Ráda bych přispěla k misijní práci na poli našich rodin. Proto se chci spomocí Ducha svatého s vámi rozdělit o Boží slovo, které mě jako ženu již několik roků doslova ohromuje. Jsou to vzkazy z listu apoštola Pavla Titovi, určené ženám všech generací a všech dob.

• Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína. Ať vyučují mladší ženy v dobrém a vedou je ktomu, aby měly rády své muže a své děti, byly rozumné, cudné, staraly se o domácnost, byly laskavé a poslouchaly své muže, aby Boží slovo nebylo zneváženo. (Tt 2:3-5)

Zaujal mě konec zmíněného citátu - "aby Boží slovo nebylo zneváženo". Ptala jsem se mnoha lidí, věřících i nevěřících, zda je v naší zemi Boží slovo ve vážnosti. Odpovídali shodně: není. Hledala jsem tedy v Bibli, čím může být Boží slovo zneváženo. Abudu upřímná, velmi ráda bych byla objevila, že na znevážení Božího slova se podílejí okupanti, ateisté a komunisté. Ale k mému údivu jsem shledala, že Boží slovo nikdy nebylo poníženo existencí ateistů a Božích odpůrců, ale vždy pouze tím, když Boží lid nežil podle Božích řádů. Apoštol Pavel říká doslova, že Boží slovo je zneváženo, když ženy, nazývající se věřícími ženami, nemilují své muže, své děti, nejsou rozumné, cudné, nestarají se pořádně o domácnost, nejsou laskavé a neposlouchají autoritu svého muže. A také, když věřící ženy pomlouvají.

Máme-li tedy mluvit o misii v rodině, potom v prvé řadě musíme nastavit zrcadlo sobě samým, nám věřícím ženám. Donedávna bylo v našem národě Boží slovo v posměchu. A já sobě i vám kladu otázku: proč?

Milovaly křesťanské ženy své muže tak, aby to všechny ateistky ve státě viděly? Milovaly křesťanské matky své děti tak, aby se nepřizpůsobily hromadnému odsunu vlastních dětí do socialistických jeslí, školek, družin a pionýrů, i když by tato láska stála osobní oběti? Byly křesťanské ženy vminulých letech rozumné? Víme vůbec, co je to rozumnost z Božího pohledu? Byly jsme cudné? Umíme se starat o domácnost? Dovedeme vycházet s naším přídělem peněz bez lamentování, ale s vírou a důvěrou vnašeho úžasného Boha? Víme, co je to laskavost? Máme chuť poslouchat své muže? Nepomlouváme v jednom kuse?

Nejde jen o to, abychom kriticky hodnotili mladší generaci. Mladí mají být vyučeni staršími. Představte si, zda celá tragédie našeho národa nezačala skutečností, že žena se vzhlédla v jiném než Božím řádu a muž jí z toho falešného okouzlení nepomohl. Všichni bychom rádi řekli, že je to mnohem složitější, aby nás neobtěžovala naše osobní vina. Ale ono je to skutečně tak prosté.

Vyznejme, že se nám v minulosti nechtělo žít do důsledků podle Božího slova. Vyznejme upřímně, že se nám tak nechce žít ani dnes, kdy máme možnost se zcela svobodně rozhodnout. Stále čekáme spásu od politiků, od ekonomů a od kde koho. Nedělejme si iluze. Jediný Spasitel je Ježíš Kristus a chceme-li tvrdit, že ho milujeme, potom musíme poslouchat jeho přikázání. On nám ve vztahu k Otci ukázal zcela zřetelně, o co jde v lásce kBohu. Kdo chce milovat Boha, musí poslouchat jeho slovo. Život ve vlastní režii svého rozumu, který máme za sebou z minulého půlstoletí, jasně vypovídá, jak to dopadne, když se z Bible učiní jen zajímavá kniha.

Bůh nám skrze své slovo nabízí mnohá zaslíbení, ale očekává naši poslušnost. Miluje nás, velmi mu na nás záleží. Chce pomoci našemu národu. Náš národ se řítí do záhuby, ale Bůh ho miluje. Pán Ježíš se nazval lékařem, který přichází k nemocným. Lékař musí k ozdravění těla činit někdy i chirurgické zákroky a nařídit dietu a lidé se většinou podrobí. Lékař však potřebuje ke své práci sterilně čisté nástroje. My máme být nástroji Pána Ježíše Krista, jenže použitelní budeme jen, když budeme čistí.

Už jsme učinili pokání z toho, že rodinný život křesťanů se od války většinou neřídil Božím řádem, ale přijal řád společnosti?

- Marie Frydrychová -