NĚMEČTÍ KAZATELÉ SE ODMÍTAJÍ OMLUVIT ZA "ZRADU" BRATRA

Po pětatřiceti letech se vrátil do Německa Bratr Andrew, zakladatel misie "Open door - Dveře dokořán". Přijel, aby mohl odpustit některým kazatelům, o nichž se dozvěděl, že jej během komunistické vlády zradili. "Měl jsem možnost nahlédnout do svazků Stasi, které se týkaly mé osoby," řekl. "Svazek má 142 stránek. Objevil jsem v něm jména několika vedoucích osobností evangelikálních církví, které mě zradily. Tito pastoři dostávali zásilky biblí určených pro sbory v Rusku, místo toho je odevzdávali na ústředí Stasi, kde byly spalovány. Měl jsem v úmyslu za jmenovanými kazateli jít a odpustit jim. Ale oni o odpuštění nestojí. Dál mají zatvrzelá srdce, dál jsou přesvědčeni, že komunismus byl pro svět dobrý systém. Takový postoj vůbec nechápu. Jsem přesvědčen, že správný křesťanský postoj je takový, že je lépe nabídnout odpuštění dříve, než jsem o něj požádán. Tak to učinil i Pán Ježíš na kříži, když řekl: "Otče, odpusť jim." Nikdo Jej nežádal o odpuštění, byl to On, kdo jim odpustil."

Bratr Andrew kontaktoval kazatele před svým odjezdem, ale ani jeden nepřišel, aby se s ním setkal. "Východoněmečtí kazatelé, kteří mě zradili, se mi důsledně vyhýbali," dodal. "Já se však nevzdám. Budu usilovat o usmíření..." Dále vysvětlil, že tito kazatelé nechali některé bible projít, abychom jim důvěřovali a nepřišli na to, co se ve skutečnosti děje. Dostávali jsme "poděkování" z Ruska, ale nevěděli jsme, že jen malé množství doručených biblí našlo své čtenáře. "Naštěstí bylo množství zásilek předávaných prostřednictvím těchto představitelů církve jen zlomkem zásilek, takže spálené bible a jedno nebo dvě vozidla, o něž jsme při převozech přišli, zmařily jen malou část naší práce," dodává bratr Andrew.

- Assist - HCJB -

HŘEBÍKY

Jeden malý chlapec měl potíže ovládat svůj temperament a výbuchy hněvu. Jednoho dne mu dal otec kladívko a hřebíky a řekl, že kdykoliv se přestane ovládat, musí zatlouct do plotu jeden hřebík.

První den jich chlapec zatloukl 37. Během následujících dnů a týdnů se chlapec učil ovládat svůj hněv i chování a počet hřebíků, které denně zatloukl, se snižoval. Přišel na to, že je snazší krotit svoji vznětlivost, než pokaždé zatloukat hřebík.

Konečně přišel den, kdy se ovládal celý den. Chlapec radostně oznámil otci, že dnes nemusel zatlouct ani jeden hřebík. Tatínek mu řekl, že nastal čas, aby každý den, kdy nepropadne zlobě, vytáhl z plotu zatlučený hřebík. Dny míjely, hřebíky ubývaly a pak nastal den, kdy chlapec oznámil, že vytáhl všechny hřebíky.

Otec vzal syna za ruku a když přišli k plotu, řekl: "Mám z tebe radost, synu, ale vidíš ty díry ve dřevě? Ten plot už nebude nikdy takový, jaký byl. Kdykoliv něco zlostně řekneš, zůstane po tvých slovech jizva jako tato. Člověka můžeš zranit opakovaně, i když jej bodneš nožem, nůž vytáhneš, ale nezáleží na tom, kolikrát se omluvíš, jak moc lituješ svého činu, zranění a jizva zůstávají. A verbální zranění je stejně bolestivé jako fyzické napadení."

Přátelé jsou vzácný dar. Jsou zde proto, abychom se měli na koho usmívat, aby nás měl kdo povzbudit i usměrnit. Jsou zde proto, aby naslouchali, když nás něco tíží, a povzbuzovali, když nás něco trápí. I oni nám otevírají své srdce. Mějme své přátele v lásce a ukažme jim, že i nám záleží na jejich radostech i starostech.

- zaslal Milan T., Denver -

MÍŠA

Dva Američané přijali pozvání přijet do Ruska vyučovat morálku a etiku. Jejich vyučování je zavedlo mezi podnikatele, požárníky, policisty, do vězení i do jednoho dětského domova.

Tam žila asi stovka chlapců a dívek, které byly opuštěny, zneužívány, zanedbávány, až skončily v péči státního zařízení.

Z dětského domova pochází následující vyprávění:

Dětský domov jsme navštívili v době vánočních svátků a svěřenci poprvé slyšeli tradiční vánoční příběh. Vyprávěli jsme jim o tom, jak Marie a Josef přišli do Betléma, kde nemohli najít žádný hostinec, který by je na noc přijal, a tak skončili ve stáji, kde se narodil jejich prvorozený syn. Rodiče jej položili do jesliček a dali mu jméno Ježíš.

Během příběhu děti a personál domova pozorně naslouchali. Děti seděly na svých židličkách s napětím ve tváři, aby jim neuniklo ani slovo. Na konci příběhu jsme dětem rozdali čtvrtky papíru a žluté papírové ubrousky a dali jsme jim instrukce, jak vyrobit jesličky. Děti opatrně trhaly ubrousky na proužky a jesličky pomalu dostávaly svůj tvar. Z plstěné látky si každé dítě vystřihlo děťátko. Dále jsme každému dali malé kousky flanelu na Ježíškovu přikrývku. Děti byly zaujaty prací.

Pomalu jsem procházel mezi nimi, abych pomohl, bude-li třeba. Moji pozornost upoutal asi šestiletý chlapec, Míša, který své dílo už dokončil. Přišel jsem se podívat a viděl jsem, že v jesličkách ležela dvě děťátka. Přivolal jsem překladatele, abych se ho zeptal, proč jsou v jesličkách dvě novorozeňátka.

Míša si založil ruce přes prsa, podíval se na dokončené dílo a začal téměř doslovně opakovat celý příběh o narození Ježíška. Byl jsem překvapen: přestože slyšel příběh poprvé, zapamatoval si každý detail. Když přišel k vyprávění, jak Marie dítě zavinula do plenek a položila do jesliček, vyprávění zdaleka nekončilo. Chlapec pokračoval: "Když Marie položila děťátko do jesliček, Ježíšek se podíval na mně a zeptal se, jestli mám místo, kde mohu zůstat. Řekl jsem mu, že nemám maminku ani tatínka, nemám žádný domov. A Ježíš mi řekl, že mohu zůstat s ním. Odpověděl jsem, že to nejde, protože nemám žádný dárek jako ostatní. Chtěl jsem tak moc zůstat s Ježíšem a přemýšlel jsem, co bych mu mohl dát. A tak jsem si pomyslel, že bych mu mohl dát trochu svého tepla. To by nebyl špatný dárek. A tak jsem se zeptal Ježíška: 'Když tě budu zahřívat, stačí takový dárek?' A On mi odpověděl: 'Jestli mě budeš zahřívat, tak to je ten nejlepší dárek, který mi kdo může dát.' A tak jsem se dostal do jesliček vedle Ježíška a on mi řekl, že s ním mohu být stále."

Když malý Míša skončil své vyprávění, měl oči plné slz, které mu stékaly po tvářičkách. Dlaněmi si přikryl tvář, sklonil hlavu na stůl a jeho ramínka se chvěla, zatímco vzlykal a plakal. Míša právě našel někoho, kdo jej nikdy neopustí, ale ani mu nebude ubližovat, našel někoho, s kým může zůstat navždy.

PROMĚNA VE VĚZENÍ

Křesťanští vězni proměnili část vězení

"Současně jsem nikdy neviděl takovou dramatickou proměnu věznice na místo míru, a to vše díky úsilí jednoho oddaného křesťana. Ten muž se jmenuje Jorge Crespo, kdysi slavný právník, dnes předseda Vězeňské misijní služby v Ekvádoru. Během své první návštěvy věznice jsem stoupal po schodišti kluzkém od krve. "Normální bitka," řekl ponuře Crispo. Cely byly tmavé díry, kobky, plné mastné špíny a přetékajících splašků.

"Když jsme vyšli do dvora, kde jsem měl mluvit k vězňům, byl jsem šokován dickensovskou scénou. Několik vězňů kulhalo, další měli šátky zakrývající jejich tváře, zřejmě chtěli schovat zjizvené obličeje. Přímo naproti mě stál muž s prázdnou oční jamkou, jeho tvář byla plná otevřených hnisajících boláků. Když jsem mluvil k těmto lidským troskám, myslel jsem na Ježíšova slova, která říkal Janu Křtiteli:

• Odpověděv pak Ježíš, řekl jim: Jdouce, povězte Janovi, co jste viděli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní očištění přijímají, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. (L 7,22)

Potom mě vzal Crespo někam dolů, prošli jsme tmavou chodbou a tam mě přímo ohromil kontrast: obrovský vězeňský blok byl naplněn oslnivým světlem. Na jednom konci stál oltář s velkým křížem, a tam bylo shromážděno asi 200 vězňů, kteří čekali na bohoslužbu. Tato část vězení byla vedena Vězeňskou misijní službou a přinášela vězňům striktní instrukce křesťanské víry. Ale i to bylo jen místo přípravy pro další oddělení věznice - místo, kde plně odevzdaní křesťanští vězni žili a sloužili ostatním vězňům. Místo s dojetím nazývali 'domov'. Vše kolem bylo bez poskvrny, podlaha byla vydlážděná a dřevěné palandy si chovanci udělali sami. V rohu byl pod schodištěm malý modlitební koutek, který byl celý den využíván.

Když jsem poslouchal svědectví vězňů z 'domova', uvědomil jsem si, že mám před sebou metaforu křesťanského života. Kontrast mezi pekelným chaosem hlavního vězení a bělostí zdí "domova" byl připomínkou našeho vlastního morálního a duchovního rozhodování ve světě. V každém skutku, v každém činu buď pomáháme vytvářet peklo na zemi, nebo pomáháme přinést předzvěst nebe. Buď přispíváme úpadku světa, nebo s Boží pomocí jej přetváříme k lepšímu. Jak se blíží konec tisíciletí, měli by křesťané pracovat společně, aby i náš svět mohl být proměněn z vězení na domov."

Misionáři HCJB společně s dalšími organizacemi pracují ve vězeňské službě od r. 1979. Několik z nich je zapojeno přímo v Garcia Moreno věznici. Nezapomínají ani na ženy ve věznicích.

- Charles Colson - Internet

P.S. Děkujeme všem, kdo pomáhají s vězeňskou službou. Přejeme všem bratrům v Kristu, kteří se ve věznicích nacházejí, aby našli odpuštění, smíření a skutečný mír, který tolik v našem světě, i na svobodě, chybí.

PODVOJNOST VÍRY

Začátkem září jsme v časopise Times mohli číst, že všechny denominace v Británii, protestanté i římští katolíci, společně vypracovali a vydali příručku "Worship Resources for the Milenium" - Zdroje chval pro milénium. V příručce navrhují, jak mají vypadat oslavy nového milénia v církvích během bohoslužeb: "Každý ať je hlučný - ať všichni na něco troubí a foukají - píšťaly, trubky, trumpety, kazú, nebo i reprodukovaně. Po přečtení veršů z knihy Deuteronomium ať je každý opět hlučný." Potom má následovat několik dalších čtení Písma, poté všichni společně třikrát zpívají "Kum by yah, my Lord".

Generální sekretář "Církevní jednoty" vyzývá všechny církve a sbory, aby používaly instrukce z příručky, protože "za přípravou těchto materiálů stálo neobyčejné úsilí a mnoho modliteb. Ten, kdo bude materiál používat pro přípravu oslav nového milénia, pozná obrovský potenciál kreativní energie."

Ve stejnou dobu mi kdosi poslal následující parodii na Izajáše 6, kterou jsem jen mírně pozměnil:

"A uviděl jsem panovníka, který seděl proti nám na pohodlném křesle. Pestrobarevné balónky, stuhy, mýdlové bublinky a hudební nástroje naplňovaly chrám. Všude bylo plno lidí a kolem sedící osobnosti byli klauni, divadelní skupinky, nejrůznější baviči, vypravěči a zákoutí pro posezení s šálkem kávy. Velké zástupy lidí přecházely z místa na místo. Jedni na druhé volali a říkali: 'Jen povyk, samý hluk a rámus naplňuje toto místo. Celá země musí slyšet, jaký ryk zde je.' Dlažba se chvěla rytmem bubnů, všude vládl taneční rej a veselí. Chrám byl naplněn neutuchajícím potleskem. A pak jsem povstal a stál zpříma jako svíce. Smál jsem se a volal: 'Jsem OK, i ty jsi OK. Všichni jsme OK!' A jeden z klaunů poodešel ke stánku s občerstvením a nabídl mi koblihu a kolu. A volal: 'běda, běda, běda těm, kdo říká lidem, že jsou hříšní'. Vtom se objevily tři loutky. A první volala: 'Rozvíjej sám sebe tam, kde právě jsi.' Druhá volala: 'Ztracenci jsou vítězové.' A třetí se přidala: 'Pozitivní přístup (osobní postoj) nezná hranice a zábrany.' A potom jsem uslyšel příjemný hlas přicházející z pohodlného křesla: 'Koho pošlu a kdo nám půjde, aby nesl tuto novinu ostatním?' Cítil jsem se bezvadně, srdce jsem měl naplněné láskou, i řekl jsem: 'Jasně, já půjdu, žádný problém. Každý chce slyšet právě tohle. Pošli mě!' A hlas řekl: 'Povzbuzuj sebevědomí každého člověka a chraň jeho hrdost.' Zeptal jsem se: 'Jak dlouho?' Hlas odpověděl: 'Až do té chvíle, kdy se sám rozhodne, jak chce žít, až bude mít svůj ustálený systém hodnot, až pozná ten pravý způsob, až bude stejný jako ti, kteří tuto dobrou zprávu přinášejí a které tolik obdivuje. Ať se ti daří!' A já jsem vykročil a cítil jsem se ohromně."

- Jeffrey Thomas -

PARLAMENT SVĚTOVÝCH NÁBOŽENSTVÍ

se sejde v Kapském městě v Jižní Africe mezi 1. a 8. prosincem 1999. Přípravné setkání se konalo v den jarní rovnodennosti, 23. září v 17.00 na vrcholu Stolové hory. Mezi křesťany v Jižní Africe roste nepokoj, do jaké míry bude jejich město i země postižena duchovním působením a náboženskými obřady těchto vůdců. Lidé mohou být ještě více zaslepeni evangeliu tím, jak budou otevřeny brány démonického působení. Proto vyzývají ostatní křesťany k modlitbám.

Proč jsou modlitby důležité?

Setkání se zúčastní 800 duchovních vůdců, kteří reprezentují všechna náboženství naší planety, to znamená, že budou přítomni představitelé každé démonické mocnosti i těch, kteří se vydávají za všemohoucího boha. V náboženských obřadech uctívají démonické bohy a zamýšlejí vybudovat oltáře těmto bohům. Budou vyvolávat démonické síly, aby se spojili s nebesy a přinášet oběti duchům démonů. Nejde tedy o skupinu turistů, ale představitelů duchovních mocností, kteří do Kapského města přijíždějí.

Kdo se parlamentu zúčastní?

Představitelé islámu, judaismu, hinduismu, buddhismu, taoismu, jainismu, sangomas (čarodějové) z Centrální Afriky a Latinské Ameriky, šamani ze Severní Ameriky a Dalajláma jako klíčový host. Organizátoři konference prohlašují, že existuje jen jeden bůh, který může být uctíván různými způsoby a nazýván různými jmény. Zdá se, že i mnozí "křesťané" s tímto prohlášením souhlasí.

Je zajímavé, že na tuto konferenci byli pozváni i Jižní baptisté (USA), kteří zpočátku odmítli účast právě proto, že se jednalo o takovou mnohočetnou náboženskou záležitost.

Teprve až obdrželi oficiální pozvání, s žádostí, aby přednesli důvody, proč věří, že spása přichází pouze prostřednictvím Pána Ježíše, zvážili svůj postoj a přijali tuto příležitost zvěstovat evangelium pro 8 000 účastníků konference, těm, kdo v Krista nevěří. Pečlivě vybrali delegáta apologeta, který bude na konferenci přednášet.

Co mohou věřící dělat?

Je důležité, abychom se modlili, postili a přimlouvali, aby Pán Ježíš ochránil a Ž 33:10. Bůh slyší modlitby a odpovídá! V minulosti se konal v Durbanu Světový kongres hinduismu a sami pořadatelé prohlásili, že to bylo fiasko. Díky Bohu! Podobně tomu bylo i v r. 1994, kde vyznavači Nového věku připravovali konferenci na Wembley stadiónu.