PROBOHA PROČ?

Rozzuřený dav chtěl na místě uplatnit zásadu "život za život". Před lynčováním oba desetileté vrahy zachránili policisté, kteří se s několika demonstranty dokonce museli poprat. Dav křičel "Zabijte ty parchanty!" ... Vyšetřovatelé hleděli do tváří únosců i vrahů. Oba prý to byli docela "hezcí a jemní hoši", kteří chladnokrevně zabili dvouletého chlapce. Desetiletí vrazi!

"V Liverpoolu teď mládež krade jako nikdy předtím", říká policejní inspektor. "Skoro třetinu trestných činů páchají děti od deseti do šestnácti let! Nedivím se, když kradou v obchodech, přepadají lidi v parku, vykrádají auta anebo v nich pořádají divoké noční honičky. To všechno ještě dokážu pochopit. Ale zabíjení dětí? Jen tak, z nudy?" Premiér John Major to shrnul jednoduše: "Musíme napříště naše děti méně chápat a více trestat."

(Květy 16, Proboha Proč? 1993)

PROČ...?

Česká republika je zemí s třetí nejvyšší sebevražedností dětí na světě! Hůře jsou na tom jen Japonci a Rakušané. Zatímco v Japonsku má sebevražda jako způsob řešení mezní situace určitou, dá se říci kulturní tradici, Rakušané si stejně jako my lámou hlavu nad příčinami této neradostné bilance. Podle statistik u nás ročně spáchá sebevraždu ze sta tisíc dětí věkové skupiny do patnácti let pět až deset. Uvážíme-li, že právě teď přicházejí do kritického věku nejsilnější ročníky, je pravděpodobné, že se brzy vyhoupneme z třetí příčky na příčku první.

(Květy, 1993)

VE JMÉNU SATANA I BOHA

Čtrnáctiletá dívka vyprávěla, jak ji kamarád pozval na obřad satanistů. O půlnoci na hřbitově tančili na hrobech. Pak kdosi přinesl jednoroční dítě: na jednom z náhrobků mu rozpárali břicho a snědli vnitřnosti. ... Nejspíše namítnete, že podobné případy se mohly udát v USA, nebo v jiné vzdálené zemi, ale u nás? Jenže satanisté k nám dávno dorazili. ... Proslýchá se, že tajná svatyně "tvrdých" satanistů měla v loňském roce slušný provoz v Praze na Smíchově. Každopádně se zatím u nás na každém rohu veřejně prodává Satanská bible. Policisté v různých koutech republiky hloubají, zda bestiální vraždy v jejich okrsku nebyly ve skutečnosti vraždami rituálními.

- Petr Týl - Blesk 1993 -

DÍTĚ A TELEVIZE

Člověk nemusí být puritán, aby v něm komercionalizace sexu v masmédiích vyvolávala čas od času znepokojení či nevolnost.

Ještě závažnější problém však představuje předváděné násilí. Dlouhodobé výzkumy pořizované na Západě prokázaly přesvědčivě vztah mezi sledováním násilí na obrazovce a následnou trestnou činností. Především zločin zabití, znásilnění a loupežného přepadení jsou u pachatelů do třiceti let prokazatelně ovlivňovány předchozím, sledováním násilí v televizi.

Je nutné si uvědomit, že především předškolní dítě nedokáže rozlišit předváděnou skutečnost od iluzorních a fiktivních scén a považuje vše, co vidí, za věrný obraz světa. A to i tehdy, když s dítětem sleduje obrazovku dospělý, i tehdy, je-li mu poskytováno vhodné vysvětlení. Násilí se tak pro dítě stává čímsi běžným (a současně účinným), vzrušujícím, či dokonce okouzlujícím, přičemž rané zkušenosti se trvale ukládají do paměti a mohou se projevit v násilné trestné činnosti po velmi dlouhé době. Dětští lékaři nabádají omezit sledování televize pomocí hesla: čím méně televizního násilí, tím lépe pro dítě. Samotné dětské pořady, kreslené seriály, nejsou zárukou vhodnosti pro malé diváky. Obrazová gramotnost je sice nový typ obohacování člověka, ale neumí nahradit předcházející formy zpodobení světa. Je prostě nutné naučit dítě - vedle zírání na televizní obrazovku - číst knihy, vzít je do divadla, na výstavu či koncert, aby jeho obzor obsáhl celou bohatost kulturního života. Kvalitu ponoření či zahloubání do textu či kolektivního zážitku za společné účasti při zrodu uměleckého výkonu obrazovka nahradit nedokáže.

- LN -17. dubna 1993 -

- Vybrala -kas-