Většina věřících ví, co očekává od Boha, ne všichni však přemýšlejí o tom, co Bůh očekává od nich. Nemůžeme být jenom nedělními křesťany a zbytek týdne si dělat co se nám zlíbí. Co od nás Bůh očekává, je pro Boha a náš duchovní růst nesmírně důležité. Vždyť podle našeho ovoce nás svět rozezná od sebe sama. Křesťan je nové stvoření, vždyť si jej Kristus vnitřně přebudoval pro sebe.

Křesťan musí znát Boží vůli. Tolik křesťanů pobíhá bezhlavě a hledá, co a jakou službu pro ně Bůh přichystal. Mnoho křesťanů má pocit, jakoby jim Bůh svoji vůli skrýval. A když už už začínají nalézat svoji službu, tak čekají, že uslyší přímo z nebe "přihořívá, přihořívá" a to "hoří" ne a ne. Proto tolik křesťanů sedí nečinně zasněni a zadumáni co dělat, čeho se chopit, jak být prospěšný ostatním, jak sloužit Bohu. Někteří čekají až budou mít damašské vidění. Jiní Boží úkol pro sebe moc nehledají ze strachu, že by Boží vůle mohla být případně v rozporu s jejich osobní vůlí. Tolik křesťanů si myslí, že služba Bohu znamená poustevnický život mnicha nebo jeptišky, zbavení se všech radostí - hudby, jídla, kamarádů, smíchu... Jiní si myslí, že když nebudou Bohu sloužit, pak je Bůh potrestá, něco zlého se jim přihodí, udeří nemoc, někdo umře... Další slouží tak, že běží křesťanský maraton jen tak, nejvýš pro železnou medaili, bronzová medaile je pro ty moc pilné. Stříbrná a zlatá je pro náboženské fanatiky a těmi přeci nemůžeme být. Co by tomu řekli ostatní soudní lidé? Prostě, Pánu Bohu se mnoho křesťanů vyhýbá, protože Pán Bůh je kaziradost, jak se mnozí domnívají, a proto raději slouží vlažně nebo vůbec ne. Lidé s tímto názorem se bojí Boží vůle, protože jsou přesvědčeni, že je Bůh připraví o jejich světské štěstíčko, které by museli obětovat. A tak se stále setkáváme s otázkou: Má vůbec pro nás Bůh připraven osobní plán? Můžeme se dozvědět co pro Boha konkrétně udělat?

Začněme uvažovat docela selsky. Jestliže má Bůh pro nás připraven plán, tak nám jej určitě chce sdělit. Ovšem, neočekejme, že nám pošeptá do ucha - chlapče vem si za ženu Andulku, nebo Andulko, vezmi si za muže Jiříka. Bůh nám ani nepošeptá - pane Vondráčku, chci abyste šel na bohosloveckou fakultu a vystudoval na kazatele. Pán Bůh mi nikdy nešeptal do ucha, abych psal a připravoval rozhlasové pořady a vydával časopis. Vždyť jsem u maturity z češtiny málem propadl a zachránil mne čtverec, neboť během posledního maturitního roku, pětky, čtyři mínusy a ubrečená orodující maminka byly na denním pořádku. Když jsem četl, tak mne učitelé ještě v deváté třídě přezdívali "kuňka." Pán Bůh mi nikdy výslovně neřekl, co mám studovat, nikdy jsem jeho hlas zvukově ani vnitřně v hláskované češtině ani angličtině neslyšel.

Kde tedy najdeme Boží úlohu pro každého křesťana? Kde jinde než v bibli! Někteří si teď myslíte, tam jsou přece jen všeobecnosti. A to je přesně to o co jde! Umíte si představit jak by byla bible tlustá, kdyby v ní byl výslovný návod pro Andulku ať si vezme Jiříka? Kdyby tam bylo napsáno - Pavle, chci abys byl hlasatelem Slova v HCJB v Quitu, tak už by v bibli nezbylo místo pro vaše úkoly, protože ten můj úkol je přece ten nejdůležitější... Věřím, že Boží vůle je v úplnosti zjevena osobně každému věřícímu v bibli. Kdyby nebyla, potom bychom mohli dělat co bychom chtěli. Navíc, Boží vůle je v bibli zaznamenána výslovně, matematici by řekli explicitně. A tak projeďme Boží biblickou vůlí. Držte se pevně, aby vás to, co po nás Bůh chce nepřekvapilo a neodfouklo.

Dovolte mi, abych vás ještě trochu napínal. Zastavme se na chvíli u Petra, který nás ve svém druhém dopise jasně uvádí do Boží vůle. Petr varuje, že na světě budou lživí proroci, které nazývá "studně bez vody", a "psi, kteří se vrací ke svým zvratkům." Studna bez vody a pes lízající své zvratky je jako ten, kdo popírá dvě základní učení Božího slova.

Za prvé, odpadlík a lživý učitel popírá Božství Ježíše Krista, popírá Pána, který jej vykoupil:

• V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky a budou popírat panovníka, který je vykoupil. (2. Pt. 2:1)

Za druhé, lživý učitel popírá druhý příchod Ježíše Krista:

• Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměváči, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby co zesnuli otcové, všechno zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření. (2. Pt. 3:3,4)

Lživý učitel, stejně jako nevěřící, vyhlašují:"Kde je ten Kristův příchod? Kde? Jak to že si pro nás nepřichází? Vždyť už se neukázal 2000 let!" Tito lháři uvažují jako evolucionisté, že svět nebyl a nebude postižen překotnými pohromami, že se vše mění jen poznenáhlu, evolučně, nebo vůbec ne, protože od stvoření vše zůstává jak bývalo. Taková logika je stejná, jako by říkali - nikdy nezestárnu, nikdy neumřu, protože jsem nikdy starý ani mrtvý nebyl. A Petr je dále usvědčuje:

• Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno, že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul. Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm. Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí. (2 Pt. 3:5-7)

Petr vlastně říká - zapomínáte na potopu. Předpotopní záležitosti plynuly normálně, lidé se ženili, pracovali a náhle přišla potopa, která zničila vše. A podobně, i když dnes vše vypadá normálně, bez překotných změn jako před potopou, přesto přijde den, kdy bude vše vypáleno ohněm. To, že Bůh ještě drasticky nezasáhl nedokazuje, že je bezmocný nebo bez zájmu, protože:

• Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. (2 Pt. 3:9)

První a nejdůležitější Boží vůle pro každého, pro vás i pro mne, pro všechny lidi je: - aby nikdo nezahynul, aby všichni dospěli k pokání. Pokání je obrat od světského způsobu k Božímu způsobu života. Nejprve se kajeme, litujeme, snad i tečou slzy, ale lítost nestačí, protože stavu po lítosti, po kání, se říká "pokání." Lítost nad vlastní lží a pokračování ve lhaní je jen kání, ne pokání. Pokání není jen kající emocionální výlev, tím přece prošel i Jidáš. Pokání je to, co nastane po kání tj. praktický obrat - například přestat lhát. Proto máme tolik "křesťanů", kteří ronili slzy nad svými hříchy, ale k Bohu se neobrátili a jsou v nejlepším případě pouze nedělními návštěvníky sborů. O bibli raději nepřemýšlejí, Boží slovo nestudují a svojí víru, dá-li se takový vztah k Bohu vírou nazvat, nosí v hloubce svého soukromí, aniž by o ní komukoliv řekli. Ani samotná Boží láska bez skutečného pokání člověka neuspokojí. Jen skrze pokání vznikne trvalá láska ke Kristu a oddanost našemu Pánu. Bůh neotálí se svým druhým příchodem, protože chce, aby co nejvíce lidí bylo zachráněno od věčných muk v hořícím jezeře a v izolaci od Boha. Pavel to potvrzuje:

• To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. (1 Tm. 2:3,4)

Boží vůle pro vás i pro mne, Boží vůle číslo jedna a nadevším je, abychom byli spaseni pro Něho, protože se z nás chce těšit jako ženich z nevěsty. Jestliže jenom klopýtáme v našem tzv. křesťanském dědictví a sem tam prohodíme jen tak nějakou modlitbičku a nikdy jsme nepadli na kolena k úpatí kříže a nikdy jsme se osobně nestřetli s Ježíšem Kristem, potom nejsme ani na počátku Boží vůle, kterou pro nás přichystal. Bůh nemá ten nejmenší důvod, aby nám zjevil cokoliv dalšího ze své vůle, jestliže nesplňujeme tu nejzákladnější kvalifikaci Božího zaměstnance, totiž - osobní spasení.

• (Ježíš) Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. (J. 10:3,4)

Aby nás Bůh vedl ve své vůli, musíme být spaseni, musíme být jeho. Bez Krista jsme cizinci v Božím vesmíru. V Kristu začíná Boží vůle, kterou Bůh přichystal pro své.

• Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkazovali mu (Ježíšovi), aby k nim přišel. Kolem něho sěděl zástup; řekli mu: "Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě." Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?" (Mk. 3:31-33)

Co byste si mysleli, kdyby vám někdo o kom bezpečně víte, že zná své příbuzné, odpověděl: "Kdo je má matka a moji bratři?" Osobně bych si myslel, že kdo se takhle ptá, je v pokročilé skleróze jako můj dědeček, který se ve svých 90 letech zeptal mého otce, tedy svého syna, kdo jsi ty?

• (Ježíš se) Rozhlédl po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, moje matka a moji batři!" (Mk. 3:34)

Nehrklo by ve vás, kdyby se vám Kristus podíval do očí a řekl - hle, ty jsi můj bratr, ty jsi moje matka? Nejspíš bych zrudl, podíval se na ostatní a řekl bych: "Kdo, já?" Až se mi zdá, že bych se rád z takové zodpovědnosti i vyzul. Ale Ježíš svůj výrok a chování upřesnil nad jakoukoliv pochybnost:

• Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka." (Mk. 3:35)

Pán Ježíš v podstatě řekl, že jestliže chceme být jeho nejbližšími příbuznými, jestliže chceme být pro něho tak vzácní jako jeho matka Marie, na jejíž úroveň nás přirovnává, tak musíme činit Boží vůli. Jestliže tento princip obrátíme, znamená to že kdo chce činit Boží vůli, kdo je uzpůsoben činit Boží vůli, musí být nejprve Ježíšovým bratrem, sestrou i matkou. Hledáte-li Boží vůli, co byste měli pro Boha dělat? Ježíš se vás nejprve ptá - jste vůbec mými příbuznými? Apoštol Jan řekl:

• Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk, a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí, i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. (1 J. 2:15-17)

Kdo tedy zůstává na věky? Ten kdo činí Boží vůli. Kdo pomíjí? Ten kdo žije pro svět. Ten kdo si zakládá na schopnostech, majetku, postavení, titulech, vzdělání a vzhledu, ten je ze světa a všechny jeho třásně i s ním pomíjí, a obrací se v prach. Není nic špatného na schopnostech, vždyť potřebujeme schopné křesťany. Není nic špatného na penězích, vždyť i rozpočet naší stanice jde do milionů dolarů ročně. Není nic špatného na postavení, vždyť křesťané potřebují lidi na rozhodujících místech. Není nic špatného na vzdělání, vždyť kdybych byl negramotný, nenapsal bych tuto úvahu. Není nic špatného na dobrém vzezření, vždyť krásu stvořil sám Bůh. Rozumějte, tyto věci jsou nám dány Bohem a je po nich veta v okamžiku naší fyzické smrti, protože nemají trvalou, ale pomíjivou hodnotu. Žít a ospravedlňovat náš životní smysl pomíjivými světskými hodnotami je to, co nás ztotožňuje se světem. Jestliže se vzhlížíme ve vzdělání, postavení, kráse, penězích, jestliže tyto věci jsou prvotní, z nichž vše ostatní v našem životě vyvěrá, tak jsme světáci a ne Kristovi příbuzní. Jsme veskrze nezpůsobilí činit Boží vůli.

Boží vůle je, abychom byli spaseni, abychom byli v Kristu a teprve potom můžeme činit jeho vůli. K tomu, abychom činili Boží vůli, potřebujeme určité předpoklady. Nemůžeme být mdlí rozumem, vždyť nás Bůh tolikrát vyzývá abychom přemýšleli. Nemůžeme být otrhaní, neholení a páchnout špínou, vždyť Bůh přirovnává špínu ke hříchu. Nemůžeme být bez peněz, vždyť naše každodenní existence, bydlení, jídlo, ošacení, elektřina, telefon, cestovné, technické vybavení pro tuto práci stojí peníze. Nemůžeme být neschopní, vždyť plán evangelizace vyžaduje dobré organizátory. Ale všechny tyto nutné "technologické a logistické" nástroje jsou druhořadé, a jsou až určeny našim vztahem k Bohu, protože je zaopatřuje sám Bůh.

• Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. (Mt. 6:33)

Jestliže jsme nikdy plně neodevzdali svůj život Ježíši Kristu, nemůžeme nic očekávat od Boha. Bůh nám nic nedluží. Lidé tuto pravdu často odmítají. Biblické učení spásy není příliš oblíbeno, protože stojí na přiznání osobního hříchu. Nikdo z nás nenachází potěšení v přiznání hříchu. Proto je tolik lidí vzdáleno spáse a odmítají potřebu spásy, protože si namlouvají, že tak špatní zase nejsou. Jestliže nejsme spaseni a očištěni od našeho hříchu, v tom případě musíme přijít ke Kristu, protože Boží vůle je, abychom byli spaseni. Jestliže spaseni jsme, potom dobrou novinu o spáse musíme předat dalším v tomto umírajícím světě, protože Boží vůle je, aby i oni byli spaseni, aby nikdo nezahynul a všichni došli ke spáse.

Boží vůle tedy je: Nejprve, abychom byli spaseni my, a potom, aby byli spaseni naši bližní. Jestliže stále dumáte, co je Boží vůle, kterou vám Bůh připravil, vstaňte a zazvoňte u sousedů, a podělte se s nimi o Krista, vašeho Spasitele. Jak vás může Bůh použít k velkým věcem v budoucnosti, když nemáte dnes odvahu se k němu přiznat u vedlejších dveří?

Boží vůle je, aby nikdo nezahynul, ale aby všichni došli k obratu - pokání. Může být Boží vůle vyjevena silněji a jasněji než tímto následujícím veršem?

• Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný. (J. 3:16)

Opravdu, kdo se ptá po Boží vůli, kdo čeká až mu Bůh něco pošeptá do ucha patrně nezná, nebo nechce slyšet co mu bible sděluje v té "nejpolopatističtější" nejvyšší explicitní otevřenosti.

Druhou Boží vůlí je - buďte naplněni Duchem svatým. Jsme-li věřící, potom patříme do Boží rodiny a měli bychom znát Boží vůli. Jestliže jí neznáme, jsme pouze neinformovaní? Jsme prostě a jednoduše hlupáci. Já vím, že bible tohle slovo nepoužívá, ale pojďme a přečtěme si následující verš:

• Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně. (Ef. 5:17)

Nerozumnost je jenom eufemismus hlouposti. Nerozumné a nemoudré chování je hloupé chování. Opak rozumnosti a moudrosti je hloupost. Vždyť začátek biblické rozumnosti je bát se Boha a jen hlupák ve svém srdci říká - není Boha. Navíc, čekání až Boží vůle zahřmí, až se nám ozve ze samotného nebe, je jen lelkování, protože předešlý verš říká:

• Nepromarnětě tento čas, neboť nastaly dny zlé. (Ef. 5:16)

Duch svatý v podstatě říká, slyšte nerozumní a nemoudří hlupáci, nepromarněte tento čas hledáním Boží vůle, která je tak jasná. A nebýt nerozumným hlupákem je vysvětleno hned v následujícím verši:

• A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost, ale naplněni buďte Duchem. (tj. Duchem svatým) (Ef. 5:18)

Tedy, první Boží vůle je - buďte spaseni, druhá Boží vůle je - buďte naplněni Duchem svatým.

Kolik křesťanů si zoufá, že jim Bůh nezjevil jakou nevěstu či ženicha si mají vybrat, do jakého podnikání se mají pustit, jaké si mají zvolit povolání, a nebo jak si poradit s určitým problémem, kterých máme každý až až. A tak si říkají - Kde je Pán Bůh? Proč mne nechává na holičkách? Proč se mi nezjeví, a nesvěří se mi s konkrétními instrukcemi? A otázka zase zní - jsou vůbec tito tápající křesťané naplněni Duchem svatým? Dnes kde kdo mluví o naplnění Duchem svatým.

Co to znamnená - být naplněn Duchem svatým? V okamžiku, kdy jsme byli Bohem spaseni, přišel Duch svatý, aby se v nás usídlil. Neexistuje ani jeden spasený člověk, v němž by nesídlil Duch svatý. To by ani nebyl spasen a bible sama to potvrzuje:

• Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. (1 Kor. 12:13)

A přesto tolik křesťanů si myslí, že nemají Ducha svatého. Lidé se často modlí a sám říkám: "Bože dej mi svého Ducha abych..." Nebo: "Dej mi více svého Ducha..." Bible však říká:

• Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? ...(1 Kor. 6:19)

Cožpak můžeme Ducha svatého přijmout po kouscích? Když se zamyslíme nad svými modlitbami, tak s uzarděním zjistíme, a to znám z vlastní zkušenosti, že nejsou biblické. Například: "Bože dej mi více lásky abych..." A bible říká:

• A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. (Ř. 5:5)

Nebo se modlíme: "Bože dej mi více milosti, buď ke mně milostivý." A bible říká:

• ...stačí, když máš mou milost. Vždyť v slabosti se projeví má síla. (2 Kor. 12:9)

Následující nebiblická modlitba je mi ušita jako na míru. Tolikrát jsem se už modlil: "Bože posil mne, dej mi odvahu a více síly..." A co mi říká bible?

• Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu. (Fil. 4:13)

Nebo: "Bože veď mně..." A Bůh si myslí - vždyť tě vedu, proč mě nenásleduješ? Proč prosíme o zmocnění, když bible říká:

• ...ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku, až na sám konec země. (Sk. 1:8)

My křesťané si musíme uvědomit, že máme všechno a Petr to shrnul následovně:

• Všechno, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho Božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. (2 Pt. 1:3)

Křesťané mají všechno, mají plnou výzbroj. A protože v nás přebývá Duch svatý, nemusíme prosit o více Ducha svatého, o více milosti, o více vedení, o více síly, protože všechny tyto schopnosti, které jsou nutné ke konání Boží vůle, už máme. A tolik křesťanů říká: "Kdybych jenom měl sílu udělat tohle nebo tamto." Co to blábolíme? Vždyť Pavel píše korintským:

• ...v něm (tj. v Kristu) jste i vy dosáhli plnosti. (Kol. 2:10)

Ano, v Kristu máme plnost, vlastníme vše co potřebujeme ke službě. Tak na co čekáme? A teď se ptáte - tak o co máme žádat Boha, když jsme tak plně vybaveni? Jakub nám to napoví:

• Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek a bude mu dána. (Jk. 1:5)

Prosme tedy o moudrost, ne o Ducha, sílu, moc, lásku, milost, vždyť tyto věci už máme. A co máme, o to neprosíme. O dar nežádáme, za něj děkujeme. Tedy, Bože děkuji ti za Ducha, děkuji ti za lásku, děkuji ti za vedení, děkuji ti za sílu, děkuji ti za moc, děkuji ti za milost, ale prosím tě o více moudrosti.

A protože máme Ducha, tak máme moc a sílu. Ježíš to potvrzuje, když řekl- dostanete sílu Ducha svatého. Slovo "síla" v tomto verši je řecky dunamis. Uvědomujete si, že jste kráčející dynamit? Na to asi namítnete, kdo já? Vždyť já ani neprskám ani nebublám, jak bych mohl vybuchovat? Ale bible tvrdí, a má pravdu, že křesťan má všechno. Proč je tedy tolik křesťanů nečinných? Odpověď je jednoduchá - nemají rozbušku, která by explodovala a uvolnila jejich moc, kterou mají. Tolik křesťanů je bezmocných jako komár, ač mají sílu lva. Ano, mají sílu lva, ale naplněni jsou komářím vědomím. A zde to je. Mít Svatého Ducha, lví sílu, je jedna věc a být naplněn Duchem svatým, uvolnit tuto lví sílu je věc druhá.

Ukažme si to na příkladu šumáku, kterým jsem se tak rád za mládí naléval. Šuměnka je koncentrát cukru, příchutě a uhličitanu. Dejme tomu, že představuje Ducha svatého. Voda ve sklenici představuje náš duchovní život. Máme šumák, máme vodu. Nevhodím-li však šumák do vody, nikdy ze sebe neuvolní zkoncentrovanou energii a voda zůstane bez chuti, bez barvy, bez zápachu a bez bublinek, i kdybych měl po kapsách tisíc šuměnek. V momentě, kdy šumák do vody vhodím, rozpustí se, uvolní energii, prosákne vodou, která začne bublat, dostane barvu a chuť. A podobně je to s Duchem svatým a námi. Jestliže v sobě nerozpustíme Ducha svatého, jestliže Jím nebudeme naplněni, pak i náš duchovní život bude bez chuti, bez barvy a bez bublinek. Oddáme-li se Mu, pronikne každou molekulou našeho duchovního života, který potom září, bublá, chutná a vypadá jako Kristus. Kdybych měl šek na milion korun a neproměnil bych jej na hotovost, tak z něj nemám pražádný prospěch, i když šek sám o sobě je koncentrát hotovosti. Aby byl šek proplacen, musím se v bance na rub podepsat. Stejně tak křesťané mají šuměnku, mají šek, ale neuvolní-li svým "ano", svým podpisem, jejich sílu, tak se nic nezmění. Tedy, máme Ducha svatého, který jen čeká, aby v nás explodoval, který čeká jen na rozbušku naší poddajnosti, kdy Jej náš duchovní život do sebe pozře jako voda šuměnku, abychom byli naplněni a proměněni.

Každý věřící má Ducha svatého, ale jen někteří mu dovolí, aby je použil. Proto modlitby - Bože dej mi více Ducha svatého jsou nebiblické a nesmyslné. Máme všechno! Problém nevězí v Bohu, že by nám odměřoval Ducha svatého po ždibcích, Ježíš nám poslal celého Ducha svatého. Problém vězí v nás, protože mu skrze naši vzpurnost nedovolíme, aby nás proměnil.

Velmi se mi líbí následující přirovnání, které jste už jistě slyšeli. Dejme tomu, že pianista řekne své rukavici - hraj na piáno! Nic se nestane, protože rukavice sama nemůže hrát na piáno. Ale když si jí pianista natáhne na ruku a začne hrát, prsty hýbou rukavicí a skrze klávesnice produkuje hudbu. Rukavice neříká ruce a prstům - ruko ukaž mi jak mám hrát. Rukavice neříká nic. Jen obtahuje prsty a tak jak prsty ťukají, tak ťuká i rukavice. Křesťané, kteří jsou naplněni Duchem svatým se stejně jako rukavice neptají a místo tápaní již něco dělají. Duch jimi už hýbe, protože jsou naplněni, protože mu dovolili, aby je použil.

Křesťané se pídí po svém duchovním daru a začnou se zaobírat sami sebou, začnou se analyzovat. Obyčejně, když se do sebe pohroužíme, jde to s námi od deseti k pěti. Nejhorší je, když se do sebe zadíváme a nevidíme ostatní. Biblické křesťanství je objektivní víra! Nebuďme jako členové všech nebiblických náboženství, kteří jsou subjektivní a zaobírají se sebou a tím co smí a nesmí. Žijte život naplněný Duchem svatým. A když se ohlédnete zpět co Duch skrze vás udělal za poslední rok - pak uvidíte co je váš duchovní dar. Jestliže jste neudělali nic, pak jste určitě nebyli použiti Duchem svatým i když jej máte.

Každý den, celý život, děláme rozhodnutí za rozhodnutím, od snídaně k večeři, od vstávání k uléhání. A jestliže každé rozhodnutí odvevzdáme oslavě Boha, potom nás Duch svatý ovládá, a práce na Boží vinici přináší úrodu.

• Ať tedy jíte či pijete, či cokoliv jiného děláte, dělejte to ke slávě Boží.(1 Kor. 10:31)

Nejlepší příklad naplnění Duchem svatým je snad Petr. Vždy jsem se divil následujícím veršům a jaký mají smysl. Spíš mi připadaly provazochodecké vystoupení ve varieté.

• Loď byla daleko od země a vlny jí zmáhaly, protože vítr vál proti ní. K ránu šel (Ježíš) k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, zděsili se, že je to přízrak a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!" Petr mu odpověděl: "Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!" A on řekl: "Pojď!" Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal trnout a vykřikl: "Pane, zachraň mne!" Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: "Ty malověrný, proč jsi pochyboval?" (Mt. 14:24-31)

Proč vůbec Petr na moře vyšel? Ze zkušenosti věděl, že je to nemožné. Viděl Ježíše a chtěl jej následovat, napříč tomu, že všichni křičeli strachem. Následovat Ježíše o vlastní vůli je zděšení provázené panickým křikem, stejně nemožné jako kráčení po moři. Voda často v biblické souvislosti symbolizuje lidstvo. Bůh nás vyzývá pojďte ke mně. Nikdo však nemůže jít k Bohu, nemá-li odhodlání Jej následovat. Abychom se k Bohu dostali, musíme jej chtít následovat jako Petr, napříč rozbouřenému moři, a napříč děsu, ke komu a jakou cestou a jakým způsobem jdeme. Cesta k Bohu, činění jeho vůle, když nás volá, je stejný zázrak a "nemožnost" jako kráčení po moři. Z této příhody si také musíme zapamatovat, že cestu k Bohu nedláždíme my, ale Bůh. V momentě, kdy nás přepadne strach, jak jeho vůli zvládneme, začneme tonout v náboženství dobrých skutků.

- pst - (pokračování příště)