Mnoho lidí by rádo uniklo svrchovanosti a autoritě Boha. Proto se všemožně snaží přesvědčit sami sebe, že věda již úplně vymazala Boha a jeho tvořitelskou práci. Člověk by rád věřil, že je zodpovědný jen sám sobě a proto Boha buď úplně odmítá, nebo jej zredukuje na bezvýznamnou, neosobní bezmocnost. Většina historických i dnešních totalit jsou založeny na víře v ateismus a evoluci. Dokonce i velká část křesťanstva Boha uznává jen jménem. Bůh je téměř úplně ignorován v oblasti vzdělávací, morální, politické i vědecké. A přesto bible říká:

• Bloud si v srdci říká, Bůh tu není. (Ž 14:1)

Základní podstata vědecké metodologie naší běžné zkušenosti spočívá v zákonu příčiny a účinku. To znamená, že žádný účinek nemůže být větší než jeho příčina. I ten nejsložitější počítač nemůže přesáhnout složitostí svoji příčinu, totiž člověka. Z ničeho nepojde nic. Proto musí existovat prvotní příčina, která není současně účinkem. Musí existovat nezapřičiněná příčina všech řetězců účinků a příčin. Tato prvotní, nezapřičiněná příčina musí v sobě zahrnovat všechny charakteristiky, které jsou vidět v celém vesmíru, jinak by je tato příčina nemohla zapřičinit.

Prvotní příčina musí mít inteligenci, protože ve vesmíru do kterého patří i Země, jsou inteligentní bytosti, lidé a andělé. Hmotný vesmír je poznatelný pouze intelektem, protože může být popsán a studován.

Proto první, nezapřičiněná příčina všeho musí zahrnovat všechnu znalost, musí být vševědoucí. Prvotní příčina musí mít mimo jíné citovou podstatu, protože citovost je rozseta po celém dnešním světě. Nejšlechetnější cit je láska a tak také první příčina lásky musí být láskyplná a převyšující všechny součty lásek. Dále je člověku příznačná vůle, proto první příčina musí vlastnit vůli a to vůli svrchovanou. Celý vesmír je energetická nádrž nekonečných rozměrů. Proto jeho příčina musí být všemocná, nekonečná a všudypřítomná. Konečně, protože morální a duchovní kvality jsou součástí každého člověka a každý si je těchto kvalit vědom svědomím, prvotní příčina musela mít obojí, morální i duchovní kvalitu, která nekonečněkrát převyšuje co si vůbec pod těmito kvalitami dovedeme představit. I když nemusíme úplně rozumět jak mohlo být připuštěno zlo, přesto všichni rozeznáme, že dobro je lepší než zlo, pravda je lepší než lež, spravedlnost je lepší než bezpráví. Toto morální svědomí může být vysvětleno pouze v rámci veliké prvotní morální příčiny Boha. Nebylo-li by světla, k čemu bychom potřebovali oči? Nebylo-li by soudu, k čemu by nám bylo svědomí? A tak užitím těchto základních zákonů můžeme vydedukovat, že prvotní nezapřičiněná příčina musí být osobnost, která je věčná, všemocná, všudypřítomná, vševědoucí, s vůlí, milující a spravedlivá.

Někteří lidé namítají, že žádná příčina nemohla být prvotní a nezapřičiněná, protože prý vesmír nikdy nezačal, tudíž nemůže mít příčinu. Tento názor je veskrze nevědecký a odporuje termodynamickým zákonům, které jsou nejlépe a nejsnáze prokazatelné ze všech přírodních zákonů, a které ovládají všechny známé procesy vesmíru. Vesmír není svétvorný. Hmota, prostor a čas musely být stvořeny mocnou prvotní příčinou a ta příčina musela být osobnost. Toto je nejrozumější možný závěr opravdové vědy, znalostí a zkušeností. Proto lidé, kteří odmítají Boha nebo je jim lhostejný, nečiní tak proto, že by jim v tom bránily vědecké poznatky, nebo jejich rozum, ty Boha jen dokazují. Činí tak proto, protože chtějí. Ti, kteří skutečně touží poznat Boha, těm se Bůh zjevil dokonale ve svém Synu, Pánu Ježíši Kristu. Ježíš Kristus je vtělený Bůh. Jeho usmiřující a vykupující smrt, jistota jeho tělesného vzkříšení v prostoru a čase zapřičiňuje spásu každému, kdo jej přijme vírou za svého Pána a Spasitele. Toto všechno se váže do jednotného svědectví o Boží existenci.

- pst -