Výskyt posedlostí démonem se liší v různých částech světa. V severním Irsku, kde se po staletí zvěstovalo Boží slovo, se nesetkáváme často s lidmi posedlými démonem. Na druhé straně v zemích Asie či v Africe, kde se po celá staletí praktikovala okultní náboženství, se misionáři a kazatelé často setkávají s posedlostí démonem.

Za posledních deset let vznikla na Západě spousta hnutí, která kladou veliký důraz na posedlost démonem a na potřebu démony vymítat. A tak se někdy zachází do nenormálních jednání a extrémů. Sejdou se třeba ve velkých průvodech, postaví se před banku a snaží se z banky vyhnat démony. Je to nesmyslné a nebiblické jednání. Někteří lidé tvrdí, že v křesťanech může přebývat ďábel. Když je například věřící velmi žárlivý, je to prý démonská žárlivost. Snaží se pak tohoto démona vyhnat. To už není jen nesmyslné, ale je to i nebezpečné.

Apoštol Jakub říká:

• Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.

Odkud tedy pokušení přichází? Tito věřící říkají, že z ďábla. Jakub ale říká něco jiného:

• Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. (Jk 1,13-15)

Když tedy máme překonat pokušení, musíme se postavit tváří v tvář skutečnosti, že naše špatná povaha, naše vášeň a žárlivost nejsou výsled.kem působení démonů. My sami jsme odpovědni za své chování a máme se naučit ovládat. Když jsem v pokušení lhát nebo dát průchod závisti a vášni, je to moje chyba. Není to vina démona a nezbavím se jí tím, že zavolám někoho, kdo na mne vloží ruce a démony vyžene. Já sám musím hledat Boží pomoc a s mocí jeho svatého Ducha se musím učit ovládat sám sebe. Jen já sám jsem zodpovědný, já mám mrtvit své tělo.

Mnoho moderních teologů zastává názor, že neexistuje ďábel a démoni. Je to názor nebiblický, neboť Boží slovo učí o existenci Satana a zlých duchů. Tuto skutečnost je třeba brát vážně. Nesmíme však připustit, abychom svou mysl zaměstnávali démony a jejich vymítáním. Satan toho totiž pak využije a odvede nás od místa, kde se bojuje rozhodující bitva. Kniha Skutků popisuje začátky křesťanství v rozšiřování evangelia. Lukáš se o démonech zmiňuje. V 28 kapitolách o nich mluví pětkrát. Je zde cítit smysl pro vyváženost. Co říká například o Efeze? Ve starověku byl Efez centrem černé magie a okultismu. O Pavlovi a jeho činnosti v Efeze píše Lukáš v 19. kapitole Skutků. Zde je řečeno, že Pavel kázal denně v přednáškové síni filosofa Tyrana.

• To trvalo dva roky, takže všichni obyvatelé provincie Asie mohli slyšet slovo Páně, židé i pohané. (Sk 19,10)

Lukáš píše o divech, které Bůh skrze Pavla činil:

• Lidé dokonce odnášeli k nemocným šátky a zástěry, kterých se dotkl, a zlí duchové je opouštěli. (19,11-12)

O této činnosti však nečteme, že ji Pavel provozoval denně. Nezdá se, že by Pavel chodil po městě a vymítal démony. Proč? Především proto, že ne všichni nevěřící jsou posedlí zlými duchy. Je to spíš malé procento. Jisté ale je, že každý neobrácený člověk je pod mocí Satana.

• I vy jste byli mrtví pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. (Ef 2,1-2)

Podobně:

• Bůh tohoto světa (Satan) oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím. (2K 4,4)

Zde není řečeno, že neobrácený člověk je příbytkem ďáblů, ale že každý neobrácený člověk má oči zaslepené bohem tohoto světa. Naší prvořadou prací je pomoci otevírat oči těchto lidí. Jak se to dělá, popisuje opět Lukáš ve Skutcích a říká Agrippovi o poslání, které mu svěřil Pán Ježíš Kristus:

• Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat. Budu tě chránit před izraelským národem i před pohany, k nimž tě posílám, abys otevřel jejich oči a oni se o.brátili od tmy ke světlu, od moci Satanovy k Bohu, a vírou ve mne dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými. (Sk 26,16-18)

Toto vysvobození se děje skrze evangelium. Pavlovo poslání v Efezu bylo každodenně zvěstovat evange.lium, Boží slovo, ne vymítat démony.

Uvažujme o vlivu démonů na věřící lidi. První Timoteovi varuje před ďábelským učením.

• Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí. Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu. (1Tm 4,1-3)

Jan nás upozorňuje, abychom zkoumali duchy:

• Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa. (1J 4,1)

Jan počítá se zlými duchy a nazývá je antikristy. Poznají se podle toho, že propagují falešné učení o Kristu a popírají, že Ježíš je Kristus.

• Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? (2,22)

Jak se může člověk uchránit od démonů? Neuchrání se vymítáním, ale tím, že bude dobře znát Boží svaté slovo. Satanovu lež lze překonat pouze Boží pravdou.

Lze ďábla svazovat? Pán Ježíš vyhnal zlého ducha mnohokrát.

• Jednou vyháněl Ježíš zlého ducha z němého člověka. Když ten duch vyšel, němý promluvil. Zástupy se divily. (Lk 11,14)

On Satana porazil, odsoudil, on ho může svázat. Ale nikde není v Písmu napsáno, že my máme Satana svazovat. To dělá Kristus. Písmo píše o něčem jiném, co nám dává vítězství nad ďáblem.

• Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. (Zj 12,10-11)

Písmo říká, že věřící zvítězili nad žalobníkem bratří skrze krev Beránka a slovo svědectví. Z toho však opět někteří věřící vyvozují falešnou představu, jako by krev Beránka byla nějakým kouzlem. Když na tebe Satan útočí, stačí mu říci: "Krev Ježíše!" a on uteče. Tento postoj se blíží k pohanství. Pohané také považovali krev svých o.bětí za jakýsi druh kouzelného prostředku, kouzlo, které vyhání zlé duchy. O tom ale citovaný verš nemluví. Všimněme si souvislosti. Ďábel žaluje na věřící ve dne v noci, stále Bohu připomíná jejich nedostatky. Bible tedy říká, že Satan smí před Boha a smí žalovat na Boží lid, obviňuje bratry. Satan se snaží Bohu dokázat, že byla chyba spasené v Kristu postavit i nad knížetstva a moci.

Jak Satanovo obviňování překonat? Ne tak, že uspořádáme modlitební shromáždění, kde se ho pokusíme zahnat. Zvítězíme jen skrze krev Beránka. Když Pán Ježíš zemřel na Golgotě, prolil svou krev, aby naše hříchy mohly být odpuštěny. Krev Pána Ježíše Krista nás očišťuje od každého hříchu. Zde je odpověď na Satanovo obviňování. Můžeme vyznávat své hříchy a Pán Bůh nám je odpouští. Současně umlčuje Satana tím, že ukazuje na velikou oběť Kristovu. To není otázka kouzla, ale morálky.

Posedlost ďáblem je skutečnost velmi závažná. A Bůh dal lidem právo vyhánět démony. To je biblická skutečnost, jíž není možno popřít. Epištola Efezským v 6. kapitole říká:

• Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje a vždycky se štítem víry, jimž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přiměte také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je slovo Boží. (Ef 6,11-17)

Bojovat proti nim lze zbroji, která je zde uvedena. Vedle modlitby je to pravda, jistota v rozumové oblasti, která se týká spasení, spravedlnost v Kristu, schopnost zvěstovat evangelium, víra a znalost Božího slova.

Je ještě jedna oblast, kterou si nesmíme poplést. Jsme-li schopni, musíme rozlišovat mezi skutečnou posedlostí démonem a psychickou nemocí. Démoni mohou způsobit psychické vady v lidech, ale ne každá psychická vada v člověku je zaviněna démonem. Nerozlišujeme-li tyto dvě skutečnosti správně, můžeme nadělat spoustu škody. Skutky 17 popisují setkání apoštola Pavla s ženou ovládanou démonem. Pavel nespěchá s tím, aby vyhnal z tého ženy démona. Setkával se s ní po tři dny a teprve na konci třetího dne démona vyhnal. Ať čteme epištoly od jednoho konce k druhému, nikde nenalezneme žádný návod, jak vyhánět démony. Kdyby to bylo krajně důležité a kdyby Pán očekával od věřících, aby to dělali, nepochybuji, že by byly epištoly plné návodů, jak to dělat.

Ano, posedlost démony existuje a schopní a povolaní Boží služebníci jsou vybízeni, aby vyháněli démony, když na to přijde. Rozhodně to však není záležitost, které se mají účastnit všechny Boží děti. Je to třeba přenechat duchovně zdravým lidem, kteří vědí, co dělají. Úkolem každého věřícího je ale svědčit o Pánu a zvěstovat evangelium.

Bůh nám dej moudrost ve všech těchto závažných oblastech.

- Sborový zpravodaj 1991, č. 10 (podle magnetofonového záznamu proslovu br. D. Goodinga) -