I.          O autorovi

Sharon James se narodila do věřícího prostředí rodičům jménem Errol a Lyn Hulseovi. Ve věku jedenácti let si uvědomila svou hříšnost a osobní potřebu Spasitele. Svou víru v Krista vyznala ve křtu vodou ve čtrnácti letech, kdy se rovněž stala členkou místního křesťanského sboru. Studovala obor historie na univerzitě v Cambridge a následně také teologii na baptistickém semináři Toronto Baptist Seminary. Svá studia úspěšně završila magisterskými zkouškami. Doktorské studium absolvovala na University of Wales. Následně vyučovala historii na různých místech anglického souostroví a také v Malawiské republice (jihovýchodní část Afriky).

Provdala se za kazatele jménem Bill James, který je od roku 1991 pastorem sboru Emmanuel Church v Leamington Spa (Warwickshire, Anglie) a který je zároveň ředitelem semináře London Seminary. Společně vychovali dvě děti. V současnosti je Sharon hrdou babičkou čtyř vnoučat a pracuje pro křesťanskou organizaci s názvem Christian Institute zabývající se nejrůznějšími společenskými problémy současnosti (např. genderovou ideologií, potraty, drogovou závislostí, gamblerstvím, lékařskou etikou, rodinou apod.).

Sharon James je autorkou řady knih[1] a přednáší na nejrůznějších místech po celé Anglii i v zahraničí, často na téma biblického ženství.

II.       O knize

Většině lidí pravděpodobně neunikl narůstající zmatek ohledně definice následujících pojmů: mužství, ženství, rodina, manželství, sexualita, pohlaví, genderová identita apod. Jednadvacáté století představuje progresivní období společenské otevřenosti k nejrozmanitějším idejím. Jejich zárodky lze vystopovat na přelomu devatenáctého a dvacátého století (některé i mnohem dále), ovšem vzhledem k různým kulturním, náboženským a společenským faktorům zůstávaly ve své době zamlčovány nebo upozaďovány. Tradiční hodnoty a zdrženlivost, týkající se oblastí uvedených v úvodní větě tohoto referátu, ovšem vystřídalo někdy až zarážející nadšení propagovat zcela nové, neotřelé, nebo dokonce provokativní koncepty genderové ideologie. Co je ovšem pravým základem genderové ideologie? Na čem spočívá? Jaké cíle si klade? Co o tom říká Bůh a jeho Slovo? Jaký postoj bychom vůči ní měli zaujmout? Zamysleme se nad tím krátce prostřednictvím knihy s názvem Genderová ideologie od autorky Dr. Sharon James.

Titul Genderová ideologie je rozdělen do sedmi kapitol. Každá z nich obsahuje určitou klíčovou myšlenku, které se ovšem v průběhu zbývajícího textu vzájemně prolínají či doplňují. Závěry kapitol pak nabízí seznam doporučené literatury k dalšímu studiu. Kniha představuje svým rozsahem poměrně stručné pojednání, které ovšem, jak se lidově říká, „nechodí okolo horké kaše“, ale jde rovnou k jádru věci. Současná společnost se naneštěstí otevřené upřímnosti štítí, obzvlášť pokud se jedná o vyjádření nesouhlasu k problematice týkající se citlivých či ožehavých témat. Přímočarost nebo nesouhlas ovšem nejsou synonymem pro hrubé jednání. Autorka ihned v úvodu (a také v závěru) své knihy vybízí čtenáře k citlivému přístupu ke všem lidem, kteří se s otázkami genderové ideologie snaží vypořádat. To se týká především jedinců, kteří prochází osobní krizí genderové identity (str. 13). Zároveň ale předznamenává mylnost přesvědčení a postojů této ideologie i její rizika, např. trvalé fyzické a emoční následky (str. 15, 84). Láska k lidem znamená říkat jim pravdu – s porozuměním, soucitem, avšak bez kompromisu. Pravdu o tom, že jsme Bohem stvořeni jakožto muži a ženy s určitým záměrem.

Genderová ideologie, propagovaná aktivisty Světové zdravotnické organizace (WHO), Populačního fondu OSN (UNFPA), Mezinárodní federace plánovaného rodičovství (IPPF) a Evropské unie (EU), již určitou dobu prosazuje myšlenku tzv. „genderové totožnosti“. Jedná se o koncept, jenž tvrdí, že genderovou totožnost člověka lze oddělit od vrozeného pohlaví jedince. Nezáleží na biologicky určeném pohlaví člověka, důležité je, s jakým genderem se vnitřně ztotožní. Toto učení by mělo podle svých zastánců rovněž vstoupit v platnost jakožto součást všeobecného vzdělávání tzv. systému CSE (str. 18, 37). Děti údajně potřebují získat možnost svobodně vyjádřit svou vlastní sexuální orientaci či genderovou totožnost. Vnitřní genderová identita si žádá celkovou přeměnu životního stylu osoby, které nesmíme bránit, ať už se jedná o oblékání, vyjadřování, oslovování, jednání, společenský statut, tělesnou přeměnu atd. Lidé, kteří s touto ideologií nesouhlasí, automaticky spadají do kategorie zaostalých, diskriminujících, nenávistných, či dokonce zlých zpátečníků, utlačovatelů, homofobů a transfobů, jejichž nesouhlas se dnes na některých místech světa dostává do střetu se zákonem (str. 15, 28, 36, 37, 41, 57, 60, 61). Mnozí čtenáři pravděpodobně tuší, že pod hlavičku genderové ideologie spadá celá řada inovativních a neobvyklých pojmů. Autorka se proto snaží srozumitelně vysvětlit význam několika z nich (str. 24–25, 41–43, 64). Jsou to výrazy jako např.: gender, transgender, cisgender, transsexuál, intersexuál, androgyn nebo genderová dysforie, které se ve své knize věnuje o něco obšírněji. Zabývá se její definicí, projevy, diagnostikou, četností výskytu, příčinami a léčbou jak u dospělých, tak u dětí (str. 25–33, 80–95). Genderová dysforie představuje psychickou poruchu (podobně jako mentální anorexie či bulimie). Projevuje se utkvělou a sužující představou, díky níž se dotyčný domnívá, že je uvězněn v nesprávném těle. Ovšem podle zdravotních expertů nespokojenost s vrozeným pohlavím nadále nespadá do klasifikace psychiatrického onemocnění. Proto je dnes genderová dysforie nesprávně považována za tělesné onemocnění (str. 27). Realitu genderové identity neurčuje objektivní skutečnost geneticky určeného, tedy vrozeného pohlaví, nýbrž vnitřní stav člověka. Úspěšná léčba nespočívá v nápravě postoje ve smyslu přizpůsobení myšlení jedince vzhledem k jeho vrozenému pohlaví, nýbrž v přizpůsobení těla vnitřnímu stavu mysli. Prakticky to znamená, že jedinec trpící genderovou dysforií podstupuje léčbu, která mu umožní připodobnit jeho tělo formě napodobující pohlaví, s nímž se vnitřně ztotožňuje. To zahrnuje např. hormonální léčbu (aplikaci mužských či ženských hormonů), chirurgické zásahy (odstranění či tvarování prsou, transformaci pohlavních orgánů – nutno podotknou, že ani zdaleka ne plnohodnotnou, ale spíše estetickou) a doprovodnou psychoterapii, která má za úkol dotyčnému pomoci plně přijmout osobní přesvědčení o jeho vnitřní genderové identitě. To ovšem odporuje nejenom zdravému úsudku, nýbrž i vědeckým důkazům. Pohlaví člověka je určeno geneticky. Tato informace je protkána napříč DNA a je obsažena v téměř každé buňce lidského organismu (str. 21, 33, 41)! Naproti tomu tvrzení genderové ideologie nemá pro své stanovisko žádný relevantní vědecký podklad (str. 30, 40, 49, 55).

Autorka se rovněž zaměřuje na vnitřní rozpory uvnitř genderové ideologie (str. 38, 44, 45). Snaží se vystopovat její původ z hlediska moderní historie (str. 49–60). Poukazuje na nebezpečí indoktrinace tímto světonázorem a na jeho zneužívání. Dále upozorňuje na zmatek, který genderová ideologie přináší do oblasti genderových rolí, rodinných a manželských hodnot (zejména u dětí a dospívajících, str. 79–96), a také na rizika, jež se vztahují na osoby, které se více spoléhají na názory veřejného mínění než na Boží slovo (str. 74–78). Vyjadřuje své obavy nad ztrátou názorové svobody a celkovými společenskými i politickými dopady (str. 58–62).

Přibližně v druhé polovině knihy přechází Sharon James k biblickému popisu Božího stvořitelského záměru (str. 63–78). Následně pokračuje praktickými radami rodičům, kteří jsou nuceni čelit problémům spojeným s genderovou ideologií ve svých rodinách a u svých dětí (str. 97–102), a uzavírá deseti výzvami vůči bojovníkům za „práva“ genderové ideologie (str. 103–113).

Sečteno podtrženo, jedná se o srozumitelnou, upřímnou, výstižnou a objemově snadno vstřebatelnou knihu, po které by měl sáhnout každý, kdo se s problematikou genderové ideologie již někdy setkal, ale nevěnoval jí pozornost, anebo čtenář, který o podobných otázkách sice uvažuje, avšak není si jist, jak se s nimi vypořádat.