V tomto kratičkém článku si probereme nádhernou pasáž z knihy Zjevení, jež nám zjevuje velmi důležitou pravdu, kterou dnes mnohé sbory opomíjí: Věrnost Božímu slovu!

Co Bůh vyhledává u své místní církve? Z tělesné perspektivy člověka se může zdát, že církev, jež má mnoho členů a velký společenský vliv, bude Bohem požehnaná. A mohlo by se také jevit, že charismatické církve, kde lidé usilují o duchovní projevy, se budou u Boha těšit obrovské přízni. A někteří křesťané, kteří nadměrně usilují o duchovní projevy, vám ostentativně poví, že jste málo duchovní, neboť se zabýváte jen Biblí a nemáte žádné duchovní prožitky! Co ale říká Boží slovo?

Vše totálně padá na hlavu před sborem ve Filadelfii, který Bůh chválí v knize Zjevení. Podívejme se společně na následující verše:

• „Andělu sboru ve Filadelfii napiš: ‚Toto praví ten Svatý, ten Pravý, který má klíč Davidův; když on otevírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře: Znám tvé skutky. Hle, postavil jsem před tebou otevřené dveře, které nemůže nikdo zavřít. Neboť máš malou moc, a přece jsi zachoval mé slovo a nezapřel jsi mé jméno. Hle, dávám ti ze synagogy Satanovy ty, kdo o sobě říkají, že jsou Židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a pokloní se před tvýma nohama; a poznají, že já jsem si tě zamiloval.Protože jsi zachoval slovo mé vytrvalosti, i já zachovám tebe v hodině zkoušky, která má přijít na celý obydlený svět, aby vyzkoušela obyvatele země.‘“ (Zjevení 3,7–10 ČSP)

V prvních třech kapitolách Janova Zjevení nacházíme poselství sedmi sborům: „Co vidíš, napiš do svitku a pošli sedmi sborům: Do Efesu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodiceje“ (Zjevení 1,11 ČSP).

Vidíme zde, že Ježíš napomíná sbor v Efezu za to, že opustili svou první lásku (Zjevení 2,4); sbor v Pergamu, že trpí zhoubné učení Balaámovo (Zjevení 2,14); církev v Thyatirech, že trpí falešnou prorokyni Jezábel, která svádí ostatní, aby jedli maso obětované modlám (Zjevení 2,20); sbor v Sardách má jméno, že žije, ale je mrtvý (duchovně mrtvý) a jeho skutky nejsou úplné před Bohem (Zjevení 3,1–2) a sbor v Laodiceji je vlažný (Zjevení 3,15).

Pouze církve ve Smyrně a Filadelfii Pán nekárá. Církev ve Smyrně prochází soužením a chudobou, ale je duchovně bohatá. A čeká ji ještě větší soužení a Pán Ježíš ji povzbuzuje, aby zůstala věrná až do konce.

A církvi ve Filadelfii se Ježíš představuje hned v úvodu jako „ten Svatý, ten Pravý, který má klíč Davidův“. Ihned z kraje přichází Pán Ježíš jako někdo, kdo otevírá všechny dveře a nikdo je nemůže zavřít. A sboru ve Filadelfii byly otevřeny dveře. Proč? „Neboť máš malou moc, a přece jsi zachoval mé slovo a nezapřel jsi mé jméno,“ dozvídáme se. Tento verš je zvláště zajímavý, neboť Ježíš zde chválí věrnost sboru ve Filadelfii jeho slovu a jeho jménu, přestože nemají velkou moc. Řecké slovo „dynamis“ (moc) zde může označovat jak vnější společenskou moc či vliv (možná kvůli malému počtu křesťanů ve sboru), tak i vnitřní (duchovní) či nadpřirozenou moc.

Vidíme, že důvod, proč Pán otevírá dveře tomuto sboru, je prostá věrnost jeho slovu.  V Janově evangeliu čteme: „Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky“ (Jan 8,31). A ve 14. kapitole pak vidíme obdobně: „Ježíš mu odpověděl: ‚Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek’ (Jan 14,23).

Ovocem pravých učedníků je věrnost Božímu slovu (Jan 8,31), což je i znamením opravdové lásky k Bohu (Jan 14,23). Je zajímavé povšimnout si, že v Janovi 8,31 hovoří Pán Ježíš k Židům, kteří mu uvěřili. Jde tedy o instrukce věřícím. Do církve ve Filadelfii patřili podle Pána skuteční učedníci, a proto jsou jim otevřeny dveře víry; a je jim slíbeno, že přijdou Židé ze satanovy synagogy, pokloní se jim a poznají, že je Ježíš miluje – obrátí se a uvěří. Identita těchto Židů není teď důležitá, ale vidíme, že věrnost vůči Božímu slovu a Kristovu jménu vedla nakonec k obrácení nevěřících.

Jak se pozná zdravá církev? Podle své velikosti? Společenského vlivu? Ne! Podle toho, že se tam projevují různé duchovní dary? Kdepak! O autentičnosti obou charakteristik lze snadno pochybovat: I „sbor“ heretika Joela Osteena navštěvuje obrovský počet lidí, a to jen proto, že není věrný Božímu slovu, ale naopak láká na hříšná poselství o seberealizaci. Víme, že: „Oni jsou ze světa, proto mluví věci ze světa a svět jim naslouchá“ (1. Janův 4,5).  A Boží slovo varuje: „Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné“ (2. Timoteovi 4,3). Joel Osteen je Božím soudem nad lidmi, kteří nepřijali lásku k pravdě Božího slova. Jemu dal Bůh povstat, aby jim říkal to, co chtějí, ať je to cokoliv kromě zvěstování Boha samotného!

A co se týká různých duchovních projevů, nesmíme zapomenout, že Bible, ačkoliv slibuje různé projevy Ducha (1. Korintským 12,6) (a není na nich nic špatného, ba dokonce jsme nabádáni, abychom o ně usilovali, např. v 1. Korintským 14,39), rovněž varuje před jiným Ježíšem, duchem a evangeliem (2. Korintským 11,4). V posledních dnech mají rovněž přijít falešní proroci, kteří budou činit veliká znamení a divy (Matouš 24,24). Nehledě na to, že nejhorší sbor v Novém zákoně byli Korintští, kteří tělesně usilovali o duchovní projevy. Proto duchovní projevy nejsou hlavní kritérium, podle kterého poznáte zdravý sbor.

A když hovoříme o charismatických sborech. Co ono tak časté nespořádané mluvení  v jazycích? Ptejte se sami sebe: Na koho tím ukazujete, když před shromážděním hovoříte jazyky, ale nikdo to neinterpretuje? Uvědomujete si, že děláte přesně to samé, za co Pavel napomíná Korintské ve 14. kapitole? A co pak čteme na závěr této kapitoly? „Považuje-li se někdo za proroka nebo duchovního člověka, ať uznává, že to, co vám píšu, je Pánovo přikázání.  Jestliže to někdo neuznává, sám nebude uznáván“ (1. Korintským 14,37–38). Zde nás Pavel varuje, že kdo neuznává Boží slovo, sám nebude uznáván. Znovu se vracíme  k základnímu stavebnímu kameni každého zdravého sboru: Kázaní a věrnost vůči Božímu slovu.

Ani velikost sboru, ani duchovní projevy nejsou vhodnou charakteristikou zdravého sboru. Zdravý sbor se pozná podle toho, že se tam káže Slovo pravdy a Ježíš Kristus ukřižovaný a že je zde i věrnost vůči tomuto Slovu. Tak jako to vidíme ve sboru ve Filadelfii. A proto jim Pán Ježíš slibuje, že je zachová „v hodině zkoušky, která má přijít na celý obydlený svět, aby vyzkoušela obyvatele země“.

Můžete si také všimnout, že věrnost vůči Božímu slovu je spojena i s nezapřením Kristova jména („zachoval mé slovo a nezapřel jsi mé jméno“). Říkáme proto, že sbory, které nekážou Boží slovo nebo jej kompromitují, vlastně i zapírají jméno svého Pána. Ať je to pro nás dalším varováním!

Ježíš pak uzavírá poselství sboru ve Filadelfii příslibem: „Přijdu brzy. Drž pevně, co máš, aby ti nikdo nevzal věnec vítěze. Kdo vítězí, toho učiním sloupem ve svatyni svého Boha a již nikdy nevyjde ven. Napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i své nové jméno“ (Zjevení 3,11–12). Příslibem je, že věrní budou součástí nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe, což je vítězná církev a Kristova nevěsta, jak vidíme ve 21. kapitole Zjevení: „A to svaté město, nový Jeruzalém, jsem uviděl sestupovat z nebe od Boha, připravené jako nevěsta ozdobená pro svého muže“ (Zjevení 21,2). Bible popisuje pravé křesťany jako ty, kdo vytrvají až do konce (Matouš 10,22; 24,13), a podobně zde Ježíš hovoří i o církvi. Oni jsou součástí nebeského Jeruzaléma už nyní, nicméně jsou stále na zemi ve svém těle. Vzkříšení a sjednocení s Kristem čeká církev v budoucnu a tehdy bude nebeský Jeruzalém sestupovat  z nebe na novou Zemi, jak je zobrazeno ve 21. kapitole Zjevení.

To je krásné zaslíbení pro věrné církve. Pro církve, které zachovávají Boží slovo.

Na závěr nezbývá nic jiného než směle dodat:

• „Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům.“ (Zjevení 3,13)