• A nyní, vy boháči, plačte a naříkejte nad pohromami, které na vás přicházejí. Vaše bohatství shnilo, vaše šatstvo je moly rozežráno, vaše zlato a stříbro zrezavělo, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Nashromáždili jste si poklady - pro konec dnů! Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů. Žili jste rozmařile a hýřili jste na zemi, vykrmili jste se - pro den porážky! Odsoudili jste a zahubili jste spravedlivého; a on se proti vám nestaví. (Jk 5,1-6)

Po generace mnozí lidé sní o tom, aby mohl být každý přiměřeně bohatý a spokojený, ale ještě se to nikomu nepodařilo. V takový ideální stav mohou doufat jenom ti, kdo se nesetkali s hlubokými pravdami Písma, které jsou ověřeny generacemi lidí, které žily před námi. Kdo z nás by nechtěl být bohatý? Ale, bohatství samo o sobě, jak mnozí poznali, je ještě neudělalo spokojenými. Dokonce mnozí, kdo určitého postavení dosáhli, vzpomínají v dobrém na čas, kdy bohatství ještě neměli.

Podívejme se na to, proč samotné bohatství není zárukou spokojenosti: Je psáno:

• Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby. Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení. (1Tm 6,9-10)

Většina lidí je přesvědčena, že jim nic podobného nehrozí. Jen kdyby měli jen o něco více peněz, o něco více času, nemuseli by řešit spoustu problémů. Avšak ten, kdo se cílevědomě vydá na cestu za výhodami materiální jistoty, zjistí, že se mu štěstí a spokojenost vzdaluje. Shon a námaha kolem správcovství bohatství člověku přinese více bezesných nocí, než pokoje. Písmo neříká, že peníze samy o sobě jsou něco špatného. Peníze jsou pracovní nástroj, dokonce velmi užitečný, pokud jej používáme s rozvahou. Ale:

1. Bohatství se může stát nebezpečnou pastí, která může člověka vést do věčné záhuby

Všichni známe příběh bohatého mladíka, který měl vše, ale chyběla mu jistota věčného života. Spoléhal na svoji pracovitost a dobré skutky, ale tušil, že mu ještě něco chybí. Když dostal odpověď na svoji otázku:

• …smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku? Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, říkám vám, pro boháče je nesnadné vstoupit do nebeského království. A říkám vám znovu: Spíše projde velbloud uchem jehly, nežli boháč do Božího království.“ (Mt 19,22-24)

Spaseni jsme Boží mocí, ne mocí našeho postavení, bohatství a zásluh. Z toho pro nás vyplývá, že:

A. Být bohatý bez Boha je ve světle věčnosti krátkozrakost

Jakub promlouval k lidem, kteří byli většinou chudí a utlačovaní. Mnozí z nich si mysleli, proč máme žít spravedlivým životem a vírou, která vede jen k útlaku a soužení? Proč máme brát víru vážně, proč se nepřidat k ostatním a nezajistit si příjemnější život, než je neustálé pronásledování? Jakubova odpověď je jasná – protože je před každým z vás soud, mějte na paměti, že do hrobu si nikdo z nás nic nevezme. Bohatství pomine, šat ztrouchniví, vaše stříbro a zlato bude pro vás bezcenné. Co za života pracně budujete a schraňujete, moli, rez a zloději zničí. Takže ten, kdo je soustředěn jen na kariéru, bohatství a radovánky tohoto života, aniž jsou jeho oči upřeny na Boha, žije jako pošetilec. Hromadění majetku a světské slávy je z hlediska věčnosti k ničemu. A nejen to:

• Nemůžete sloužit Bohu i majetku. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. (Mt 6,24)

V biblických dobách byly známy tři druhy bohatství a Jakub poukazuje na jejich dočasnost a pomíjivost. Prvními byly sýpky plné obilí – každý věděl, že obilí může shnít. Dále to bylo zlato a stříbro. Jakub dobře věděl, že je rez nezničí, ale v životě mohou nastat situace, že člověku zlato, ani stříbro nepomůže. Války, krize, měnové reformy, konfiskace, vyvlastňování majetku, … to vše jsou pohromy, před nimiž nemůže být nikdo s jistotou uchráněn. Nečekané pohromy přicházejí a budou na lidstvo dopadat až do konce této historie, tedy do druhého příchodu Pána Ježíše Krista, kdy bude souzen celý svět. Třetím druhem bohatství byly truhlice plné šatstva. Čím déle leží v truhlicích bez užitku, tím rychleji je moli zničí.

B. Být bohatý bez Boha člověku poskytuje dočasný komfort

A jenom dočasnou úlevu ve všeliké mizérii. Vše, co člověku dává jistotu a pohodlí, se může kdykoliv obrátit proti němu. Ztráta majetku je vždy bolestivá. Písmo nás nabádá, abychom nebyli lehkomyslní a nežili jen sami pro sebe:

Kdo se nestará o své blízké a zvláště o vlastní rodinu, zapřel víru a je horší než nevěřící. (1Tm 5,8)

Písmo nenamítá nic proti tomu, abychom žili bez velké fyzické námahy. To vše nám umožňují nové technologie a vynálezy, které člověku ulehčují denní dřinu a námahu. Není nic špatného na tom používat pračku, myčku na nádobí, sekačku na trávu, počítač, vlastnit automobil, mobilní telefony, to vše nám uvolňuje ruce a otevírá možnosti, jak můžeme sloužit ostatním. Ale každá z těchto vymožeností se může stát prokletím, pokud začne kontrolovat veškerý volný čas, který máme. Když budeme zanedbávat čas strávený s Bohem, s rodinou, s těmi, s nimiž bychom měli mít obecenství, upadneme do pasti marnotratnosti času.

C. Život v bohatství bez Boha může přinášet dočasné výhody

Ale dlouhodobě se stanou nenahraditelnou ztrátou. Bohatství přináší moc, moc korumpuje a absolutní moc a bohatství korumpuje absolutně. Příklady nejrůznějších diktátorů a mocipánů z historie jsou příkladem toho, že i když shromáždí nepředstavitelné bohatství a moc, nejen pro sebe, ale i pro svou rodinu, mohou přijít o vše. Stačí k tomu státní nebo vojenský převrat a je po všem. Proto mějme na paměti, že Bůh

• Mění časy i doby, krále sesazuje, krále ustanovuje, dává moudrost moudrým, poznání těm, kdo mají rozum. (Dn 2,21)

Proto:

2. Máme být opatrní, abychom bohatství nepoužívali bezbožným způsobem.

Zneužívání bohatství může člověka zavést až na samé dno, kde bude pláč a nářek nad hrůzami, které na takové lidi čekají. Jakub odhaluje čtyři způsoby nesprávného nakládání s bohatstvím. Jsou jimi: 1. Hrabivost, 2. podvody, 3. život v luxusu bez ohledu na ostatní, 4. vykořisťování a poškozování ostatních lidí, na jejichž úkor člověk bohatne. Zdá se, že Jakub stupňuje závažnost nesprávného používání bohatství. Každá chtivost začíná jako maličkost, nedůslednost, přehmat, ale takové začátky vedou k těm nejhorším činům, nad nimiž nám někdy zůstává rozum stát. Proto:

A. Buďme opatrní, aby nás neposedla chtivost hromadění bohatství (5,2-3).

Jakub hovoří o lidech, kteří mají všeho nadbytek, který nepřináší užitek ostatním – proto hovoří o trouchnivění, rzi a molech. Samozřejmě, že se máme strat o normální potřeby, ale kde je hranice normálnosti a hromadění? Těžko říci. Každý má jiné potřeby. Žijeme v jiném prostředí, máme různé výdělečné možnosti, ale všeobecně můžeme říci, že většina z nás má nadbytek věcí, které ničemu a nikomu neslouží. Nejde tedy o potřeby, ale o marnotratnost, shromažďování zbytečností, které nepotřebujeme. Dále:

B. Měli bychom být opatrní, abychom nikoho neoklamali a nepřipravili jej o zaslouženou mzdu (5,4).

Jakub poukazuje na ty, kdo nevyplácejí mzdu za vykonanou práci. Takové případy byly běžné. Dokonce platilo, že denní mzda má být vyplacena v den, kdy byla práce vykonána. A dodnes platí, že připravit kohokoliv o mzdu, je nečestné. Abychom nepodlehli chamtivosti, musíme se ptát sami sebe: Utrácím rozumně? Jakým způsobem si vydělávám na živobytí? Žiji a pracuji tak, abych se za své podnikání nemusel před nikým stydět? Jsme dobrými hospodáři?

C.   Měli bychom žít bez zbytečného luxusu a poživačnosti (5,5).

Nic netrvá na věky, vše se může změnit. Každý by se měl nad svým životním stylem zamyslet, abychom nepatřili k těm, koho Jakub varuje. Nemáme si vykrmovat svá srdce na den porážky; den Božích soudů přijde. Věřím, že máme žít skromně, hospodařit tak, abychom nebudovali ráj na zemi bez Boha. O to se pokoušeli všichni idealisté, jejichž názvy politických systémů končily na nejrůznější -ismy, které se v konci konců zvrhly v ty nejhroznější systémy útlaku. Proto:

D.   Měli bychom být opatrní, abychom nikomu neublížili v honbě za ziskem (5,6).

Nesmíme využívat děr v zákonech, neměli bychom se řídit světským, „co není zakázáno, je dovoleno“. V tomto životě se někdy zdá, že zloduchům vše projde, a poctivci doplácí na svoji důvěřivost.

3. Naší odpovědností je zůstat věrní Bohu i v otázkách finančně majetkového správcovství.

Tento život není pro nikoho konečnou stanicí. Buď důvěřujeme majetku, který viditelně spravujeme, nebo důvěřujeme svému Pánu, který neviditelně řídí náš život. Ten, kdo si uvědomuje, že Bůh je vlastníkem všeho a s vědomím, že dříve nebo později budeme ze všeho, co nám Bůh svěřil, skládat účty, může být lepším hospodářem a správcem toho, co je nám dočasně svěřeno do správy. Někdo umí hospodařit s málem lépe, než druhý s mnohem větším majetkem, ale to, jak hospodaříme, je mezi námi a Bohem. Jistě byste si vzpomněli na mnohá biblická podobenství na téma mnoho a málo, pokud se týká majetku a štědrosti. Jeden verš za všechny:

• Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém. (Lk 16,10)

Žijme tedy tak, aby pro nás platilo:

• ‚Všechno je mi dovoleno‘ - ano, ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je mi dovoleno‘ - ano, ale ničím se nedám zotročit, že vše je dovoleno, ale ne vše prospívá. (1K6,12)

Závěrem něco k zamyšlení

Podnikatel se setkal s andělem, který mu slíbil splnit jedno přání. Muž si přál, aby mu ukázal stránku burzovních kurzů za rok. Když studoval sloupce pohybu cen akcií, radoval se, jak v krátké době zbohatne, protože ví dopředu, jaký pohyb bude. Jen na vteřinu sklouzl jeho zrak na vedlejší stránku a tam uviděl svůj černě orámovaný obrázek a úmrtní oznámení. Rázem bylo po radosti. Představa nově nabytého bohatství ztratila veškerou přitažlivost. K čemu je člověku dobré bohatství tváří tvář smrti? Takže buďte věrnými služebníky, štědrými dárci – jinými slovy, prostředky, které získáte poctivou prací, nezapomeňte investovat tak, aby mohli další lidé slyšet evangelium. I tyto články přicházejí za vámi jenom proto, že ochotní dárci investují, aby se evangelium dostalo do každé domácnosti. To je bohatství, které má trvalou hodnotu.

Na závěr dvě otázky k zamyšlení:

1. Menšina světové populace žije v nadbytku, většina třetího světa v nedostatku. Jak poznáme, zda žijeme v luxusu?

2. Jak poznáme, co jsou rozumné úspory a co se rovná sobeckému hromadění majetku?