• Procházejte městem a bijte bez lítosti a bez soucitu. ... Začněte od mé svatyně! (Ez 9,5-6)
• Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. (1Pt 4,17)

Petr zjevně uvažoval nad pasáží v Ezechieli, jejímž středem jsou slova: „začněte od mé svatyně". Všiml si, že dřív, než prorok musel ohlásit hrozné soudy proti národům utlačujícím Izrael (kapitoly 25-32), byla mu v první části knihy zjevena moc Božího hněvu vůči vlastnímu lidu. Petr znal onen velký zákon, že Boží svatost vždy usiluje jednat nejprve s hříchem v Božím domě a církvi.

Jen když tento zákon známe a podrobujeme se mu, můžeme správně rozumět hrůze a neodvratnosti soudu nad těmi, kteří neposlouchají evangelium Boží. Schopnost vnímat a zvěstovat hněv, jenž přichází na nepo-slušné, a to, jak od něj být zachráněn, velmi závisí na pochopení skutečnosti, že Bůh začíná od svatyně, a to na základě zkušenosti v našem vlastním srdci, kde Bůh soudil hříchy křesťanského života.

Jak známo, klíčové slovo proroka Ezechiele, vyskytující se více než 60 krát je: „A poznáte, že já jsem Hospodin." Znát Boha znamená věčný život. Je to výsada, radost, síla jeho lidu. Bůh nemůže nikoho poctít víc, než že se mu dá poznat. Když jsou jeho sláva, svatost, moc, blízkost, zachraňující láska zjeveny v duši, má ona vše.

Poněvadž hřích vstoupil do světa, dvě velké vlastnosti, které potřebujeme osobně poznat, pokud máme znát Boha, jsou právě ty, jež se spojují v Jeho svatosti: spravedlnost a láska. V Ezechieli zjišťujeme, že Bůh má být poznán prostřednictvím jejich zjevení. Na jedné straně v soudu, v podobných oddílech jako kap.7: „Budu tě soudit podle tvých cest, a poznáš, že já jsem Hospodin. ... Budu s tebou jednat podle tvých cest, a poznáš, že jsem to já Hospodin, který biji. ... Podle jejich touhy je budu soudit, a poznají, že já jsem Hospodin." A později: „Poznáte, že já jsem Hospodin, když postavím svou tvář proti nim. Ponesete hříchy svých model, a poznáte, že já jsem Hospodin." Na druhé straně je pak Bůh poznán v milosti: „Poznáte, že já jsem Hospodin, když vás přivedu zpět do vaší země. Pozvednu pro ně štípení slávy, štípení Hospodinovo a tak poznají, že já, Bůh, jejich Pán jsem s nimi. ... Pohané poznají, že já jsem Pán, když budu ve vás posvěcen před jejich očima."

„Vložím do tebe svého ducha a budeš žít, pak poznáte, že mluvil Hospodin a že to vykonal." A tak je tomu vždy. Zjevení Boha a jeho pravá živá známost v hříšném světě může přijít jen skrze soud nad hříchem, který od něj přináší vysvobození. Probuzení mezi Božím lidem může přijít, jedině když mu ustoupíme, aby v nás soudil hřích. Když mu budeme takto sloužit, naučíme se zpívat „o milosrdenství a soudu" (viz Ž 101, pozn. překl.). Po vyhlášení soudu nad svým lidem v 7. kapitole vede Bůh proroka ve vidění 8. kapitoly, aby spatřil všechny zlé ohavnosti, které jsou páchány v Božím domě v Jeruzalémě. Zatímco lidé, kteří je činili, říkali: „Hospodin nás nevidí", Bůh viděl, zkusil, a rozhněval se. A tak v 9. kapitole, poté co bylo dáno znamení na čela několika těch, kteří vzdy-chali a volali kvůli ohavnostem, jež se odehrávaly, slyší prorok rozkazy, vydané šesti mužům, aby každý z nich se zbraní v ruce prošel městem a zabíjel bez milosti staré i mladé. A pak přišlo slovo: „Začněte od mé svatyně". A následuje: „A začali od starších, kteří byli před domem". Čím větší výsada, tím větší hřích. Tím blíže k Boží svatosti a jejímu soudu. Čím víc nás Bůh jako své děti miluje, tím je žárlivější k našim hříchům. Pro samu podstatu věci, pro samu podstatu Boží tomu nemůže být jinak. Soud musí začít od domu Božího. Boží lid se mu musí podrobit, musí se mu podrobit, pokud má být svědkem o Boží spasitelné moci, jestli skrze něj má Duch svatý usvědčit svět z hříchu. Snažme se porozumět lekcím, které náš předmět skýtá ve spojitosti s modlitbou za probuzení Božího lidu.

1. V Boží svatyni může být hřích, o němž lidé jen málo vědí a jen málo naň myslí. Prorokovi Bůh ukázal, co lidé činili „v temnotě, každý ve svých pokojích". Srdcem stále lnuli k Božímu domu, nazývali ho chrám Hospodinův; byli ochotni pro něj zemřít jako pro centrum a symbol jejich národního náboženství, a přesto ho znečistili svými ohavnostmi. A ani se jim nesnilo, jak blízký a hrozný soud Boží na ně připadne.

Není to snad stejné i s církví dnešních dnů? Není to snad tak, že na formálnost, vlažnost a světskost, hledání svých věcí a zálib, která poznamenává drtivou většinu nás křesťanů, Bůh nahlíží jako na „hnusné ohavnosti" v jeho domě, zatímco velmi málo chápeme jejich skutečné zlo? Bůh vedl Ezechiele z vnějšího do vnitřního nádvoří. Což tomu není tak, že hříchy, které se nalézají v srdcích a životech těch nejopravdovějších, samotného jádra křesťanů, totiž nedostatek pokory a lásky, důvěra v lidskou moudrost a v podporu od lidí, zanedbávání ustavičného vedení Ducha a plného napodobování Krista, se Bohu nelíbí a zarmucují jej v takové míře, že to chápeme jen částečně? Pečlivě se ptejme, zda v naší církvi či v srdci není mnoho věcí, které způsobují, že je velmi třeba, aby soud začal od domu Božího.

2. Jestli má být církev Božím příbytkem v Duchu, jestli má Bůh přebývat mezi svým lidem skutečně v moci, musí být hřích odsouzen a vypuzen. Soud musí začít od svatyně. V celém vesmíru je to jedině hřích, co může Boha skrýt jeho lidu či před ním zadržet podstatu jeho bytí - totiž pramen lásky, dobroty a štěstí. Celá historie Izraele nám dokazuje, že Bůh žehná poslušnosti a má v ní zalíbení - a že se odvrací od hříchu. Je to stejně pravdivé ve zkušenosti svatých dnes. Každá hlubší zkušenost Boží přítomnosti ke spasení z hříchu a zjevení jeho blízkosti je obvykle předcházena novým objevem hříchu a dokonalejším vysvobozením z něj. Neúspěch mnohého usilovného vzdychání a zápasu za dosažení hlubšího pokoje a vítězství je téměř vždy způsoben tím, že jsme nedovolili Bohu, aby jednal s hříchem, který nás přemáhá. Veškeré zjevení o svatosti a odevzdání se službě Kristu bude jen částečné a pomíjející, dokud věřící neuvidí, že běžné hříchy každodenního života už Bůh dále netoleruje, a dokud nepřijmou Kristovu moc k jejich vypuzení. Celá kniha Ezechiel dokazuje, že poznat Boha v soudu je podmínkou, aby mohl být poznán ve spasení. Prvních 25 kapitol soudy nad jeho lidem, dalších 10 soudy nad jeho nepřáteli, to je úvod k úžasným požehnáním, která jsou zaslíbena v kapitole 36. a dalších. Vše je shrnuto v nádherných zaslíbeních: verše 36,23 a 37,28. Když byl Boží lid i svatyně posvěcen Božím soudem, je jeho svatá přítomnost mezi nimi zřetelná a pak zde bude i moc přesvědčit svět; a národy poznají, že On je Pán.

3. Odhalit hřích je Boží dílo. „Ruka Páně na mne padla", „Duch mne pozvedl a ve viděních Božích přivedl do Jeruzaléma" - takto byl prorok veden, aby spatřil, co mnozí lidé žijící v Jeruzalémě nikdy neviděli. To potřebujeme v našich sborech - Boží ruku, jež na nás padne a my si uvědomíme, že s námi jedná; Ducha, jež nás pozvedne mezi zemi a nebesa, nad pozemské věci, a v Božích viděních nás přivede do Jeruzaléma. Ano, modleme se za to v našich shromážděních či ve skrytu - aby nás Duch a vidění Boží přivedla k poznání, jaký je skutečně stav Boží církve, jak jej Bůh vidí. Jednoduše řečeno, prosme Boha, aby nám ve „viděních Božích" ukázal, co si myslí o stavu svého lidu, o našem vlastním stavu. Je tak jednoduché blahopřát si ke všem známkám pokroku, které ve srovnání s minulostí vidíme, takže pak ztrácíme schopnost uvědomit si, jak mnoho zla a hříchu je zde ve srovnání s Božím standardem. Dobré je často největším nepřítelem nejlepšího. Lidé se spokojí s menším dobrem, které mělo být pouhým začátkem něčeho daleko vyššího a lepšího a nepomýšlejí na hledání toho nejlepšího, co Bůh pro ně má, plné a přetékající míry, kterou zaslíbil. Prosme ho, aby v životě svého lidu a našem vlastním ukázal vše, co On odsuzuje a co jej zarmucuje, co chce změnit. Dokud nespatříme toto skryté zlo, ohavnosti, kvůli nimž vede spor a zadržuje požehnání, nebudeme ani toužit po jeho soudu či cestě jeho požehnání a ani se nepoddáme jeho rozkazu „začni od mé svatyně".

4. Bůh sám musí soudit hřích. Jedině On to může udělat. Častým důvodem životního selhání věřících je, že když vidí hřích, snaží se s ním jednat sami. Protože takto prohrají, začnou jej nahlížet jako něco nezměnitelného, co nemohou přemoci. Ó křesťané, nechť Bůh jedná s vašimi hříchy. V Ezechieli je psáno: „Obstojí tvá odvaha, budeš jednat rozhodně ve dnech, kdy proti tobě zakročím? Já Hospodin jsem promluvil a učiním to" (Ez 22,14). Až bude tvé srdce zlomeno a tvé ruce zcela zesláblé, takže už nebudeš Bohu odporovat, ať On jedná s tvým hříchem. S tím, jenž byl odhalen ve svatyni, ve tvém těle, v srdci - dovol mu, aby nad ním vykonal svůj hrozný soud. Ať už je to touha těla, hřích žádosti; ať už touha očí, hřích volby viditelného před neviditelným; nebo pýcha života, hřích upřednostňování sebe před Bohem či bližním - přines jej před svatého Boha, svěř mu ho a pros jej, aby s ním jednal, aby nad ním vykonal soud. Pros jej, aby vykonal to, o čem mluvil, nešetřil a nelitoval, nýbrž vylil naň svůj hněv, dokud hříšný skutek nebude zcela zničen před jeho přítomností. „Poznají, že já jsem Hospodin, když jim odplatím". Vydej své hříchy Boží odplatě, čekej na něj jako na Boha soudu, aby naplnil své zaslíbení, že „ze vší tvé nečistoty a ode všech tvých model tě očistím."

Vše co bylo dosud řečeno vede ve spojitosti s předmětem této knihy - přicházejícím probuzením - ke dvěma myšlenkám, které nemohu dost zdůraznit. Začni u mé svatyně. Povolání uslyšet Boha jak říká, že mdloba a neúspěch tak mnohé práce pro něj je kvůli stavu jeho církve - jeho chrám byl poskvrněn. Dokud Boží lid nebude napraven, nemůžeme očekávat žádnou velkou změnu ve světě ani větší moc či požehnání. Při všech diskuzích o důvodu úpadku, o nových a lepších metodách práce, o přípravě na probuzení, o podmínkách modlitby, která má být vyslyšena, zní z nebe Boží hlas: Začni od mé svatyně. Musíme mít otevřená srdce, abychom viděli stav Božího lidu a co má být vykonáno, než bude přiveden tam, kde ho Bůh chce mít.

Druhá myšlenka: Jestli má být Boží církev vyburcována, jestli mají být věřící přivedeni k životu většího zasvěcení se Ježíši a službě jemu, jestli se zájmy Kristova království a spasení duší mají stát prvním objektem jejich života a nadšení, jak si to Bůh přeje, musí v nich toto dílo začít tím, že dovolí, aby Bůh jednal s hříchem v jejich osobním životě. Jedině na svatém místě v jeho svatyni mohou Boha poznat v jeho svatosti. V chrámu našeho těla, v jeho domě v našem srdci musíme osobně poznat jeho moc k vysvobození od hříchu, pokud máme v pravé víře a odevzdání žít pro ostatní. Začni od mé svatyně. Ať je dům, který byl poskvrněn, vyčištěn. Nechť s hříchy srdce jedná sám Bůh. A naplní se slovo: „Oslavím se a posvětím své jméno a mnohé národy poznají, že já jsem Hospodin".

- A. Murray -
Soud začíná od domu Božího
(kapitola z knihy The Coming Revival)
Duchovní mana