Náš dnešní text jasně ukazuje, že na Krétě byli v církvi lidé, kteří v církvi učili, vedli, kázali, říkali druhým, co mají nebo nemají dělat, co je a není pravá zbožnost, a přesto tito lidé byli nevěřící. Náš text také ukazuje, že se tito lidé nejenom za věřící, za opravdové křesťany vydávali – oni dokonce byli sami o sobě hluboce přesvědčeni, že věřícími jsou. Z toho vyplývá jedna důležitá věc, na kterou se budeme dneska soustředit, jeden cíl, ke kterému směřuje náš dnešní text – a to je důležitost porozumění tomu, kdo je to křesťan. Toto porozumění patří k tomu nejdůležitějšímu v církvi. Pokud nemáme jasno v tomto bodě, nebudeme mít jasno v mnoha dalších. Tato základní pravda je jako pilíř, o který se opírá mohutná stavba. Malá chyba, malá odchylka, malá trhlina nebo nepevnost a celá stavba se zhroutí.

Apoštol Pavel píše Titovi a ukazuje mu, jak má odlišit křesťany od těch, kteří se možná za křesťany považují, jistě se za ně vydávají, ale ve skutečnosti jimi nejsou. Jeho popis těchto lidí, kteří jsou v církvi, začíná už ve verši deset, kde Pavel říká, že jsou to lidé, kteří se nepodřizují a vedou prázdné řeči a proto je potřeba zavřít jim ústa. Nedovolit jim mluvit, nedovolit jim učit, nedovolit jim trhat stádo. Tento popis se verš za veršem stupňuje a vrcholí v posledním verši první kapitoly. Ale už v patnáctém verši Pavel jasně ukazuje, že lidé, o kterých mluví, jsou nevěřící, nejsou to křesťané. Pavlův popis ve verších 10-16 je veskrze negativní. Mnohem méně mluví o tom, kdo je křesťan a mnohem více mluví o tom, kdo křesťan není, jak křesťan nevypadá, co není křesťanům vlastní a podle čeho tedy můžeme rozpoznat opravdového křesťana od člověka, který se za křesťana považuje, ale není jím.

Tyto dva verše, které jsou dnes před námi, jsou nepochybně nejtemnějšími verši z celého listu, protože tady Boží slovo naprosto jasně odhaluje pravou podstatu lidí, kteří sice byli součástí krétské církve, ale nebyli součástí církve Kristovy. To je skutečná tragédie. Víte, nevěřící člověk, který je svým vyznáním neznaboh nebo modlář, si obvykle nic nedělá z Božího soudu. Jednoho dne bude velmi nepříjemně překvapen strašlivostí, palčivostí, intenzitou a hrůzou spalujícího žáru, do něhož bude uvržen. Ale tady se mluví o člověku, který ví o tomto soudu, ale je hluboce přesvědčen o tom, že jeho samotného se to rozhodně netýká. Zjištění takového člověka bude děsivé, protože v onen den uslyší od Pána ta hrozná slova: „Nikdy jsem vás neznal. Jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti“ (Mt 7,23).

Milovaní, nikdo z nás nechce slyšet taková slova. Nikdo z nás nechce být v kůži takového člověka. Proto je tak zásadní a důležité, abychom rozuměli tomu, kdo je to křesťan, abychom nebyli oklamáni podobnými lidmi, kteří se snažili oklamat křesťany na Krétě. Proto musíme zkoumat svá srdce. Proto musíme nechat dopadnout tento temný text na své vlastní životy, postavit ho před sebe jako zrcadlo, které nám ukáže, jak si stojíme. Pojďme tedy do našeho textu a podívejme se nyní na první věc, která je řečena o křesťanech:

• Čistým je všechno čisté. (Tt 1,15)

V patnáctém verši začíná Pavel krátkým pozitivním popisem, přičemž všechno, co potom následuje až do konce šestnáctého verše, klade do protikladu k tomuto krátkému popisu.

Máme před sebou text, který se velmi často zneužívá k tomu, aby si lidé omluvili hříchy, aby si omluvili nebiblické jednání, aby si omluvili způsoby a praxi, které nevycházejí z Písma, ale často jdou přímo proti němu. Dobrým příkladem mohou být návrhy k evangelizaci, které jsem si přečetl na stránkách jedné denominace – byly tam věci jako „rozdávání světla“ (dávání svíček lidem před modlitebnou), „na pivo s knězem“ nebo „živé umění“ (dramatické představení na ulici). Mnozí lidé obhajují podobné věci právě tímto veršem. Ale pozor – tento verš nám neříká, že když jsme křesťané, nezáleží na tom, co děláme a jak žijeme, hlavně když to myslíme upřímně. Věřím tomu, že můžeme spolu s apoštolem Pavlem prohlásit: Všechno je mi dovoleno. A Pavel tato slova opakuje v listu Korintským (to byla církev, která asi mohla být dvojčetem té krétské církve) hned čtyřikrát. Ale nikdy ta slova nezní sama:

• ‚Všechno je mi dovoleno‘ - ano, ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je mi dovoleno‘ - ano, ale ničím se nedám zotročit. (1K 6,12)
• ‚Všechno je dovoleno‘ - ano, ale ne všecko prospívá. ‚Všechno je dovoleno‘ - ano, ale ne všecko přispívá ke společnému růstu. (1K 10,23)

Totéž platí také v našem textu. Nestojí jen tak o samotě, ale patří do širšího kontextu. V druhé polovině první kapitoly Titovi jsou jenom dvě kladná prohlášení – ve verši třináct, kde Pavel souhlasí s popisem Kréťanů, které bylo pera krétského básníka, který dosvědčil, že:

• Kréťané jsou samí lháři, zlá zvířata, lenivá břicha. (Tt 1,12)

A Pavel k tomu dodává, že to je pravdivé svědectví (v. 13). Druhým kladným prohlášením je naše věta z patnáctého verše. A všimněte si kontextu – je zde řeč o lidech, kteří nemají zdravou víru, drží se židovských bájí – podle toho, že tady byli lidé, kteří vyžadovali po křesťanech obřízku, by se mohlo zdát, že šlo o Židy, ale Židé kladli důraz na zákon, nikoliv na židovské báje. Spíš šlo o lidi, kteří byli ovlivněni židovstvím, židovskými rituály, jako byla obřízka, židovskými bájemi – s takovým tajemným nebo možná mystickým obsahem – a to byly věci, na kterých stavěli. Na základě těchto věcí potom vydávali příkazy, které Pavel nazývá příkazy lidskými (v. 14), kterými říkali křesťanům, jak mají křesťané žít, co mají dělat. Podobní lidé byli i v Kolosis, kde učili:

• …neber to do rukou, nejez, nedotýkej se…  (Ko 2,21)

Apoštol k tomu dodává jasné a jednoznačné vysvětlení:

• Jsou to lidské předpisy a nauky o věcech, které se použitím ničí. Vydávají se za moudrost jako zvláštní projev zbožnosti, sebeponižování nebo tělesné umrtvování, ale nic neznamenají pro ovládání vášní. (Ko 2,22-23)

Křesťan byl očištěn

Právě v tomto kontextu Pavel říká, že křesťan je čistý, a čistým je všechno čisté. Křesťané na Krétě byli pod tlakem lidí, kteří se je snažili spoutat lidskými příkazy – to podle nich byla pravá zbožnost. Podobně v Efezu byli lidé, kteří:

• Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu. (1Tm 4,3)

Podívejte se, jaké vysvětlení dal Pavel Timoteovi – napsal mu, že:

• …všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním. Vždyť je to posvěceno Božím slovem a modlitbou. (1Tm 4,4-5)

Čistým je všechno čisté! Křesťané byli očištěni samotným Kristem. Jejich čistota nepostupuje zvnějšku dovnitř, protože neexistuje žádná vnější věc, která by mohla kohokoliv očistit také uvnitř. Křesťan byl očištěn zevnitř a tato vnitřní čistota nyní prostupuje na povrch – u někoho ve větší a u někoho zatím v menší míře, ale přijde den, kdy se vrátí náš Pán a my mu půjdeme vstříc a dostaneme nová těla, která budou čistá, jako On je čistý, na kterých nebude ani špetka hříchu a ta vnitřní čistota bude zářit ven.

Kristova krev byla prolita za hříchy jeho lidu – tou krví byl Boží lid na kříži Golgoty očištěn. Potom Duch svatý přináší do životů lidí toto očištění, když slyší evangelium, slovo pravdy, a dává jim nové srdce, takže mohou skutečně zakoušet toto očištění. Stává se to jejich vlastní zkušeností. Je to chvíle, kdy člověk naprosto jasně vidí ohavnost hříchu a kdy poprvé v životě z celého – Duchem svatým obnoveného – srdce touží po čistotě a svatosti. Je to okamžik, kdy se člověk spolehne na Kristovu dokonanou oběť a díky víře v Krista se odvrací od svých hříchů, činí pokání, lituje své vzpoury proti Bohu a vydává se na cestu následování Krista.

Moji milí, je toto také vaše osobní zkušenost? Uvěřili jste, že Ježíš Kristus je dostatečnou obětí za vaše hříchy? Spoléháte se cele na Jeho dílo na kříži? Byli jste očištěni? Pokud to tak není, musíte činit pokání, litovat své vzpoury proti Bohu, protože v ní stále ještě žijete a musíte věřit v Krista. To je příkaz a to je povinnost, která se ukládá všem lidem na celém světě. Proste Boha o milost a slitování, proste Ho, aby obnovil vaše srdce a dal vám víru a s ní i milost k pokání. Na místě Kristově vás prosím, dejte se smířit s Bohem.

A pokud jste uvěřili v Ježíše Krista, potom se radujte a žijte s důvěrou v Něj a ve víře v Jeho oběť na kříži. On očistil vaše srdce a to znamená, že jste čistí.

• Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. (Mt 5,8)

Křesťanovi je všechno čisté

Čistým je všechno čisté! Je-li čisté srdce, potom bude všechno čisté. Pán Ježíš to dobře vysvětloval farizeům, kteří se snažili očišťovat se zvenčí, takže dávali pozor, aby se nedotkli něčeho, co by je mohlo znečistit, očišťovali poháry, číše a nádoby a dělali spoustu dalších věcí, ale to, co zanedbávali, bylo jejich vlastní srdce. A tam je ten zásadní problém:

• Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje. … Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost… (Mk 7,15.21-22)

To není nic nového – to je učení Starého zákona:

• Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život. (Př 4,23)

A pokud je v srdci život, pokud je srdce očištěné Kristem, potom žádné vnější věci, žádné skutky, obřady, žádné zkušenosti nebo rozlišování čistého a nečistého nemůže k vaší čistotě nic přidat.

Jsou lidé, kteří rozlišují pokrmy na čisté a nečisté a budou vám tvrdit, že když budete jíst vepřové maso, budete pro Boha nepřijatelní, protože se tím poskvrníte. Jiní se vás budou snažit přesvědčit o tom, že jsou svatá a nesvatá místa – na jedněch budete blíž k Bohu a na druhých s vámi Bůh nebude mluvit. Židé byli pohoršeni, když Ježíš hodoval s celníky, kterými opovrhovali a pokládali je za nečisté, nebo když Ježíšovi umyla nohy nevěstka. Farizeus, který s ním seděl u stolu, si v duchu říkal, že ten člověk nemůže být prorok, protože jinak by takové věci nedovolil. Další lidé rozlišují svaté a nesvaté dny a tvrdí, že nějaký den – pro někoho sobota, pro jiného neděle – vás může přiblížit k Bohu, protože prý vás posvětí. Jako kdyby vás nějaký den mohl učinit více svatými, jako kdyby nějaká vnější věc byla mocnější než Kristova prolitá krev. A víte co? Farizeové a velekněží byli plní hněvu na Ježíše a jejich srdce byla naplněná touhou zavraždit Ho. Ale protože neměli právo to udělat, šli za Pilátem, který to právo měl a šli za ním s jediným cílem – aby bez jakýchkoliv důkazů odsoudil Syna člověka k ukřižování. Ale když přišli před Pilátův dům, chtěli být tak čistí, že nevstoupili na nádvoří toho domu, protože to bylo nádvoří pohana a oni by se mohli poskvrnit tím, že by se dotkli dlažební kostky, na kterou šlápla pohanská noha. Ale jejich srdce, jejich mysl, celý jejich vnitřní člověk byl naplněn jednou jedinou věcí – a to byla úkladná a krutá vražda! Proto nám Ježíš s takovou naléhavostí připomíná:

• Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou. (Lk 11,34-35)

Křesťané, byli jste očištěni – ne svou vlastní silou ani svými zásluhami, ale Ježíšem Kristem, proto nehledejte svou čistotu jinde a nenechte svést lidmi, kteří vás matou, že musíte dělat to či ono, abyste byli čistější. Čistým je všechno čisté. To je první a jediný pozitivní obraz křesťana v našem textu. Všechny další obrazy, které následují, jsou negativní… (Pokračování příště.)