Dětský svět se bez hrdinů a světa fantazie neobejde. Generace milovaly postavy z knih Julesa Vernea a byly odchovány krásou pohádek, kde dobro vítězilo nad zlem. Dětské dušičky prožívaly životní příhody Broučků, dobrodružství Ferdy Mravence a napětí hrdinů Rychlých šípů. Přišla nová doba. Charakter dětí formoval Timur a jeho parta, Oleg Koševoj, Pavlík Morozov a další. Ale tito hrdinové nikomu k srdci trvale nepřirostli. Děti si dál hrály na indiány a kovboje, průvodčí, hasiče a automobilové závodníky, ano i na doktory. V opravdovém světě se hrdiny stali herci, zpěváci a sportovci.

Televizní Večerníček a filmové pohádky v kinech a televizi měly na dětskou duši obvykle pozitivní vliv. Děti se učí napodobováním ať v dobrém či špatném smyslu. Učitelé ve školách pozorují vzrůstající agresivitu už u těch nejmenších. Násilí a zabíjení vidí dospělí i ti nejmenší. Dnešní děti ovládají elektronické hry, kde si hrají na zabíjení. To, s čím děti žijí a vidí v televizi, ovlivňuje budoucí duchovní život. V dětství zakládáme etické normy člověka. Podívejme se na několik televizních pořadů:

"Pipi dlouhá punčocha" se může zdát na první pohled kouzelné dětské dobrodružství. Kdo se však zadívá pozorněji, zjistí, že veselá Pipi si poradí se vším sama lépe i bez rodičů. Proplouvá životem bez nejmenších problémů. Pipi je vždy obklopená dětmi, které svádějí "boj" s autoritou rodičů a dospělých. Děti, které nemohou dál snášet požadavky rodičů, prostě z domova utečou. Hubatost, drzost provází každou epizodu.

Simpsonovi, taková obyčejná americká rodina, se také vloudila do našich domácností. V Americe patří k nejsledovanějším seriálům. Podle některých odborníků není seriál určený dětem, ale dospívající mládeži a dospělým. Přesto jej sledují především děti. Navzdory popularitě, kterou získal, patří k pořadům, které přinášejí do dětské duše zárodek hniloby. Neříkám, že se nezasmějete vtipnosti, té je až moc, ale vtipnost je spíš zlomyslná a škodlivá. Otec Simpson nestojí za moc ani v rodině, ani v zaměstnání. Největším hrdinou je v místní baru. V zaměstnání je nespolehlivý, lajdácký, patřičně otrávený a vykořisťovaný. Zaměstnavatel, toť zloduch sám. Bart synátor je postrachem ve škole i pro společnost. Autoritou dospělých hluboce opovrhuje. Manželka, matka v domácnosti, má dutou hlavu, stejně jako účes. Pečuje o rodinu a tu a tam podlehne hříšné myšlence na milence. Sestra Lisa a ještě nemluvně sestřička Maggie doplňují rodinku. Prostořekost dětí ukazuje neúctu k lidem, věcem i hodnotám. Učí děti relativnímu myšlení. Pořad napadá morální hodnoty, tradice, společnost, občanskou zodpovědnost, poslušnost, úctu jednoho k druhému. Děti jsou názorně přesvědčeny, že i krádež má své místo. Například máš-li hlad, co jiného ti zbývá? Krádež, lež a jiné nectnosti mohou někdy sloužit i dobrému. Záleží jen na okolnostech a vlastním posouzení. Vandalismus a násilí, hubatost, drzost a jazyk, který nepatří slušně vychovaným dětem, provází každou ukázku.

Autoři v epizodě vánoční tradice rodiny Simpsonů vložili jistě ne náhodou obscénní slova pro Bartův zpěv vánočních koled na školní besídce. Zaměstnavatel vykořisťovaným zaměstnancům nevyplatil vánoční prémie a tak otec Simpson skončil na dostihových závodech. Sázkou na vítězného chrta chtěl zachránit bezvýchodnou finanční situaci. Chrt, na kterého vsadil, se jen tak náhodou jmenuje ne jinak než Spasitel. Nakonec se Spasitel dostal na vánoce i do rodiny Simpsonů. Otec Simpson zachránil psa Spasitele, který v závodech skončil na posledním místě, před osudem psů, kteří nevyhrávají. Rodina Simpsonů prožila nezapomenutelné vánoce.

Hudba, především videoklipy v televizi jsou pro mládež a děti jako droga. Vulgární texty šokují málokoho. Zpěv nebo spíše řev o sexu, chlastu a nadávky na pracháče jen znásobují nudu a šíří nenávist k světu. Tolik chybějící porozumění a lásku zaplnila píseň Lucie Bílé. "Láska je láska" se stala hitem velice rychle. Patřila k nejoblíbenějším písním právě té nejmladší generace. Videoklip byl vyhlášen nejlepším videoklipem roku 1992. Rok na to videoklip i rozhlasové provedení konečně rozbouřilo hladinu veřejnosti i Radu České televize. Pan Renč, autor videoklipu, říká: "Náš videoklip je o tom, že se mají mít lidi rádi - ať jsou to kluci s holkama, kluci s klukama nebo holky s holkama. Kdo si myslí, že je tento názor amorální, měl by navštívit psychologa." Škoda, že i náš pan president v Nedělních hovorech z Lán zkráceně řekl: "Mě se Lucie líbí. Jen to zahrajte. Rozhlas nemá obrazovku!" Popularita Lucie je nesporná. Její další videoklip "Ukrajina" může přitahovat mladé obdivovatele toho žánru k novým možnostem. Břitva, krev, vana plná vody a opakující se slova "chce se mi řvát" může vyjadřovat pocity mnohých. Možná, že nám Lucie pomůže návodem jak na to, abychom předstihli Japonce a Rakušany v počtu sebevražd dětí.

A můžeme pokračovat. Kdo chce věřit, že i metalový Alkehol nemá na mysli nic jiného, než čistý obdiv k našim lidovým písním, když zpívají: "Travičko zelená, ty jsi moje potěšení, travičko zelená, ...", ať věří. Ano, kromě travičky zelené známe také "Konopo, konopo..." a jednoho dne můžete být překvapeni, až vaše ratolest začne konopí pěstovat ve svém pokojíčku. První políčka konopí již ochránci zákona likvidují. Další písně "Sex je náš, Má ji motorovou, Děvky, ty to znaj a Ďábel" jsou jen nepatrný přehled hudební a morální výchovy, kterou prostřednictvím hudební produkce získávají naše děti odpoledním sledováním televize. Klipový pořad "O 106" si svým obsahem a tvořivostí nezadá se západní produkcí.

Dnešnímu životnímu stylu odpovídá chování, móda i zvrácené umění. Co vidíte na bundách a tričku mládeže, kterou potkáváte? Démonické výjevy, obrácené kříže, dýky, lebky, hnáty a krev? Nedivme se, když mají mladí lidé jiný pohled na svět než dospělí. Ano, mají i jiné životní očekávání. Hluboce opovrhují životem, morálkou i zákonem. Pamatujte, že nejde o nevinnou zábavu dospívání. Zde jde nejen o život, ale především o duši vašeho dítěte. Svědomí mládeže je úmyslně otupováno ještě intensivněji, než svědomí těch, kteří tomuto stylu propadli. Jedna generace může být otupena bezbožností dospělých, druhá kompromisy rodičů a ta třetí je otupena samotným ďáblem. Uvědomme si, že televizní ředitelé, Rozhlasová a televizní rada, příslušné ministerstvo, sponzoři podobných programů mají zodpovědnost vůči lidem, kteří je do těchto funkcí zvolí, dosadí, nebo jsou jejich zákazníky. Podle nedávného průzkumu v USA, je proti vulgárnímu jazyku 80% lidí, 82 % je proti násilí, 72 % je proti sexuálním eskapádám, kdy pouze jedna z každých 14 sexuálních scén je mezi manželským párem. V poměru 3 ku 1, diváci prohlašují, že dnešní filmy jsou horší než kdykoliv před tím. Divák má možnost svůj televizor vypnout, ale má také možnost oznámit sponzorům reklam, že z toho a toho důvodu nebudete zákazníkem firmy, která sponzoruje násilí a nemorálnost. Toto je velmi účinná metoda, jak může divák ovlivnit skladbu a výběr televizního vysílání.

Rada rodičům

Film, televize a videokazety představují pro vaše děti obrovské nebezpečí. Máte povinnost je chránit od zlého. Zákony na ochranu mravnosti máme v plenkách a nerespektuje je ani náš pan president. Samotný zákon nikoho neochrání od zhouby. Nestačí cenzura moralistů, ani rodičovský zákaz, či peskování. Nestačí polemizovat, odsuzovat ani kritizovat. Rodiče musí hledat takovou cestu, aby učili děti samostatnému myšlení jak rozlišovat Boží hodnoty od hodnot světa, školy a kamarádů. Postoj dítěte a mládeže k morálce a hodnotám musí vycházet z vnitřního přesvědčení, nikoliv tlakem vnějších zákonů a zákazů. Učte děti, aby samy od nejútlejšího věku rozeznávaly dobro a zlo. Pokud se vaše děti staly diváky a posluchači směrů o kterých mluvíme, udělejte si čas, nezanedbejte tuto poslední příležitost. Zasedněte společně a dejte příležitost svým dětem, aby porovnali zda dívenka Pipi či Bart Simpson jsou příkladem. Děti jsou přísnými kritiky především vůči dospělým. Rodiče sami musí žít a být příkladem, aby sami neučili děti pokrytectví. Osobní příklad je tou nejlepší školou a není třeba dlouhého kázání. Děti dovedou přemýšlet a ví co je správné a co ne. Pokud budou vaše děti přejímat pouze vaši víru a morálku, svět kolem nich a kamarádi ve škole, je přesvědčí o jiných cestách než o názorech staromódních náboženských fanatiků. Mezi činy a vírou musí být dokonalý soulad. Jinak hrozí nebezpečí, že děti získají místo víry pochybnosti, pochybnosti přivodí kompromisy a kompromis přinese ztrátu víry. Proto tolik zbožných rodičů vychovalo bezbožné děti. Děti se vzdají víry z ochladnutí ne z nenávisti k víře. Víru neodhazují, ale ona je opouští. Stala se bezvýznamná. Jednoho dne můžete být překvapeni, že jste své děti, které od malička vodíte do sborů ztratili jenom proto, že jste nestáli po jejich boku a nezajímali se, o čem přemýšlejí, co čtou, koho poslouchají a koho si váží. Duše dítěte je snadno zranitelná. Svět má vždy na pohled lákavější nabídky, než jsou příkazy a zákazy rodičů. Dnešní děti nemají bázeň před Hospodinem, nemají bázeň před rodičovskou autoritou, nemají bázeň před učiteli, policií ani ramenem zákona. Ukazovat na špatnost dovede každý, ale ukazovat směrem k Bohu umí málokdo. Ještě méně je těch, kteří to co u Pána Boha nacházejí také přijmou do svého života a podle Božího plánu se řídí. Jen ten, kdo má pevné základy víry může obstát uprostřed nelítostného zápasu. Modlete se, aby vaše děti samy došly k závěru, že dnešní druh zábavy nebo styl oblékání není přípustný. A především, buďte sami důslední. Nebojte se vypnout televizi i sami sobě. Buďte Božími lidmi činu, aby i o vás platilo: "Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu".

- kas -