Proto je třeba, abychom již uznali, že naše spasení se zakládá na pouhém milosrdenství Božím, nikoli však na nějaké naší důstojnosti ani na ničem, co z nás vychází. Proto se sluší, abychom celou naději postavili v tom, že se neohlížíme na žádné skutky, ani v nich nehledáme nějaké pomoci. A tak povaha víry záleží v tom: uší otevříti, oči zavříti, to znamená pozorně patřiti na zaslíbení, odvracet myšlení ode vší lidské důstojnosti nebo zásluhy. Nikdy totiž nebudeme dosti důvěřovat Bohu, jestliže jsme úplně neztratili důvěru v sebe, nikdy v něm neposilníme dost svých srdcí, nebyla-li v nás dříve pokořena.

– Jan Kalvín –

Instituce křesťanského náboženství, kap. 1, O zákoně s výkladem Desatera, cit. v: Tony Lane, Dějiny křesťanského myšlení, s. 160.