O hollywoodských hvězdách bylo napsáno mnoho knih. Jeden oslavenec za druhým, slavný, bohatý, často fyzicky zdatný a krásný, má za sebou tragický život. Alkohol, drogy, deprese, rodinné rozvraty, sebevraždy. Úspěšný člověk v podvědomí tuší, že to, pro co žije, nemá dlouhodobý smysl. Člověk nenalezne nikdy mír, dokud nepozná zdroj své existence. Racionalita myšlení zahnala člověka do uzoučké uličky uspokojování pěti smyslů a touhy po moci. Lidé spontánně tuší, že naše exi stence není založena na náhodné nicotě, že pouhá racionalita nic nevyřeší a proto zabředávají do novověkých pastí. Většina jde ve svém hledání širokou, nebiblickou cestou, která vede do záhuby. Dnes už i u nás doma národ s napětím sleduje další pokračování seriálu Dallas. Ovoce, které budeme sklízet za pár let této sladké nicoty lží a trojúhelníkové morálky, nám zkřiví ú směv. Rodiče se nebudou stačit divit, jaký život povedou jejich děti, a přestanou rozumět nejen dětem, ale i sami sobě.

Hodnota jedince totiž není určena hodnotou bankovních kont ani společenským žebříčkem. Pamatujme si, že hodnota Boží milosti je vyšší než hodnota světského úspěchu.

Lidé na celém světě se začínají zajímat o duchovní život. Většina lidí je ochotna přemýšlet a hovořit o nevysvětlitelných věcech, o možnosti existence neviditelného, nadpřirozeného či posmrtného světa. Lidé začínají být otevření. Už tolik nelpí na dialektickém nebo humanistickém materialismu. Dny, kdy se lidé vysmívali za víru v Boha, anděly, démony nebo Satana jsou minulostí. Často se přiklání k emocionálnímu, mystickému hledání a mnozí naleznou lež. Tato skutečnost by měla být burcujícím megafonem pro podřimující církev. Kdekoliv vidíme růst okultismu, kulty a východní náboženské filosofie, tam je i nadějný potenciál přijmutí pravdy. Lidé jsou obyčejně otráveni z organizovaného náboženství, ať z formálního katolicismu nebo dusného protestantismu. Církevnictví jim ve své formálnosti a všeobecné mrtvolnosti nedává přitažlivou odpověď. Mnoho věřících, co chodí do kostelů a shromáždění, jsou jednou z nejvážnějších příčin, proč se hledající zoufalci odvracejí od pravdy. Křesťané, jsou-li jimi vůbec, nejsou ve své všeobecnosti pro většinu hledajících příkladem.

Biblická církev by jim měla podat ruku Kristova evangelia. Člověk na vrcholu svých fyzických sil a úspěchů nemá čas a ignoruje potřebu hledat Pána Boha. Vystačí si sám. Avšak člověk, který je na konci svých sil a schopností, vybíjí svůj hněv, pochyby, zlobu, zatrpklost a zklamání na Bohu. Bůh však ve své velikosti unese každou lidskou nepravost. Naše víra nespočívá na tom, jaké pocity cítíme, ale na tom, jak nasloucháme a vnímáme Boží hlas. Posloucháme vlastní hlas nebo Boží? Jedním z příkladů je svědectví otce, který přijal Pána Ježíše Krista za osobního Spasitele a přijel tuto nečekanou novinu oznámit synovi, který misijně pracoval v Ekvádoru:

"Je mi 55 let a celý život, nač jsem sáhl, se proměnilo v úspěch, peníze, zlato a stříbro. Stojí před vámi multimilionář a dnes vám mohu říci, že mi celá léta žehnal Satan. Byl jsem sám sobě bohem. Před týdnem jsem vzal revolver a vypálil ránu do otevřených úst. Rána nevyšla a dnes stojím před vámi a před svým synem, abych se veřejně omluvil. Celý život jsem se Bohu rouhal a vyvyšoval. Své svědomí jsem chlácholil šekovou knížkou a dary své církvi. Léta jsem se Mikovi posmíval, že je blázen, jak může odmítnout rodinný podnik, který mu může dát vše. Nechápal jsem, proč raději žije v chudobě v nemož.ných koncích světa, v Nepálu, v Indii a dnes v Ekvádoru. Slouží Bohu a hlásá jeho Dobrou novinu. Dnes vidím, že on je ten nejbohatší muž a já největší chudák. On měl smysl života, já měl pouze milióny."

- pst -