• ‚… Pán, Kristus, budiž svatý‘ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte… (1Pt 3,15)

Máme být dobře připraveni dát odpověď každému, kdo by nás vyslýchal o naší víře a naději. Dnes máme být úplně stejně připravení jako naši předkové víry v Petrově době, i když naše svědectví zatím nemusí procházet srovnatelnými zkouškami. Petr i po nás požaduje v 16. verši, abychom, když dáváme lidem odpověď, jednali následovně:

• Ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. (1Pt 3,16)

Uprostřed tohoto souvětí je spojka ale. Dobrá odpověď všem těm, kdo se ptají po naší naději, tehdy měla podmínku, a má ji i dnes. Milovaní, pokud jste připraveni dát odpověď, čiňte to tak a tak…

Tato podmínka je zde ze tří důvodů. Za prvé potvrzuje, že kdo skutečně zná Krista, musí podle toho i žít a jednat s tichostí a uctivostí (viz 1Pt 1,15).

 Za druhé svůj poklad máme v hliněných nádobách a stále žijeme v padlých tělech, a proto podmínka slouží jako varování – abychom nepadli do pokušení hříchu a neprokázali tak vlastně evangeliu medvědí službu.

 A za třetí jen pokud věrně obstojíme, bude evangelium tou dobrou zbraní, mečem, který vykoná, co má, a náš protivník, ten, kdo nás tupí, bude zahanben.

Petr zdůrazňuje toto své ‚ale‘ kvůli situaci, v níž se církev nacházela. Církev trpěla pronásledováním pro svou víru v Krista. Každý z nás ví, jak často prokazujeme svou odpovědí evangeliu medvědí službu, a to přesto, že žijeme v zemi, kde se svobodně scházíme a vyznáváme svou víru. Ale co až se z nás stanou opovrhovaní, vysmívaní a dokonce pronásledovaní lidé. Čím větší tlak, tím větší pokušení. Milovaní, věřte však také, že tím větší a silnější bude vaše svědectví pravdě evangelia. A nebojte se, jak říká Petr, strach z nich ať vás neděsí (1Pt 3,14), Pán dá, abyste vy, jeho služebníci, obstáli. Zůstávejte v Kristu a v Jeho učení. Syťte se a studujte s modlitbou Písmo. V bázni a chvění uvádějte své spasení ve skutek. A Pán Bůh dá růst vaši víře i poznání.

Svědčit před hledajícími, svědčit před těmi, kdo nás tupí, dávat odpověď těm, kdo nás soudí, máme s tichostí a uctivostí, pamětliví Kristových zaslíbení. Petr vzhledem k historickému kontextu i kontextu samotného listu má na mysli hlavně ty situace, kdy se nás budou vyptávat právě ti, kdo nás tupí a soudí. Vychází ze slov Pána Ježíše a z poměrů, které nastaly po celém římském impériu. A co bylo tehdy, může přijít i dnes.

• Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat, budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům. A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce. (Mt 10,16–20)

Pán Ježíš říká: „Bude vám dáno, co máte mluvit, nedělejte si kvůli tomu dopředu starosti.“ Pán Ježíš neříká, budete před soudem jako orákulum, které neovládá, co se s ním děje. Ale Duch svatý v nás si použije ke svědectví to, co nás učil skrze modlitbu a studium Písma.

Vše, co potřebujeme, jsme obdrželi (1Pt 1,1–5). Ano! Přesto se milost a pokoj mají rozhojnit právě poznáním Boha a Ježíše Krista (1Pt 1,2) a my pro to máme udělat vše, co je v našich silách. Nejdříve sami musíme v tichosti přijmout a přijímat zaseté slovo (Jk 1,21), a teprve potom ho můžeme s tichostí a uctivostí předávat těm, co se ptají.

Tichost a uctivost před hledajícími a dotazujícími se je podmínkou, která zahanbuje nejen odpůrce, ale i hledající. U těch prvních možná povede k ještě většímu vzdoru a tvrdosti, u druhých možná povede k pokání, dá-li Bůh.

Tichost a uctivost ale přináší požehnání také nám samotným. Petr říká v podstatě: neoplácejte, nehřešte, zachovejte si dobré svědomí před Pánem, aby ti, kdo vás osočují, byli zahanbeni. To je hlavní myšlenka 16. verše. Myslím ale, že není na škodu si vysvětlit, jak mnoho to znamená i pro nás. Jen tak se budou moci naplnit slova zaslíbení Písma.

• Moji bratří, které miluji a po nichž toužím, jste mou radostí a slávou; proto stůjte pevně v Pánu, milovaní. Euodii domlouvám i Syntyché domlouvám, aby byly zajedno v Pánu. Ano i tebe prosím, můj věrný druhu, ujmi se jich; vždyť vedly zápas za evangelium spolu se mnou i s Klementem a ostatními spolupracovníky, jejichž jména jsou v knize života. Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. (Fp 4,1–7)

I zde čteme o tom, že máme důvěřovat vždy a za všech okolností ve všem Bohu. Z Boha se máme radovat. Naše tichost a uctivost, zde formulovaná jako mírnost, má být známá všem lidem. I těm, kdo nás pronásledují. Potom naše svědomí zůstane čisté před Pánem a Jeho pokoj bude střežit naše srdce i mysl a nebude nic, co by tomu mohlo zabránit. To je radost z Boha, víra a láska, to je dospělost lidství v Kristu, do které máme růst. Pro Něj, pro Boží, Kristovu slávu. Podřiďte se kvůli Pánu, tím začíná celý dlouhý oddíl v Petrově listu (1Pt 2,13) a vrcholí nejsilnějším svědectví o Kristu:

• Pán, Kristus, budiž svatý ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. Je přece lépe, abyste trpěli za dobré jednání, bude-li to snad vůle Boží, než za zlé činy. (1Pt 3,15–17)