Dopis věrné čtenářky, vozíčkářky

Milí přátelé, Kláro a Pavle!

Zdravím vás z Hodonína. Doufám, že si na mne ještě pamatujete. Setkávali jsme se  v minulosti v Luhačovicích. Už několik let do lázní nejezdím. Po mém 20. pobytu přišly události, po kterých už jsem do Luhačovic jezdit nemohla. Zemřel mi tatínek, pečovala jsem o maminku. Před necelými dvěma lety zemřela.

Jinak mám stále hodně aktivit: turistika, klub čtenářů, klub senior, tréninky a turnaje  v ruských kuželkách, čajový klub (jsem vedoucí), hrátky s pamětí (trénování paměti) a jiné akce.

Teď na podzim jsem jela cyklistickou akci (já na invalidním vozíku s elektrickým pohonem). Několikaetapovou trasu „Po stopách malého Masaryka“, poznávací akce v místech, kde TGM prožil své dětství a mládí. Pátrala jsem u starostek a kronikářů obcí, památníků apod. Trasa vedla z Hodonína přes Kepčany na Slovensko, Mutěnice, Čejč, Čejkovice, Hustopeče, Klobouky u Brna. Najela jsem asi 90 km za 4 dny.

Na všech akcích mi vždy Bůh žehná. Mohu sloužit pomocí letáčků BTM. Samozřejmě ve sboru naší AC sloužím dětem. Vyučuji v besídce (nedělní škole). Tato služba mě naplňuje a povzbuzuje. Mezi dětmi se cítím dobře a děti mě mají rády.

Ve sboru jsme měli letos několik společných akcí: Dětské městečko v parku, víkendový rekreační pobyt, „výjezdní” skupinky v přírodě, grilování, Fair fotbal, Agape – společný oběd a spousta dalších akcí.

Děkuji za zasílání časopisu Zápas o duši. Mám na srdci modlitby za celou redakční radu tohoto časopisu. Modlím se za čtenáře ZODu, za inspiraci pro nové články, za to, aby slova povzbuzení padla na úrodnou půdu.

V podzimním čísle (138) mne zaujal článek „Kde se dva nebo tři sejdou …“. Setkávám se s mnoha věřícími, kteří nepatří do žádného společenství, ani je nevyhledávají. V rozhovorech se vymlouvají, že jim „stačí se modlit“ a občas si něco přečíst z Bible. Je mi takových lidí líto. Modlím se za ně a snažím se jim vysvětlit, jak důležité je nebýt sám, i s použitím letáčků BTM. Někteří zase říkají (hlavně ti starší), že všechno znají ze školy z náboženství a už nepotřebují chodit do kostela. I mezi mými sousedkami v domě jsou „věřící“, ale když některé promluví, musím se před nimi stydět za jejich výrazy. Jsou to většinou katoličky.

Adventní čas prožívám většinou venku, mezi lidmi, nebo doma rozjímám, vzpomínám na rodiče, poslouchám hudbu a zvukové knihy.

Zdraví cestovatelka na vozíku

Jaroslava Z.

 

Moc vás zdravím a přeju hodně Boží lásky, pomoci a požehnání.

Příjemné prožití nejkrásnějších svátků v roce – VÁNOC – s oslavou narození Pána Ježíše a Boží požehnání a dobrou pohodu v novém roce 2019.

 

Milá Jarko,

Ze srdce děkujeme za věrnost a modlitby. Tvá slova hřejí u srdce a kéž by každý věřící hořel pro Pána stejnou láskou jako Ty. Jsi velkým povzbuzením a požehnáním nám všem. Ať Ti milující Bůh nadále žehná.

Za celou redakci Klára a Pavel