Olympijský vítěz, desetibojař Robert Změlík oznámil palcovými titulky čtenářům Mladé Fronty: JSEM VĚŘÍCÍ ... Před závodem zašel s přítelem do kostela v olympijské vesnici. "Odešel jsem odtud v duševní pohodě ..." Na otázku "Jste věřící?" odpověděl. "Já jsem věřící, ale hlavně v sebe samého. Hlavně věřím ve spravedlnost. Každé moderní přísloví bývá pravdivé, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě, tak v tom je veliký kus pravdy. ... Hlavně mě těší, že jsem udělal radost lidem kolem sebe. Jsem strašně moc náročný, nejen na sebe, ale i na ně, takže to vůbec nikdy neměli se mnou lehké."

Člověk, který pročítá denní tisk, ať již český, slovenský, pravicový, levicový i exulantský, vidí jednu a tutéž tendenci - hledání a touhu po spravedlnosti. Každý chce to své, ale nastolit spravedlnost je pro člověka nesmírně složitá záležitost. Člověk nejčastěji spoléhá sám na sebe, nebo na "moudré" nahoře. Zdá se, že Šalamounova doba je nenávratně pryč a hledání východiska, které by bylo spravedlivé pro všechny, plodí jen více justičních omylů. Vládne nevděk, bezpráví a ozývají se anarchisté. A protože nevládne spravedlnost, bojuje se za práva veksláků, prostitutek, hazardních hráčů, zlodějů, homosexuálů, drogařů a jiného výkvětu sametově demokratické společnosti. Dříve byla zločinnost doménou sadistů a kriminálních elementů, dnes je zločinnost součástí mnoha normálních lidí, především těch mladých. Zvrácenost, surovost a chladnokrevnost, o jaké jsme slýchávali jen ve zprávách o hrůzách kapitalismu, máme před sebou právě v sametové společnosti. Hrstka vrahů, která si trest smrti zasloužila a jimž naše "humanitní" společnost zachránila život, měla sloužit jako odstrašující příklad, že za zločin přijde trest. Místo toho nová humanita zmařila a zmaří život stovkám nevin.ných obětí. Kdekdo si myslí, že může nejen říci, ale i dělat, co se mu zachce. Kdo je schopen podat pravé řešení z onoho spletence názorů a snah? Demos - krató, člověk bere vládu do svých rukou a snaží se ustanovit platný, rovnoprávný řád. Pravda, někteří si jej vysvětlují po svém, a to již po několik desetiletí. Kmán jen bezmocně přihlíží. Jedinec je neschopen a vláda davu již vykonala své. Jak dál? Ten černý, ne červený vzadu se chechtá z plna hrdla. Jen se přete, mne to nic nestojí.

Ano, to je výsledek vlády člověka, který zapomněl na Boha, svého Stvořitele, Ježíše Krista, Mesiáše. Zapomněl na kříž. Statistická procenta křesťanství jsou jen popsaným archem papíru. "Křesťanské školy" s vyučujícími ateisty nám nepomohou. Bůh promlouvá k jedinci, malému i velkému, vznešenému i prostému. Nikdy ne k anonymnímu davu, či pouze k vyvolenému a neomylnému vůdci. Bibli prý vůbec nezná mrazivých 70 % obyvatel obou národů. Někdy se říká - jaká vláda, takový národ. Nebo naopak? Něco pravdy na tom bude. Sám intelekt "na pravém místě" ještě nic neznamená. Lenin, Himmler či Goebbels intelektem přímo sršeli.

Nyní mnohým vyvstane známý termín - morálka a víra ve spravedlnost. Ale jaká? Dodržování desatera, oddanost Krišnovi, nebo scestnému Novému věku? Ne. Vím, že ta skutečná, absolutní a konečná spravedlnost vyplývá jen z osobního vztahu k Ježíši Kristu, který dovršil platnost onoho desatera. Ne pouhou normu, ale udal zcela nový rozměr morálky, absolutní spravedlnost, protože každý přestupek i zločin je potrestán Jeho zastupitelskou smrtí na kříži. On jediný dává vysvobození z hříchu dokonalým způsobem. Jeho morální principy jsou jedinečné a nebudou nikdy překonány. V Něm vězí východisko pro jedince, a tím i pro celý národ. Pravé křesťanství ještě nikdy nezklamalo. Zklamaly církve, náboženství i jednotlivci, ale nikdy ne Ježíš. Lidská morální měřítka jsou mnohdy tak ubohá, že brání člověku ve víře v Boha i tehdy, kdy rozum nemá argumenty. Ježíšova morálka a ta, kterou žijeme, stojí v nekompromisním protikladu. Ježíš to dobře ví. Víra je tedy povýšena nad skutky. Je jediným určujícím faktorem života, morálních hledisek, i bytí na věčnosti. Má konečnou platnost. Dokud nebudeme třímat bibli v ruce a její obsah nosit v srdci, dotud budeme směřovat stále hlouběji do propasti ateismu, humanismu, anarchismu a falešných náboženství.

Volání po svobodě neutichlo. Mějme však na paměti, že ona "libertéé" je jen výkřikem komunardů v temnotě politických zvratů lidské bídy. Svoboda, spravedlnost je vznešeným heslem, přesto je smutnou skutečností, že i v ní žijí milióny lidí v otroctví vlastních hříchů. Stát je prý svoboden, ale jeho jednotlivé součásti tápou s okovy na nohou. Pouto hříchu je dědictví Adamova pádu. Žádné "dobré skutky" ani šlechetné snahy nás od něho nevysvobodí. Oprašme své bible a pohlédněme ke kříži, k letopočtu, jímž začíná náš kalendář. Tam poznáme živého Krista a získáme svobodu. Svobodu, kterou nabízí On, nenalezneme v ústavě žádného státu. Nenechme se mýlit naivním tvrzením otroků, že svoboda a spravedlnost je jen vidinou blouznivých křesťanů vyšinutých myslí.

• "Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho." (Ga 5:1)

- Pavel Bartoš, Ekvádor -