3. pokračování - Jednota slova
Nikodém byl překvapen, když mu Ježíš řekl, že se musí zbavit všeho na čem zakládá svou spásu a být znovuzrozen z vody a Ducha. Ježíš odpověděl:

• Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. (Jan 3:7)

Nikodém nemohl uvěřit co slyší a zvolal:

• "Jak se to může stát?" Ježíš mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš?" (Jan 3:9-10)

To Nikodémovi vyrazilo dech úplně. Dál už neodporoval. Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? Jak šokující! Jen si představme, že by tohle dnes řekl nějaký tesař kardinálovi nebo světoznámému kazateli.

Co však zaráží nejvíc je, že Nikodém měl znát doktrínu spásy. Starý zákon jasně učil způsob spasení. Nový zákon nic na doktríně spásy nezměnil! Lidé byli, jsou a budou spaseni stejným způsobem od Adama až po nový vesmír a Zemi. Písmo je jednotné, spása je stejná v každé době.

Nikodém byl vedle. Spása nikdy nebyla odměnou za lidské snažení. Spása byla vždy, před i po Kristu, dar z milosti pro kající se hříšníky. Spásný dar milosti, Ježíšova smrt na kříži nás zastoupila v potrestání. Kříž byl pro lidi před Kristem budoucností, pro nás je minulostí. Pro všechny má však stejný význam. Ve starozákonné době, před Kristem, spása nebyla mzdou za dodržování zákona, nýbrž dar pro každého, kdo v pokoře a vírou toužil po vysvobození z osobního otročení hříchu. Spása vždy znamená nový začátek, obnovu, obrodu, znovuzrození, odvrácení se od hříchu a obrácení se k Bohu. Nikodém to musel vědět a přesto nepochopil:

• Omyjte se, očistěte se, odkliďtě mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo. Učte se činit dobro a hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy. Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. (Iz 1:16-18)

Ústřední námět Starého zákona je vykoupení milostí. Je neuvěřitelné, že farizeové tuto pravdu nepochopili. Přísný důraz na náboženské rituály a zákon svedl mnohé ty, kdo se neodvrátili od hříchů a neobrátili k Pánu a proto zůstali ztraceni.

Člověk není zatracen až když něco špatného provede. Všichni lidé se narodili do otroctví hříchu. Svět je pod nadvládou toho zlého. Pouze svobodný Pán, Ježíš Kristus, může vykoupit Satanovy otroky, aby byli spaseni. Spása je v podstatě výkup otroků smrti na svobodu života.

Farizeové svedli mnohé, protože byli příliš zaměstnáni snahou vydělat si na spásu. Jakoby byli zaslepeni a neviděli následující pravdu:

• Spravedlivý bude žít pro svou věrnost. (Hab 2:4)

Farizeové vzhlíželi k Abrahamovi jako k otci, ale nepochopili klíčovou lekci jeho života:

• Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost. Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž před ní. (Ř 4:9-10)

Farizeové očekávali příchod Mesiáše, ale úplně zavřeli oči nad pravdou, že Mesiáš přijde proto, aby zemřel za hříchy světa.

• Jenže On (Ježíš) byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. (Iz 53:5-6)

Co může být zřetelnější než: být proklán, trestání snášel pro náš pokoj. Vždyť zde je prorokována zastupující smrt! Za nás a místo nás byl potrestán, abychom měli pokoj. A farizeové to neviděli. Považovali se za světlo a neviděli, že jsou temní hříšníci, kteří potřebují spásu.

Lidé vždy klopýtali o jednoduchost spásy. Spása je nejjednodušší a nejsnazší k pochopení, je však také nejtěžší k přijmutí. Proto dnes máme tolik kultů a "věřících", kteří přicházejí z "křesťanstva", ale s biblickou vírou nemají nic společného. Každý z nich věří ve svůj osobní způsob spásy, ale všichni dohromady sdílí společného jmenovatele, lidské skutky, náboženskou gymnastiku, kterou si kupují Boží "přízeň." Boží přízeň není ke koupi, ta prostě je. Starý i Nový zákon, všech 66 knih, jednotně ohlašují, že Bůh milosrdně zachraňuje milostí každého pokořeného, kajícího se hříšníka, který k němu přistoupí bez přítěže vlastní dokonalosti, který k němu přistoupí ve víře, že Bůh, Ježíš Kristus za něho a pro něho zemřel. Spasený hříšník se odvrací od hříchu a od sebe ke svému Pánu, jehož poslouchá a podřizuje se mu.

Svoboda je podrobení se absolutní Pravdě, což je Bůh. Spása přivodí poslušnost Bohu, který připraví dokonalé skutky.

• Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. (Ef 2:10)

Ukažte mi křesťana, kterému Bůh nepřipravil dobré skutky a já vám ukáži člověka, který není jeho dílo v Kristu Ježíši. Náboženství, a to jakékoliv, učí: Konej dobré skutky, ať jseš spasen! Skutky jsou příčinou a spása účinkem.

Biblická víra je jedinečná a učí pravý opak všech náboženství: Protože jsi spasen, konáš dobré skutky. Ty nejsou z tebe, ale jsou ti připraveny Bohem. Spása je příčinou a skutky účinkem.

- pst -