Jeden z mých nejlepších přátel opustil tento svět. Byl to muž starší než já a žili jsme od sebe dost daleko – cesta trvala několik hodin autem. Ale během posledních let jsme spolu telefonovali skoro každý týden. Vím, že se za mě každý den modlil. Bude mi strašně scházet. Zbude po něm veliké prázdné místo.

Myslím na ostatní přátele, kteří jsou mi blízcí jiným způsobem. Byl bych rád, kdyby o mně nepřemýšleli mnozí z členů našeho shromáždění jen jako o jejich kazateli, ale také jako o jejich příteli. Zcela jistě cítím k některým z nich hlubokou náklonnost. Můžu jim věřit a vím, že až je budu potřebovat, budou tady pro mě. Bez jejich přátelství bych jen těžko vykonával svou práci, a možná by to bylo zcela nemožné.

Nedávno jsem strávil pět dní mimo domov spolu s jedenácti dalšími kazateli. Už po mnoho let využívám každý podzim tuto příležitost. Oficiálním cílem našeho setkání kazatelů je strávit čas společně při intenzivním studiu a vzájemném povzbuzování. Ale stejně důležité je, že se setkáváme jakožto přátelé.

Máme svobodu sdílet se o mnoha věcech, o kterých bychom nemluvili v žádném jiném shromáždění. Mluvíme o věcech, které se dějí v našich sborech. Mluvíme o rodinách. Mluvíme o věcech, které se dějí v širším okruhu. Mluvíme o problémových situacích, které musíme řešit.

A máme svobodu mluvit o ještě osobnějších věcech – naše pochybnosti a strachy, naše škobrtnutí a nedůslednosti. Často se přistihnu, jak pozdě do noci naslouchám některému z přátel, který mi vypráví o svých osobních těžkostech, nebo s někým sdílím své vlastní. A náš rozhovor plynule přechází v modlitbu. Společně se modlíme za všechno, o čem jsme spolu předtím mluvili.

Měl bych zdůraznit, že jen nemluvíme. Také se smějeme. Popichujeme se navzájem. Chodíme spolu na procházky. Anebo spolu hrajeme fotbal.

Jsem si stejně blízký se všemi muži v této skupině? Samozřejmě, že ne. Některé z těch mužů znám už mnoho let. Ostatní znám více méně dobře. S některými z nich mám více společného než s jinými, pokud jde o prostředí, osobnost a zájmy. Ale každého z nich považuji za přítele.

A mám samozřejmě mnoho dobrých přátel, kteří nepatří ani do mého sboru, ani do této konkrétní skupiny.

Podle mých zkušeností nejsou žádná dvě přátelství stejná. Na jednoho přítele se obracím kvůli jedné věci, na jiného kvůli něčemu jinému. Před jedním přítelem se otevřu v jedné věci, s dalším přítelem hovořím o jiných záležitostech. Každé přátelství je však vzácné. Každý z přátel je dar od Boha.

VÝZNAM PŘÁTELSTVÍ

Pán Ježíš měl přátele. Svým učedníkům řekl:

Vy jste moji přátelé… Už vás nenazývám služebníky… Nazval jsem vás přáteli… (J 15,14–15)

Mezi učedníky byli tři, ke kterým měl obzvlášť blízko (Mk 5,37; 9,2; 14,33). A mezi těmi třemi byl jeden, kterého miloval nejvíc. Jan byl prostě známý jako „učedník, kterého Ježíš miloval“ a Ježíš mohl Janovi říct věci, které by nikomu jinému neřekl (J 13,23–26). Žárlili ostatní učedníci? Nevypadá to. Přijímali, že pokud se Ježíš rozhodne někomu sdělit jméno zrádce, pak toto tajemství pošeptá Janovi.

Vně kruhu dvanácti byli další lidé, kteří také patřili mezi zvláštní přátele Pána Ježíše. Lazar a jeho dvě sestry, Marie a Marta, zjevně patřili k těm nejbližším (J 11,5). Přátelství, které s nimi Ježíš udržoval, bylo jiné než přátelství s dvanácti. Obracel se k nim kvůli jiným věcem. Nemohl s nimi trávit tolik času jako s apoštoly. Šlo o jiných druh přátelství, bylo však pro Pána Ježíše stejně důležité.

Následovníci Pána Ježíše mají povinnost milovat všechny své bližní. Máme o všechny pečovat a usilovat o jejich dobro. V témže smyslu máme milovat dokonce i své nepřátele (Mt 5,44). Nadto je nám přikázáno obzvlášť milovat všechny své spoluvěřící, především ty, kteří patří do našeho sboru.

Láska nechť je bez přetvářky. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. (Ř 12,9–10)

Na všechny věřící, kteří náleží do našeho sboru, pohlížíme jako na bratry, vzdáváme za všechny chválu, vážíme si jich a sdílíme s nimi své životy. Ale nemůžeme mít ke všem stejně blízko.

Když nám Pán dává některé lidi, aby se stali našimi zvláštními přáteli, je to jeden z nejlaskavějších Božích darů. Dává nám i jim vzájemnou náklonnost. Máme k nim neobyčejnou důvěru. Sdílíme s nimi věci, které by nebylo moudré sdílet s každým. Stejné to bylo se samotným Pánem Ježíšem.

Samozřejmě pro ty z nás, kdo žijí v manželství – především pokud je váš partner věřící –, platí, že by měl nebo měla zaujímat místo, jaké nemůže sdílet nikdo jiný. Jde o jedinečné přátelství. Můžeme cítit zvláštní náklonnost také k dalším členům naší přirozené rodiny: bratrům či sestrám, bratrancům či prarodičům. Ježíšova matka Marie byla pravděpodobně sestra Janovy matky Salome (Mt 27,56; Mk 15,40; J 19,25).

Ale Bible svědčí o hodnotě přátelství mimo rodinný kruh. David měl k Jónatanovi blíž než ke kterémukoli ze svých rodných bratří – a nalezl v Jónatanově přátelství větší hloubku, než jakou našel ve vztazích se svými manželkami.

Stýská se mi po tobě, můj bratře Jónatane, byls ke mně pln něhy, tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen. (1S 1,26)

Pisatel Přísloví poznamenal:

Svého přítele a přítele svého otce neopouštěj, ale v den svých běd nechoď ani do domu vlastního bratra. Lepší je blízký soused než vzdálený bratr. (Př 27,10)

Jaké vlastnosti bychom očekávali u přítele? Dovolte mi vyzdvihnout čtyři, o kterých nám kniha Přísloví praví, že jsou obzvlášť důležité:

1. HLEDÁME PŘÍTELE, KTERÝ BUDE VĚRNÝ

Bible nás varuje před tím, abychom si vybírali za přátele lidi nestálé, kteří jsou náchylní ke krátkodobému nadšení, lidi nespolehlivé. Takoví lidé se často ukážou jako vrtkaví přátelé. Za slunečných dnů jsou s námi, ale když nastanou časy zlé, nejsou k nalezení.

Chudáka nenávidí všichni jeho bratři, tím spíš se mu vzdalují jeho přátelé. Kdo se honí za slovy, nemá z toho nic. (Př 19,7)

Než v někoho vložím svoji důvěru, musím se nejprve něco dozvědět o jeho cestě životem. Je důvěryhodný, stálý, pevný, dalších oblastech života? Je věrný při plnění svých povinností ve sboru, v rodině, v práci? Jestli je to člověk, kterému nemůžeme věřit jinde, je nepravděpodobné, že by byl důvěryhodným přítelem.

Když někdo touží po mém přátelství, musím se sám sebe ptát, proč. Je to ze soucitu? Někteří lidé se vždycky přilepí k někomu, o kom smýšlejí jako o chromé kachně. Jsou to všetečkové, kteří se touží přátelit s „potřebnými“ lidmi nebo s lidmi, kteří mají problémy, aby je mohli poučovat a ovládat.

Na druhou stranu chtějí někteří lidé za přátele jen lidi úspěšné, kteří mají auru popularity, peněz nebo moci. V obou případech bychom měli být opatrní. Bible nám radí, abychom hledali přátele, kteří budou našimi přáteli stejně tak v časech trápení, jako v dobách, kdy se vše daří.

V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení. (Př 17,17)

Jeden přítel, který zůstane věrný, má větší cenu než přátelé, kteří tu dnes jsou a zítra zmizí.

Přátelit se s kdekým je ke škodě; kdo však miluje, přilne víc než bratr. (Př 18,24)

Děkuji Bohu za přátele, kteří mi byli věrní už od doby, kdy jsme spolu studovali na univerzitě, tedy více než 40 let. Děkuji Bohu za přátele, které mám v našem sboru. Někteří o mě pečují, modlí se za mne a povzbuzují mne už od doby, kdy začala naše zdejší služba. Děkuji Bohu za přátele, kteří kdysi bydleli v našem městě, ale nyní žijí daleko. Přesto mi nikdy nepřestali psát, telefonovat, navštěvovali mě a povzbuzovali, prostě byli přáteli. Vzdálenost naruší mnohá přátelství, ne však ta jejich.

2. HLEDÁME DOBŘE NALADĚNÉ PŘÁTELE

Nebývej přítelem hněvivého, a s mužem prchlivým neobcuj, abys se nenaučil stezkám jeho, a nevložil osidla na duši svou. (Př 22,24–25 Kr.)

Někteří lidé jsou hněviví. Vždycky lehce ztratí nervy. Uráží se, i když proti nim nikdo nezamýšlí nic zlého. Každý nesouhlas berou osobně. Pohádají se s každým, kdo jim zkříží cestu. Šalomoun nás varuje, že když si najdeme přátele mezi takovými lidmi, naučíme se jejich stezkám. Má na mysli, že pochytíme jejich špatné způsoby? Možná. Ale spíš nás varuje, že se naučíme stezkám takového člověka špatnou zkušeností. Cesty hněvivého člověka se nezmění a přijde chvíle, kdy se s vámi pohádá, stejně jako se pohádal s ostatními.

Je snadné přesvědčit sám sebe, že tentokrát bude všechno jinak. Buldok Bill už možná pokousal mnoho svých předchozích psovodů, ale my ho umíme zkrotit! Moudrý pisatel knihy Přísloví nás varuje, abychom tomu nevěřili. Vyberte si za přítele hněvivého člověka a téměř jistě toho budete litovat.

3. HLEDÁME PŘÁTELE, KTEŘÍ NÁM BUDOU DÁVAT MOUDRÉ RADY

Olej a kadidlo dává radost srdci, milý přítel dává radu z duše. (Př 27,9)

Potřebujeme přátele, na něž se můžeme obrátit s prosbou o radu. Ale musí jít o dobrou radu – musí to být seriózní rada. Někteří lidé jsou až příliš připravení dávat rady. Na všechno mají svůj názor a jsou připraveni ho bez přemýšlení předávat dál. Jejich rada je mělká, levná, často bezcenná.

Ale jiní lidé dávají seriózní rady. Uvědomují si, že poskytování rady je spojeno s velkou zodpovědností. Nechtějí to dělat s lehkostí. Než začnou mluvit, všechno si dobře promyslí. Budou se modlit k Bohu, aby jim dal moudrost. Budou hledat v Bibli, aby se ujistili, že je jejich rada zakotvená v biblických principech. A pak budou mluvit láskyplně, něžně, opatrně a budou ochotni přijmout zodpovědnost za radu, kterou dali.

Takového člověka potřebuji za přítele. A takovým člověkem musím být, když se mám stát skutečným přítelem pro ostatní. Musím být takovým člověkem, na kterého se mohou obrátit, když hledají moudrost. Musí vědět, že všechno, co řeknu, bude zakotveno v Božím slově a bude to vysloveno se skutečnou moudrostí.

4. HLEDÁME PŘÁTELE, KTEŘÍ BUDOU OCHOTNÍ UPOZORNIT NÁS NA CHYBY

Lepší jsou zjevná kárání než skrývaná láska. Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího. (Př 27,5–6)

Potřebuji přátele, kteří budou ochotní se mnou jednat přímo, dokonce i když vědí, že mě to bude bolet. Způsobené rány jsou „věrně míněny“ a jsou způsobené věrným přátelstvím.

Někdo na vás může štědře sesílat „polibky“ – říkat vám, jak jste úžasní, může souhlasit se vším, co říkáte, a podporovat všechno, co děláte. Takového člověka nazývá pisatel Přísloví nepřítelem. I kdyby to on nebo ona dělali s nejlepšími úmysly na světě, takový falešný přítel vás skutečně poškozuje.

Dobrý přítel mě napomene, řekne mi, když se mýlím, poukáže na mé chyby – a pak mi pomůže vypořádat se s problémy, kterých si všiml. Takoví přátelé se vyskytují jen zřídka a jsou velmi vzácní.

SEZNAM RICHARDA BAXTERA

Řekli jsme si čtyři důležité vlastnosti, podle kterých bychom si měli hledat přátele. Samozřejmě nejde o jediné vlastnosti. Kdybychom měli prozkoumávat celou Bibli, mohli bychom napsat mnohem delší seznam. Dovolte mi, abych citoval jednoho z puritánů 17. století, Richarda Baxtera. Následuje jeho seznam vlastností, kterými je charakterizován dobrý přítel:

Nesmí být „závislý na skrývání se, falešný, zdrženlivý… musí být přijatelné povahy a založení… pokorný, ne svárlivý, skrz naskrz zbožný (jinak by nebyl užitečný pro dosažení cíle přátelství). Nesmí být heretik, nesmí být nevědomý ohledně velkých pravd křesťanství, raději ať je to člověk, který vás předčí v jasném porozumění, ať má dobrý úsudek a mysl, která dovede rozlišovat; někdo, kdo vás může naučit věci, které neznáte. Neměl by působit rozdělení, jinak by byl věrný jen do té doby, dokud by mu to dovolily zájmy jeho strany… Má být rozvážný v podnikání, člověk, který dovede udržet tajemství, nemá sklony k lehkovážnosti a změnám, jinak byste mohli očekávat nestabilitu v přátelství. Jeho postavení ve světě by se nemělo moc lišit od vašeho. Neměl by být závistivý ani netrpělivý, aby mohl snášet vaše slabosti a unést kvůli vám mnohé od ostatních. Musí mít o vás dobré mínění. Musí být veřejně prospěšný a obeznámený s vaším povoláním, aby byl schopen posoudit vaši práci, přispět k jejímu vylepšení a vést vás při jejím výkonu a hovořit o ní s vámi. A nakonec musí jít o osobu vhodného věku a pohlaví.“

Když odhlédneme od Baxterova archaického způsobu vyjadřování, v jeho slovech je mnoho biblického selského rozumu, který bychom si měli vzít k srdci! Baxter skutečně věřil, že každý věřící potřebuje jednoho nebo dva blízké přátele, kteří jsou ochotní jednat jako duchovní povzbuzovatelé a strážci. A nešlo samozřejmě jen o jakýsi jeho podivný názor. Mnozí křesťané v jeho generaci brali potřebu skutečného přátelství vážně.

Bunyanův Poutník „upadl a nedokázal vstát, dokud Věrný nedošel až k němu a nepomohl mu. Pak jsem ve snu viděl, že jdou v přátelské pohodě dál společně a příjemně rozmlouvají o všech věcech, které se jim na jejich pouti přihodily…“ A když byl Věrný umučen na Jarmarku marnosti, Pán pozvednul Doufajícího, aby zaujal jeho místo jakožto křesťanského souputníka a přítele. Stejně jako Baxter i Bunyan věřil, že potřebujeme zvláštního přítele, který by nám pomáhal na cestě do Svatého města.

MODLI SE A PRACUJ

Co bych tedy měl dělat? Rád bych měl blízké křesťanské přátele. Ale nemůžete prostě způsobit, aby se to stalo.

Ne nemůžete. Někteří křesťané jsou Pánem Bohem postaveni do situace, kdy je velice složité najít přátele vhodného věku, pohlaví, založení, životních podmínek a v neposlední řadě zbožnosti. Ale můžete se modlit. Modlete se, aby vám Bůh pomohl najít přátele. Hledejte jeho pomoc, aby se z vás stal takový člověk, na kterého se lze v přátelství spolehnout.

Bylo by to fér, kdyby vás dal Pán Bůh za přítele jednomu ze svých dětí jenom proto, aby ten věřící nakonec zjistil, že jste nevěrní, špatně naladění, nerozvážní rádcové nebo pochlebovači? Chcete­‑li přítele, musíte být takovým člověkem, který obohatí ty, kteří se stanou vašimi přáteli.

Mladí křesťané by měli věnovat zvláštní péči výběru přátel a měli by se modlit k Bohu, aby jim dal správné přátele. Přátelé, které získáte jakožto teenageři nebo jako dvacetiletí, budou, dá­‑li Bůh, vašimi přáteli i za padesát let. Budou tady pro vás po celý váš život, budou vás podporovat, povzbuzovat, porostou s vámi v milosti.

Pokud jste nezadaní, pak se můžete modlit za zvláštního přítele, který se nakonec stane vaším partnerem v manželství. Ale modlete se, aby vám dal Pán Bůh také další přátele stejného pohlaví, kteří vás budou posouvat dopředu ve vašem chození s Bohem.

A když vám Pán Bůh přátele dá, buďte připraveni na vašem přátelství pracovat. Jak budeme stárnout, přátelé se budou ztrácet, ne kvůli neshodám, ale kvůli zaměstnání nebo nedbalosti.

Jestli se vám přítel odstěhuje a vy mu nenapíšete, nezavoláte, nenavštívíte ho, nebudete si sdělovat, co je nového, nebudete se jeden za druhého modlit, čas od času se nesejdete, ztratíte s ním kontakt. Skutečná přátelství, taková, která zde doporučujeme, jsou tak vzácná, že stojí za to pracovat na jejich udržení.

Takže, jestli jste od svatby neviděli nějakého přítele z dob studií, napište mu ještě dnes. Možná už je příliš pozdě na to, abyste obnovili blízký vztah, který jste tehdy měli. Ale zrovna tak můžete zjistit, že pouto je stále ještě silné a pořád je cenné.

Kéž nám Pán Bůh dá ty nejlepší přátele a kéž by sbor, jehož jste součástí, byl sborem, kde je každé přátelství přípravou na svět, kde jsou přátelství bezhříšná a trvají navěky.

Přeložila Iva Suchá z www.evangelical­‑times.org