Genesis 3 je jednou z nejdůležitějších kapitol Bible. Bez ní bychom dokonce ani nezačali chápat temnotu, která pokryla zemi. S ní můžeme zachytit záblesk světla, které svítí v temnotách. Už jste to světlo viděli?

Dnešní ráno jsem strávil s přítelkyní, která v nejbližších dnech zemře na rakovinu. Je milující manželkou a matkou. Její tělesná hmotnost však byla nemocí zredukována na 27 kg. Život není spravedlivý. Po celé zemi slyšíme zprávy o ekonomické krizi a ztrátách zaměstnání; zprávy ze světa hovoří o pustošení způsobeném posledními teroristickými útoky nebo o nedávných bojích na Středním východě. Co se na světě pokazilo?

Mohli byste namítnout, že ze špatných podmínek vznikají dobré výsledky. Jako v případě muže, kterému jsem naboural auto. Stal se mým přítelem a křesťanem. Ale ruku na srdce, je těžké vidět za takovým množstvím přírodního a morálního zla nějaký dobrý záměr.

To vše je velmi znepokojivé, méně však pro ty, kteří věří Bibli. Bible nám objasňuje, že dnešní svět není ten svět, který původně vzešel z rukou Stvořitelových. Něco se přihodilo.

Boží zpráva o pádu v Genesis 3

V Gn 3 člověk zpochybňuje a pokřivuje Boží slovo a vzpírá se mu – snižuje ho na úroveň pouhého názoru.

Boží slovo pokřiveno (3,1–3)

Boží stvoření bylo původně „velmi dobré“ (1,31). Bůh ke svému obrazu stvořil muže a ženu a předal jim vládu nad fyzickým světem (1,26) – byla jim podřízena všechna zvířata. Pak jedno stvoření – „had“ – oklamalo ženu (později dostala jméno Eva, 3,20) lstivou otázkou:

• Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě? (Gn 3,1)

Eva připustila, že jim Bůh zakázal jíst ze stromu poznání dobrého a zlého. Nevíme, jestli Bůh svůj zákaz řekl přímo Evě nebo jestli jí ho přetlumočil Adam. Bez ohledu na to, pokřivila Boží slovo. Za prvé, k příkazu si přidala, že se vůbec nemají dotýkat zakázaného stromu a za druhé, ubrala na přísnosti trestu („abyste nezemřeli“ v 3,3 není v hebrejštině tak silný výraz jako Boží formulace ve 2,17, „propadneš smrti“).

Boží slovo popřeno (3,4–5)

Had ve své odpovědi naprosto popírá Boží slovo. Nejprve Boží slovo doslovně cituje (2,17), a pak je popírá – což odhaluje záměr první hadovy otázky (3,1). Had nepoložil otázku z pouhé zvědavosti, byl to manévr.

Poté had nabídl nové vysvětlení Božích motivů. Když budou jíst, řekl, budou mít stejnou morální znalost jako Bůh. Had tím chtěl naznačit, že Bůh je menší než ve skutečnosti a že člověk je větší než ve skutečnosti. (Jinými slovy had Evě namluvil, že se Bůh cítil ohrožen nádhernými bytostmi, jakými by se byli stali, a proto omezil jejich plné lidství.) Zpochybňoval tedy Boží charakter a věrohodnost.

Přestože Adam a Eva byli závislí na Bohu a na tom, jak jim všechno vysvětlí, had jim napovídal, že se mohou stát nezávislými (samostatnými) a sami si rozhodnout, co je pravda. Jinými slovy, had snížil Boží slovo na úroveň pouhého názoru, zatímco člověk se stane měřítkem a rozhodne, co je „pro mě pravda“.

Boží slovo v opovržení (3,6–7)

Evino rozhodnutí bylo promyšlené, nejednala impulsivně. Když text říká, že Eva „viděla“ ovoce, používá stejný slovesný tvar jako když Ráchel a Lea „viděly“, že nerodí děti. Tyto ženy s rozmyslem posoudily svou situaci, a pak začaly jednat (Gn 30,1.9).

To, co Eva viděla, působilo na úrovni smyslů („dobré k jídlu“), na úrovni estetické („lákavé pro oči“) a na úrovni poznání („slibující vševědoucnost“). Sebeurčení mělo pro ni větší hodnotu než pokračující důvěra a poslušnost Bohu.

Adam byl možná přítomen alespoň u části tohoto rozhovoru, každopádně se však také rozhodl neposlechnout Boží slovo. Věděl přesně, co Bůh řekl, a zachoval se zcela trestuhodně. Jak hebrejský termín „s ní“ (3,6), tak následný soud (3,17) napovídají, že ve svém hříchu Adam selhal nejen jako hlava své manželky, ale i jako ten, který má nad hadem panovat.

Okamžitý důsledek jejich hříchu se dalekosáhle odlišoval od jejich přání. Uvědomili si, co udělali a pocit studu je donutil, aby se zakryli. Úplné důsledky své volby však ještě neznali. Slyšeli je později od svého Stvořitele, jehož slovo znesvětili.

Výnos Boží vůle (3,8–19)

Výzva k vyznání (3,8–13)

Bůh přistoupil k Adamovi a k Evě a jeho otázka „Kde jsi?“ byla řečnickým pozváním k vyznání a pokání (viz 4,9–10). Hříšníci nováčci na Boha reagovali způsobem pro nás až příliš známým.

Za prvé, styděli se, což vedlo k tomu, že se ukryli. Verš 8 napovídá, že se snažili projít ukryti vegetací, aby si jich všudypřítomný Stvořitel nevšiml!

Za druhé, cítili strach, který vyústil v pokus o útěk z Boží přítomnosti (3,9–10).

Za třetí, cítili vinu, ale svůj přestupek ještě zhoršili tím, že se snažili zbavit se svého obvinění. Adam obvinil Evu a Boha („žena, kterou jsi mi dal“). Eva obvinila hada („had mě podvedl“).

Na rozdíl od Adama a Evy nepozval Bůh k pokání hada. Namísto toho Bůh vyhlásil tři rozsudky – první nad hadem, druhý nad ženou a nakonec nad mužem.

Rozsudek nad hadem (3,14–15)

Protože had „zničil“ (nebo zkazil) lidskou rasu, bude had zničen příslušníkem lidské rasy.

Nepřátelství mezi ženou a hadem a jejich semenem (potomstvem) zahrnuje více než nenávist mezi ženami a hady. Hebrejské slovo přeložené jako „nepřátelství“ se nevztahuje na zvířata, ale na morální zástupce. Ve světle Zjevení 12,9 jasně vidíme, že za hadem stojí Satan. Ačkoli Satan způsobí semeni ženy utrpení, jemu samotnému bude tímto semenem zasazena smrtelná rána.

Rozsudek nad ženou (3,16)

Protože žena zmanipulovala svého manžela, bude ve své domácnosti prožívat nepříjemnosti. Potížemi bude zamořena role ženy jako matky (znásobená bolest při porodu) a role ženy jako manželky (manželské spory se svým manželem).

Slovní spojení ‚budeš dychtit po svém muži‘ neukazuje na příjemné společenství v manželství, nýbrž na neustálé zápolení (stejné hebrejské slovní spojení se objevuje v popisu Kainova zápolení s hříchem v Gn 4,7). Bitva mezi pohlavími začala.

Rozsudek nad mužem (3,17–19)

Když Adam jedl zakázané ovoce, opustil Bohem dané postavení hlavy své manželky a vládce nad stvořením. Vedle zápolení v domácnosti (3,16b) bude Adam muset ještě namáhavě obstarávat jídlo a při práci se často bude plahočit. Vláda muže je prokleta a své ovoce nebude vydávat snadno.

Nakonec, na rozdíl od toho, co slíbil had, tedy že „budete jako Bůh“, bylo Adamovi řečeno, že je stvořen z prachu a v prach se ve smrti obrátí. Původně měl nad zemí vládnout, nyní mu však země bude vzdorovat a nakonec ho pohltí. Boží slib – „jistě zemřeš“ (2,17, B21) byl tragicky pravdivý. Adam zemřel okamžitě z hlediska duchovního společenství s Bohem a začal umírat i fyzicky.

Čtyři ponaučení z pádu

V Genesis 3 člověk pokřivuje Boží slovo, odmítá je a vzdoruje mu. Boží slovo je sníženo na úroveň jednoho z možných úhlů pohledu, zatímco člověk rozhoduje o tom, co je „pro mě pravda“.

Tato vzpoura proti Božímu slovu je zodpovědná za všechny naše strasti: naše odcizení od Boha, naše sebeobelhávání, naše zničené vztahy, neschopnost zvířat reagovat na naši nadvládu, naše plahočení při získávání obživy ze země, stvoření, které „sténá“, i za naši fyzickou smrt.

Nevěra není jen prostý ateismus, je jí jakékoliv vzpurné, záměrné zanedbání Božího slova, dokonce i „věřícími“. Přijímáme, že Boží slovo je pravda, a přesto někdy vzpurně a záměrně neposloucháme, co Bůh říká? Genesis 3 stále platí.

Jedná se o oddíl Bible, který je plný osobních aplikací.

1. Standardem je Boží slovo.

Za prvé, víme, že Boží slovo je stále standardem, podle kterého máme žít své životy a odolávat pokušení. Ježíš („poslední Adam“, 1 K 15,45) odrazil pokušení tím, že citoval Boží slovo. ‚Je psáno,‘ řekl třikrát satanovi (Mt 4,4.7.10). První Adam snížil důvěryhodnost Božího slova; poslední Adam pozvedl jeho autoritu. Když Ježíš čelil pokušení, raději použil Písmo, které nám je přístupné, než aby tvořil písmo „nové“.

2. Naším problémem je hřích

Za druhé, neměli bychom svádět hřích na naše dětství nebo prostředí, ve kterém se nacházíme, i když moderní sociální inženýrství vyučuje pravý opak.

Adam a Eva nezažili žádné trauma v dětství; jejich „Otec“ (Bůh) byl štědrý a zaopatřil je vším, co potřebovali, aby mohli prožít plné a radostné životy. Přesto se proti Bohu vzbouřili. Tak jako Adam s Evou, i my bychom si dokonce i v dokonalém prostředí zvolili cestu hříchu.

3. Utrpení existuje kvůli našemu hříchu

Za třetí, hřích nakonec vedl k pustošení, jež denně vidíme kolem sebe. Důsledky hříchu jsou především fyzická bolest způsobená nemocemi (přirozené zlo) a emocionální bolest způsobená špatnými rozhodnutími (morální zlo).

Filozofové se příliš zabývají „nevinným“ utrpením. V Bibli však není mnoho případů nevinného utrpení, kromě jednoho, který je tím hlavním důvodem Kristova vtělení a ukřižování:

• Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. (2 K 5,21)

Kristova smrt je jediným případem skutečně nevinné osoby, která snášela utrpení. On to však učinil, aby nás usmířil s Bohem.

4. Řešení naší bezvýchodné situace v Kristu

Za čtvrté, nejdůležitější je Boží zaslíbení. Bůh nám zajistí způsob, jak uniknout tragickým důsledkům hříchu.

Zatímco rozhodnutí „vzít si a jíst“ nakonec uvrhlo lidstvo do stínu smrti, Syn Boží nám obětováním sebe sama jako oběť na kříži zajistil nový život. Stačí jen „vzít si a jíst“ (J 6,47–51; Mt 26,26–29).

Jeden spisovatel napsal: „Ježíš se vydal na misi s cílem zachránit stvoření. Musel zaplatit za naše hříchy, aby jednou mohl skoncovat se zlem a nemusel přitom skoncovat i s námi.“

Již od věčnosti Bůh připravil plán na dosažení našeho vykoupení a našeho věčného dobra. Přitom velice dobře věděl, že se stane hlavní obětí toho plánu. Bohu buď sláva!

Evangelium v Genesis 3,15?

• Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu. (Gn 3,15)

Verš Gn 3,15 je známý jako protoevangelium nebo „první evangelium“ – prorocký obraz doby, kdy satana porazí ženino triumfální „Símě“.

Samotný text nás zve, abychom nalezli interpretaci, která překračuje hranice pouhé biologie. Satan, duchovní bytost, nemůže vyprodukovat símě; a je zřejmé, že ani žena símě neprodukuje. Tedy i při nejjednodušším čtení tohoto prohlášení hadovo semeno zjevně odkazuje na duchovní bytost, která zaujímá stejný postoj jako had.

Na základě Písma je zřejmé, že hadovo „símě“ odkazuje na ty, kdo se z vlastní vůle staví proti ženinu „semeni“ (J 8,44; Ef 2,2–3). Celé věky trvající konflikt mezi královstvím Božím a královstvím satanovým (Mt 13,37–40; J 3,8–12) bude pokračovat až do konce (Zj 12,17). „Ono“, které drtí hadovu hlavu, odkazuje na ženina potomka (je to podstatné jméno v jednotném čísle), kterým je, jak mnozí znalci Bible věří, Ježíš Kristus.

Kdo zvolil Adama, aby nás reprezentoval?

Jak vidíme v Gn 3, všichni Adamovi potomci se rodí s hříšnou přirozeností. Ř 5,12 potvrzuje, že v Adamovi „všichni zhřešili“. Tento stav popisuje teologický termín „Nejvyšší zastoupení“. Je však spravedlivé, že trpíme pro Adamův hřích?

Uvažujme o čtyřech bodech. Za prvé, kdybychom tam byli jako zástupci naší rasy, jednali bychom jinak než Adam?

Za druhé, Adama zvolil naší hlavou Bůh. Není-li Bůh zlomyslný, znamená to, že volba, kterou učinil, nakonec přinese dobro. Kdybychom tam byli my, nebo kdyby byl vybrán jiný zástupce, stalo by se něco jinak? Odpověď zní: Ne. Takže otázky spravedlnosti jsou pouhými spekulacemi, ne podstatnými námitkami.

Za třetí, uvažujte o tom, že „nejvyšší zastoupení“ je pro naše dobro. Andělé zjevně padli, ne však skrze zástupce, a proto není žádná naděje na jejich obnovu. Zhřešili jako jednotlivci a nemohou být uzdraveni. Na rozdíl od nich jsme my zhřešili prostřednictvím zástupce, ale i jako jednotlivci, a náš hřích může být odpuštěn a přemožen. Právě tak jako máme svého nejvyššího zástupce v hříchu, máme nejvyššího zástupce ve spasení, a tím je Ježíš Kristus.

Odděleni od Krista bychom byli osamoceni a zůstali bychom ztraceni ve svých hříších. Nicméně,

• Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. (1 K 15,22)

Za čtvrté, náš konečný stav na věčnosti bude vznešenější než původní stav prvního Adama. Budeme více než nevinní – bude nám zcela vlastní spravedlnost Posledního Adama (1 K 5,45; 2 K 5,21) a nebudeme schopni hřešit.

– Dr. W. Gary Phillips –

Answers In Genesis, Přeložila Iva Suchá