Překrývající se sféry

Jaký postoj bychom měli zaujmout k otázkám o vztahu vědy a Bible? A konkrétně o vztahu vědy a Genesis 1–3?

Tyto otázky pro nás představují určitou výzvu. Z obecného hlediska dává smysl, když při životně důležitých rozhodnutích bereme v potaz všechno, co si myslíme, že víme. I při čtení Bible nebo při přemýšlení o vědě nutně musíme činit rozhodnutí. Není moudré odříznout si nějaký zdroj vědění a říkat si, že se jím nenecháme ovlivňovat nad rámec jakési úzce vymezené oblasti.

Když ovšem hledáme řešení ohledně vztahu Genesis 1–3 a vědy, stojíme před náročným úkolem.

Autorita Bible

Za prvé Bible má zvláštní autoritu. Je jedinečná, protože se jedná o slovo Boží ve verbální formě; jde o záznam toho, co říká Bůh. Krátký článek nám nedává dostatek prostoru, abychom si k tomuto tvrzení prošli všechny důkazy a argumenty. Je dobré mít na paměti, že naše osobní postoje, přesvědčení či pochybnosti nemění nic na tom, čím Bible skutečně je. Jestliže Bible není slovo Boží, pak naše víra, že jím je, z ní slovo Boží neudělá. Jestliže Bible je slovo Boží, pak naše nevíra nemůže zničit její pravou podstatu. Jakožto slovo Boží si Bible zasluhuje naši neomezenou poddanost a věrnost na rozdíl od jakéhokoli čistě lidského zdroje včetně názorů moderních vědců.

Z tohoto důvodu si musíme dát pozor, abychom nepřetvářeli význam Genesis 1–3 jen proto, aby odpovídal tvrzení moderní vědy. Zvažme otázku: „Má nám věda co dát při čtení Genesis 1–3?"  V zásadě záleží na tom, jaký druh „informovanosti“ zde od vědy očekáváme. Je totiž daleko důležitější, aby text Genesis 1–3 naopak ovlivňoval naše chápání vědy.

Nemůžeme totiž s těmito dvěma zdroji vědění zacházet, jako by se nacházely na stejné úrovni. Měli bychom bez pochyby odolat v západním světě tolik rozšířenému předsudku, že věda je nadřazená nad všechny zdroje poznání a že Bible už je zastaralá. Je tak snadné nechat se unést nadšením ze všech technických vymožeností, inovací a praktických úspěchů, které se zakládají na vědě. Ale musíme být opatrní, protože praktický úspěch v sobě může nést i lidské chyby.

Jednou z největších trhlin v základech současné vědy je obecně přijímaný vliv filozofického materialismu, tedy filozofie, která tvrdí, že svět sestává jen z hmoty, energie a pohybu, a to je vše. Žádný Bůh tu není. Anebo pokud existuje, pak je nezúčastněný, a tedy naprosto irelevantní.

Když si to znovu prozkoumáme

Když tedy srovnáváme vědecká tvrzení s Biblí, musíme brát v úvahu, jaké předpoklady jsou hnacím motorem vědeckého chápání. Musíme též brát v úvahu, jaké předpoklady jsou hnacím motorem pro pochopení Bible. V obou oblastech může mít svůj vliv lidský hřích a s ním související pokřivené předpoklady. Hřích ovlivňuje vědecké chápání tehdy, když přichází s filozofickým materialismem a vědci o světě uvažují jen jako o pouhém mechanismu nebo jako o výsledku nahodilých pohybů atomů, spíš než jako o osobním panství, kterému vládne Bůh.

Hřích může vstoupit do našeho chápání Bible tehdy, pokud přehlížíme fakt, že se jedná o slovo Boží, a má tedy zvláštní Bohem danou autoritu. Hřích ale může mít vliv na naše porozumění Bibli  v docela nenápadnějších podobách. Ačkoli svými ústy vyznáváme, že jde o slovo Boží, můžeme přesto brát s rezervou to, co Bible říká o daleké minulosti a o původu světa, protože nám to připadá poněkud naivní. Podobně chybnou alternativou je i tvrdit, že jde prostě o dědictví naivních představ, které pocházejí z prostředí starodávného Blízkého východu. 

Je pravda, že si Bůh sám zvolil dát Genesis 1–3 lidem, kteří žili na tehdejším Blízkém východě. Ale protože Bůh je Bohem, může si dovolit říct něco zcela odlišného od toho, čemu věřili tehdejší okolní kultury. A také to tak dělá. Genesis 1–3 stojí ve značném protikladu s dávným Blízkým východem, protože prohlašuje, že existuje jeden Bůh, který všechno stvořil. Odděluje se od tehdejšího polyteismu. Zrovna tak může Bůh, pokud si to přeje, říkat i o přírodním prostředí něco jiného, než čemu věřili v dávných kulturách.

Důležité sdělení Bible také můžeme snadno přehlédnout, pokud se domníváme, že Bible musí být z vědeckého hlediska technicky přesná, aby se mohla jaksi „poměřovat“ s kvalitou a prestiží moderní vědy. Bůh se ve své moudrosti rozhodl napsat Genesis ne prvoplánově pro vědecko-technické specialisty, ale pro všechny lidi všech kultur, včetně kultur předcházejících epochu vědy. Vyjadřuje se tedy obyčejně, na úrovni běžné lidské zkušenosti. Jakožto plně lidské bytosti potřebujeme spíše vědět, co Bůh říká o hříchu a o vykoupení, než abychom potřebovali získat technický vhled do oblasti vědy.

Jak se vypořádat se zjevnými či zdánlivými rozpory

Co tedy uděláme, když narazíme na nějaký zjevný či zdánlivý rozpor mezi Genesis 1–3 a tím, co o původu světa tvrdí moderní vědci? Měla by to být příležitost znovu prozkoumat Genesis 1–3, ale i přezkoumat tvrzení moderních vědců. Nedorozumění se mohou vplížit v rámci obou oblastí.

Bylo by ovšem chybné snažit se násilím natlačit Genesis 1–3 do předem vytvořených tvrzení moderní vědy. Výsledkem by bylo překroucení významu Genesis 1–3. Navíc by to znamenalo, že zcela naivně přijímáme vědecká tvrzení, spíš než bychom je kriticky tříbili.

Zdravým přístupem je naopak snažit se, aby věda zapadala do toho náhledu na svět, který nám podává Bible, zvláště pak v Genesis 1–3. Žijeme ve světě, který patří Bohu. Jsme stvořeni k Božímu obrazu, což dává vědeckému bádání naději: vědci stvoření k Božímu obrazu se mohou pokoušet přemýšlet tak, jak myslí Bůh, a napodobovat ho v tom, jak je to jen na úrovni jeho stvoření možné.

Podrobnější bádání

Proces přezkoumávání vědy je velmi komplikovaný. Naštěstí máme celou řadu knih, v nichž se křesťanští autoři snaží tyto otázky do hloubky rozebírat a při tom se věrně drží skutečnosti, že Bible je Bohem vydechnuté Písmo. Někdy se spolu neshodnou, ale přesto stojí zato, se tomuto úkolu věnovat: totiž snažit se porozumět, jakým způsobem Bůh řídí svět, a to v rámci poznání, které nám Bůh poskytuje skrze Bibli.

https://www.crossway.org/articles/should-science-inform-our-reading-of-genesis-13