Možná je to tím, že jsem ze své přirozenosti pesimista, ale tím nejpřirozenějším způsobem, jak se dozvědět o tom, jak mohu růst jako kazatel, je určit chyby, které obvykle dělám a pokusit se – z Boží milosti – pracovat na jejich odstranění. Za tímto účelem a také abych ‚přilil trochu oleje do ohně‘ jsem sepsal seznam nejčastějších prohřešků, kterých se dopouštím při přípravě kázání a při kázání samotném.

Když jsem si představil, že nejspíš nejsem jediným kazatelem, který se pravidelně dopouští některých z těchto chyb, hned mě napadlo, že bude dobré umístit svůj seznam na tento blog, aby zde byl k pomoci dalším bratrům, kteří chtějí růst ve službě kázání Božího slova.

Nejzávažnější chyby, kterých se dopouštím při přípravě kázání

1. Nemodlím se dostatečně

Toto je jednoduché. Je mnohem více týdnů, než jsem si ochoten přiznat, kdy se doopravdy a vážně modlím za službu kázání Slova. To ukazuje na sebedůvěru a znepokojující spoléhání se na vlastní obdarování namísto závislosti na Tom, který jediný má skutečnou moc vykonat duchovní proměnu v srdcích posluchačů. Tato chyba je první, protože je zcela jednoznačně ze všech nejhorší.

2. Nestuduji dostatečně

Toto se mi nestává až tak často, ale občas mám za to, že mé kázání je slabé a bez moci jednoduše proto, že jsem ve svém studiu nešel dostatečně hluboko. Pokud nejsem plně přesvědčen o tom, že právě „toto“ je to, co říká text Písma, potom nemohu kázat s plnou přesvědčivostí.

3. Studuji příliš

To se mi stává docela pravidelně. Problém není až tak v tom, že se věnuji textu příliš, ale spíše v tom, že převážná část mé přípravy kázání je věnovaná studiu a mně potom zbývá jen málo času na to, abych napsal vlastní kázání. Když se to stane, tak v kázání není příliš mnoho ilustrací a jsou nejasné a aplikace vypadají velice uměle. Když se to stane, tak mé kázání nepřináší příliš mnoho užitku mým posluchačům.

4. Nestrávím dost času ‚ujídáním‘

Dobré kázání je osobní. Je na něm vidět, že se kazatel ponořil do textu, hluboce se z něj napil a byl jím proměněn. Jednou jsem slyšel kazatele (láskyplně) mluvit o své „tlusté“ babičce. I když vždycky vařila pro celou rodinu, tak s rodinou nikdy nejedla. Jako dítě nemohl tento kazatel přijít na to, jak je možné, že je tak silná a přitom tak málo jí. Potom ji ale jednoho dne sledoval v kuchyni. Když vařila, neustále ujídala. Celý den. Tento kazatel řekl, že my, jako kazatelé, musíme být jako tato jeho babička. Musíme nepřetržitě ujídat z jídla, které připravujeme pro druhé. Když to tak dělám, moje kázání je mnohem více osobní, více praktické, vřelejší a snáze se poslouchá. Ale nedělám to prostě dostatečně.

5. Neberu dostatečný ohled na své posluchače

Když přemýšlím o hlavní myšlence textu, který studuji, často myslím na konkrétní lidi, na které tuto myšlenku aplikuji a potom celé kázání směřuji tímto směrem. Nedělám to vědomě, ale myslím, že se to děje spíš podvědomě. V určitém kontextu to může být dokonce vhodné, ale když píšu kázání pro celý sbor, potřebuji myslet na všechny své posluchače, aby tak každý z nich mohl jasně a jednoduše porozumět textu, který vykládám.

Chyby při samotném kázání

1. Kážu příliš dlouho

Poslouchejte: lidé potřebují slyšet kázání a křesťané potřebují růst v duchovní disciplíně naslouchání Božímu slovu v kázání tak, aby se poslouchání kázání stalo skutečným uctíváním. Nemyslím si, že žádat po Božím lidu hodinu týdně, je příliš mnoho. Myslím si, že pokud můžeme sedět a hodiny se dívat na filmy, sportovní utkání nebo televizní šou, tak Boží lid může a měl by být schopen ukázněně sedět a naslouchat kázání. Lidé z našeho sboru to dělají a já to na nich miluji. Opravdu rádi sedí a naslouchají Slovu a nestarají se o délku kázání. Ale jak říkám, chci dávat pozor na to, abych příliš dlouhým kázáním nezastřel sílu toho, co bylo řečeno. Potřebuji se v této oblasti zlepšovat.  

2. Kážu komentář spíš než kázání

To se týká několika výše uvedených bodů. Příliš často si myslím, že porozumění tomu, co text říká, se rovná vlastnímu kázání. Nebo si myslím, že vysvětlení textu je totéž jako jeho aplikace. Ale toto není tím, co by lidem skutečně pomáhalo.

3. Jdu do příliš velkých detailů (dávám příliš mnoho informací)

Křesťané milují Boží slovo a chtějí ho studovat do větší hloubky. Ale nikdo nemůže pít z požární hadice. Příliš často se snažím dovést lidi k tomu, aby za hodinu pochopili, to co jsem musel sám studovat tři dny. Lidé potřebují hutnou stravu hluboké pravdy, ale stejně tak potřebují i mléko Božího slova.

4. Nejsem pod mocí Slova, které kážu

Stydím se za to, jak často jsem kázal, aniž bych si v danou chvíli uvědomoval, že osobou, která v této místnosti nejvíce potřebuje slyšet právě toto konkrétní Boží slovo je ta osoba, která káže. Někteří z nejlepších kazatelů, které jsem slyšel, bývali také často nejvíce zasaženými kazateli. A nikoliv proto, že by byli tak dobrými herci (myslím, že je poměrně jednoduché rozpoznat ten rozdíl). Výborný kazatel je zasažen svým kázáním, protože sám sedí pod mocí Slova, je mu oddán a zakouší službu Ducha svatého i tehdy, když sám mluví. Potřebuji se stále více učit mít pokorného ducha a uvědomovat si svou vlastní potřebu naslouchat Božímu slovu, abych – když sám kážu – i já slyšel, jak Bůh mluví ke mně.

Jsem sám?

Je tu někdo další? Jaké jsou nejčastější chyby, jichž se dopouštíte, když kážete nebo když se připravujete na kázání?

Z diskuse pod článkem

Otázka: Jak dlouho je příliš dlouho?

Odpověď: Skvělá otázka! Řada mnohem povolanějších lidí než jsem já, se pokoušela odpovědět na tuto otázku. Myslím si, že to především závisí na (1.) zralosti a období života lidí, (2.) obdarování a zralosti kazatele, (3.) tom, kolik dalšího vyučování se v dané církvi odehrává.

Pokud nemáte sbor, kde jsou už věci dlouhodobě zažité, tak pravděpodobně můžete učit lidi poslouchat delší kázání. Jestli je ale chcete zaujmout déle, tak jim na oplátku za jejich námahu musíte být schopní předat dostatečné požehnání. Delší kázání není samo o sobě ctností jenom pro svou délku. Ale delší kázání, které přinese více požehnání skrze usilovnou práci kazatele a ukázněné uctívání lidí, je dobrou věcí.

V našem sboru se snažíme mít pětačtyřicetiminutové kázání. Obvykle je to mezi 45-55 minutami, ale usilujeme o 45 minut. Lidé však příležitostně zvládnou i více než 60 minut (ne vždy se jedná o mé kázání). Jsou velmi laskaví.

http://julianfreeman.ca/pastoral-ministry/top-mistakes-preaching

Zveřejněno se souhlasem autora.