Úvod: Křesťanova spokojenost kvete ve štědrost

Tématem letošní Biblické konference je Víra v nejisté době. Minimálně z jednoho úhlu pohledu jde o velmi dobře vybrané téma, protože vede naše soustředění na víru, a ne na nejistou dobu. Víra soustředěná na Krista je jediný způsob, jak můžeme obstát před naším Bohem, Pánem nebes i země, soudcem živých i mrtvých. Jak vypadá víra v nejisté době? Chtěl bych se spolu s vámi podívat, jak vypadá křesťanova důvěra Bohu v otázce dávání. Písmo nám ukazuje, že máme dávat na Boží dílo. Ale jak mám dávat, když toho sám nemám moc? Pravděpodobně většina z nás v poslední době cítí daleko větší tlak na své peněženky. Jak tedy mohu být věrný v otázce dávání na Boží dílo v církvi, když potřeby moje i těch, za které mám zodpovědnost (nejčastěji jde o naše rodiny), neustále rostou a zdroje jsou velmi omezené?

Boží slovo je nádherné. Bůh je nádherný. Proto vede své děti i v této otázce. Bratři a sestry, nemusíme hledat moudrost světa, jak jednat v době tísně. Máme k tomu pravou moudrost od Boha zjevenou v Písmu. V Písmu máme dokonce list napsaný z veliké tísně, kterou jen může člověk v tomhle světě zažívat. Jde o list filipské církvi, který píše apoštol Pavel z vězení. Je v domácím vězení, střežen římskými vojáky a je postaven před soud. Je obžalován z těžkých zločinů proti římské vládě: všude kolem sebe šíří zvěst evangelia: Uctívejte jediného pravého Boha skrze Ježíše Krista, Božího Syna. Protože tento Bůh bude skrze Ježíše soudit celý svět v poslední den. Obraťte se k Bohu, protože jinak obdrží každý modloslužebník spravedlivou odměnu: vždyť mzdou hříchu je smrt (Ř 6,23)! Co asi obdrží Římané, kteří jako boha uctívají svého císaře? Dovedete si představit, že neměli Pavla moc v lásce. A přece píše z veliké tísně, ve které se Pavel ve vězení nachází, dopis filipské církvi, o němž se říká, že je to dopis radosti. Plný radosti! Navzdory výhledu, že bude Pavel nejspíš odsouzen a popraven. Pojďme společně do tohoto listu a podívejme se, co má Pán pro nás připraveno jako odpověď na otázku: Jaké je tajemství křesťanovy štědrosti? Jak mám dávat, když toho sám nemám moc?

Ve verších 10–13 apoštol Pavel nejprve vykresluje, jak vypadá křesťanská spokojenost. Pokud bychom si měli zapamatovat jediný princip, který zde u apoštola Pavla vidíme, pak ten následující: Křesťanské spokojenosti se musíme učit. Pavel se naučil být spokojený s tím, co má (v. 11). Proč? Protože zná svého Boha a rozumí Kristovu dílu na kříži. Jsi-li skryt vírou v Kristu, pak je Bůh s tebou. Kdo tedy obstojí proti nám (Ř 8,31)? Jestli jsi vyznal svou nesvatost Bohu a prosil ho o odpuštění svých vin, jsi nyní Bohem nalezen v Kristu díky jeho spravedlnosti (Fp 3,9). Jestliže ses znovu narodil Duchem svatým, jsi nyní prohlášen za syna či dceru živého Boha, tvého Otce v nebesích! Kolik ještě darů od Boha, kterými nás zahrnul v Kristu Ježíši, nám musí Písmo připomenout, abychom rozuměli, že nám Pán Bůh daroval spolu s Kristem všechno? Jak se tedy, křesťane, naučíš spokojenosti ve svém životě? Ani pohledem na to, co je k mání ve světě, ani pohledem do svého srdce, co si myslíš, že ti ještě chybí ke štěstí, ani přemýšlením, v čem je lepší tvůj bratr nebo sestra v Kristu. Spokojenosti se budeme učit jedině poznáváním Pána Ježíše, jeho spasitelného díla kříže, jeho charakteru a jeho vztahu k Otci. Milí vykoupení svatí, každá nová vláda v naší zemi nejprve na začátku svého mandátu sestavuje vládní program pro příští čtyři roky pro ni vyhrazené, aby spravovala tuto zemi. Oč požehnanější je náš úkol: Kristus je náš „program“ pro celý život!

Spokojeností v Kristu tento program nekončí. Kristovo dílo nekončí v nás. Spokojenost v Kristu je jako strom, který také nese ovoce. Boží dílo není dokončeno tím, že se naučíme být spokojení Kristu, ale pokračuje dále. Jak? Pokračuje dále skrze vykoupené Boží děti! Křesťanova spokojenost v Kristu se rozlévá směrem ven skrze křesťanovu štědrost!

I. Štědrost Filipských (v. 14–16)

Myslím, že zde máme co do činění se zjevením samotného Božího charakteru. Pán Bůh uspokojil svůj spravedlivý svatý hněv v Kristu: to je zvěst kříže, o tom mluví golgotský kříž. Zastavil se zde Bůh? Ne! Zjevil zde svůj charakter, jmenovitě svou spravedlnost, ale tou to nekončí. On nás v Kristu nejen vykoupil z prokletí hříchu a odpustil nám všechny viny, ale navíc nás ještě obdaroval a stále znovu a znovu obdarovává! Milostí za milostí! Přijal nás za své adoptované děti a postavil ve své lásce na stejné místo jako svého vlastního Syna, Ježíše Krista! Dělá z nás své vyslance, abychom šířili evangelium, dobrou zprávu o spasení, a tak měli podíl na Božím díle! Jak slavný je náš Pán! Bůh je k nám nesmírně štědrý.

A. Pomoc v těžkostech (v. 14)

Avšak učinili jste dobře, když jste mi pomohli v mých těžkostech. (v. 14)

Jak byste se cítili, kdybyste dali někomu dar, sami se uskrovnili, možná měli v něčem nedostatek, ale z lásky k té osobě byste raději trpěli nouzi, jen abyste se mohli podělit s člověkem, na kterém vám záleží, a tak mu pomohli v jeho nedostatku, a pak byste od něj uslyšeli: „Naučil jsem se být spokojený s tím, co mám, mít nouzi i hojnost“ (v. 11)? Asi by vás napadlo, že byl váš dar zřejmě zbytečný. Obdarovaný o něj vlastně ani nestál, protože se naučil být spokojený i s tím málem, co má. Proto Pavel přichází s ujištěním pro filipskou církev: Avšak učinili jste dobře. Udělali jste dobře, když jste mi poslali svůj dar. Proč učinili Filipští dobře?

Tady nám Písmo staví skrze Pavla před oči důvody ke štědrosti. Tady nám Duch svatý ukazuje duchovní pravdu, kterou nemůže chápat svět, ale která ukazuje na velikost a moc našeho Boha. Co se stalo, když se Filipští rozhodli, že podpoří Pavla svými dary? Podívejme se do verše 17. Rostl jejich vlastní zisk! Copak nějak zbohatli, měli v bance tučnější konto? Ne! Zde je ještě důležitější princip než zákon peněz a zisku z úroků v bance. Zisk filipské církve se nedá měřit penězi! Představte si, že jste své úspory loni investovali do podílových fondů, a ty vám za minulý rok vynesly 15 % zisku z vašeho vkladu! Výborný fond pro uložení financí. Ale ani 15, ani 20, ani více procent zisku v bance se nedá srovnat s tím, co získává křesťan, když je jeho srdce a ruka štědrá! Učinili dobře, protože svou štědrostí získali podíl na Kristovu evangeliu. Skrze štědrost se rozhojnila jejich radost. Ve štědrosti vidí, že jim Pán Bůh žehná, když jim svěřuje péči o misionáře, o svého vyslance Pavla, o vyslance evangelia tomuto hynoucímu světu. Skrze štědrost Pán Filipské obdarovává! Na první pohled to vypadá, že jim ubývá peněz, protože je posílají Pavlovi. Přitom ten, kdo je vlastně nejvíce obdarováván, jsou oni sami: jsou totiž užiteční v Božích službách, prospěšní evangeliu, rostou do charakteru Kristova! Vidí, že jdou dobře po cestě služby Kristu. Kdo je tedy nejvíce obdarován díky štědrosti? Ten, kdo přijímá, nebo ten, kdo dává? Je to nanejvýš pravdivé: když dáváš, jsi sám ten, kdo je nejvíce obdarovaný! Jazykem knihy Přísloví:

Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek. (Př 11,24)

Filipští tedy udělali velmi dobře, když poslali Pavlovi po Epafroditovi do vězení dar a pomohli mu tak, jak píše Pavel dále, „v mých těžkostech“ (v. 14). Těžkostech?

Mohli bychom nabýt dojmu, že když píše Pavel v listu Filipským tolik o radosti (a to v každé kapitole), je vlastně všechno v pořádku. Skoro bychom si mohli myslet, že je nakonec dobře, že je Pavel ve vězení, když je z toho takové požehnání v jeho životě, v životě Filipských, v životě celé Kristovy církve, a dokonce po 2 000 letech i v našem životě! Ale nezapomeňme, že i když používá svrchovaný Bůh vše, dokonce i hříchy lidí, ke své slávě a k dovršení svých cílů, je hřích stále hříchem a jeho důsledky v podobě Pavlova utrpení jsou realitou. Pavel má těžkosti, soužení (Kr.), tíseň (ČSP).

Jak povzbudivé muselo pro Pavla být, když za ním do Říma přišel Epafroditus. Přece jenom nejsem v tom boji za evangelium osamocen, mohl si pomyslet. A dokonce je tu celá církev ve Filipech, možná nepatrná počtem, možná ne bohatá měřeno majetkem jednotlivých křesťanů, možná církev, která nemá moc ve světě.

Ale je tu Boží církev, ve které koná Duch Boží své slavné dílo. Skrze tuto nepatrnou církev se šíří Boží sláva – k Pavlovi a jeho spolupracovníkům do římského vězení. A skrze Ducha svatého, který vedl Pavla při psaní tohoto listu, se rozeznělo svědectví o věrnosti a štědrosti Filipských, a tím o věrnosti a štědrosti našeho Pána Ježíše do stovek jazyků a mezi stovky národů na stránkách Bible, jež je během posledních 2000 let znovu a znovu překládána do dalších jazyků, aby se další lidé dozvěděli o milosti v Kristu Ježíši pro každého, kdo věří. Aplikace: Když se na mě valí tíseň a zdá se mi, že jsem natolik sevřen okolnostmi, obávám se, co bude, a vtírá se myšlenka, že už nemohu dávat, pak nejlepší zbožnou odpovědí je pravý opak: štědrost. Protože má úžasná zaslíbení: radost, požehnání, Boží péči v tísni a Boží blízkost. Se štědrostí roste mé porozumění, že jsem Boží dítě v jeho péči, klesá mé spoléhání na sebe a na má vlastní řešení a naproti tomu roste důvěra Bohu. Jak konkrétně pomohli Filipští Pavlovi v jeho těžkostech? Pavel pokračuje ve verších 15 a 16:

B. Když jsem vyšel z Makedonie (v. 15–16)

I vy to víte, Filipští, že v počátcích evangelia, když jsem vyšel z Makedonie, ani jedna církev se nepodílela se mnou v příjmech a vydáních, jen vy sami; vždyť i do Tesaloniky víc než jednou jste mi poslali na mé potřeby.

Musíme se vrátit zhruba o deset let zpátky. Apoštol Pavel přišel se svými spolupracovníky do Makedonie, jak o tom čteme ve Skutcích 16. Bylo to poprvé, kdy se evangelium dostalo z Asie na evropský kontinent. Evangelisté šli přes makedonskou Neapol do Filip, nejvýznamnějšího města té části Makedonie. A skrze jejich službu zde dal Duch svatý vzniknout církvi. Víme o obrácení Lydie, obchodnice s purpurem, o žalářníkovi, který se obrátil, a o dalších lidech z jejich domů. Snad uvěřila i mladá otrokyně, když byla Pavlovou službou osvobozena od zlého ducha. Možná toho nevíme mnoho o této církvi a jejích počátcích, ale co známe jistě, je postoj jejich srdce ke službě evangeliu. Víme přesvědčivě mnoho o jejich ochotě k účasti na službě, víme přesvědčivě mnoho o jejich štědrosti! V samých počátcích šíření evangelia se v Evropě, v dnešním severním Řecku, v Makedonii, rozhodli v této nepatrné církvi podporovat evangelium. A tak vykvetla ze štědrosti jednotlivých křesťanů ve filipském sboru služba slova v dalších městech v jejich okolí, třeba v Tesalonice.  Nejednou poslali Filipští dar Pavlovi a jeho spolupracovníkům do Tesaloniky. Ale tady se působnost jejich štědrosti nezastavila. Později napsal apoštol Pavel korintské církvi:

Chceme vám povědět, bratří, jakou milost dal Bůh církvím v Makedonii. Tak se osvědčily v mnohém soužení, že z jejich nesmírné radosti a veliké chudoby vzešla jejich bohatá štědrost. Mohu jim dosvědčit, že dobrovolně dávali podle své největší možnosti, ano i nad možnost; s velkou naléhavostí nás prosili, aby se směli účastnit této pomoci pro bratry v Judsku. Překonali všechno naše očekávání: dali sami sebe předně Pánu a z vůle Boží také nám. (2K 8,1–5)

Jejich štědrost použil Bůh k tomu, aby se evangelium rozletělo po Řecku, a to nejen po Makedonii, ale poté, co ji Pavel opustil a vydal se na jih Řecka, i do Korintu a do Atén. A žádná jiná církev ho v tu dobu nepodporovala ani Tesaloničtí, ani církev v Beroji, ale chudí Filipští ano! A znovu a znovu posílali Pavlovi dary, aby mu pomohli ve službě evangeliu. Taková mladá církev! Žádní zralí dlouholetí křesťané, ale zato křesťané zcela jistě milující svého Spasitele: to jsou srdce odevzdaná Bohu a službě! Jak se to může stát? To nesmírná radost ze spasení, z Boží milosti, píše Pavel, je důvodem ke štědrosti. Štědrost je tedy zjevně znakem naší radosti v Kristu. Možná také barometrem naší spokojenosti v Kristu a vděčnosti Kristu. Je nám tu dokonce řečeno, že štědrost v církvi je Boží milost!

Na čem závisí štědrost člověka? Na výši jeho příjmů? Na tom, kolik mu zbude, až zaplatí všechny své měsíční výdaje? Do jisté míry ano. Ale ne úplně. Když dojde na otázku, kolik mám vlastně v církvi dávat do společné pokladny na podporu Božího díla, na evangelium, vždycky mi vytane na mysli oddíl z Písma, ve kterém je Pán Ježíš popisován, jak si sedl naproti chrámové pokladnici v Jeruzalémě a díval se, jak do ní lidé dávají peníze.

A mnozí bohatí dávali mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa.“ (Mk 12,41–44)

Bratr Marcus Denny měl kdysi v kázání velmi dobrý postřeh: taková situace byla hlavně ostudou izraelských starších, protože ona vdova byla v takové nouzi a zůstala bez pomoci. Ale přesto vidíme tentýž princip štědrosti znovu i u filipských křesťanů. Jednali ve stejném duchu.

… dobrovolně dávali podle své největší možnosti, ano i nad možnost. (2K 8,3)

Ačkoliv byli materiálně velmi chudí, říká Písmo, jejich nedostatek jim nezabránil v radosti ze štědrosti! A dokonce si můžeme být jisti, že dávání z nedostatku přináší do našeho života větší porozumění závislosti na Božím zaopatření, než když dáváme z nadbytku a ani to moc nepocítíme. Ale náš zisk přichází okamžitě: Jde o duchovní zisk, který je vskutku ovocem víry. Co získáváme, jsme-li štědří? Je to dobré svědomí před Bohem i lidmi, ujištění o spasení, jež se nám od Boha dostává, obohacení skrze společenství věřících, jímž jsme obdarováváni. Tím ziskem je obsáhlejší porozumění potřebám širší církve než jen náš místní sbor. Tím ovocem je rostoucí radost a láska. Takový je zisk ze štědrosti. Podívejme se nyní na důsledky štědrosti.

II. Důsledky štědrosti (v. 17–19)

A. Kdo zbohatl? (v. 17–18a)

Pavel pokračuje veršem 17. A zde se nachází lekce pro každého kazatele, staršího, pastýře církve: nikdy nekaž v církvi o dávání proto, abys od ní dostal více peněz! To není správný motiv pro kázání o dávání a o štědrosti. Písmo nám odkrývá pravý motiv hodný Kristova učedníka k tomu, aby kázal o štědrosti.

Ne že by mi šlo o dary; jde mi o to, aby rostl zisk, který se připisuje k vašemu dobru. Dostal jsem tedy všecko a mám hojnost; jsem plně opatřen, když jsem přijal od Epafrodita dary, které jste mi poslali. (v. 17–18a)

Pavlovi nešlo o peníze. Nejde mi o dary, říká. Tak proč se raduje, že ho Filipští podporovali? Což neměli ve své chudobě svých starostí dost? Což by nebylo pochopitelné, kdyby nedávali žádné peníze na službu evangeliu, když mají takové trable, že o nich Pavel píše jako o lidech ve veliké (nebo „hluboké“ ČSP) chudobě? Po lidsku by to bylo k pochopení. Ale ne pro někoho, kdo se dívá ne fyzickýma očima, ale vírou. Kdo chodí Duchem a má smysly duchovním cvičením tak vytrénované, že dokáže duchovně rozlišovat, na čem záleží a co je užitečné s výhledem na věčnost, bude rozumět. Tady je pravý motiv Pavlovy radosti ze štědrosti materiálně chudých filipských křesťanů: skrze štědrost se rozrůstá duchovní zisk křesťana. Ve skutečnosti byli Filipští velmi bohatí! A přitom nezáleželo na množství majetku, který měli nebo neměli. To, na čem záleží a co přináší věčný zisk křesťanovi, je štědré srdce!

Co je ten věčný zisk, který se připisuje k dobru křesťana? Někteří vykladači myslí, že až přijde křesťan k Pánu, dostane odměnu – a její velikost závisí na způsobu pozemské služby. Mám za to, že tou největší a nejlepší odměnou je pro každé Boží dítě sám Pán Ježíš. Věčnost v jeho blízkosti, s porozuměním, že vše, co mám a co jsem, je díky Kristu, je největší odměna pro Duchem obřezané srdce. A tak i zisk, který je už nyní připisován k dobru křesťana, je, že roste v posvěcení – roste do Krista, do jeho podoby, do jeho svatosti, do jeho charakteru, do jeho lásky k Otci, do jeho lásky k bratřím, tedy k církvi, do jeho čistoty.

Tak byl obdarován Pavel dary, které mu do vězení přinesl Epafroditus z Filip. Tak byli požehnáni Filipští Pánem Bohem ve své štědrosti věčným duchovním ziskem, který se neměří penězi, ale má hodnotu pro věčnost a pro věčný život. Kdo byl tedy nakonec díky štědrosti filipských křesťanů nejvíce obdarován? To je tajemství štědrosti: je požehnáním pro obdarovaného, ale věčný zisk přináší samotnému dárci.

B. Štědrost je uctíváním Pána (v. 18b)

Tady ale důsledky štědrého srdce křesťana nekončí. Viděli jsme, kdo byl obdarován. Pavel ve vězení dostal materiální pomoc. Filipští byli nesmírně obohaceni duchovním ziskem skrze štědrost. Ale ani to není všechno. Štědrost křesťana je také výraz uctívání Pána. Pavel pokračuje ve v. 18:

Dostal jsem tedy všecko a mám hojnost; jsem plně opatřen, když jsem přijal od Epafrodita dary, které jste mi poslali – jsou vůní příjemnou, obětí vhodnou, Bohu milou. (v. 18b)

Když se řekne uctívání Boha, představí si současní křesťané zřejmě nejčastěji zpěv a hudbu. Slovo chvály je synonymem pro uctívání v dnešní moderní křesťanské kultuře. Co si představíte vy? Jak uctíváme Boha? Písmo dává odpověď: „… v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili“ (J 4,23).

Ve starozákonní době bylo přikázáno uctívat Boha také obětmi zápalnými. Každý den byla ráno i večer před stánkem setkávání přinesena oběť Bohu – jednoroční beránek. A Bůh posvětil to místo svou slávou a setkával se se syny Izraele (Ex 29,42–43).

Štědrost filipské církve se ukázala být součástí jejich uctívání Pána. Pavel používá starozákonní jazyk: stejně jako bylo maso rituální oběti na oltáři obětováno na ohni v oběť zápalnou, tak je štědrost Filipských vyjádřená dary apoštolu Pavlovi obětí Bohu milou a vhodnou. Stejně jako stoupající dým ze starozákonní zápalné oběti je i štědrý dar křesťana Bohu vůní příjemnou (v. 18). Oběť zápalná nebyla obětována za hřích, ale jako dar a libá vůně pro Hospodina. Chceš se připojit vírou k Noemovi, který obětoval Hospodinu oběť, jejíž vůně byla Bohu milá? Chceš se vírou připojit k Izraelitům, jejichž oběť ukazovala na přicházejícího Mesiáše?  Svou štědrostí budeš uctívat Boha tak, jak se mu to líbí. Nejde to bez víry v Krista, protože všechny ty starozákonní oběti byly jen dočasné a ukazovaly, že potřebujeme dokonalou, trvalou oběť pro Boha. Dostatečnou, kterou Bůh přijme jednou pro vždy. Skutečně, Kristus se ochotně stal takovou obětí, dokonalou, jednou pro vždy těšící Otce, jak svědčí Písmo:

Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá. (Ef 5,2)

Vírou v Krista se pak stává každé Boží dítě v Kristu Bohu milým. Spojen vírou s Kristem se ty sám staneš svým životem víry „obětí živou, svatou a Bohu milou“! A sem patří také štědrost.

Nezapomínejme také na dobročinnost a štědrost, takové oběti se Bohu líbí. (Žd 13,16)

Chudá filipská církev, křesťané, kteří podle světských měřítek opravdu neměli mnoho, tedy dali sami sebe do služby Bohu skrze svou štědrost pro evangelium.  Taková je oběť našich životů, která se Bohu líbí:

Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. (Ř 12,1)

Zde je, bratři a sestry, to pravé uctívání Boha. Nejen v neděli, nejen v písních, nejen posloucháním Slova. Pravé uctívání je všechno, celý život Božího dítěte žitý ve víře v Syna Božího. Jaká je tvá štědrost? Jak dáváš Bohu ty? Dej se především cele do služby evangeliu, Kristu. Svým srdcem, svými modlitbami, sdílením evangelia, svými penězi, svým časem, svou službou druhým v církvi, svým nasloucháním potřebným, pomocí, vedením ke Kristu, službou slova, vedením své rodiny ke čtení Písma každý den a k modlitbě, svým posvěcováním, svým chozením s Kristem, od samého rána každého nového dne. A uvidíš, že:

C. Štědrost vede k jistotě v Kristu (v. 19)

Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši. (v. 19)

Tady je, bratři a sestry, nádherné zaslíbení našeho Pána, kterého Pavel nazývá „můj Bůh“. Tvůj Bůh je stejný jako Pavlův, věříš-li stejnému evangeliu Ježíše Krista. Avšak není to Bůh, který splní každé tvé přání! Je to ale Bůh, který naplní každou tvou opravdovou potřebu. A naplní ji podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši. Co to znamená? Vypráví se příběh o jednom velmi slavném a bohatém králi, který jel na koni po cestě, u níž žebral otrhaný člověk. „Pane, dej mi prosím měďák!“ žebral ten chudák. Král mu hodil dvě zlaté mince. „Ale pane, k chudákovi jako já patří měďák a ne zlato!“ volal žebrák. Král mu odpověděl: „K žebrákovi možná patří měďák, ale ke králi patří zlato!“

Pozemští filantropové dávají část ze svého majetku na charitativní projekty. Může být obrovský, ale vždy je omezený. Jednoho dne může dojít. Na rozdíl od pozemských mecenášů nedává Bůh část ze svého omezeného majetku, ale on dává slavně v poměru ke svým zdrojům. A pamatuj, jemu patří vše! Jeho zdroje jsou neomezené! Už jsme to slyšeli v listu Římanům:

On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? (Ř 8,32) 

Všecko, co potřebuješ, od Otce také dostaneš. A tak ve skutečnosti není nic, co by mělo bránit naší štědrosti. Jsi Kristův? Bůh jej učinil zdrojem všeho svého bohatství, které nám dává.

Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. (2Pt 1,3)

Znovu se dnes ukazuje, tak jako jsme to poznali už v učení Písma o spáse, že je to nesmírná milost našeho Pána, která je nejenom zdrojem, nejenom cílem, ale i způsobem, jak dojít k cíli. Je to náš Bůh, jenž vše připravuje, zahrnuje své děti vším potřebným, a tak je dovede do své slávy. Máme velikého Boha, bratři a sestry. Uctívejme ho s bázní a chvěním!

Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť „radostného dárce miluje Bůh“. Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo, jak je psáno: „Rozdělil štědře, obdaroval nuzné, dobrota jeho trvá navěky.“ Ten, který „dává semeno k setbě i chléb k jídlu“, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží „plody vaší spravedlnosti“.  Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu. (2K 9,6–11)

Amen