Hlavním důvodem, proč dospívající mládež z církve mizí, je, že nejsou skutečnými křesťany.

Nevěnovali jsme jim dostatek pozornosti? Neměli jsme pro ně dostatek programů? Byli odděleni od svých vrstevníků? Bezradnost vede k výkřikům: „Začne někdo, prosím, myslet na děti?“

Skutečností je, že přitažlivost světa je stejně mocná u dospělých jako u dospívajících. Mladí neopouštějí církev, protože pro ně nemáte ve sborech dostatek programů. V lepším případě odejdou z vašeho sboru a začnou navštěvovat jiný, protože se domnívají, že jim tam bude lépe poslouženo. Ale to není hlavní důvod, proč církev opouštějí úplně.

Málokdo si chce připustit, že nejčastějším důvodem, proč mladí lidé z církve odcházejí, je to, že nejsou věřící. Přesně takhle jednoduché to je. Nepřišli ke spasitelnému poznání Ježíše Krista ani k osobnímu vztahu s ním. Evangeliu buď nerozumí, nebo jej sice chápou, ale rozhodli se, že touto cestou jít nechtějí. V obou případech opouštějí církev, protože nikdy nedospěli ke spásné víře.

Zjevná odpověď

Když tuto skutečnost pochopíme, problém bude evidentní. Hlavním důvodem, proč dospívající mládež, stejně jako dospělí z církve odcházejí, je to, že nejsou skuteční křesťané a nikdy nedospěli k víře v Krista. Odpověď na to, jak je neztratit, je pak zřejmá. Je třeba zaměřit se na výuku evangelia a modlit se, aby v nich Kristus vyvolal pozitivní reakci.

Dále je třeba vědět, kdo nese odpovědnost za výuku a výchovu našich dětí. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení nespočívá odpovědnost na bedrech pastora, starších nebo učitelů besídky. Zatímco každý z těchto lidí nese odpovědnost za to, co vyučuje, odpovědnost za duchovní růst dětí nesou rodiče.

Z listu Efezským 6,4 jasně vyplývá, že otcové jsou odpovědni za výchovu a vzdělávání svých dětí v Pánu. Je psáno: „Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je  v kázni a napomenutích našeho Pána.“

Podobné přikázání čteme v Deuteronomiu 6,6–9: „A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.“

Povinností otců je vést děti k víře den co den. Nestačí přenechat veškeré duchovní učení na bedrech učitelů nedělní školy nebo besídky a pak se divit, proč nikdy nedospěli ke spásné víře. Nestačí, když každý týden přivedeme děti do sboru. – Toto Deuteronomium neočekává, ani to nenaplňuje příkaz Ef 6,4, že jsou otcové zodpovědní za duchovní učení a výchovu svých dětí. Podle Deuteronomia máme doma o Písmu hovořit, a zajistit, aby se jeho aplikace stala součástí našeho každodenního života.

Výuka má být zaměřena na evangelium

Pokud církev nabízí vyučovací programy pro děti (což nezbavuje otce odpovědnosti), měli bychom dbát na to, aby byly zaměřeny na evangelium. Nedělní škola (besídka) se snadno může stát jen časem, ve kterém půjde jen o něco málo víc než udržet děti  v klidu, zatímco dospělí jsou „skutečně“ vyučováni. Snadno můžeme upadnout do pasti, kdy zazpíváme několik písní a většinu času budeme trávit činností bez duchovní hodnoty. Dokonce i v případě, že jsme zaměřeni na biblický obsah, můžeme rychle sklouznout k používání Bible jako zdroje morálního poučení nebo přistupovat k dětem, jako by již byli „malí křesťané“, i když jim chybí porozumění evangeliu.

Nedělní programy mohou dětem dobře sloužit, pokud jsou zaměřeny především na evangelium. To znamená, že je budeme učit o důsledcích hříchu a jediné nápravě, která je v osobě a díle Ježíše Krista. Místo toho abychom v tradičních biblických příbězích hledali především morální ponaučení, je třeba je používat kristocentrickým způsobem.

Vyprávět příběh Davida a Goliáše nepředstavuje žádný problém, pokud jej správně interpretujeme. David je typem Krista, který byl Boží pomazaný Mesiáš, poslaný, aby zachránil Boží lid. To by měly chápat děti stejně jako dospělí. Potřebují vědět, že všichni máme problém. Hřích je jako obr Goliáš, který my, Boží děti, stejně jako Izrael nedokážeme porazit. Ale Bůh poslal svého pomazaného Pána Ježíše stejně jako Davida, aby porazil naše nepřátele, které nemůžeme přemoci. Teprve když uvěříme v Mesiáše, Bohem pomazaného, mohou být naši nepřátelé poraženi a my poznáme pravý pokoj a svobodu. To je příklad příběhu zaměřeného na evangelium a kristocentrického přístupu k příběhu.

Nepředpokládejme u dětí, že věří

Klíčovým faktorem vyučování dětí není předávat biblické příběhy bez interpretace. Máme jim přiblížit smysl evangelia, který tyto příběhy obsahují. Nemůžeme předpokládat, že všechny děti, k nimž se obracíme, jsou věřící. Proto je třeba vyučovat Písmo stejně uceleně jako u dospělých. Pochopme, že děti, stejně jako dospělí, jsou hříšníci a potřebují činit pokání a uvěřit v Krista, aby s ním navázali správný vztah.

Biblické příběhy a kristocentrické čtení Písma musí být primárně vysvětlováno doma. Rodiče mají být příkladem evangelia v každodenním životě. Rodiče jsou živým příkladem, který je následně utvrzován v církvích prostřednictvím dětských učebních programů. Nemůžeme se divit, že se od církve odvracejí mladí lidé, kteří se nesetkali s živou vírou doma ani ve sborech křesťanů a nikdy sami neuvěřili tomu, co slyšeli.

Stejně tak nemůžeme být překvapeni, když mladí lidé neuvěří, protože je rodiče nevedou ke kříži Pána Ježíše Krista, a tak nepochopí jedinečnost evangelia a potřebu osobní spásy. Pokud se programy nedělní školy soustředí více na morálku nebo užitečná ponaučení než na Krista a jeho spásné dílo na kříži, pak děti nikdy neuslyší o důsledcích svého hříchu a prostředcích spásy. Proto nemůžeme být překvapeni, že nikdy nepocítí nutnost činit pokání, přijít v pokoře ke Kristu a podrobit se jeho panství. Pokud to všechno nepoznají, nemůžeme být překvapeni, že v církvích nenalézají žádnou hodnotu.

Stephen Kneale je kazatelem ve sboru Oldham Bethel v Greater Manchester. Tento článek se poprvé objevil na stephenkneale.com.

Proč má být rodina ve sboru pohromadě?, Grace Fellowship Toronto (ZOD 115) – Proč je důležité, aby při společném uctívání Boha byly pohromadě všechny generace.

Rodinná bohoslužba, Biblické společenství křesťanů v Ústí nad Labem(ZOD 110) – Proč, jak a na jakém základě povzbuzujeme rodiny v našem sboru, aby se účastnily nedělního shromáždění i s dětmi.

Děti a kázání, Iain Murray(ZOD 73) – Článek o tom, za jakých podmínek a do jaké míry jsou děti schopné porozumět kázání.

Jak mluvit s dětmi o kázání,Joe Holland (ZOD 110) – Praktické rady o tom, jak mluvit se svými dětmi o kázání.

Rodinná pobožnost, J. H. Merle D´Aubigne (ZOD 121) – Historie, biblické zdůvodnění a praktické pokyny týkající se domácí pobožnosti.

Rodinná bohoslužba, Arthur W. Pink (ZOD 100) – Nevyčíslitelné výhody a požehnání domácí pobožnosti.