Rock je všeobecně řečeno elektronicky zesílená, hlasitá a monotónní hudba, založená na zdůrazněném rytmu a opakování, jež je sto přivést posluchače do vlastního stavu opojení. Odborný lékař Dr. Eckhart Knaul poznamenal v časopise "Lékařství dnes" k extatickému charakteru rockové hudby následující:

"... zda v pralese nebo ve velkoměstě, vždy je to motorická hudba, jež stálým opakováním vede lidi ve skupině k sesazení osobnosti a ke smazání individuality. Kritické řídící vědomí je vypnuto a objevuje se kreační posedlost. Ztrácí se kontrola nad tělesnými funkcemi. Stav extáze s epileptickým cukáním údů, vytím, kousáním, smíchem, roztrháváním šatů, pomočením se, pociťují lidé propadlí takovéto hudbě jako zážitek velikého štěstí a rozkoše".

Walter F. Hiss charakterizoval v témže časopise účinek rockové hudby takto:

"Ječivé tóny strun elektronicky zesílených kytar, hektické (tuberácké) stakato souboru bicích nástrojů nechávají vibrovat nervy, vypínají veškeré myšlení. Beatoví a rockoví hudebníci proměňují své ponejvíce mladistvé posluchačstvo ve vřeštící příšeru, záchvaty mdloby jsou ceněny jako úspěch".

Jak lze vysvětlit, že tento druh hudby dospěl v tak krátké době k světovému úspěchu? Je to tím, že rocková hudba vznikla v době, když byla v mladistvých probuzena touha vzrůstající po extatických a mystických zážitcích. V r. 1970 se vyjádřil významný francouzský neurofyziolog Gastand, že je to "honba za kosmickými extázemi."

Z jakých důvodů vznikla touha po iracionálním a po mystice? Abychom tomu mohli porozumět, musíme se nejprve zabývat změnou myšlení na Západě od posledního století.

Aloistair Crowley (1875-1947), anglický kouzelník, platí za jednoho z největších satanistů 20. století. Ve dvacátých letech doporučoval, že mládež musí být učena, jak dosáhnout transu a navázat spojení se světem démonů. K tomu navrhl tři metody:

1. Hudbou založenou na silném rytmu, opakování a monotonii

2. Drogami

3. Volným sexem. Vyvinul k tomu zvláštní sexmagii.

Prostředníkem svého žáka Kennetha Angera se stal Crowley duchovním učitelem skupiny Rolling Stones. Kenneth Anger je uvedl do démonie. I nesčetné jiné skupiny byly přímo či nepřímo ovlivněny Angerem. Když vznikla rocková hudba, myšlení západní mládeže dosáhlo takového stadia, že myšlenky Crowleyho nalezly živnou půdu. Sama rocková hudba je založena na silném rytmu a mnohé rockové skupiny mají ve svých textech propagaci volné sexuality, drogy a okultismus.

Účinnost rockové hudby

V čem tkví, že rocková hudba je sto přenést posluchače do transu a učinit jej vnímavým mediem (démonické vlivy)? Vysoká intenzita zvuku bezpochyby vyvolává sluchový stres. Stává se, že při rockových koncertech a v diskotékách dosahuje intenzita zvuku až 120 decibelů. Tato hlasitost odpovídá intenzitě zvuku v bezprostřední blízkosti tryskového letadla. Průměrné hodnoty u "walkmana" se sluchátky činí 80-110 decibelů, u stereorádia se sluchátky 85-100 decibelů. Vysoká hlasitost uvolňuje z nadledvinek stresový hormon adrenalin. To se děje při každé stresové situaci. Je-li stres dlouhotrvající, dochází k nadprodukci adrenalinu. Adrenalin se nemůže v užitečné lhůtě enzymatickou cestou z těla odbourat a tak se přeměňuje na adrenochrom. Adrenochrom však není nic jiného než psychodelická droga, která mění vědomí, jako LSD, Mescalin, STP, Psylocybin, atd. Nelze se proto divit, když se publikum na rockových koncertech a v diskotékách dostane do varu "High." Hypnotickým účinkem barevné hudby, požíváním alkoholu a jiných drog, i v malých množstvích, atmosférou a silnou touhu po útěku z reality se účinek adrenochromu ještě více zesiluje.

Adrenochrom sám o sobě je slabší droga než LSD, ale zážitky s touto drogou probouzejí stále větší touhu po ještě větších zážitcích opojení. Opojný zážitek rockové hudby můžeme přičítat též tvoření endorfinních látek v mozku podobných morfiu. Tato oblast je zatím málo probádána.

Fenomén slyšení

Vidíme-li, jak rychle vzniká silný stres, musíme si všimnout následujících skutečností. Sluchové buňky reagují již na dráždivou energii řádově 10 miliónkrát menší než při doteku. Sluch je tedy nesrovnatelně citlivější než hmat. Je silněji svázán s pocity nežli vidění neurofyziologicky proto, poněvadž zde existují přímá spojení mezi uchem a centrem cítění v mozku tzv. lymbickým systémem. Na tomto rozvaděči mezi tělem a duší, mezi vědomím a nevědomím, se rozhoduje o účinku melodie a rytmu hudby.

Monotónnost a pasivita ducha

Poněvadž rocková hudba spočívá většinou na průrazném, tvrdém beatu a na opakování, lze jí označit za hudbu monotónní. Jí se dá tedy vypnout vědomí. Tato schopnost se cvičí častým posloucháním. Časem je pak již třeba méně a méně k dosažení této pasivity. V tomto spočívá nebezpečí, které je často přehlíženo. V okultismu je často pasivita ducha jedním z nejdůležitějších prostředků, aby mohlo dojít ke spojení s démonickým světem (srovnání s jógou, transcendentální meditací, autogenní trénink, používání drog, atd.). Rocková hudba vede k vypnutí vědomí.

Pokyny z mozku

Jak můžeme vysvětlit, že pasivita ducha umožňuje silnou vnímavost démonických vlivů? Mozkový chirurg Wilder Penfield na základě mnoha operací, které prováděl s pacienty v bdělém stavu, mohl objasnit, že se musí zřetelně odlišovat mezi hmotou mozku a duchem člověka. Pomocí elektrod dráždil různé mozkové části svých pacientů. To prováděl za účelem předběžného ujasnění pro operační řezy. Na základě jejich reakcí mohl učinit velmi zajímavé pozorování. Tyto poznatky je možno přečíst v jeho knize "The Mystery of the Mind" (Tajemství mysli). Člověk vlastní nezávislého ducha jež s pomocí mozkové hmoty myslí zrovna tak jako myslí programátor s pomocí počítače. Když se duch člověka stane pasivní, pak se může mozkového počítače zmocnit jiný duch. Neurofyziolog, nositel Nobelovy ceny Sir John Eccles se dokonce domnívá na základě četných výzkumů a vyšetřování, že se tato cizí napojení uskutečňují přes nervové sypse, spojení mezi jednotlivými nervovými buňkami.

Poselství rockové hudby

Víme tedy jak na člověka působí rocková hudba nezávisle na zprávě, která je skrze ni předávána. Nyní se podívejme na smysl poselství, které bylo za posledních cca 30 let rozšířeno.

Volná sexualita

Zpěvačka Grace Slicková řekla: "Je zcela lhostejné co texty říkají. Všechny naše písně znamenají totéž buďte volní v lásce, volní v sexu." Když si dá někdo námahu a přeloží většinu anglických textů, zjistí, že tento výrok souhlasí.

Když kolem r. 1955 vznikla rocková hudba splynutím Rhythm and Blues s Country and Western, razilo se jméno Rock and Roll, výraz, jenž ve slangu černošských ghett je synonymem pro kurvení (cizoložství, smilstvo), doslova rozpad jednoho vztahu a "vyválení se" s někým jiným. Poznalo se, že tato hudba sexuálně stimuluje.

Hudební vědec Tibor Kneif napsal: "Těžký rock svými otřesy oslovuje celé tělo, především krajinu břišní, a to vysvětluje vychvalovanou sexuální stimulaci, která z něho vychází."

Rockový hudebník John Dates řekl: "Rokenrol je 99% sexu."

Ivan Dury měl názor: "Všecko co moje tělo potřebuje je sex, drogy a rokenrol ..."

Frank Zappa ve svých písních nezná téměř žádné jiné téma. Napadl všechna sexuální tabu, od sexu s nezletilými (pedofílií) až po sex se zvířaty (sodomií). Také na obalech gramodesek je toto poselství šířeno. K tomu přispívá samotný životní styl zpěváků, který působí na posluchače a udává směr k napodobování.

Zneužití drog

Eric Clapton se vyjádřil: "Rockový hudebník bez drog je poloviční člověk." Rolling Stones zpíval v "Sticky fingers" (Lepkavé prsty, označení zloděje) "Prosím sestro morfium, proměň mé můry ve sny. Sladká sestřenko Kokain, vlož svou chladivou ruku na mé čelo." Rockovou hudbu je možno označit za jednoho z nejvlivnějších "dealerů" (ten kdo rozdává karty nebo obchoduje s drogami). Tato hudba se svou silou ženoucí do varu probouzí v posluchačích touhu po ještě intenzivnějších zážitcích.

O současné situaci psycholog Jean Martin Buttner napsal v říjnu 1986: "Celá dnešní hudební scéna je tvrdými drogami zcela rozežrána ..." Mnozí hudebníci museli svůj životní styl zaplatit předčasnou, tragickou smrtí (Brian Jones, Jimmy Hendrix, Janie Japlin, Keith Moon, Sid Vicous, Elvis Presley a mnoho jiných). A kolik dalších bezejmenných obětí?

Egoismus, rebelie a násilí

Janie Japlinová vyjádřila sobeckou "vezmi si mentalitu," která nerozlučně patří k rockové kultuře v jejím písňovém hitu "Get it while you can" - Ber dokud můžeš. Žila důsledně podle své zásady: "Žij naplno, miluj prudce, umři mlád." Nina Hagenová zpívala: "Nemám žádnou chuť plnit svoje povinnosti. Pro tebe ne, pro mne ne, nemám žádné povinnosti." Hnutí "pank" se všemi formami projevu je výmluvným výrazem všech těchto ničivých životu nepříznivých myšlenek. Je zoufalým, beznadějným výkřikem bolesti mládeže v umírajícím věku!

Důsledky rockové hudby

Pěstování rockové hudby nezůstává bez následků pro mládež, pro posluchače. Účinky jsou závislé na intenzitě. Následky jsou: agrese, zuřivost, zlost, deprese, nucené jednání, stavy transu různé hloubky, sklon k sebevraždě, zvrácená sexualita, nedostatek vůle, neschopnost rozhodování, surovost, mimovolné cukání a třesoucí se pohyby svalů, náruživost (nemůže žít bez stálého poslechu hudby).

Zkráceno: Roger Liebe, Zurich 1987, Údaje, fakta, pozadí