt počátky Ameriky. Charta již v r. 1606 vznešeně prohlašuje: "Výsostně přijímáme vznešenou práci, která za pomoci Boží smí směřovat k šíření křesťanské víry, k oslavě Božského majestátu lidu, jenž stále žije v údolí smrti, v temnotě a bídě ignorace pravého poznání víry v Boha a tak včas přivést divochy, tisíce v těch krajích, k lidské civilizaci a spořádané vládě." Možná byste rádi věděli, co bylo prvním činem osadníků jamestownské kolonie. Ihned po přistání, v dubnu r. 1607 v Cape Henry, vztyčili velký dřevěný kříž a uspořádali modlitební shromáždění.

Dále přistáli pilgrimští otcové 11. listopadu roku 1620 s lodí Mayflower u  Plymouth Rock. Ještě před tím, než vstoupili na pevnou zem, sepsali společně tzv. "Mayflower compact." Tato listina o prvním trvalém osídlení na americké půdě začíná slovy: "Ve jménu Boha." A pokračuje: "Pro slávu Boží a šíření křesťanské víry, ku cti naší i země, rozhodli jsme se k výpravě, abychom zasadili kořeny první kolonie v severní části Virgínie. Tak vzájemně a přísežně činíme, za přítomnosti Boží i každého z nás. Amen." Guvernér William Bradford popsal první čin, který se odehrál po přistání pilgrimů, takto: "Jsa na pevné zemi dobrého přistání a bezpečně usazeni na pevnině, padli na svá kolena a blahoslavili Boha nebes."

První psaná ústava na americké pevnině, bylo tzv. fundamentální nařízení státu Connecticut v r. 1639. Ústava obsahuje slova: "Tak jak se všemocnému Bohu zalíbilo vše moudře uspořádat podle své prozřetelnosti, aby dal všemu řád a pořádek" a pokračuje "s vědomím, že tam, kde jsou lidé shromážděni, slovo Boží vyžaduje zachovávat mír a jednotu tohoto lidu, tedy vytvořit řádnou vládu podle Boha." Znovu prohlašuje: "K zachování a ochraně svobody a čistoty evangelia našeho Pána Ježíše, kterého nyní vyznáváme, a také ku pořádku církve podle pravdy zmíněného evangelia." To nás již přivádí k 19. květnu r. 1643, kdy se první osadníci tohoto území sjednotili a vytvořili Novoanglickou konfederaci, první organizaci rozdílných obcí Nové Anglie, jak se tehdy Spojené státy nazývaly. Dokument začíná takto: "Jelikož jsme všichni přišli do těchto končin Ameriky s jedním a tímtéž cílem - to jest šíření království našeho Pána Ježíše Krista, těšit se ze svobod evangelia v čistotě a míru..." Další, Pennsylvánská charta práv uvádí toto: "Ježto všemocný Bůh jest jediným Pánem vědomí, Otec světla i ducha a autor stejně jako objekt všeho Božského poznání, víry a úcty, který jako jediný oživuje mysli a dává přesvědčení a porozumění lidu." A uzavírá: "A aby všichni lidé, kdo vyznávají víru v Ježíše Krista, Spasitele světa, sloužili této vládě ve všemocných schopnostech jak legislativně - ústavodárně, tak exekutivně - výkonně."

S prozřetelností Boží přišlo také první vyhlášení nezávislosti, v jejímž druhém odstavci se nacházejí tato slavná slova: "Považujeme tyto pravdy za samozřejmé, že všichni lidé jsou stvořeni jako rovnocenní, že jsou svým tvůrcem obdařeni nezcizitelnými právy, mezi nimiž je právo na život, svobodu a pokrok, štěstí a blahobyt." Všimněme si, že citace hovoří o stvořeni všech lidí. Nikde se neuvádí, že se vyvinuli. Jsou stvořeni svým Tvůrcem a ne prvotní hmotou. Je zajímavé, že národ založený na takovém prohlášení, popíchnut paní Oharovou, již učí o naturalistické evoluci života, bez Božího přičinění. Kdy se konečně lidé, a nejen Američané, postaví proti filozofické zrůdě, která vymývá mozky dnešního lidstva a ničí životaschopnost států?

Deklarace nezávislosti v posledních článcích cituje: "A na podporu tohoto vyhlášení, v pevné důvěře v ochranu ze strany Boží prozřetelnosti, vzájemně zaručujeme jeden druhému naše životy, naše vlastnictví a svatou čest."

Nakonec přicházíme k tvorbě ústavy Spojených států. Zástupci diskutovali, přeli se a společně bojovali po tři týdny. Prošli ústavy všech států Evropy, ale nenašli nic, co by vyhovovalo. Nakonec, stále bez nějakého pokroku povstal postarší džentlman a prohlédl skrze své brýle. Jeho jméno bylo Benjamin Franklin. Ten velmi prostě prohlásil:

"Pánové, žiji již hodně dlouho a čím déle žiji, tím víc vidím přesvědčivé důkazy o této pravdě. Bůh vládne a zasahuje do záležitostí lidí. A jestliže ani vrabec nespadne na zem bez Jeho povšimnutí, pak je pravděpodobné, že ani říše nevzkvétá bez Jeho pomoci. Byli jsme ujištěni svatým písmem, že pokud Pán Bůh nestaví dům, marná je práce dělnictva. Pevně věřím tomu, pánové, že bez Jeho souhlasné pomoci nebudeme úspěšní v politické stavbě víc než byli stavitelé Babylónu!"

George Washington, nepochybně věřící křesťan, přednesl ve svém inauguračním proslovu tato slova: "Bylo by ode mne naprosto nepatřičné při tomto prvním oficiálním aktu opomenout svou vroucí prosbu k té všemocné bytosti, která vládne vesmírem, předsedá radě národů." A na závěr dodal: "Nyní se rozloučím, ale ne bez odkazu k blahoslavenému Stvořiteli lidského pokolení, v pokorné prosbě k tomu, jenž poskytl příležitost americkému lidu. Nech je tedy Jeho požehnání zřejmé v širokém pohledu, dočasných konzultacích a moudrém úsudku, na němž závisí úspěch této vlády."

Dalším významným činem George Washingtona bylo prohlášení prvních díkuvzdání:

"Jelikož je povinností všech národů uznat prozřetelnost všemocného Boha, poslouchat Jeho vůli, být vděčný za Jeho dary a pokorně ho prosit o ochranu a přízeň."

Dále pokračuje v provolání k národu, aby vzdal díky všemocnému Bohu. Všichni presidenti Spojených států amerických, jeden po druhém, bez výjimky, se dovolávají ve svých inauguračních projevech Boha, na němž spočívá jejich naděje, aby jim pomohl splnit úkol, který jim byl svěřen. Ústava každého státu Spojených států amerických obsahuje odkaz na Boha, na jeho pomoc a požehnání, jako tvůrce svobody, ochránce práv, Stvořitele všeho.

Každý člověk může zblízka vidět nápisy na státních budovách hlavního města. Může číst úředně vepsanou oddanost amerického národa živému Bohu, slovu Božímu a jeho Synu Ježíši Kristu. V budově sněmovny representantů stojí vyryto velkým písmem: "In God we Trust" - V Boha věříme. Oficiální úřední provolání při zasedání nejvyššího soudu končí slovy "Bůh chraň Spojené státy a vznešený soud." V dnešní bezbožné situaci by zde spíš sedělo "Bože, chraň Spojené státy před nejvyšším soudem!" Na Washingtonově památníku stojí "Chvála Bohu!" Výčet proslovů, nápisů a odkazů na všemocného Boha na území Ameriky by mohl pokračovat do nekonečna.

Znamená to tedy, že při odluce církve od státu by Bůh neměl hrát v této zemi žádnou roli? Znamená to, že tento národ nebyl založen ku slávě Boží? Znamená to, že jeho vláda má být světské a humanistické povahy? Jistě ne. A díky Bohu tomu tak ještě není, ale může být. V r. 1929 vydali komunisté ve Spojených státech protokol, který vyžadoval, aby byla separace církve a státu úplná. Chtěli naprosto oddělit vládu od náboženství, církve a Boha. Jinak prý vláda padne. Nic takového se samozřejmě nestalo. Naopak, slovo komunismus vyvolávalo panický strach i u těch nejlevicověji smýšlejících blouznivců.

Proto ti, kdo s obdivem shlížejí k nejvyspělejšímu státu světa s lidsky nejdokonalejší demokracií, mocnou ekonomií, k zemi s mnoha superlativy, by si měli uvědomit, že všechny dokumenty tohoto národa, ideály těch, kteří jej zakládali, přesvědčení těch, kdo tuto zemi osídlili a budovali, ústavy všech států, inaugurační proslovy všech presidentů, prohlášení na památnících i dolarových bankovkách, všechny neomylně svědčí o tom, že americký národ byl založen na Bohu k šíření evangelia a království Pána Ježíše Krista.

Našinec často opomíjí skutečnost, že Spojené státy stály na Bohu a jen díky Bohu dosáhly toho, o čem Česko či Slovensko jen sní. Náš člověk, opojen náhlým vzrůstem bezuzdné svobody, zapomíná na to, že bez Boha svoboda prostě není. Jen velmi naivní člověk může považovat lidsky pojatou svobodu za svobodu skutečnou. Proto se člověkem daná svoboda stává pro mnohé otroctvím. Česko a Slovensko, s pomlčkou i bez ní, je přímo zářným příkladem. Člověk není schopen přijmout skutečnou absolutní svobodu. Ta je jen v Bohu. Spolehneme-li se na bezduchá slova vládních činitelů, na bezbožné pragmatiky, pak se nemůžeme divit vzrůstajícímu zlu ve všech sférách společného národního života. Nenavrátí-li se naše národy k Bohu, Ježíši Kristu, můžeme očekávat jen brzkou duchovní, duševní i státní smrt. Jestliže jsme založili naši svobodu a demokracii na humanismu, ateismu a materialismu, pak jistě skončíme národní sebevraždou. Nemůžeme se proto divit, že situace u nás je bezvýchodná. Její důsledky nechtějme ani jmenovat. Každý, kdo má uši a oči, může vidět příznaky již dnes.

Nedejme se však mýlit náboženským blouzněním a křesťanskou tradicí. Právě před tím bible varuje. Biblická pravda, Ježíšovo učení, nebyly nikdy populární. Avšak biblické pojmy nabývají u našich národů na populárnosti. Mějme se na pozoru. Bible člověka obviňuje na každém kroku. Poukazuje na naši zvrácenost, ubohost a tápání. Ježíš Kristus je jediné východisko. Smysl našeho bytí vězí v evangeliu a jeho spáse. Československo, jeho národy, ale především každý jedinec, není schopen učinit bez Boha ani krok. Chceme-li jako národ, který kdysi třímal bibli v ruce, zahynout, máme k tomu jedinečnou příležitost. Opěvujeme-li slova o navrácení vlády a pravdy českému lidu, pak nezapomeňme, že tato vláda a pravda není ani v humanismu, ani v demokracii, jak si ji představují humanisté a ateisté. Mějme se na pozoru, aby o nás neplatilo totéž, co píše apoštol Pavel v listě k Římanům:

•     "Budete stále poslouchat a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte. Neboť srdce tohoto lidu otupělo, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže očima nevidí a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se. A já je neuzdravím."

- Pavel Bartoš -