Ne každý je přesvědčen, že svět kolem nás není v pořádku. Ve skutečnosti by si někteří lidé ani nepřáli, aby vypadal jinak. Říkají, že vidí vytříbenou intelektuální společnost, vynořující se z neklidu mládeže. Radují se, že má mladá generace rozhodující vliv na formování budoucnosti. Vstoupili jsme do období osobní svobody, která neuznává současné ani minulé hodnoty. Je nemožné číst noviny, poslouchat zprávy a dospět k závěru, že svět kolem nás je harmonicky uspořádaný. Kriminalita stoupá, a co je nejhorší, věk pachatelů klesá. Stará pravidla neplatí a nová se zatím neustálila. Neúcta ke křesťanské morálce a spravedlnosti vede k lehkovážnému porušování zákonů. Shovívavost soudů dosáhla vysokou míru tolerance. Mnoho zemí zrušilo trest smrti. Společnost vytváří podmínky, kde zásady nejen bratrství, ale i barbarství nacházejí úrodnou půdu. Lhostejnost jedněch a sobectví druhých dokoná dílo zkázy.

Odsuneme-li stranou povrchní optimismus snílků, můžeme zkoumat problémy světa. Většina normálních lidí s průměrnou pozorovací a rozeznávací schopností vidí morální zkázu kolem nás. Svědectví dávné i nedávné historie odhaluje tragédii lidstva. Podívejme se krátce na záznamy HISTORIE. Jakkoli se vnější okolnosti mění, historie člověka se za uplynulá staletí a tisíciletí téměř nezměnila. V žádném období, vyjma doby, kdy člověk žil v ráji, nebyla doba bez násilí, nouze a válek.

Se svědectvím historie můžeme sledovat svědectví LITERATURY, protože ta věrně odráží člověka takového, jaký je. Studiem literatury poznáme, že hřích, poklesek a nelidskost existovaly od prvních dnů psané historie. Ať jsou to tragedie starodávných Řeků nebo autorů dob nedávno zašlých, najdeme vždy nepěknou skutečnost. S naším světem je něco nenapravitelně v nepořádku!

Další důkaz lidského problému je zřejmý, když zvážíme všeobecnou potřebu ZÁKONŮ. Zákon je universální svědectví, že člověk má sklon ke zlu. Nedokazuje právě potřeba zákonů přirozenou neschopnost člověka chovat se morálně a mravně? Z dlouhé historie lidstva vyplývá snaha vnutit správné chování a potlačit nezákonnost.

• Víme, že zákon je dobrý, když ho někdo užívá správně a je si vědom, že zákon není určen pro spravedlivého, nýbrž pro lidi zlé a neposlušné, bezbožné a hříšníky, pro lidi bohaprázdné a světské, ... (1 Tm 1,8-9)

Konečným svědectvím je SVĚDOMÍ. Každý upřímný člověk připustí, že v něm je touha, zrcadlící přirozenost, která má k dokonalosti daleko. V úplně nestranném rozboru našich osobních zkušeností musíme souhlasit s apoštolem Pavlem v jeho epištole k Římanům: "Nebo nedělám to dobré, které chci, ale dělám to zlé, které nechci ... nacházím zákon, že když chci dělat dobré, zlé se mne drží." (Ř 7,19-21). Nikdo z nás nemůže popřít, že se setkáváme s obtížemi, když chceme konat dobro. Ve skutečnosti shledáme, že jsme neúprosně vábeni k jednání, kterým ve svých lepších momentech pohrdáme.

Když jsme vzali v úvahu historii, literaturu, zákon a svědomí, máme základ a můžeme hledat odpověď na otázku: Jaký je svět kolem nás? Někteří tuto otázku raději zamítnou a řeknou, že člověk je v procesu vývoje a že instinkt a vášně nižšího stupně vývoje přemohou rozum a morální vědomí. To ovšem je moderní, evoluční představa, která omlouvá zlo přítomností negativního prostředí. Ta našla cestu do vyšších soudů světa, kde je sklon ke shovívavosti založené na předpokladu, že člověk se vyvinul ze zvířecího stupně a není plně zodpovědný za své činy i zločiny. Za několik tisíc let vývoje bude schopen vzít na sebe více zodpovědnosti. Jestli je toto pravda, je záhadou, proč člověk, když se tisíce let učil ze zkušeností, doposud nedokázal vyplenit ze svého života násilí? Dnes vidíme tutéž nenávist, vášeň a nesnášenlivost, jaká demoralizovala a zničila starověké civilizace. A jestli mají statistiky nějaký význam, lidstvo i jednotlivci se stávají horšími místo lepšími.

Ještě více nepřijatelná je představa, které se drží mnozí intelektuálové. Podle nich je člověk na cestě osobního vylepšování k sebespáse. Konečně, bez udání času, vytvoří nový, dobře uspořádaný sociální stát. Ale k tomu musí být náležitě vzdělaný. Lidské nesnáze prý pramení z neznalosti a proto cvičme mysl! Zlepšeme prostředí! To je cesta, která vede kupředu a výše! Jestli je vycvičená mysl zárukou lepšího charakteru, mohli bychom hledat příklady v ústavech vyššího vzdělání. Ale dobře víme, že nemůžeme. Nesnižujme užitek vzdělání, ale když je člověk pod vlivem ďábla, školení z něj udělá jen vzdělaného zloducha! Zaměnit vzdělání za proměnu lidské přirozenosti je tragická chyba.

Skutečností je, že se náš problém jmenuje HŘÍCH - nemoc, která svou oběť oslepí a ochromí. Ani když dosáhne akutního stupně, oběť si to obvykle neuvědomuje. Josef Damien, dobře známý belgický kněz a misionář v kolonii malomocných na Havajských ostrovech v minulém století, si náhodou vylil vařící vodu na nohu a necítil bolest! Tehdy si poprvé uvědomil, že se nakazil malomocenstvím. Jaký to obraz dnešního člověka! Celý svět je nakažen duchovním malomocenstvím, hříchem v pokročilém stadiu, aniž si to uvědomuje!

V Genesis Bible říká, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, se svobodnou vůlí, rozumem a ostatními vyhraněnými duchovními vlastnostmi. Člověk této svobody hrubě zneužil. Pod vlivem satana se proti Bohu vzbouřil. Odpadl od víry v jednoho Boha do mnohobožství a víry ve zlé duchy a démony. Kvas morální anarchie nakazil celý svět a právě o tom svědčí pozorování dneška. Archeologie, když se prokopává troskami vysoce vyspělých civilizací, dochází ke stejným závěrům.

Co se opravdu stalo? Člověk, od počátku závislý na Bohu, zvolil nezávislost. Jak snadno vzdělaný a tvořivý člověk zapomene na Stvořitele a začne sám sebe považovat za střed světa. Váží si více svých schopností a pilnosti než Toho, kdo mu je dal. Hlavní lidská choroba sídlí v lidské vůli. Ta způsobuje zkalenou mysl a zvrácené choutky. Proto bible přikládá lidské obtíže srdci, ne mysli. V hebrejském způsobu myšlení je srdce trůnem vůle. Hřích, který byl na začátku osobní, prosákl celou lidskou společnost a všechny lidské řády. Je dědičný a rozmáhá se s hroznou smrtící silou v celém lidském bytí!

A protože hřích je všeobecný, Kristus přišel z nebe a zemřel za celý svět. Toto jsou Jeho vlastní slova: "Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život" (Jan 3,16). Božská oběť na kříži znamená vykoupení všeho lidstva. Apoštol Pavel píše: "Nebo víme, že všechno stvoření spolu sténá a ku porodu pracuje až posavad." (Ř 8,22). Tato povšechná práce ku porodu je důsledkem dvou věcí: 1. dědičného hříchu, nabytého od našich předků; 2. naší osobní a záměrné odchylky od toho, o čem víme skrze Bohem dané svědomí, že je správné.

Vymanit se ze spárů morální nemoci našeho života je možné osobním přijetím Ježíše Krista jako Spasitele a podřízením se jeho vládě nad životem. To je základní předpoklad k budoucímu životu, úplně osvobozenému od hříchu a smrti. Bible dává určitě více smyslu než stále se měnící, vrtkavé, často si odporující domněnky, vyjadřované těmi, kteří plně spoléhají na nejistotu omezeného předpokladu.

- John D. Jess, přeložil F. Hůlka, Kanada -