Můj Bože,

pomohl jsi mi vidět,

že ať už se těšíme a radujeme z jakéhokoli dobra,

jak dobrý je ten, který ho dává a který ho také může vzít.

Že požehnání ani tak netkví

v přijímání dobra od tebe a v tobě,

ale v šíření tvé slávy a ctnosti:

že je ohromující vidět božství ve stvoření,

jak skrze ně mluví, jedná,

přináší plnost a září.

Že nic není dobré, jen ty,

že jsem blízko dobra, když jsem blízko tebe,

že být jako ty je slavná věc:

to je můj magnet, to mě přitahuje.

Ty jsi veškeré mé dobro v dobách pokoje,

má jediná opora ve dnech plných nesnází,

jediná dostatečnost, až bude život u konce.

Pomoz mi, abych viděl, jak dobrá je ve všem tvá vůle,

dokonce i tehdy, když se střetává s mou,

a uč mě, abych s ní byl spokojen.

Dej, abych tě cítil v ohni a jídle a v každém zaopatření

a abych viděl, že tvé mnohé dary a stvoření

jsou jen tvé ruce a prsty, které mě drží.

Ty bezedný zdroji veškerého dobra,

z lásky ti dávám sám sebe,

protože vše, co mám nebo vlastním, je tvé —

mé věci, rodina, církev, já,

abys se mnou nakládal podle své vůle,

aby ses oslavil na mě a na všem, co je mé.

Je-li to v souladu s tvým věčným úradkem,

se záměrem tvé milosti

a s velkým cílem tvé slávy,

pak mi uděl požehnání své útěchy.

Pokud ne, dej, ať se podřídím tvému moudřejšímu rozhodnutí.

Přeložila Iva Suchá, z „Údolí vidění“ (sbírka modliteb puritánů)