Věřila raná církev v božství Krista?

Zeptejte se průměrného muslima, unitáře, svědka Jehovova nebo třeba jen nekřesťanského skeptika, který četl nebo viděl Šifru mistra Leonarda, a budou chtít vás přesvědčit, že odpověď zní, ne. Podobné zdroje jako Šifra nám říkají, že božství Krista je učení, které bylo objeveno několik století po Ježíšově smrti jako výsledek vlivu pohanství na církev čtvrtého století, v době, kdy přijala římská říše křesťanství jako své oficiální náboženství.

Především císař Konstantin je obviňován, že pozdvihl Ježíše na úroveň božství, což byl počin dalekosáhlého významu, kterého se podařilo dosáhnout na nicejském koncilu v roce 325. Dan Brown to vyjadřuje (ústy jedné ze svých literárních postav) následovně: „Ježíšovo ustanovení ‚Synem Božím‘ bylo oficiálně navrženo a přijato volbou na nicejském koncilu. … Když Konstantin oficiálně schválil Ježíše jako Božího Syna, obrátil Ježíše v božskou bytost, která sahala nad rámec světa lidí, v entitu, jejíž síla je nenapadnutelná.“

Jak mohou věřící odpovědět na taková obvinění?

Nejlepší odpovědí je samozřejmě dokázat z Písma, že Ježíš je Bůh. Můžeme si být jistí, že raná církev uznávala Ježíšovo božství (a my bychom měli mít stejnou víru), protože Nový zákon tuto pravdu jasně učí. Důkazy najdeme na mnoha místech Bible. Aniž bychom zacházeli v této věci do podrobností, uvádím malý vzorek textů, které vyučují božství Krista: Izajáš 9,6; Matouš 1,23; Jan 1,1.14.18; 20,28; Skutky 20,28; Římanům 9,5; 1. Korintským 1,24; 2. Korintským 4,4; Filipským 2,6; Koloským 1,15–16; 2,9; Titovi 2,13; Židům 1,3.8; 2. Petrův 1,1; 1. Janův 5,20.

Co nám však praví církevní historie mimo stránky Nového zákona? Uznávali církevní otcové božství Ježíše Krista? Nebo začali křesťanští vedoucí vyznávat víru v Boha Syna až ve čtvrtém století (po konání nicejského koncilu)?

Ačkoli neuvádím vyčerpávající seznam, přináším několik citací přednicejských církevních otců, které dokládají jejich víru v božství Ježíše Krista. Všichni tito raní křesťanští teologové žili před začátkem vlády Konstantina a před konáním nicejského koncilu. A jako takoví nám zajišťují nevyvratitelný důkaz (z postnovozákonní éry), že Konstantin nebyl prvním člověkem církevní historie, který vyznával toto učení. Naopak, prvotní církev věřila, že Ježíš je Bůh, již od doby apoštolů. 

(V každé citaci podtržením zvýrazňuji klíčovou frázi.)

1. Ignác z Antiochie (50–117): „Vždyť náš Bůh, Ježíš Kristus, byl počat z Marie podle Božího plánu, a to jak ze semene Davidova, tak z Ducha svatého.“ (Ignác, List Efezským, 18,2)

2. Ignác: „Protože nyní je mnohem zjevnější, že náš Bůh, Ježíš Kristus, je v Otci.“ (Ignác, List Římanům, 3,3)

3. Ignác: „Oslavuji Ježíše Krista, Boha, který vás učinil velice moudrými, vždyť jsem vypozoroval, že pevně stojíte v nepohnutelné víře, takříkajíc přibiti ke kříži Pána Ježíše Krista.“ (Ignác, List Smyrenským, 1,1)

4. Polykarp ze Smyrny (69–155): „Nyní kéž Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista a sám věčný velekněz, Syn Boží Ježíš Kristus, vás buduje ve víře a pravdě…, a nás, kteří jsme s vámi a všechny pod nebem, kteří ještě uvěří v našeho Pána a Boha Ježíše Krista a jeho Otce, který jej vzkřísil z mrtvých.“ (Polykarp, Filipským, 12,2)

Mocné činy Ježíše Krista neskončily s událostmi zaznamenanými v knize Skutků. V každém dalším století pokračuje všemohoucí Bůh ve svém díle, které dnes lidé mohou poznávat, když se podívají, jak křesťané předchozích generací čelili přicházejícím výzvám. 2000 let Kristovy moci je vícesvazkové dílo o dějinách církve. Je akademicky spolehlivé, a přitom napsané lehkým a čtivým stylem, díky němuž je přístupné každému, kdo se zajímá o historii církve. První díl knihy 2000 let Kristovy moci zahrnuje období od 1. století do počátku středověku. Zabývá obdobím církevních otců a obsahuje příběhy mučedníků, jako byli Blandina a Polykarp, teologů, jako byli Atanáš a Augustin z Hippo, a kazatelů, jako byl Jan Zlatoústý.

5. Epištola Barnabášova (napsána asi 70–130): „Jestli se Pán podrobil utrpení pro naše duše, ačkoli je Pánem celého světa, kterému Bůh řekl při založení světa ‚učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby,‘ jak je tedy možné, že se podrobil utrpení z rukou lidí?“ (Epištola Barnabášova, 5,5)

6. Justyn Mučedník (100–165): „A že Kristus, který je Pán a Bůh Syn Boží a který se dříve zjevil v moci jako člověk, jako anděl a ve slávě ohně jako keř, tak se také projevil při soudu vykonaném nad Sodomou a v plnosti se ukázal tím, co bylo řečeno.“ (Justyn Mučedník, Dialog s Tryfónem)

7. Justyn: „Nejdřív mi dovol znovu probrat proroctví, což chci udělat, abych dokázal, že Ježíš je nazýván jak Bůh, tak Hospodin zástupů.“ (tamtéž)

8. Justyn: „Otec vesmíru má Syna, který je také, jako první zplozené slovo Boží, dokonce Bůh. A od pradávna se zjevoval ve formě ohně, v podobě anděla Mojžíšovi a dalším prorokům. Ale nyní, v době tvé vlády, se stal, jak už jsem řekl, člověkem z panny…“ (Justyn Mučedník, První apologie)

9. Tacián (110–172): „Nejednáme jako pošetilci, ach, Řekové, ani nepronášíme prázdná slova, když vám ohlašujeme, že Bůh se narodil v podobě člověka.“ (Tatian, Řeč k Řekům)

10. Melito ze Sard (zemř. cca 180): „Ten, který se vznášel na zemí byl sám pověšen; ten, který upevnil nebesa, byl sám upevněn hřeby; ten, který drží zemi, byl sám držen na dřevě; Pán všeho byl ponížen v nahém těle – Bůh usmrcený! … Aby nemohl být viděn, světla se odvrátila a den se stal temnotou – protože zavraždili Boha, který nahý visel na dřevě. … To je ten, který stvořil nebesa a zemi a na počátku spolu s Otcem utvořil člověka, ten, který byl předpovězen skrze zákon a proroky, který na sebe vzal tělesnou podobu v panně, který byl pověšen na dřevo, který byl pohřben do země, který vstal na místě mrtvých a vystoupil na nejvyšší nebesa a sedí na pravici Otce.“ (Melito, 5. ANF, VIII:57)

11. Ireneus z Lionu (120–202): „Ode všech obdržel svědectví, že byl skutečný člověk a že byl skutečný Bůh, od Otce, od Ducha, od andělů, od samotného stvoření, od lidí, od odpadlých duchů a démonů.“ (Ireneus, Proti bludům, 4.6.7.)

12. Ireneus: „Kristus Ježíš je náš Pán a Bůh a Spasitel a Král podle vůle neviditelného Otce.“ (tamtéž, 1.10.1)

13. Klement Alexandrijský (cca 150–215): „Toto Slovo, tedy Kristus, původce obojího, především našeho bytí (protože on byl v Bohu) a také našeho blahobytu, právě toto slovo se nyní zjevilo jako člověk, on sám byl jak Bůh, tak člověk – Autor veškerého našeho požehnání. Jím jsme, když jsme vyučováni dobrému životu, posláni na cestu k životu věčnému. … Slovo, které nám na počátku jako Stvořitel udělilo život, když nás utvořilo, nás učilo žít dobře, když se zjevilo jako náš Učitel; aby nás pak jako Bůh mohlo vést k životu, který nikdy nekončí.“ (Klement Alexandrijský, Výzva pohanům)

14. Tertulián (cca 160–225): „Protože jedině Bůh je bez hříchu a jediný člověk bez hříchu je Kristus, protože Kristus je zároveň Bůh.“ (Tertulián, De testimonio animae – Svědectví duše)

15. Hippolytus (170–235): „Samotné Slovo tohoto Boha je ze samotného Boha. Proto také Slovo je Bůh, je božské podstaty.“ (Hippolytus, Refutatio Omnium Haeresium – Vyvrácení všech herezí)

16. Órigenés (cca 185–254): „Ježíš Kristus … v posledních časech, sám sebe zmařil (vzdal se své slávy), stal se člověkem a ač Bůh, byl vtělen, a i když byl učiněn člověkem zůstal Bohem, kterým již byl.“ (Órigenés, O základech, předmluva)

17. Novacián z Říma (210–280) „Protože Písmo stejnou měrou vyhlašuje Krista také jako Boha, jako vyhlašuje samotného Boha jako člověka. Stejnou měrou popisuje Ježíše Krista jako člověka, jako popisuje Krista Pána jako Boha. Protože ho nepředkládá jen jako Syna Božího, ale také jako Syna člověka. Ani neříká jen Syn člověka, ale také má ve zvyku mluvit o něm jako o Synu Božím. Takže když je z obojího, pak je obojím, protože kdyby byl jen jedním, nemohl by být tím druhým. Protože sama přirozenost předepsala, že o něm musíme věřit, že je člověk, který je z člověka a tatáž přirozenost předepsala, že o něm také musíme věřit, že je Bůh, který je z Boha. … Proto ať ti, kteří rozumí, že Ježíš Kristus, Syn člověka, je člověk, rozumí také, že tentýž Ježíš je zván také Bohem a Synem Božím.“ (Novacián, De trinitate – O Trojici)

Přeloženo z www.thecripplegate.com