Odpověď  na dotaz čtenáře

Milý bratře Martine,

zdravím Tě a pokusím se odpovědět na Tvoji otázku, jak se projevuje oddělení od Boha pro člověka, který nepoznal Ježíše Krista: (1) v tomto pozemském těle, (2) v budoucím těle po vzkříšení všech lidí. Tvoje otázka je zde:

Jak tedy můžete tvrdit, že pro nevěřící lidi je trest „oddělení od Boha“? Co je to pro ně za trest? Vždyť celý pozemský život žili bez Boha, tak jim ani nebu­de za těžko v tom dál pokračovat. Když po celý čas nenáviděli Boha, co je to za trest, že nebudou po celou věčnost  s tím, koho nenávidí?

Děkuji, že čteš pozorně. Dovol mi, abych předem vysvětlil čtyři základní pojmy. Obecně řečeno: smrt je oddělení, život je spojení. Zde jsou:

1. První vzkříšení (duchovní) je vzkříšení z duchovní smrti do duchovního života, tzn. propojení ducha/duše s Duchem Božím. To je stručná definice spa­se­ní a víry. Vztahuje se jen na zaslíbené, vyvolené Boží děti v okamžiku znovuzrození.

• … probudil nás k životu spolu s Kristem [propojil s Duchem Božím], když jsme byli mrtvi [duchovně odděleni od Boha] pro své hříchy. Milostí jste spa­se­ni! Spolu s ním nás vzkřísil [duchovně propojil] a spolu s ním uvedl na ne­bes­ký trůn v Kristu Ježíši. (Ef 2,5)

2. První smrt (tělesná) je dočasné oddělení lidského ducha/duše od pozem­ského těla. Vztahuje se na každého Adamova tělesného potomka, ať byl, nebo nebyl znovuzrozen z Ducha svatého, tj. ať byl, nebo nebyl vzkříšen duchovně. Každý člověk musí jednou tělesně zemřít.

• … jako v Adamovi všichni umírají [tělesně]. (1K 15,22a)
• Mzdou hříchu je smrt [tělesná]. (Ř 6,23a)

3. Druhé vzkříšení (tělesné) je propojení ducha/duše se vzkříšeným tělem. Pro­běhne v poslední soudný den při druhém příchodu Ježíše Krista. Vztahuje se na všechny lidi bez výjimky. Spasení vstanou v oslavených tělech, aby žili věčně v Kristově přítomnosti. Nespasení, kteří nebyli v pozemském těle duchovně vzkří­­šeni, vstanou v tělech k věčné pohaně, daleko od Boha. Písmo blíže neur­ču­je, jak bude nové tělo nespaseného člověka vypadat. „V ohni ale neuhoří.“

• Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vsta­nou k odsouzení. (J 5,28–29)
• Věřím všemu, co je napsáno v zákoně Mojžíšově a v prorockých knihách, a tak jako oni mám naději v Bohu, že jednou spravedliví i nespravedliví vsta­nou k soudu. (Sk 24,14b–15)
• Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. (Da 12,2)

4. Druhá smrt (duchovní) je trvalé oddělení nespaseného člověka daleko od Boha v ohnivém jezeře. Vztahuje se na ty, kteří vyšli, vstali a procitli v novém těle, kteří nebyli duchovně vzkříšeni, nebyli spaseni a neuvěřili v Krista.

• Potom řekne těm na levici: „Jděte ode mne [oddělte se ode mne], prokletí, do věč­ného ohně [hořící jezero], připraveného ďáblu a jeho andělům!“ (Mt 25,41)

Kdo se tedy narodil jen jednou (tělesně), zemře dvakrát – první tělesnou smrtí a druhou duchovní smrtí. Kdo se narodil dvakrát, tělesně i duchovně, zemře jen jednou – první tělesnou smrtí.

A teď k Tvé otázce:

Jak tedy můžete tvrdit, že pro nevěřící lidi je trest „oddělení od Boha“? Co je to pro ně za trest? Vždyť celý pozemský život žili bez Boha, tak jim ani ne­bu­de za těžko v tom dál pokračovat. Když po celý čas nenáviděli Boha, co je to za trest, že nebudou po celou věčnost  s tím, koho nenávidí?

V tomto pozemském těle se oddělení od Boha projevuje vně i uvnitř nespa­se­né­ho člověka úplně jinak než v těle budoucím, tj. po druhém, všeobecném vzkří­še­ní všech lidí.

(1) Ti, co jsou v tomto pozemském těle odděleni od Boha, kteří nevěří, nepo­ci­ťu­jí žádný trest, naopak požívají pozemskou Boží dobrotu často i ve vyšší míře než věřící:

• Abraham řekl [zavrženému a zdravému boháčovi]: „Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života [Bůh tě obdařil hojnou do­bro­tou], a Lazarovi [spasenému vředy obsypanému žebrákovi] naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš.“ (L 16,25)
• To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti: Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti a svévolník dlouho žije i při své zlobě. (Kaz 7,15)

Nevěřící nepovažují za trest, že jsou rodem hříšní a oddělení od Boha. Vyho­vu­je jim svévolný život bez Boha, obzvlášť pokud jsou zdraví, úspěšní a vede se jim dobře. Boha se nebojí, nemusí se nikomu zodpovídat. Jejich filozofie je – jezme, pijme, zítra tu nebudeme. Ke spokojenosti jim nic nechybí.

• … protože on [Bůh] dává svému slunci svítit na zlé [bez Krista] i dobré [v Kristu] a déšť posílá na spravedlivé [v Kristu] i nespravedlivé [bez Krista]. (Mt 5,45b)

Jakkoli jsou svým kamenným, neobřezaným srdcem daleko od Boha, Bůh je zaopatřuje, přestože jsou Boží nepřátelé a Boha nenávidí:

• Tento Bůh sice v minulosti nechával pohanské národy žít, jak chtěly, avšak nepřestal dosvědčovat sám sebe tím, že jim prokazoval dobro [nikoli první vzkříšení, poznání Krista]: dával vám s nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil vás pokrmem a naplňoval radostí. (Sk 14,16)

Jak vidíš, Martine, Písmo jasně učí, že lidem bez Krista se v tomto pozem­ském životě vede, pokud jde o fyzické (nikoli duchovní) zaopatření stejně, ne-li lépe než lidem v Kristu. „Úspěšnost“ tohoto pozemského života ne­po­va­žu­jí za trest, ale za vlastní zásluhy. Bůh prokazuje své dobro všem lidem bez rozdílu tím, že je zao­pat­řuje po všech stránkách. Díky obecné Boží dobrotě jsou všichni lidé syceni, jsou naplňováni radostí, mohou prožívat pří­bu­zen­skou lásku, bratrskou lásku mezi přáteli i erotickou lásku mezi manžely, mohou se těšit z rodiny, dětí, přátel­ství, umění, vědy, sportu, práce a často i z toho, že je jim dopřáno žít v míru a hojnosti.

(2) Na druhé straně, být navěky oddělen od Pána v novém těle, ve kterém budou nevěřící spravedlivě a věčně trpět v plameni ohně, je skutečně ten nejvyšší trest. Není to žádná pozemská relativní „pohoda“, které se nevěřící dnes těší. Být věčně oddělen od smyslu bytí, od Boha, a živit se sám sebou, je nekonečná hrůza. To plyne z Boží svatosti, která je nám zjevena Duchem Svatým v Písmu:

• … aby v plameni ohně vykonal trest na těch, kteří neznají Boha, a na těch, kteří odpírají poslušnost evangeliu našeho Pána Ježíše. Jejich trestem bude věčná záhuba „daleko od Pána [budou odděleni od Boha] a slávy jeho moci“, až v onen den přijde. (2Te 1,8–10a)

Druhá smrt, být daleko od Boha ve vzkříšeném novém těle, o kterém nic nevíme a které je určeno k věčné záhubě, musí být hrozná. Cituji několik veršů, které definují, co je to druhá smrt:

• Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo zvítězí [na koho se vztahuje první duchovní vzkříšení], tomu druhá smrt [ohnivé jezero] neublíží. (Zj 2,11)
• To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkří­šení [byl vzkříšen spolu s Kristem na nebeská místa]! Nad těmi druhá smrt [ohnivé jezero] nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let. ... Pak smrt i její říše byly uvrženy do ho­ří­cí­ho jezera. To je druhá smrt: hořící jezero.  (Zj 20,6.14)
• Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všich­ni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta dru­há smrt. (Zj 21,8)
• Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece [hořící je­ze­ro]; tam bude pláč a skřípění zubů. (Mt 13,41–42)

Doufám, že jsem Ti maličko pomohl odpovědět na Tvoji otázku. Nevěřícím za­vr­ženým bude opravdu zatěžko, dál pokračovat bez Boha. Děkuji za Tvůj zájem a po­­zornost, kterou věnuješ důležitým otázkám.

Tvůj bratr v Kristu

Pavel Steiger