• Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. To dá tvému tělu zdraví a svě­žest tvým kostem. (Př 3,5–8)

I když většina z nás pečuje o své zdraví, často přehlížíme nemoci svých duší. Sva­tost je pro naši duši a ducha totéž, co zdraví pro naše tělo. Člověk má tělo, mysl a duši. Myšlenky ovlivňují naše emoce, pochopení souvislostí pak ovliv­ňu­je vět­ši­nu našich rozhodnutí. Vše je propojeno, ale mnozí lidé žijí hluboko pod svými mož­nostmi, neplní své poslání, nedosáhnou cíle, protože jsou duchovně neduživí.

Spavá nemoc

Nejrozšířenější epidemií postihující velkou část církve je spavá nemoc. Lidé jsou neaktivní, neutrální, letargičtí a apatičtí. V důsledku toho promarní četná po­žeh­ná­ní, nespočet příležitostí je ztracených a mnohá nebezpečí jsou pře­chá­ze­na bez po­všim­nutí. „Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku? Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si a tvá chu­do­ba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec“ (Př 6,9–11). Podřimujícím patří následující varování: „Ti, kdo jsou na stráži, jsou slepí, nikdo z nich nic neví; všichni jsou to němí psi, nedovedou ani štěkat; jen mluví ze sna, když ulehnou, rádi po­dři­mu­jí“ (Iz 56,10).

Ztuhlá čelist

Tento stav ochromuje ústa věřících. Když nastane příležitost svědectví, čelist jim nedovolí promluvit. Někdy bývá mlčení jako zlato, jindy je to pouhá lenost a zbabělost. „Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to  s tichostí a s uctivostí“ (1Pt 3,15–16).

Amnézie

Tato fatální nemoc se obvykle vyskytuje obzvláště ve světské společnosti, tehdy někteří křesťané zapomínají, kdo jsou a co mezi nevěřícími dělají. Je smutné, že se chovají tak, jako by byli součástí světa, smějí se vtipům světa, poslouchají světskou hudbu, opakují mantry světa, jako by byl svět jejich největším přítelem. „Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím“ (Jk 4,4).

Hluchota

Někteří lidé natolik duchovně ohluchli, že neslyší, i když Bůh promlouvá! Jsou neteční  k Božím přikázáním a varováním Bible. Nevěnují pozornost hlasu Ducha svatého, který je varuje skrze svědomí. Neposlouchají jasná Boží slova zazna­me­naná v Bibli. Když Bůh mluví, tváří se nepřítomně a prohlašují: „Nikdy jsem nic neslyšel!“ Jim patří následující slova: „Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, neza­tvr­zuj­te svá srdce ve vzdoru“ (Žd 3,15).

Slepota

Toto postižení ovlivňuje nečekaně velké množství věřících, kteří jsou slepí vůči nebezpečí a nástrahám ďábla, i když jsou očividné. Ve skutečnosti mají velké potíže vidět rozdíl mezi lží, pastí a svody ďábla a mezi povinností řídit se Slovem a Božím varováním. „Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim ne­vzeš­lo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím“ (2K 4,3–4).

• Ohmatáváme stěnu jako slepí, hmatáme jako ti, kdo nemají zrak. V poledne klopýtáme, jako když se stmívá, mezi zdravými jsme jako mrtví. (Iz 59,10)
• Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce. (Ef 4,18)

Paralýza

Pak jsou tu učedníci, kteří trpí zdánlivě neléčenou paralýzou nohou, když mají něco vykonat pro Boží království. Tam, kde Ježíš vede, nepohnou se z místa, ne­ná­sledují. Těm Písmo připomíná: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne“ (Mk 8,34).

Bezpáteřnost

Mezi věřícími je neuvěřitelné množství morálně bezpáteřních jedinců. Mnozí evangelikálové se chovají jako bezobratlí živočichové. Tyto duchovní medúzy nestojí za principy Písma. Následkem toho přilnou k čemukoliv. „A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nad­zem­ským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti…‘“ (Ef 6,10–14).

Kurděje

Vznikají kvůli nedostatku duchovního proteinu (maso Hospodinova hodu), jak o něm hovoří Písmo, a duchovního ovoce a bylin (víra a poslušnost). Nad­měr­ná závislost na sladkostech (požehnáních) a duchovní mlsání (bonbóny vs. výhody) jsou příčinou zkažených zubů, neduživosti a ztráty životní energie. Po čase se u věřících objeví kurděje, které jsou příčinou jejich duchovní hniloby. „Já jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, nýbrž jako k těm, kteří myslí jen po lidsku, jako k nedospělým v Kristu. Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést – ani teď ještě nemůžete, neboť dosud patříte světu. Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patří­te světu a žijete jako ostatní lidé?“ (1K 3,1–3).

Lék na duchovní nemoci

Písmo má pro všechny duchovní choroby zázračný lék, tím je zdravá kaž­do­den­ní dávka Božího slova. „Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozum­nost ne­spo­lé­hej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky“ (Př 3,5–6).

Z celého srdce

Důvěřovat Pánu celým svým srdcem znamená zachovávat jeho přikázání, svě­dec­tví, nařízení, sloužit a radovat se, jásat, chválit a milovat. První přikázání je toto: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!“ (Mk 12,30). Plnohodnotní křesťané musí využívat srdce na plný výkon, nemůžeme být polovičatí, nebo dokonce zůstávat neteční.

Být biblicky zakotveni

„Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost“ (Ř 11,25), nespoléhejme se na to, jaký máme názor na to nebo ono. Není moudré řídit se jen vlastním rozumem a zkušeností, ale svědectví Ducha svatého má vést naše svědomí, aby bylo pod­ří­zeno Božímu slovu.

Modlitby a studium Božího slova

Pokorná modlitba a hledání Božího vedení skrze pilné studium jeho slova je ne­zbyt­­nost před každým důležitým rozhodnutím. „Poznávej ho na všech svých ces­tách, on sám napřímí tvé stezky“ (Přísloví 3,6). Věnujme pozornost tomu, co má být na prvním místě a podle toho jednejte. Bible před snídaní, Písmo před ulehnutím.

Moudrost z Přísloví

Je moudré začít naše dny čtením z knihy Přísloví, abychom získali moudrost pro rozhodování na každý den. „Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i ro­zum­­­nost pochází  z jeho úst“ (Př 2,6). Jediný Bůh je vševědoucí, všudypří­tom­ný a vše­mo­houcí. Existuje 31 kapitol Přísloví, jedna kapitola pro každý den v měsíci.

Bázeň před Bohem

Bázeň před Bohem je počátek moudrosti. „Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať“ (Př 3,7). Kdo má bázeň před Hospodinem, je osvobozen od strachu z lidí. Budeme-li se bát Boha, nemusíme se bát člověka, budeme-li se bát názorů světa, nebudeme se bát Hospodina. Je to buď – anebo. Musíme si vybrat. Buď se budeme snažit Boha potěšit, nebo se budeme snažit potěšit člověka. Buď se budeme bát lidí, nebo se budeme bát Boha. Kdo se bojí Boha, zjistí, že právě tam je počátek moudrosti, a ta člověku umožní moudře si vybrat a odvrátit se od zla.

Duchovní uzdravení

Naše duchovní zdraví bude mít vliv na naše fyzické, duševní a emocionální zdraví. „To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem“ (Př 3,8). Svatost je pro na­še­ho ducha totéž, co zdraví pro naše tělo. Tělo, mysl a duch jsou propojeny. „Ra­dost­né srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti“ (Př 17,22).

Z vlažných věřících je Pánu Bohu zle

• Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm pře­čištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou na­ho­tu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Já kárám a trestám ty, které mi­lu­ji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání. (Zj 3,15–19)

Biblické pokání

Nemysleme si, že jsme bezmocnými oběťmi. Jsme provinilí hříšníci. Bůh od­po­ru­je pyšným, ale pokorným dává milost. „Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží mi­losti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Ř 6,23). Pokání se zabývá ko­ře­nem, příčinou všech našich problémů, suchopárem a neúrodou, zabývá se hříchem.

Hřích nás odděluje od Boha

• Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší. Vaše dlaně jsou po­skvr­něny krví, vaše prsty nepravostí, vaše rty mluví klam, váš jazyk pře­mí­lá podlosti. (Iz 59,1–3)

Nechutný zvyk

Tolerovat a omlouvat hříchy, které nás drží v napůl mrtvé, v hanebné kondici, je ohavnost. Náš hřích musí být vyznán, odmítnut a odpuštěn.

Být jím uchváceni

On dokonal naše spasení. „Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo,  s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, ned­ba­je na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu“ (Žd 12,1–2).

Frustrace

Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu. Byli jsme stvořeni pro společenství a úzké spojení se Stvořitelem. „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí“ (J 15,5–6). Pokud se netěšíme  z neustálého kontaktu a ko­mu­ni­ka­ce s Bohem, zůstáváme vnitřně neklidní, nenaplnění a frustrovaní.

Hadí jed

Je to naše osobní nevíra, kvůli níž se otevírá propast, která se stala kořenem zla. Kvůli našemu hříchu bylo naše společenství s Bohem zničeno, křesťanská chůze ochromena, náš morální úsudek byl zdeformován a předsevzetí vzala za své. Náš modlitební život byl zničen, uctívání bylo přerušeno. Naše svědectví se stalo neplodným a naše duchovní životy byly pokřiveny pokrytectvím. Musíme poznat nesmiřitelnost a destruktivní povahu jedu hříchu.

Co způsobil hřích?

Hřích učinil satana pánem vzpurných hříšníků. „Kdo však se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel od počátku hřeší. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy“ (1J 3,8). Hřích člověka zotročil. „I vy jste byli mrtvi pro své viny a hří­chy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nad­zem­ských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu“ (Ef 2,1–2). Trest za hřích nikoho nemine. „Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Ř 6,23). Hřích učinil z pekla skutečnost. „Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera“ (Zj 20,14–15).

Sklízíme, co jsme zaseli

Hřích na nás působí stejně jako cukr v benzínové nádrži – způsobí špatný chod motoru. Zkaramelizovaný cukr zanese ventily a palivový filtr, podobně i dlou­ho­do­bá přítomnost hříchu v našich životech negativně ovlivňuje náš výkon. Jsme duchovně, emocionálně, psychicky i fyzicky vyhořelí. Nevyhnutelnými důsledky hříchu jsou nepokojné svědomí, proměnlivé emoce, citové a fyzické vyčerpání ve snaze potlačit vinu, strach, hněv a zoufalství. Jedním slovem deprese.

Potřeba důkladného pokání

Pokání lze přirovnat k demoličním pracím na zchátralé budově. „Podle Boží milosti, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm. Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá?“ (1K 3,10–16)

Oddělenost

V pokání se oddělujeme od toho, co nás odloučilo od Boha. Pokání musí být dů­kladné a hluboké. Nestačí chvilkové emocionální a polovičaté rozhodnutí. Po­ká­ní na půl srdce a mysli klade mělký a nestabilní základ duchovního života. „Žij­te v Kris­tu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm po­stav­te zá­klady, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a zno­vu vzdávejte díky“ (Ko 2,6–7). Radost a svoboda odpuštění stojí na zá­kla­dech pokání a znovuzrození.

Ti, kteří nečiní pokání, budou odsouzeni

Boží slovo varuje: „Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, za­klí­nači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt“ (Zj 21,8).

Čiňte pokání

Pán Ježíš Kristus začal svou veřejnou službu těmito slovy: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské“ (Mt 4,17). To bylo poselství rané církvi: „Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy a přišel čas Hos­po­dinův, čas odpočinutí…“ (Sk 3,19).

Účinné pokání

Bible zdůrazňuje tři aspekty takového pokání:

• Přesvědčení: Změna mysli.
• Pokání: Změna srdce.
• Obrácení: Změna života.

Hlava, srdce a ruce

Pokání zahrnuje změnu mysli, změnu postoje a změnu chování; hlavu, srdce a ruce. Pokání je více než změna mysli a změna srdce, zahrnuje změnu zvyků, životního stylu a chování. „Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu“ (Sk 17,30).

Nástrahy a léčky

Musíme rozpoznat důsledky hříchu a pokušení, tento jed, který představuje smr­tel­ná nebezpečí. Musíme odmítnout cesty bezbožných, společenský tlak, veřejné mí­nění a tlak vrstevníků. „Muž, který lichotí bližnímu, rozprostírá síť jeho krokům“ (Př 29,5).

Dvě cesty

• Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříš­ných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co pod­nik­ne, se zdaří. Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem. Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých. Hospo­din zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby. (Ž 1,1–6)

Výzva k vyznání

• A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je svět­lo a není v něm nejmenší tmy. Říkáme-li, že s ním máme společenství, a při­tom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu. Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očiš­ťu­je od každého hříchu. Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spra­ved­li­vý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Ří­ká­me-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. (1J 1,5–10)
• A kde se rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus. (Ef 5,14)
• Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví. (1Te 5,6)

Jeho milosrdenství je nevyčerpatelné

On nám dává více milosti, kde narůstá tíha břemen.

Dává nám větší sílu, když klesáme únavou.

Tam, kde narůstá trápení, tam přidává milosrdenství.

Opakované zkoušky znásobují jeho pokoj.

Když jsme vyčerpali zdroje své vytrvalosti,

když naše síla selhala dříve, než skončil den,

když jsme na konci vlastních sil,

plné dávání našeho Otce může začít.

Jeho láska nemá žádné omezení,

jeho milost nezná žádnou míru,

jeho moc nemá hranice.

Z nevyčerpatelného bohatství

v Pánu Ježíši nám dává znovu a znovu.

Přeložila Klára Steiger.