Dobré dopoledne. Pokoj vám a milost a milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista. Dneska jsme se sešli při zvláštní příležitosti ke společnému uctívání Pána – připomínáme si Kristovo ukřižování. Na jedné straně je to tak, že Písmo nám nepředepisuje žádný den, kdy bychom se měli scházet, ani nám neříká, že bychom měli slavit nějaké svátky – jako jsou např. velikonoce, ale na druhé straně – protože jsou velikonoce, máme dobrou příležitost se sejít a připomenout si, co se stalo na kříži, jak to bylo s ukřižováním našeho Pána. Kristův kříž je centrem celého křesťanství. Apoštol Pavel řekl Korintským:

• Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. (1K 2,2)

Potřebujeme dobře vědět, co znamená Kristův kříž, co znamená ukřižování, potřebujeme si znovu zopakovat evangelium – potřebujeme se stále sytit evangeliem, protože evangelium je Boží mocí ke spasení pro každého, kdo věří (Ř 1,16). Je to důvod, proč jsme se dneska sešli, a proto otevřeme Boží slovo v Janově evangeliu a budeme číst příběh o ukřižování (J 19,17-42). Jan napsal své evangelium proto, abyste „věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu“ (J 20,31).

A tak když dnes budeme společně procházet příběhem o ukřižování Ježíše, podíváme se na několik svědectví, která nám dokazují, že věci, o nichž čteme, se doopravdy staly, a staly se tak, jak jsou popsány, protože je zapsali očití svědkové. Otevíráme příběh o ukřižování Ježíše. Je to centrální příběh křesťanství. Musíme mít naprostou jistotu, že tento příběh je pravdivý, jinak bude naše víra postavená na falešných základech, a to jistě nikdo z nás nechce, ani nepotřebuje. Podívejme se tedy do našeho textu.

I. Svědectví Piláta

• Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed. (J 19,17-18)

V roce 1968 poprvé v historii objevili vědci ostatky muže ukřižovaného v době Ježíše. Oběť byla přibita ke kříži v sedící poloze, nohy byly stočené do boku a obě chodidla byla pod patou bočně přibitá ke kůlu. Ruce byly natažené a v předloktí přibité k břevnu. Tento způsob popravy zajišťoval dokonalé umučení popravovaného. Trest ukřižováním tak zahrnoval ponížení, bolest, mučení, veřejné vystavení a nakonec smrt. To všechno krok za krokem, neúprosně, beznadějně.

Víte, někdy nejsme opatrní, když mluvíme o ukřižování. Chceme vidět nějakou reakci, pohnutí srdce tváří tvář tomu obrovskému utrpení na kříži. Takže lidé někdy popisují, co se děje, když člověk visí na kříži. Má přibité ruce a kolem hlavy mu poletují mouchy. Jako lidé objevujeme, co se muselo stát na kříži, ale Boží Slovo to příliš nerozebírá. Největší střízlivost Ducha svatého při vedení pisatelů Nového zákona je právě v popisu ukřižování.

Jan se nijak nerozepisuje o tom, co dělo na kříži – na to, na co Mel Gibson ve svém filmu Ukřižování Krista potřeboval tři hodiny, použil Jan pouhá tři slova: „Tam ho ukřižovali.“ Lidé v Janově době dobře znali ukřižování. Věděli, co to obnáší. Nikdo nepotřeboval dlouhé výklady. A konec konců nejde o samotný akt ukřižování. Ježíšova smrt má mnohem více duchovní než fyzický význam. Vždyť „toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti“ (2K 5,21). Tady je to, co je nepochopitelné mnohem více než způsob ukřižování. Ježíš se stal hříchem místo nás. V našem textu Jan prostě konstatuje, že ho ukřižovali. Stačí mu jenom tři slova: „Tam ho ukřižovali.“  Neútočí na emoce. Jde mu o fakta. Ježíš je v centru. Jan miloval Ježíše a napsal své evangelium proto, abychom viděli, že Ježíš je Boží Syn a uvěřili v Něj. Jan nepotřebuje, aby se nám ježily vlasy hrůzou nad strašlivým utrpením, které zakoušel Ježíš, ale chce, abychom viděli „beránka, který snímá hříchy světa“. A Jan pokračuje:

• Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský. Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. Židovští velekněží řekli Pilátovi: „Neměls psát ‚židovský král‘, nýbrž ‚vydával se za židovského krále‘.“ Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“ (J 19,19-22)

Máme tady svědectví Piláta, římského prokurátora. Svědectví, které nám ukazuje na to, že Ježíšův příběh je pravdivý. Je tu svědectví o tom, že Ježíš je tím zaslíbeným králem Izraele, zaslíbeným potomkem Davidovým. Všimněte si, že na kříži skutečně stálo, že Ježíš je král Židů! Ne že se jednoho dne stane králem Židů, ale je jím. Ježíš sám tuto skutečnost potvrzuje o čtyřicet dní později, když se loučí se svými učedníky a říká jim, že je mu „dána veškerá moc na nebi i na zemi“ (Mt 28,18). On je král – král, který kvůli nám visí na římském kříži. Jan zaznamenává, že nápis byl proveden ve třech jazycích. Pilát to udělal, aby snad nenechal nikoho na pochybách, o co se tu jedná. Pilát chtěl naštvat Židy, protože věděl, že náboženští vedoucí neuznávají Ježíše jako krále. Ovšem tento nápis také ponižoval Židy, protože ukazoval na římskou moc, na to jak římská moc může jednat s židovským králem.

Ale na druhé straně si musíme uvědomit, že tito náboženští vůdci byli ochotni udělat cokoliv, jenom aby se zbavili Ježíše. Vzpomeňte si, jak volali: „Nemáme krále, jenom císaře!“ I nyní je pobuřuje především skutečnost, že Ježíš je nazván králem. Proto říkají: „Nepiš židovský král, ale prohlašoval se za něj.“ A jakkoliv předtím Pilát ustoupil, když na něj tlačili, aby odsoudil Ježíše, ačkoliv na něm sám žádnou vinu nenalezl, nyní si stojí na svém. Je to strašné, protože když šlo o důležitou věc, jakou bylo ukřižování Ježíše, tak ačkoliv nemusel, podlehl nátlaku, ale nyní, když jde o něco nepodstatného, tak stojí pevně a neohroženě. Jak je to lidské! A jak důvěrně to známe…

II. Svědectví Písma

• Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten byl beze švů, od shora vcelku utkaný. Řekli mezi sebou: „Netrhejme jej, ale losujme, čí bude.“ To proto, aby se naplnilo Písmo: ‚Rozdělili si mé šaty a o oděv můj metali los.‘ To tedy vojáci provedli. Ježíši nezůstalo vůbec nic. (J 19,23-24)

Jan si nyní všímá další skupiny lidí, kteří se podíleli na ukřižování. Jsou to římští vojáci, kteří vykonali rozsudek. Ale než se podíváme na ně, musíme se nejprve podívat na jeden zajímavý protiklad.

Založte si na chvilku Janovo evangelium a otočte spolu se mnou Bibli do Genesis 3. Adam s Evou zhřešili. Země je prokletá a nyní bude vydávat trní. Adam dostal růže bez trní a potom přišlo prokletí za hřích – trní. Ježíš dostal trní bez růží. Bere na sebe prokletí hříchu. Adam s Evou si vyrobili oblečení z fíkových listů. Chtěli tím zakrýt svůj hřích. Chtěli ospravedlnit sami sebe. Ale Bůh jim ukazuje na nedostatečnost tohoto řešení a sám jim dává přikrytí – dává jim kožený oděv. Bůh sám přikrývá jejich hřích. Stojí za tím myšlenka oběti smíření, protože bez prolití krve není odpuštění hříchů.

Nyní je tady poslední Adam, který visí nahý na kříži. Lidé z něj strhli jeho oděv – je to oděv, který nemá švy, oděv z jednoho kusu – to je oděv velekněze. Visí tady beránek, který je obětí smíření za naše hříchy. To je vrcholný projev Boží lásky, že poslal svého Syna, aby se stal obětí smíření za naše hříchy. Je zde bez jakéhokoliv přikrytí, nahý a odhalený, a ačkoliv byl zcela bez viny, tak na něj dopadá Boží hněv za naše hříchy. „Byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli“ (2K 8,9).

Pojďme zpátky do Jana – Jan říká, že se naplnilo Písmo. Ježíš nebyl obětí okolností, ale Bůh měl všechno pevně ve své ruce. Jeho Slovo se krok za krokem naplňovalo do těch nejmenších detailů, jako je losování vojáků o Ježíšovu košili. Ježíš dal svůj život dobrovolně, nikdo mu ho nevzal (J 10,17-18). On ho dal a On si ho také vzal zpět, když slavně vstal z mrtvých. Vojáci, kteří stojí pod křížem a losují o Ježíšův oděv, naplnili Písmo. Byli to římští vojáci, byli to pohané, kteří se vší pravděpodobností vůbec neznali Písma. Přesto svým jednáním Písmo naplnili a jsou svědectvím o jeho pravdivosti, jsou svědectvím o pravdivosti příběhu ukřižování Krista. A Jan nás vede ještě dál, k další skupině lidí:

III. Svědectví žen

• U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. (J 19,25-27)

U Ježíšova kříže stály ženy, které Ježíše následovaly, a které se o něj staraly. Stála zde také Ježíšova matka, a byla zde i matka synů Zebedeových (sestra Ježíšovy matky). Spolu s nimi tu stál také milovaný učedník – Jan. Byli zde i ostatní učedníci a Ježíšovi přátelé – Lukáš nám říká, že stáli opodál a sledovali, co se děje (Lk 23,49). 

Ježíš je na konci svého pozemského života. Je na kříži a ve velkých bolestech. Ale všimněme si toho, co dělá. Nyní je tady chvíle, kdy by měl právo soustředit se jenom na sebe, myslet na své utrpení a bolest. Ale On se stará o druhé – svou matku svěřuje do péče Jana. Až do konce svého života se soustředí na péči o druhé lidi. Ani na chvíli se nedá ovládnout sobectvím a sebestředností. Vždyť proto je na kříži, aby sňal hříchy z nás, kteří v Něj věříme. Není tam kvůli sobě, ale kvůli nám. Tak to vyznává jeden z těch, kteří byli ukřižováni spolu s ním.

• Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lk 23,39-43)

I na kříži vidíme Ježíšovu starost o lidské duše. Kříž nám ukazuje, že se Ježíš o nás stará. Nikdy nepřestane. Ve své lásce jde až do krajnosti, na samotný konec a slouží nám až do poslední chvíle. Slouží lotrovi na kříži, slouží své matce a ženy, které stojí kolem, to dosvědčují. Jeho služba pokračuje až do smrti. 

IV. Svědectví konce

• Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: „Žízním.“ Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu, skonal. (J 19,28-30)

Ježíš nepřijal nabízené víno na začátku svého utrpení (Mk 15,23). Jenom Jan popisuje, že v Káni Galilejské se nabízelo dobré víno. To nejlepší. Nyní popisuje to kyselé víno. Dobré víno bylo pro všechny hosty na svatbě. Kyselé víno, ocet, dostal Ježíš. Na začátku to bylo obecenství s mnoha svatebčany, nyní je to poslední obecenství – se smrtí. Ježíš polyká nápoj smrti. Potom skonal. Na počátku to bylo vdechnutí Bohem, které způsobilo, že Adam ožil. A nyní je to vydechnutí posledního Adama, které nám přináší život. Je dokonáno! Ježíšův poslední výkřik je výkřikem vítěze. Ježíš dokončil své dílo – naplnil vůli svého Otce. Dnes se díváme na dokončené dílo spasení, které je základem našeho pokoje, naší víry a naší spravedlnosti před Bohem. Ježíš vzal na sebe naše hříchy a zemřel místo nás, protože „mzdou hříchu je smrt“ (Ř 6,23).

Ježíš byl dokonalou obětí za naše hříchy. Vzal na sebe Boží hněv, který se obrací proti hříšníkům. Na něj byla vylita číše Božího hněvu. On zaplatil cenu, kterou jsme měli zaplatit my. A nejde zde ani tak o to fyzické utrpení – jde o duchovní utrpení. Ježíš – spravedlivý a svatý byl oddělen od svého Otce a nesl Jeho svatý a spravedlivý hněv. Ten, který celou věčnost strávil v objetí Otcovy přetékající lásky, je nyní cílem Otcova strašlivého hněvu. Toto bylo skutečné utrpení Kristova kříže. Tohle byl cíl, k němuž Ježíš směřoval. K tomuto bylo řečeno jeho mocné „je dokonáno“. Prorok Izajáš to popisuje těmito slovy:

• Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. (Iz 53,3-5)

Na kříži se stal Ježíš Božím nepřítelem, abychom my mohli žít. Položil svůj život dobrovolně, aby přinesl život nám. „Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce“ (J 10,17-18). Ježíš dokonal své dílo. Je hotovo. Přemýšlejte nad tím, co to znamená. Ježíšovo dílo je dokončené, nelze k němu nic přidat. Nedá se nijak nahradit nebo udělat něco jiného. Ježíš kompletně zajistil naše spasení. Proto můžeme vyznávat spolu s apoštolem, že „každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen“ (Ř 10,13).

 Vyznej ústy Ježíše jako Pána a věř ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých – a budeš spasen (Ř 10,9-10). To je evangelium. To je Boží moc ke spasení pro každého kdo věří. Žádný skutek člověka nezachrání. Křest, modlitby, chození do církve, dobré skutky… – NIC kromě Ježíšovy oběti na kříži nás nemůže přiblížit k Bohu a dát nám spasení. Není žádná jiná cesta než ten, který řekl „Já jsem ta cesta“. A je zde další svědectví

V. Svědectví vojáků

• Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži – na tu sobotu totiž připadal veliký svátek – požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati s kříže. Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda. (J 19,31-34)

Vojáci potvrdili Ježíšovu smrt. Když vojáci lámali odsouzeným nohy, prokazovali jim tak milost, protože odsouzený se nemohl vzepřít, aby se nadechl a v několika minutách zemřel udušením. Ovšem Ježíšovy nohy nebyly zlámány. Když odsouzenec nejevil známky života, dělali vojáci jinou věc – probodli ho kopím.

Viděli jste někdy řezníka, jak zabíjí nějaké zvíře a probodává ho, aby vytekla všechna krev? Má tenký dlouhý nůž a bodne do krku, přesně tak, aby přeťal krční tepnu. Pokud ji nezasáhne, zvíře nevykrvácí. Taková věc vyžaduje cvik a praxi.

Kdybychom chtěli někomu probodnout bok tak, aby vytekla voda a krev, myslím, že by se nám to nepodařilo. Je snadné bodnout, ale je těžké správně bodnout. Vojáci, kteří stáli pod křížem, byli profesionálové. Byli ze speciální jednotky – z komanda smrti. Byli to profesionální kati. Způsob, jakým probodávali bok, byl standardní. Byla to rána kopím, jehož hrot měl zhruba 60 cm. Tato rána byla vedená z pravé strany, která prošla skrze játra, plíce a hrot skončil v srdci odsouzeného.

Byli tu profesionálové – lidé, kteří viděli již mnohokrát umírat člověka na kříži. Lidé, kteří ve své profesi viděli již mnohokrát umírat člověka, kterého zabili. A tady dostáváme zvláštní svědectví z Božího Slova. Marek zapsal, že když „uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: ‚Ten člověk byl opravdu Syn Boží.‘“ (Mk 15,39). Velitel vojáků, který viděl smrt Ježíše, vyznal Ježíše jako Božího Syna.

VI. Svědectví Jana

• A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: ‚Ani kost mu nebude zlomena‘. A na jiném místě Písmo praví: ‚Uvidí, koho probodli.‘ (J 19,35-37).

Jan byl svědkem této události a tvrdí, že byl očitým svědkem. Jan nám odhaluje významné podrobnosti, ovšem jeho svědectví jde ještě o něco dále. Jan říká, že i když byl očitým svědkem, je tady svědectví, které je ještě mocnější než hluboká osobní zkušenost – a to je svědectví Písma. Počtvrté v této kapitole opakuje, že se naplnilo Písmo. Proto se to stalo, aby se naplnilo Písmo. Jan nás nechce nechat na pochybách. Boží Slovo je pevné a nepohnutelné. Když apoštol Pavel opakuje křesťanům v Korintu evangelium, mluví o tom, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem (1K 15,3). Ježíš říká:

• Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. (Mt 24,35)
• Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. (Mt 5,18)

Ježíš je tady jako beránek Boží, který byl dokonalý a bez vady a bez poskvrny. Beránek, který byl proboden, zbaven krve a jemuž nesměla být zlámána ani jediná kost. Ježíš je jako beránek, který měl být sněden večer, a do rána z něj nemělo zůstat nic. Proto nesměl zůstat na kříži.

VII. Svědectví tajných učedníků

• Potom požádal Piláta Josef z Arimatie - byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů - aby směl Ježíšovo tělo sejmout z kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal. Přišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl sto liber směsi myrhy a aloe. Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem. V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován. Tam položili Ježíše, protože byl den přípravy a hrob byl blízko. (J 19,38-42)

Josef s Nikodémem přicházejí pro Ježíšovo tělo. Kdo byl tento Josef? Lukáš nám o něm prozrazuje trochu více:

• Členem židovské rady byl muž jménem Josef, člověk dobrý a spravedlivý, který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem. Pocházel z židovského města Arimatie a patřil k těm, kdo očekávali království Boží. (Lk 23,50-51)

Josef byl členem židovské rady – té rady, která odsoudila Ježíše k smrti. Ale Josef nesouhlasil s tímto činem. Byl to odvážný muž, protože musel sebrat odvahu, když šel za Pilátem. „Dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel; zavolal setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev. A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi“ (Mk 15,43-45). Josef sebral svou odvahu, osmělil se a přiznal se k Ježíši. Nebylo to snadné, bylo to riskantní. Teď toho člověka popravili a Josef měl veřejně přiznat, že se k němu hlásí? K tomu potřebujete odvahu. Ale k takové odvaze se přiznává sám Ježíš. Taková odvaha nachází požehnání u něho samotného:

• Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mně však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi. (Mt 10,32-33)

Podobně druhý člověk, s nímž se tu setkáváme – Nikodém. Nikodéma známe ze třetí kapitoly Jana, kdy přichází v noci za Ježíšem. Nikodém byl také člen židovské rady. Jak Josef, tak Nikodém byli tajnými učedníky Ježíše. Jan nám uvádí i důvod jejich utajení. Báli se Židů. Měli strach z lidí (J 12,42-43). Zamilovalisi lidskou slávu více než slávu Boží. Kam je to dovedlo? K tomu, že seděli mezi těmi, kteří odsoudili Ježíše k smrti.

Možná jenom nechtěli přijít o přátele, nebo se obávali, že by ztratili své vysoké postavení, svůj vliv, své místo – proto mlčeli. Teprve když byl Ježíš ukřižován, přiznávají se k němu. Věřím, že toto přiznání se k Ježíši znamenalo zlom v jejich životě – nepochybně v tom společenském, protože se jistě naplnilo mnoho z toho, čeho se do té doby obávali, ale mnohem větší zlom nastal v jejich duchovním životě. Vyznali Krista, veřejně se k němu přiznali. Přicházejí nyní, kdy pro ně – z lidského pohledu – Ježíš už nic nemůže udělat. Přesto je to nebezpečnější než kdykoliv předtím.

Někdy musí přijít taková krize do našich životů, abychom se postavili a byli vidět. Abychom se veřejně přiznali ke Kristu. Zatímco vyvolení učedníci se rozprchli, když Pána zatkli, a potom se zamkli za dveřmi ze strachu před Židy, tajní učedníci sebrali odvahu a k Pánu se přiznali. To je Boží sláva a milost, to je také veliké svědectví o pravdivosti Kristova ukřižování.

Ježíš zemřel a byl pohřben. První Adam byl vytvořen ze země, druhý Adam byl položen do země. Během těch šesti hodin, kdy Ježíš umíral, byli v jeho těsné blízkosti proměněni čtyři lidé – zločinec na kříži, který požádal Ježíš, aby ho vzal do svého království, setník, který vyznal, že toto je Boží Syn. Josef a Nikodém, kteří přestali skrývat svou víru. Tyto lidi proměnila Kristova smrt víc, než je ovlivnil jeho život. Poznali, kdo Ježíš je, a to je vedlo k víře a k činům víry.

Jak je to s vámi? Znáte Ježíše Krista? Zakusili jste moc jeho smrti a vzkříšení? Vyznali jste Krista jako Pána? Věříte v Něj? Nyní jsme konfrontováni s Ježíšem – s tím ukřižovaným. Taková konfrontace by nás měla vést k víře, k vyznání víry, ke skutkům víry a ke zbožnému životu. Jak budete reagovat na Ježíše ukřižovaného?

• Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu. (J 20,30-31)

Amen. 

(Nahrávku kázání můžete slyšet na stránkách Biblické církve Praha)