Obáváte se, že se do církve vkrádá jedno slovo? Není to slovo „rakovina“, které v dnešní době stále více vstupuje ve známost. Jde o jiné slovo, které by se nemělo objevovat v blízkosti našich církví, nakladatelství, teologických seminářů nebo misijních agentur. Mám na mysli slovo „kompromis“, kompromis na úkor pravdy.

Kompromis zcela tupí Pána a prokazuje medvědí službu věci evangelia. Křesťané se stále častěji dopouštějí kompromisu v otázka původu. Někteří křesťané by totiž rádi spojili evoluci s učením Bible. Takový sňatek by však měl být okamžitě anulován. Darwinova evoluce se v Bibli nenachází, protože tato vědecká teorie o původu prostě není pravdivá.

Původ

Genesis je základní knihou Bible. Genesis znamená „počátek, původ“. Z ní vycházejí a v ní se nacházejí všechny hlavní nauky Božího slova. Podkopeme-li základy, podkopeme všechno (Ž 11,3).

Známý apologeta Ken Ham varuje: „Jakmile se jednou pootevřou dveře kompromisu, byť jenom trochu, další generace je rozrazí dokořán. V konečném důsledku tento kompromis významně přispěl ke ztrátě autority Bible v našem západním světě.“

Genesis 1 nám říká, co Bůh udělal na počátku. Bůh nám oznamuje, že ke stvoření vesmíru použil „nadpřirozené prostředky“ a že to trvalo pouhých šest dní.

Většina evangelikálních církví, misijních agentur a teologických seminářů má prohlášení nebo vyznání víry. Jedná se o písemné dokumenty, v nichž je uvedeno, čemu věří. Každý z těchto subjektů prakticky bez výjimky uvádí, že považuje Bibli za svou jedinou a konečnou autoritu.

Platí to však i v otázce stvoření? Jsme skutečně ochotni říct, že pokud jde o stvoření světa, řídíme se tím, co říká Bible? Nebo se proviňujeme, když se skláníme před autoritou jiných, kteří mají zdánlivě „pádné“ důkazy o tom, že Bible přece nemůže učit to, co očividně učí? Cítíme se nuceni nově interpretovat Bibli, abychom se přizpůsobili takzvaným vědeckým odborníkům?

Hlasitě se tvrdí, že Země je „jistě“ stará miliardy let, a proto Genesis 1 prostě nelze chápat doslovně. Metody datování hornin a zkamenělin jsou pak první instancí, kde se to snaží dokázat.

Při pečlivém zkoumání těchto datovacích metod však zjistíme, že jsou založeny na předpokladech, které nelze ověřit a které přitom mají veliký dopad na výsledek. Ve skutečnosti neexistuje žádný jistý způsob, jak cokoli datovat, pokud nemáme svědectví očitého svědka nebo písemný záznam očitého svědka. Přesně za to se považuje Bible.

Každý křesťan si musí uvědomit, že v současnosti je k dispozici obrovské množství důkazů, že změny, které se na této planetě odehrály, nepotřebovaly předlouhé věky. Jedním z příkladů je ostrov u pobřeží Islandu zvaný Surtsey. Vypadá, jako kdyby se vyvíjel miliony let, ale existuje teprve od roku 1963.

Nezapomínejme také, že pokud jde o další „autority“, jsou to omylní, padlí muži a ženy, kteří nevědí všechno, a navíc neustále mění své názory. Držme se tedy Slova toho, který je neomylný, nekonečný, vševědoucí a který se nikdy nemění. Zde je šest jednoduchých argumentů, které nás k tomu povzbudí.

Matematický argument

Možná jste si všimli, že se výpočet stáří Země pravidelně mění. Vědci zjišťují, že věci, které dříve považovali za jednoduché, jsou ve skutečnosti velmi složité. Proto musí být doba potřebná k jejich změně v něco složitějšího ještě delší. Nejnovější odhadované stáří země se pohybuje kolem 4,6 miliardy let.

Takže pro ty, kdo chtějí vykládat dny stvoření v 1. knize Mojžíšově jako šest extrémně dlouhých časových období, která se odehrála před příchodem člověka na svět, bychom měli 4,6 miliardy let rozdělit na šest dílů. To nám dává 766 milionů let, které představují každý den. Tato teorie je známá jako „the day age theory“ (teorie dlouhých věků).

Biblický text říká, že třetího dne stvořil Bůh rostliny a stromy (Genesis 1,11–13). Znamená to tedy, že Bohu trvalo 766 milionů let, než je stvořil? Novozákonní autoři nám říkají, že Pán Ježíš během okamžiku proměnil několik chlebů a ryb v množství, které nasytilo více než 5 000 lidí. Pouhým slovem proměnil vodu ve víno, uzdravil lidi z malomocenství, ochrnuté přiměl chodit a mrtvé lidi znovu vzkřísil k životu.

Můžeme oprávněně uvažovat takto: „Nepřivedl-li Bůh slovem trávu a stromy k existenci, pak možná ani Kristus ve skutečnosti neudělal to ostatní.“ Pokud se nadpřirozené aspekty první knihy Bible ukáží jako nepravdivé, pak jsou možná nepravdivé i všechny ostatní zázraky. Pokud není pravdivý jeden, jak si může být někdo jistý, že jsou pravdivé ty ostatní?

Užitečná malá kniha, kterou napsal dr. Robbie Gurney, se nazývá Six day creation: does it really matter? (Stvoření v šesti dnech: záleží na tom?). Odpovědí na tuto otázku je rozhodné „ano“, jak kniha jasně ukazuje.

V Genesis 1,14 se hovoří o dnech a pak o letech. Pokud však dny neznamenají dny a každý den údajně znamená 766 milionů let, jak dlouhý je tedy rok? V Genesis 1 se píše, že Adam byl stvořen šestého dne, a v Genesis 5,5 se uvádí, že Adam zemřel ve věku 930 let.

Kdysi jsme s manželkou četli našim čtyřem dětem sérii knih The mister men (Mužíčci). Dodnes se velmi dobře prodávají. Jsou v nich postavičky jako pan Silák, pan Šklíba a pan Bumpa, abychom jmenovali alespoň některé. Jeden z nich se jmenuje také pan Nesmysl. Žije v lodi na stromě na místě zvaném „země nesmyslů“, kde je sníh žlutý!

Když dny neznamenají dny, a proto ani roky nemohou znamenat roky, jsme s panem Nesmyslem v zemi nesmyslů. Jak napsal Joel Beeke: „Pokud mohou prostá slova tak snadno nabývat alegorických nebo alternativních významů, takže neznamenají to, co prostě uvádějí, jak máme vědět, co cokoli znamená?“

Někteří se rádi odvolávají na 2. list Petrův 3,8 a říkají: „Pozor, tam se píše, že u Pána je jeden den jako tisíc let.“ Ano, to tam opravdu stojí. Bylo by však třeba, aby jeden den byl jako 766 milionů let, nejen jako tisíc let – a to se tam nepíše!

Historický argument

Pokud není Genesis 1 historický záznam, musí nás to vést k zamyšlení nad texty Písma svatého, které následují. Kde začíná být biblické vyprávění historií? A kdo má právo o tom rozhodnout? U Adama a Evy? Možná Abrahamem a Izákem? Nebo snad až Elijáš a Elíša? Nebo Ezdráš a Nehemjáš?

Nebo je možné, že dějiny začínají až v Novém zákoně. Tedy Marií a Josefem? Nebo dokonce Pavlem a Barnabášem?

Richard Dawkins před několika lety v pořadu na Channel 4 nazvaném The root of all evil (Kořen všeho zla) řekl: „Postoj ‚umírněných‘ mi připomíná někoho, kdo balancuje na plotě. Napůl věří Bibli, ale jak se rozhodne, kterým částem věřit doslova a které jsou jen alegorické?“

Chceme-li opět získat jistotu, musíme se vrátit k Bibli, naší nejvyšší autoritě. Má-li se nám dostat opovržení Richarda Dawkinse, snášejme ho za to, že se důsledně držíme Písma, ne za to, že jeho části popíráme.

Bible si nenárokuje nic menšího, než že je to neomylné Slovo živého Boha. Nacházíme v ní Žalm 119. Tento nejdelší žalm velebí zázrak Božího slova. Ve 160. verši žalmista říká:

„Souhrn tvého slova je pravda.“ (Pavlík)

 Jakou z toho máme mít radost! Můžeme věřit tomu, co říká, od první strany, první kapitoly a prvního verše.

Někdo by však mohl namítnout: „Ale může být Bible pravdivá, a přitom neodpovídat historii?“ Nuže, poslechněte si slova Zachariáše, který o Bohu v Lukášově evangeliu 1,70 prohlásil:

„… jak promlouval ústy svých svatých proroků, kteří byli od počátku světa.“ (Pavlík)

Genesis je historie od počátku.

Bůh nikdy nelže. Je nemožné, aby lhal. Nikdy také neuvádí v omyl. Předkládá nám fakta. A velká historická fakta jsou, že Bůh stvořil dokonalý svět, přesně jak řekl. My jsme to pokazili, přesně jak řekl. Poslal Spasitele, přesně jak řekl. Tento Spasitel zemřel místo druhých a vstal z mrtvých, přesně jak řekl. Musíme v něj věřit, chceme-li poznat spasení, přesně jak řekl.

Přeložila Julie Petrecká z www.evangelical-times.org