• Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě, stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě - na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů. Jak je psáno u Ozeáše: `Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou, a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.´ A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: `Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn, neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.´ A jak to Izaiáš předpověděl: `Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.´  (Ř 9,22–29)

V tomto oddílu Písma apoštol Pavel, jak se zdá, vysvětluje, proč Bůh stvořil nevyvolené, i když od počátku nebylo Jeho záměrem je spasit. Nevyvolení totiž hrají svoji roli během spasení vyvolených. Když svoji úlohu splní, jejich role skončí v zatracení. Moje snaha o vysvětlení se netýká tolik Pavlova vysvětlení jako textu Staré smlouvy, který vše uvádí na pravou míru. Pavel cituje proroka Ozeáše, z něhož plyne, že Božím záměrem je zalidnění území skutečným Božím lidem (Židy), který bude rozeset mezi ostatními. Není těžké pochopit, že prorok hovoří o etnickém Izraeli:

• V onen den odpoví, je výrok Hospodinův, odpovím nebesům a ona odpovědí zemi, … Vseji jej pro sebe do země, Neomilostněné budu milostiv, těm, kdo Nejsou-lid-můj, řeknu: „Tys můj lid“, a on řekne: „Můj Bože!“ (Oz 2,23 a 1,10)

• Domu judskému však budu milostiv. Zachráním je skrze sebe, Hospodina, jejich Boha; nezachráním je lukem, mečem a válkou, koni a jezdci.  (Oz 1,7 )

Hospodinův plán se od počátku týkal opravdového Božího lidu, jehož příslušníci byli většinou nežidovského původu. O těch není v Ozeášovi ani zmínky. Alespoň na první pohled se zdá, že Pavel nevěnuje pozornost originálním souvislostem, čímž dává textu zcela nový smysl. Jak tedy máme chápat Pavlovo citování textu Starého zákona?

Jak jsme již řekli, Ozeášova kniha se týká výhradně Izraele. Jde o historii rebelujícího lidu Izraele, navzdory všemu, co obdrželi jako příjemci zaslíbení a projevů úžasné Boží lásky. Takže o co vlastně jde?

Nejdříve si musíme uvědomit, že apoštol Pavel píše v moci Ducha svatého. Dokonce je psáno, že to, co napsal, má stejnou váhu jako písmo Starého zákona:

• A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse, jak vám napsal i náš milý bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána. Mluvil tak o tom ve všech svých listech. Některá místa jsou v nich těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo, k vlastní záhubě. ( 2Pt 3,15–16)

Nemůžeme tvrdit, že Pavel z pasáží Písma vyčetl něco, co tam nebylo úmyslně vloženo. Pavel jasně říká, že pasáže v Ozeášovi hovoří o lidu nežidovského původu, který přijde ke spásné víře v době Nové smlouvy:

• … na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů. Jak je psáno u Ozeáše: `Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou, a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.´’  (Ř 9,24–26)

Pavel prohlašuje, že zaslíbení dané Izraeli, týkající se jeho budoucí obnovy, se naplní s příchodem období Nové smlouvy, kdy bude ustanoven pravý lid, který bude tvořen většinou lidem nežidovského původu. Pavel zde hovoří o naplnění Nové smlouvy jazykem Starého zákona. Jinými slovy řečeno, toto je jediný způsob výkladu, který umožní vidět pravé naplnění Starého zákona skrze optiku Nové smlouvy. Bůh sám interpretuje to, co tím říká, a předává nám pravdivý význam Jeho Písma. Proč by Bůh Izraeli Staré smlouvy poskytl jen část celého obrazu? Zdá se mi, že tím, že byl Izrael jen dočasným obrazem nevěřícího Božího lidu, potřebovali pochopit jen tu část Písma, která se bezprostředně týkala toho, co Bůh vykoná skrze opravdový Boží lid, i když Izrael nepochopil, jakou roli bude hrát v obraze Božího lidu. My na druhé straně kříže, kdo patříme k věřícím na této straně letnic, potřebujeme skrze Novou smlouvu pochopit plný smysl tohoto zaslíbení, protože nám byl dán význam pravého naplnění. Pavel nakládá s touto pasáží Ozeáše opatrně. Použitý text v kontextu vnáší pravý smysl až v době Nové smlouvy. Když čteme Boží slovo, měli bychom postupovat s opatrností a nechat Boha interpretovat svá vlastní slova. Je třeba, abychom odložili stranou naše domněnky a sledovali, jak bibličtí pisatelé používají pasáže Starého zákona, když je citují v Nové smlouvě. Kdo tvrdí, že Bůh zaslíbil Izraeli znovuobnovení, což má být naplněním tohoto zaslíbení, neznamená, že musí dojít k doslovné k obnově etnického Izraele, ale to, že do Písma vkládá něco, co do něj Bůh sám nevložil. Přenechme interpretaci Autorovi.